Š. NAVAROVÁ
Veterinární ordinace a poradna pro poruchy chování, Opava
Veterinářství 2008;58:484-485.
SOUHRN
Navarová Š. Agresivita koček vůči svým majitelům – kazuistiky.
Článek obsahuje dvě kazuistiky agresivního jednání koček vůči jejich majitelům. Někdy je velice těžké zjistit, co kočku k tomuto chování vede – je to hra nebo nátlakové jednání? Také se za agresí může skrývat úzkost nebo přímo strach. Každý z obou zmiňovaných případů má jiné pozadí a současně i diametrálně rozdílné řešení a pouze v jednom případě se podařilo přesně diagnostikovat příčinu problémového chování – agresivních útoků.
SUMMARY
Navarová Š. Cats´ aggression towards their owners – case reports.
Two case reports of cats´ aggressive behaviour towards owners were described. Is it a cat´s play or pressure behavior – this question is sometimes difficult to find out. Aggression can conceal an anxiety or even fear. Both case reports have the distinctive background and also simultaneously diametrically different solution. The proper diagnose of problematic behaviour cause was established in one case only – the aggressive attacks.
Úvod
V přímé souvislosti s tím, jak v posledních letech narůstá obliba chovu koček v domácnostech, vzrůstá i počet případů, ve kterých si majitelé zvířat stěžují na nepřiměřeně agresivní hry nebo přímo útoky jejich domácích mazlíčků.
Problém se nejčastěji objevuje u mladých koček, které jsou chovány v domácnosti jako jediné zvíře a bývají relativně dlouho doma samy. Útoky na majitele jsou pak výrazem sociální deprivace.1 Agresivní chování pak kočce přináší možnost dosažení výhody – často se jedná o vynucování si pozornosti. Lidé velice často na agresivní reakci kočky odpovídají podobnou agresivní odezvou. Agrese není v žádném případě léčba těchto problémů – přímý střet s rozlícenou kočkou znamená většinou nebezpečné a bolestivé zranění.2,3
Někdy kočka napadá členy rodiny bez zjevného důvodu a její chování nelze zařadit do obvyklého schématu pro jednotlivé formy agresivity a ani důkladné vyšetření neodhalí patofyziologickou příčinu.1 Kočka se pak pro své majitele stává zdrojem trvalého napětí, strachu a bolestivých zranění. Přesto, v mnoha případech i dlouhodobě, zůstává domácím „mazlíčkem“ dokonce i v případech, kdy představuje značné riziko pro děti.
Pacient 1
Kočka Máša ve věku asi 4 roky, nalezenec bílé barvy. Majitelé kočku našli v odhadovaném věku devíti měsíců v chatové oblasti, kde žila se skupinou polodivokých koček a byla ve velmi špatném zdravotním a výživném stavu. Domnívali se, že kočka trpí ve společnosti ostatních koček i z toho důvodu, že za nimi opakovaně chodila a navazovala kontakt. Kočku odvezli domů, nechali vyšetřit veterinárním lékařem ( bylo konstatováno, že má pouze zbytky sluchu) a po přibližně měsíční aklimatizaci byla Máša vykastrována. Do doby asi před půl rokem byla Máša milá , přítulná a mazlivá. Spávala v posteli dětí a nejevila žádné známky problémového chování. Dalo by se s nadsázkou říct, že den ze dne se povahově změnila - stala se nevrlou a začala napadat členy rodiny. Nejprve to bylo občasné seknutí drápkem, spíše se majitelům zdála nervózní. Postupně se agresivní útoky stávaly častějšími, pak zaútočila kdykoliv se někdo pohnul. Rodina začala mít z kočky strach, obzvláště pro děti byla celá situace nezvladatelná. Po poradě s veterinárním lékařem v místě bydliště jim byla doporučena terapie acepromazinem s tím, že je nutno kočku udržovat v mírné sedaci. Výsledek této terapie byl naprosto opačný – Máša se stala naprosto nezvladatelnou, rodina po mnoha zraněních kočku zcela izolovala v jedné místnosti. Na mě se obrátili v době, kdy jakýkoliv kontakt s kočkou znamenal boj – kočka žila zavřená v ložnici, při každodenní péči vždy jeden člen rodiny např. měnil vodu a druhý smetákem udržoval kočku v dostatečné vzdálenosti. Máša do smetáku zuřivě kousala a útočila na vše kolem sebe. Pokud vznikla potřeba Mášu zavřít do přepravky, museli ji chytit do deky a pak teprve tlačit do přepravky, což byl nepochybně stresující zážitek pro všechny zúčastněné.
Po důkladné analýze celé situace se mi nepodařilo odhalit jednoznačnou příčinu tak prudké změny chování. V tuto chvíli nebylo ani zřejmé, zda se nejednalo původně o úzkostné jednání, které přerostlo v agresivitu. Diferenciálně diagnosticky připadalo v úvahu napadání členů rodiny z důvodu strachu z některého z nich, dále strach z konkrétní situace, patofyziologické důvody agresivity a idiopatická agresivita. Při klinickém vyšetření nebyl diagnostikován žádný patologický nález. Vzhledem k tomu, že kočka většinu doby přebývala v ložnici nebo zavřená v přepravce, doporučila jsem elektrický difuzér Felliway – syntetický kočičí obličejový feromon. Elektrický difuzér byl umístěn v ložnici po dobu cca tří měsíců. Současně byla do stravy podávána pasta AmiQure - stress pro kočky dávce 2g denně ( 3 cm pasty) kontinuálně dva měsíce. Po několika dnech došlo k určitému zklidnění zvířete a rodina přistoupila k pozvolné změně přístupu ke kočce dle naší předchozí dohody. V současné době se může Máša opět volně pohybovat po bytě, majitelé se snaží eliminovat potencionálně nebezpečné situace, které by mohly vyvolat agresivní útok a pokud přece jen dojde ke konfliktu, není tak bolestivý jako dříve a kočka je následně potrestána buď izolací v místnosti nebo v přepravce.
Pacient 2
Dva exotičtí kocouři Tobiáš – 2,5 roku a Damián – 1 rok. Oba kocouři byli kastrovaní, hraví a přítulní. Spolu neměli žádné konflikty, majitelka je nazývá „ dětmi v kožíšku“. Bez jakéhokoliv zjevného důvodu se chování kocourů změnilo: začali být nervózní, nechtěli se mazlit. Při česání, které bylo doposud jejich oblíbenou činností, opakovaně sekli majitelku drápkem do krve, starší kocour dokonce zaútočil a majitelku pokousal.Majitelka měla dojem, že snad mají oba kocouři nějaký záchvat. Nejprve kocour ztuhnul, pak mu kůží a srstí na hřbetě proběhlo několik vln sem a tam, naježil ocas a začal prskat a následně zaútočil. Oba kocouři v podstatě reagovali stejně a neútočili na sebe navzájem, výhradně na své majitele. Krátce po konfliktu ale hned přicházeli a vyžadovali pozornost, chtěli se mazlit. Zajímavé v celém případě bylo to, že se útok odehrával výhradně při česání a koupání – v žádné jiné situaci. Majitelka se opakovaně radila se svým veterinárním lékařem, který jí údajně doporučil uklidňující tabletky pro kocoury. Tuto terapii majitelka rezolutně odmítla.Bez úspěchu vyzkoušela homeopatickou terapii a následně i léčbu Bachovými květy. Naopak , útoky se stávaly agresivnější i když i nadále pouze ve výše zmiňovaných situacích. Majitelka ale odmítala tyto činnosti z denních aktivit kocourů vynechat. Po důkladné analýze dostupných informací jsem získala dojem, že by celý problém mohl být v přímé souvislosti se stavem srsti a kůže a doporučila jsem podrobné vyšetření zaměřené na tuto oblast. V rámci diferenciální diagnózy jsem brala v úvahu atopické dermatitidy, potravní intolerance, psychogenní dermatózy a také možnost naučeného chování. Při mikroskopickém vyšetření kožních seškrabů, šupin a chlupů došlo k objasnění konkrétní příčiny problémového chování obou kocourů – napadení dravčíky Cheyletiella spp.. Celý problém, který majitele trápil více než čtyři měsíce, byl tedy poměrně rychle odstraněn – fipronilem ve standardní dávce. V chování obou kocourů došlo k progresivní změně a jsou pro své majitele opět roztomile mazlivými dětmi v kožíšku.
Diskuze
Agresivita je spojována spíše s chováním psů než koček a i díky téměř každodenní medializaci je považována za vysloveně nežádoucí vlastnost. Agrese je obecně definována jako nevyprovokovaný útok nebo napadení, což je ale výklad příliš zjednodušující. Každý živočišný druh má ve svém chování celou škálu běžných agresivních reakcí, které jsou nezbytné pro přežití a ve většině případů je agrese obrannou rekcí.
Kočky stejně jako lidé trpí stresem, úzkostí a strachem. Dlouhodobý stres pak má následně dopad na oslabení imunitního systému, narušuje zdraví koček a v konečném důsledku mění chování zvířat. AmiQure- Stress pasta obsahuje vysoce kvalitní přírodní složky, které navozují u koček příjemnou náladu a uvolňují krátkodobé i dlouhodobé stresové stavy.
AmiQure- Stress pro kočky obsahuje whitanii a valeriánu. Indian ginseng (whitanie) výrazně přispívá k zlepšení stylu života vlivem na psychické efekty stresu a úzkosti, podporuje imunitní systém a paměť, které jsou stresem zatíženy nejvíce. Kočka se pak mnohem lépe přizpůsobuje náročným situacím, které by jinak mohly vést ke stresovým stavům. Valeriána má uklidňující a antistresový účinek, který navozuje klidné chování, ale neotupuje smysly zvířete, není sedativní.Stejně jako Indian ginseng není ani valeriána návyková a právě proto je možné přípravek podávat dlouhodobě. Felliway je vyroben na bázi feromonů ze žlázek na bradě a tvářích koček, kterými si značí území, ve kterém jsou spokojené a cítí se bezpečně. Použití tohoto přípravku do určité míry přispívá ke zmírnění strachu a stresu v daném prostředí.
Závěr
Agresivní útok kočky proti jejím majitelům je v každém případě nepříjemný a bolestivý zážitek. Ze strachu před dalším zraněním pak lidé často nereagují adekvátně a v konečném důsledku se začínají svého domácího mazlíčka bát a vyhýbají se urputně dalšímu možnému konfliktu. Domnívám se, že pečlivou podrobnou analýzou poskytnutých údajů o problémovém chování zvířete je možné pomoci majitelům najít řešení v jejich narušeném vztahu s kočkou. Každopádně je to proces časově náročný ve všech směrech.
Literatura:
1. Nemoci psa a kočky II.díl. Žertová H. Poruchy chování psů a koček. Brno; Noviko, 2001:1674-1675.
2. Heathová S. Co vyvádí vaše kočka? Praha; Mladá fronta, 2005:66.
3. Rheaová A. Hodná kočka, nemožné chování. Praha; Práh, 2007;222.
Adresa autora:
MVDr. Šárka Navarová
Veterinární ordinace a poradna pro poruchy chování
Hauerova 5
746 01 Opava
e-mail: sarka.navara@seznam.cz
www.veterina-opava.cz
