Zejména kolem velkých měst se v poslední době rozmohly zájmové chovy koní, popřípadě stáje, kde se může každý, kdo se udrží v sedle, na koni svézt. I v rámci agroturistiky je možné se setkat s nabídkou zajezdit si na koni v malebné české krajině.
Veterinární inspektoři, kteří konají dozor nad ochranou zvířat, zjišťují, že v naprosté většině jsou koně drženi a využíváni odpovídajícím způsobem, avšak jsou i případy, kdy na tom z hlediska welfare, neboli pohody, nejsou koně nejlépe. Proto Státní veterinární správa ČR upozorňuje na některé možné problémy a úskalí v zacházení s jezdeckými koňmi.
Základním požadavkem kromě snad víceméně samozřejmé věci jako je krmení, napájení a odpovídající ustájení, je věnovat pozornost uzdečce, sedlání a vůbec sestrojení postroje a vhodnosti použitých pomůcek. V několika případech bylo zjištěno, že majitel koně použil starého zkorodovaného nebo nevyhovujícího pákového udidla, ta zvířatům působila bolest a poranění. V jednom případě byla dokonce použita ohlávka z drátu. Problémem mohou být špatně seřízené, neudržované staré, ale i nové, zatvrdlé součásti postroje, které dřou. Nebo volná sedla. Po nasedlání, to sice každý „koňák“ ví, přesto to považujeme za vhodné zopakovat, je třeba po chvíli utáhnout pobřišník. To je ten podšitý řemen, který na koni drží sedlo i s jezdcem. Je-li volný, koně dře, nemluvě o tom, že se obzíratel krajiny může svalit.
Problémem je i správná přeprava koní. Kůň při přepravě stojí a musí vyrovnávat pohyby dopravního prostředku a opakovaně tak napíná stejné svaly. Po tříhodinové přepravě po silnici jsou končetiny a kopyta tak unavené, jakoby kůň klusal hodinu po pevném povrchu. Před další činností či po podaném výkonu si musí koně odpočinout, to znamená před i po přepravě. V létě je kvůli teplu doporučeníhodné přepravovat koně ráno nebo po soumraku.
Důležité je též věnovat pozornost kopytům, prohlížet je a odstraňovat cizí předměty a po 6 až 8 týdnech povolat podkováře a rohovinu kopyta upravit a popřípadě překovat.
Ti, kteří vozí děti na ponících by si měli uvědomit to, že zvířata by měla též odpočívat a v žádném případě nemohou mít na pevno utažené hlavy až k prsní kosti – kvůli „lepší ovladatelnosti“.
Týrání koní bylo v některých případech též zjištěno při vystoupení „rytířů“, neboť amatérsky vyrobené napodobeniny historických postrojů a zbraní způsobovaly koním otlaky a poranění. Pozor na ostruhy, ty, které mají výčnělky a mohly by zranit, jsou zakázány. Týká se to například tzv. westernového ježdění – hvězdicovité ostruhy musejí být nahrazeny „tupými kolečky“ (o průměru do 3 cm s okrajem minimálně 3 mm), na jejichž ploše může být hvězdice třeba nakreslena. Použití i nezraňujících ostruh je nevhodné u mladých koní.
Dobré ovladatelnosti a bezpečnosti se dosáhne především dobrým výcvikem a vztahem ke zvířeti a také tím, že se mu poskytne to, co potřebuje, což je nejen odpovídající krmení a napájení, ale i odpočinek.
Za důležité považujeme též připomenout těm, kteří si koupí koně pro své vlastní potěšení a o chovu toho mnoho neví, ať tyto nedostatky v zájmu svého koně napraví. Kůň se například nepřivazuje ke žlabu, potřebuje pravidelný pohyb a výběh a rohovina kopyt roste, neobrušuje-li se, opravdu rychle. Pokud nedokáže majitel koni zabezpečit odpovídající podmínky, ať si jej nepořizuje a radši, chce-li si zajezdit, navštíví některou z farem, kde koně zapůjčují a pokud se jedná o správné chovatele, poskytnou mu i nezbytné instrukce a odbornou radu..
Za šťastné jezdce na šťastných koních!
