Toxikologické studie se zabývají významnými fuzariovými mykotoxiny.
V knize je uvedena problematika toxinogenních fuzárií a fuzáriových mykotoxinů v zemědělských plodinách např. z hlediska možnosti jejich minimalizace při sklizni a během skladování. V úvodu do mykotoxikologie fuzáriových mykotoxinů seznamuje autorka čtenáře s historií fuzárií a fuzáriových mykotoxinů od roku 1809, kdy německý botanik Link poprvé identifikoval rod Fusarium až po významné výsledky výzkumu v oblasti molekulární biologie a genetiky fuzárií v současnosti.
V kapitole fuzariové mykotoxiny jsou uvedeny trichoteceny (např. T-2 toxin, DON), zearalenon, fumonisiny a celá řada méně významných fuzariových mykotoxinů (např. beauvericin, fusarové kyseliny, fusariny, moniliformin) a další sekundární produkty s biologickými účinky (např. acuminatum, gibereliny, chlamidosporol, culmorin, wortmannin), které mohou významně ovlivnit zdraví člověka, živočichů a rostlin.
Toxikologické studie se zabývají významnými fuzariovými mykotoxiny, např. alimentární toxická aleukie, akakabi-byo, estrogenní syndrom u prasat, leukoencephalomalacie u koní, obsahují i kontraverzní dokumenty (např. použití yellow rain - trichotecenů jako bojové chemické látky v Afganistánu). Mykotoxiny jsou dále charakterizovány z chemického hlediska, z hlediska možnosti identifikace a analytického stanovení, výskytu v potravinách, biologie a genetiky, kde jsou prezentovány výsledky 15tiletého výzkumu se zaměřením na geny, které se podílí na biosyntéze fuzáriových mykotoxinů. V části toxinogenní druhy Fusarium jsou stručně charakterizovány významné toxinogenní druhy fuzárií, které mykotoxiny produkují a jaké zemědělské plodiny nejčastěji kontaminují.
Desjardins A. E.: Fusarium Mycotoxins. Chemistry, Genetics and Biology. 1. vydání. St. Paul; APS Press, 2006:260, 27obr. ISBN 0-89054-335-1.
