Přesunutí slezu se stalo v poslední době u mléčného skotu jedním z nejdůležitějších metabolických a interních onemocnění. Častými onemocněními jsou rovněž traumatická retikuloperitonitida a cizí tupá tělesa v bachoru. V práci byl popsán v odborné literatuře dosud nezmiňovaný současný výskyt dislokací slezu a tupých plastových těles v bachoru u 20 holštýnských dojnic z Jordánska.
Anamnéza byla u většiny pacientek podobná: akutní inapetence, výrazný pokles užitkovosti, velmi slabá až sistovaná motorika bachoru a v různé míře recidivující tympanie. V polovině případů byly kromě příznaků typických pro dislokaci slezu pozorovány i příznaky typické pro retikuloperitonitidu.
U 18 levostranných dislokací byla provedena laparotomie v levé hladové jámě a abomasopexe. Současně byla u 8 dojnic zjištěna traumatická retikuloperitonitida a u 16 byly v bachoru palpovány různě velké útvary ukazující na cizí tupá tělesa. Při následující rumenotomii podle Weingarta byly v bachoru nalezeny do cárů plastů zapletené části oblečení, provazů a kůže. Tato převážně plastová tělesa měla hmotnost 8 až 12 kg. Především z čepce, ale i z bachoru, byly odstraněny hřebíky a kusy drátu. U rozvinutých případů byly pozorovány i viditelné zánětlivé změny na slezu (např. difuzní hemoragické nálepy na seróze, vřed) a ve 4 případech i na bachoru. U něj se jednalo o nastříklé cévy, petechiální krváceniny, eroze a vředům podobné léze, tmavě hnědé zabarvení a hyperplazie ruminálních papil. Tyto změny byly v bachoru zdokumentovány i histologickým vyšetřením bioptátů.
U dvou levostranných dislokací šlo o pacientky po dřívější neúspěšné perkutánní fixaci slezu. Vykazovaly srůsty mezi ventrálním bachorovým vakem, slezem a levou stěnou břišní. Malé srůsty byly tupě odděleny, u rozsáhlých to nebylo možné. Dvě pravostranné dislokace slezu byly napraveny laparotomií zprava a omentopexí. Jednalo se o dislokace slezu bez torze se současnou traumatickou retikuloperitonitidou, která byla ihned řešena rumenotomií zleva.
Laparotomické rány byly vždy uzavírány ve třech vrstvách jednoduchým pokračovacím stehem chromovaným katgutem č. 2. Kůže byla šita Reverdenovým stehem nevstřebatelným syntetickým vláknem. Operace trvaly 40 – 50 minut u levostranných dislokací (abomasopexe a rumenotomie), u pravostranných i s rumenotomií 70 – 90 minut. Po operaci byly pacientky sledovány 30 dní. Nenastaly u nich téměř žádné komplikace a nedošlo k žádné recidivě dislokace. Až na jednu dojnici všechny přežily a byly uzdravené propuštěny.
Za příčinu příjmu plastů lze považovat nedostatek strukturální vlákniny v krmné dávce. Bachorovou činností jsou z nich spolu s hrubými součástmi krmiva zformovány kompaktní konvoluty, což vedlo k primárnímu přeplnění bachoru kvůli narušení pasáže zažitiny. Traumatické retikuloperitonitidy mohou být komplikovány Hoflundovým syndromem (funkční stenózy), v jehož důsledku může docházet i k atonii svaloviny slezu a k pravostranné dislokaci slezu.
El-Maghraby H. M., Hailat N. Die chirurgische Korrektur der Labmagenverlagerung bei Rindern mit Fremdkörpern im Pansen und/oder der Haube (Chirurgické řešení dislokací slezu u skotu s cizími tělesy v bachoru a/nebo v čepci). Prakt Tierarzt 2001; 82:201-205.
MVDr. Petr Fleischer
