V ČR hnízdí 199 ptačích druhů, jejich rozšíření popisuje nový atlas.
Nejrozšířenějšími ptačími druhy jsou v ČR konipas bílý, sýkora koňadra, pěnkava obecná, zvonek obecný a strnad obecný. Hnízdí prakticky ve všech částech země. Naprostá většina z nejrozšířenějších druhů jsou pěvci, mezi ně se dostaly pouze tři druhy nepěvců: strakapoud velký, káně lesní a holub hřivnáč. Stovky profesionálních i amatérských ornitologů při mapování mezi lety 2001 a 2003 na území státu zjistily hnízdění celkem 199 ptačích druhů.
Závěry mapování shrnuje Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, bohatý na mapky a fotografie. Práci týmu Karel Šťastný, Vladimír Bejček a Karel Hudec vydalo nakladatelství Aventinum. Vedle informací o trendech v početnosti a rozšíření jednotlivých druhů naleznou čtenáři v knize stovky maličkostí přibližujících způsob života opeřenců v Česku. Tak například konipasové jsou schopni obsadit tak zvláštní místo, jako je kapota traktoru. Pozorovaný pár hnízdil dokonce na stroji, který během hnízdění popojížděl.
Výsledky monitorování porovnali autoři atlasu se závěry mapování z let 1973 až 1977 a 1985 až 1989. Koncem 80. let žili ve všech mapovaných čtvercích o stranách 12 krát 11,1 kilometru vlaštovky obecné, rehci domácí, kosi černí, strnadi obecní. Mezi nepěvci se objevili káně lesní, strakapoud lesní a kukačka obecná. V polovině 70. let byly nejhojnějšími druhy vrabec domácí, sýkora koňadra, jiřička, pěnkava a vlaštovka obecná, v řadě nepěvců tehdy figurovala i poštolka obecná. Zajímavostí je, že vrabec domácí, jehož početnost klesla v 90. letech, si nyní drží prvenství v Praze, je nejpočetnějším celoplošně rozšířeným druhem v hlavním městě.
Nejvíce se od roku 1989 rozšířili krkavci velcí, jejichž hnízdiště se zvětšovala výrazně i na přelomu 70. a 80. let. Díky snížení intenzity zemědělského hospodaření a zvyšování podílu půdy, která leží ladem, lidé nyní v krajině potkávají častěji chřástaly polní, křepelky polní a strnady luční. Chřástalové a strnadi přitom patřili v předcházejícím monitoringu mezi ubývající druhy.
Rozšiřuje se také území, na kterém hnízdí volavky popelavé, motáci pochopové, holubi doupňáci, čápi černí, kulíšci nejmenší a sýcové rousní. Většinou jde o nárůsty území v desítkách procent. Autoři publikace k tomu poznamenávají, že při obdobném srovnání z roku 2000 v Nizozemsku ornitologové zjistili rozšiřování území hnízdišť u některých druhů o stovky procent, husa velká rozšířila své území dokonce dvanáctinásobně.
Mezi druhy, které obsazovaly nejvíc nového prostoru v Čechách a na Moravě v 70. a 80. letech, patřily také labutě velké, cvrčilky zelené, výři velcí, moudivláčci lužní, lindušky luční a poláci chocholačky. U většiny z nich byly letech 2001 až 2003 stavy setrvalé.
V počtu hnízdících párů druhů ornitologové zaznamenali téměř dvanáctinásobný nárůst u strakapouda jižního. Počet hnízdících párů puštíků bělavých se zvětšil dokonce šestnáctkrát.
Existují ale i druhy, které se z krajiny stahují a jejich populace se zmenšují. Na polovinu území, které obývali na konci 80. let, se stáhli sýčci obecní, menší prostor obývají také sovy pálené. Na ústupu jsou i chocholoušové obecní, lelci lesní, koroptve polní, tetřívci, tři druhy bahňáků a některé druhy vodních ptáků.
