Paslawska U. Bradycardia in dogs. Medycyna Weterynaryjna 2002;58(8):611-613.
Bradykardie je běžnou arytmií u psů. Ve studii byla zjištěna prevalence bradykardie u 8,7 % elektrokardiograficky vyšetřovaných pacientů. Bradykardie byla iniciálně zjišťovaným příznakem. Další vyšetření odhalila primární příčiny.
Příčiny bradykardie mohou být různé, a to fyziologické (mladí nebo trénovaní psi), nebo patologické (endokarditida, myokarditida, vagotonie např. v důsledku pneumonie, torze žaludku, těžké vrozené srdeční vady, předávkování srdečními glykosidy, beta-blokátory, blokátory kalciového kanálu, dilatační kardiomyopatie, hypotyreózy, hypokalemie a hyperkalemie). Bradykardii není jednoduché definovat, protože spodní hranici srdeční frekvence ovlivňuje věk zvířete, hmotnost, konstituce, zdravotní a psychický stav. Cílem studie byla zvířata se srdeční frekvencí pod 100 tepů za minutu.
Bylo vyšetřeno 54 bradykardických psů různých plemen, pohlaví a věku od 8 měsíců do 15 let (průměrný věk 5,5 roku). Psi s bradykardií tvořili 8,7 % všech psů odeslaných na interní kliniku ve Vratislavi za účelem EKG vyšetření. EKG vyšetření bylo prováděno ve sternální poloze, bez použití sedativ.
EKG křivka byla u všech psů podobná. Nebyly zjištěny statisticky významné odchylky v srdečních frekvencích, amplitudách a vzdálenostech mezi nimi. Významně se lišily druhy bradykardií. U většiny psů s oběhovým selháním byla bradykardie spojena s pravidelným srdečním rytmem, jen u hypotyreózních psů byla srdeční akce pravidelně nepravidelná. Policejní psi a také psi, u kterých bylo základní onemocnění spojeno se silnou bolestí, měli bradykardii s nepravidelnou srdeční akcí; všichni tito psi měli bradykardii spojenou s respirační arytmií. Významné rozdíly byly zjištěny mezi věkově odlišnými skupinami. Ve skupině psů, u kterých byla arytmie primární příčinou nemoci, a u zdravých pracovních psů byl průměrný věk 2,27 roku. V ostatních skupinách byl průměrný věk vyšší než 5 let. Na základě této analýzy byl zjištěn fakt, že většina příčin bradykardie u psů má extrakardiální příčinu, což má velký vliv na terapii. Po kauzální terapii většinou došlo k vymizení arytmie jako sekundárního příznaku.
Primární bradykardie se vyskytují zvláště u mladých psů středních a velkých plemen, a to u velkého knírače, zlatého retrívra, německého ovčáka, dalmatina, boxera, afgánského chrta. V této skupině nebyly zjištěny (kromě bradykardie) žádné další abnormality, jako např. hypertrofie srdce. Většinou přidružená bradykardie komplikuje primární onemocnění, např. kardiomyopatii (vrozená nebo získaná), myokarditidu, vrozené nebo získané srdeční vady. Nejčastější získanou srdeční vadou je endokardióza mitrální chlopně. Arytmie může také souviset se systémovými onemocněními, jako jsou diabetes mellitus, poruchy elektrolytové rovnováhy aj. Poměrně často jsou bradykardie primární příčinou oběhového selhání. Jelikož většina pacientů velmi dobře reagovala na podání parasympatolytik (např. ipratropium), možná příčina spočívá v poruchách autonomního nervového systému. U pracovních psů bradykardie nevyžaduje léčbu, protože je výrazem kompenzační hypertrofie srdečního svalu.
Do výše zmíněné analýzy nebyli zařazeni psi s AV blokem, u kterých bylo zjištěno těžké poškození srdečního svalu neznámé etiologie. U čtyř ze šesti takových psů byl aplikován kardiostimulátor s velmi dobrým terapeutickým efektem. U zbývajících dvou zákrok nebyl proveden; u jednoho zvířete byl výskyt bloku spojen s pyometrou, druhý případ souvisel s intoxikací herbicidními přípravky, pacient byl také ve velmi špatném celkovém zdravotním stavu.
Obecným závěrem studie je, že bradykardie jsou velmi početnou skupinou poruch rytmu u psů s obvykle extrakardiální příčinou.
MVDr. Stanislav Cienciala
