Napadne-li něčí pes člověka, a to zejména na veřejném prostranství, a způsobí mu újmu na zdraví, je logické, že je z toho i konečně vyvozena trestní zodpovědnost majitele psa. Však také je majitel zvířete v zájmovém chovu, tudíž i psa, povinen chovat je tak, aby nikoho neporanilo, a aby dokázal zabránit i jeho úniku (například podle zákona na ochranu zvířat proti týrání v § 13).
Druhou věcí pak je zvážit, zda pes, který člověka napadl a poranil, to neudělá při „vhodné“ příležitosti znovu. Proto je na místě kromě obvyklého dosavadního vyšetření na vzteklinu, uvažovat o možnosti takové zvíře okamžitě izolovat a podrobit komplexnějšímu vyšetření. Ano, v dřívějších dobách by bylo považováno za samozřejmé agresivního psa okamžitě utratit, dnes pro takovéto uvažování není dostatečná vůle, i když takovou možnost má dnes například soud a rozhodnout se tak může i chovatel.
Nutné je však si uvědomit, že pro komplexnější vyšetření a dokonalé poznání příčin stále se množící agresivity psů, a aby bylo možné vyloučit kromě onemocnění vzteklinou i jiná možná onemocnění, doprovázená například změnami mozkové tkáně, bylo by nejvhodnější právě vyšetření mozku zvířete.
Toto opatření lze přijmout zřejmě v některých odborně odůvodněných případech jako extrémní řešení. Jen dokonalým a zodpovědným vyšetřováním jedinců se „závadným“ chováním lze vyloučit, zda se jedná o onemocnění, anebo se potvrdí, že jde o chyby ve výchově.
Ve šlechtění, popřípadě v chovatelské práci se totiž například musí z dalšího chovu vylučovat agresivní jedinci, tuto zásadu mají ve statutu chovatelské organizace.
Čili, řešením je zřejmě důsledná prevence, neodkladná izolace a vyšetření nebezpečného zvířete, i rychlý, zásadní a účinný postih majitelů agresivních zvířat. Zákon k tomu poskytuje dostatečný prostor.
Mnozí chovatelé by si jistě dávali větší pozor na to, aby pes, který může vážně poranit nebo ohrozit zdraví popřípadě život člověka neunikl, kdyby si uvědomili, že je za to může postihnout trest až několika let vězení. Současná legislativa to umožňuje.
