Nedělní program chirurgické sekce zaměřené na brachycefalický syndrom měl dvě části. V prvé části jsme se zabývali brachycefalickým syndromem a ve druhé kolapsem průdušnice. Zaplněný sál, živá diskuse a ohlasy kolegů byly důkazem, že tato problematika kolegy velice zajímala.
V úvodní přednášce dr. Jan Hnízdo (Animal Clinic, Praha) podrobně popsal funkční a strukturální anomálie horních cest dýchacích u brachycefalických plemen, které jsou příčinou inspirační dušnosti často doprovázené dalšími nálezy (hypertermie, zvracení, regurgitace atd.). Do brachycefalického syndromu (BS) se zahrnuje stenóza nozder, deformity dutiny nosní, prodloužené měkké patro, laryngeální chondromalacie , makroglosie a hypoplastická průdušnice. Ve své druhé přednášce se dr. Hnízdo zabýval chirugií nosu a měkkého patra. Mimo jiné prezentoval také relativně novou metodu palatoplastiky (Folded Flap Palatoplasty – FFP), která je velmi efektní v případech hypertrofického měkkého patra.
Doc. Michal Vlašín (Klinika Jaggy) se ve své přednášce věnoval chirurgii hrtanu. Detailně popsal operační postupy při laryngoplastikách či laryngotomiích a současně upozornil na možná úskalí jednotlivých metod. V terapii laryngeálních paralýz je stále populárnější arytenoidní lateralizace, především pro relativně vysokou spolehlivost a minimální vliv na fyziologii pacienta.
Dr. Roman Kvapil a Dr. Michal Čáp (VK Poděbradská, Praha) seznámili přítomné s problematikou endotracheálních stentů při řešení kolapsu průdušnice. Probrali nejenom teoretické základy, ale především se podělili o své zkušenosti se zaváděním nitinolových stentů. Velice důležitou součástí přípravy pacienta je precizní informovanost majitele zvířete a detailní vysvětlení všech pro a proti navrhované léčby. Klíčovou fází stentace průdušnice je volba vhodného průměru a délky stentu. Endotracheální stenty pak zavádíme pod kontrolou bronchoskopu a rtg.
Dr. Roman Nejez (Vetcentrum Ostrava) ve své přednášce věnované kazuistikám porovnával chirurgické řešení kolapsu průdušnice (s použitím extraluminálních prstenců) a zavádění endotracheálních stentů. Tyto metody je vhodné použít v případech, kdy selhává medikamentózní terapie, neboť jsou zatíženy vyšším procentem pooperačních komplikací. Při současném výskytu bronchiálního kolapsu lze předpokládat přetrvávání kašle i po zákroku a tito pacienti mají horší prognózu. Medikamentózní terapie je pak většinou doživotní. Naopak pokud je hlavním problémem dyspnoe, stent uvolní dynamickou obstrukci a tito pacienti mají prognózu lepší.*
Roman Nejez
