Vicari E. D., Brown D. C., Holt D. E., Brockman D. J. Survival times of and prognostic indicators for dogs with heart base masses: 25 cases (1986-1999).
Termín „masa srdeční báze“ je obecný pojem užívaný k popisu jakékoli masy lokalizované u srdeční báze, související se vzestupnou aortou a plicním kmenem, ale nezasahující pravou srdeční předsíň. U psů jsou těmito masami nejčastěji chemodektomy aortálního tělíska, ale mohou zde vznikat také ektopické tyroidální a paratyroidální masy. Srdeční masy u psů se nejčastěji projeví po invazi do perikardu, vzniku perikardiální efuze a rozvoji příznaků pravostranného srdečního selhání. Většinou dochází k minimální exfoliaci tumorózních buněk z mas, a proto cytologické vyšetření perikardiální tekutiny a tenkojehelných aspirátů obecně není pro určení diagnózy masy srdeční báze přínosné. K určení definitivní diagnózy je nutná chirurgická biopsie.
Do studie bylo zařazeno 25 psů (kříženci 28 %, boxer 20 %, zlatý a labradorský retrívr 24 %, ostatní méně než 1 %). V anamnéze byly nejčastěji uváděny příznaky postižení dýchacího systému (52 %), distenze břicha (48 %), anorexie nebo inapetence (48 %), letargie (40 %), postižení trávicího systému (28 %), hubnutí (20 %) a kolaps (12 %). Klinickým vyšetřením byly zjišťovány příznaky onemocnění dýchacího systému (73 %), tlumené srdeční ozvy (65 %), slabý periferní pulz (65 %) a abdominální efuze (60 %). Příznaky pravostranného srdečního selhání byly zaznamenány u 65 % psů.
Rentgenologickým vyšetřením byla u 86 % psů zjištěna kardiomegalie, u 43 % psů příznaky edému plic a 38 % psů mělo pleurální efuzi.
Ultrazvukovým vyšetřením byla u 81 % psů prokázána perikardiální efuze a 52 % psů mělo srdeční tamponádu.
Doba přežívání po prokázání masy srdeční báze kolísala v rozmezí 0 – 1096 dní. Průměrná doba přežívání psů, kteří podstoupili perikardektomii byla signifikantně delší (661 plus mínus 170 dnů) než psů léčených medikamentózně (129 plus mínus 51 dnů).
Histologicky byly vyšetřeny vzorky odebrané od 32 % psů, diagnóza zněla ve všech případech tumor aortálního tělíska.
Tyto masy nejčastěji vznikají mezi 10. až 15. rokem, častěji u samců než u samic. Tumory aortálního tělíska bývají benigní a klinická manifestace je následek jejich růstu a utlačování okolních tkání. Proto jsou klinické nálezy při prvním kontaktu s pacientem odrazem perikardiální efuze a odpovídají příznakům pravostranného kongestivního srdečního selhávání, které vzniká následkem tlaku masy na srdeční předsíň nebo na dutou žílu.
Primární metodou k odlišení masy srdeční báze od ostatních srdečních tumorů byla v této studii echokardiografie. Cytologické vyšetření perikardiální tekutiny a tenkojehelných aspirátů diagnózu nepřineslo.
MVDr. Martin Sosnar
