Využití včel i jejich produktů je velmi efektivní a levný způsob sledování kvality životního prostředí.
Jedním z organismů, který splňuje obecné předpoklady pro použití jako biomonitor (etologické a morfologické vlastnosti, hojné rozšíření v daném prostředí se stabilní populací, která přichází do těsného kontaktu s přítomnými škodlivými látkami v prostředí), je včela medonosná (Apis mellifera), především kvůli svému způsobu života a těsné vazbě na prostředí, ve kterém žije. Včely přicházejí do kontaktu prakticky se všemi složkami prostředí (půdou, vodou, vzduchem). Do úlů si přinášejí materiál (voda, pyl, nektar, medovice), ukládají jej zde buď přímo jako pyl anebo po zpracování v podobě medu, vosku a propolis. Dochází tak k částečnému „zakonzervování“ vzorku, což bývá u některých konvenčních typů odběrových zařízení nákladné a problematické. Včela ve svém těle kumuluje velké množství látek, s nimiž během svého života přišla do styku. Výhodou tohoto typu organismu je i jeho povrch těla – množství chloupků dokáže zachytit nejen pylové částice, ale také polétavé prachové částice, na nichž mohou být nasorbovány škodlivé látky. Protože se včela pohybuje na ploše až 12 km2 od úlu, může monitorovat poměrně rozsáhlé území, které navštíví i několikrát za den. Tak je možné získat velmi levně kvalitní vzorky pro analýzu škodlivých látek a na jejich základě posuzovat kvalitu životního prostředí.
Výsledky dlouholetých výzkumů prokázaly, že včela je velmi dobrý bioindikátorem znečištění životního prostředí. Ve spolupráci s včelaři, kdy lze využít i jejich včelstva, je možné vytvořit rozsáhlou monitorovací síť, která se dá poměrně snadno rozšiřovat nebo doplňovat o nezavlečené plochy. Koncentrace škodlivých látek ve včele medonosné a jejích produktech se snižuje v tomto pořadí: včela > pyl > propolis > plást > vosk > med.
Rizikové prvky, emitované lidskou činností (látky antopogenního původu z průmyslových odvětví – těžké kovy, chemické polutanty) jsou pouze jednou částí škodlivin, které je možné najít jak ve včelách, tak v jejich produktech, kde se mohou kumulovat nebo svými toxikologickými účinky ovlivňovat vývoj včel. Druhou významnou skupinu tvoří škodlivé organické látky, mezi něž patří přípravky na ochranu rostlin, léčiva, průmyslové emise nebo exhalace z automobilové dopravy.
V současné době se místo pouhého porovnávání rozdílů obsahu rizikových prvků v oblastech bez jejich výskytu a jejich obsahem v průmyslových nebo zastavěných oblastech využívají pro správné vyhodnocení získaných dat metody pokročilé geostatické analýzy. Pomocí těchto nástrojů lze rozlišit, kdy daný rizikový prvek může být přírodního nebo antropogenního původu, nebo jimi lze odhalit na první pohled nesouvisející vztahy mezi studovanými veličinami. První práce, které tuto metodu využily, byly publikovány v roce 2007. Autoři studií provedených např. v Rumunsku, Turecku, na Slovensku nebo v Makedonii doporučují další výzkum, kterým by bylo možné stanovit limitní hodnoty pro klasifikaci a posuzování vývoje kontaminace prostředí v závislosti na geologické poloze. Finálním výstupem výzkumů je vizualizace výsledků v geografických informačních systémech, která umožňuje přesnější identifikaci kontaminovaných oblastí.
