V roce 1946 bývalá argentinská vojenská vláda dovezla 25 párů bobrů z Kanady v naději, že se tu rozmnoží a vytvoří základ kožešinového průmyslu. Bobři se rozmnožili, ale obchod s kožešinou se nikdy tak docela nechytil a protože tu bobři neměli žádné přirozené nepřátele, žijí jich tu dnes desetitisíce, přičemž porážejí stromy, přehrazují řeky a rozněcují rozpory mezi lidmi, kteří si lámou hlavy, jak tenhle problém vyřešit.
Diskuse kolem bobrů postavily proti sobě ekology a ochránce práv zvířat a vládní oficiální činitele jednoho proti druhému. Uprostřed toho všeho jsou cestovní kanceláře, které využívají roztomilá zvířátka jako další z atrakcí, jež mohou nabídnout rostoucímu počtu zahraničních návštěvníků plavících se odsud na luxusních lodích k blízké Antarktidě.
Místní vláda nabízí lovcům zhruba 1,50 dolaru za každého zabitého bobra a každý týden se ukáže někdo s nákladem bobřích ocasů dokazujících dobře odvedenou práci. Ale odměna je tak nízká, že lov na bobry má jen mizivý dopad na jejich počet.
Ohňová země má přitom v paměti další temnou kapitolu vlastní existence, jež jí brání přijmout radikálnější řešení. V roce 1900 sem imigranti přivezli evropské králíky - kteří vzápětí udělali to, čím jsou tak proslulí. To osadníky přimělo přivézt také lišky, které ovšem začaly lovit ovce na místních farmách a ničit ekonomiku ostrova.