Potraviny, které se na český trh dostávají z jiné členské země Evropské unie, se nepovažují za dovezené. Při obchodování v rámci členských zemí EU se uplatňuje tzv. volný pohyb zboží. K obchodování nepotřebujete žádná speciální povolení ani certifikáty. Potravina musí být samozřejmě bezpečná, správně označená a musí splňovat příslušné obecně závazné právní předpisy.
Obecné požadavky
Všechny potraviny uváděné na trh v rámci EU musí splňovat obecné požadavky na označování stanovené nařízením (EU) 1169/2011 (u nás byly požadavky na označování zapracovány do zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů – vyhláška bude v první polovině roku 2015 nahrazena vyhláškou novou). Důležitým předpisem je nařízení Evropského parlamentu a Rady 178/2002/ES, které stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ve znění pozdějších předpisů.
Komoditní požadavky (harmonizovaná a neharmonizovaná sféra, princip vzájemného uznávání)
Potraviny mohou spadat buď do sféry harmonizované (pro potravinu existuje evropský právní předpis), nebo neharmonizované (pro potravinu neexistuje evropský předpis). V případě sféry harmonizované musí potravina splňovat požadavky stanovené v příslušném evropském právním předpisu. V případě sféry neharmonizované musí být splněny požadavky národního předpisu té členské země, kde byla potravina vyrobena nebo poprvé uvedena daným dovozcem do oběhu v rámci EU (pokud například splňuje český chleba požadavky stanovené naši komoditní vyhláškou, nesmí být odmítnut v jiném členském státě EU, pokud je bezpečný - tzv. princip vzájemného uznávání). Princip vzájemného uznávání je upraven v § 11a zákona o potravinách a je základním principem pro uvádění potravin z jiných členských států EU na český trh.
Volný pohyb zboží
Volný pohyb zboží je již od založení Evropských společenství jednou ze čtyř základních svobod. Svoboda volného pohybu zboží napomáhá zejména vytvoření jednotného trhu na celém území EU. Předpokladem pro volný pohyb zboží je sladění národních předpisů jednotlivých zemí s evropskými. Volný pohyb zboží je možný také díky tomu, že všechny členské státy uplatňují podobné praktiky dozoru nad bezpečností potravin.
Evropská komise prostřednictvím kontrolních misí Evropských společenství, Generální ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele (http://ec.europa.eu/dgs/health_consumer/index_en.htm) kontroluje funkčnost dozorových systémů v jednotlivých členských státech. To se děje prostřednictvím sérií inspekčních návštěv Potravinového a veterinárního úřadu se sídlem v Dublinu (Food and Veterinary Office - FVO).
Závěrečná zpráva o výsledcích je po proběhnutí kontroly zveřejněna na webových stránkách generálního ředitelství (http://ec.europa.eu/food/fvo/index_en.cfm) a všechny členské státy se tak mohou seznámit se situací v ostatních členských státech.
Členské státy EU
Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovenská republika, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Velká Británie.
Zásada volného pohybu zboží a vzájemného uznávání se netýkají pouze členských zemí EU, ale celého Evropského hospodářského prostoru, tedy navíc i Norska, Lichtenštejnska a Islandu a na základě rozhodnutí Rady pro přidružení Turecka k EU o implementaci závěrečné fáze Celní unie se jedná i o „dovozy a vývozy“ mezi členskými státy EU a Tureckem.*
Zdroj: www.szpi.cz
