Jednou z důležitých činností, jejíž nepřetržitý chod je nutné i v době expanze koronaviru zajistit, je péče o nemocná či zraněná hospodářská zvířata, i obdobná péče o domácí mazlíčky, jako jsou kočky a psi v domácnostech obyvatel. Obě tyto činnost zabezpečují členové Komory veterinárních lékařů ČR (KVL ČR), aniž by ale byli zahrnuti do okruhu organizací s přídělem ochranných pomůcek k zajištění své vlastní bezpečnosti.
Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana je v současné době nutné zajistit chod českého zemědělství i za situace, kdy v oboru chybí zahraniční sezónní pracovníci, s čímž KVL ČR jednoznačně souhlasí. Podotýká k tomu ale, že je také třeba udržet v dobré kondici veškerá hospodářská zvířata, což pro veterináře znamená v praxi pohybovat se v terénu i chovech s rizikem častého kontaktu s potenciálními přenašeči onemocnění covid-19. Pokud by se kvůli takovému riziku dostala část veterinářů do nucené karantény, byla by tím ohrožena odborná péče o nemocná nebo zraněná zvířata. KVL ČR považuje za potřebné na toto riziko upozornit a zároveň nabízí svou pomoc i Státní veterinární správě ČR v případě, kdyby se i ona dostala do situace personální nouze.
KVL ČR zároveň upozorňuje na potřebu zajistit nutnou veterinární péči také o domácí zvířata, která představují zejména pro nejohroženější starší lidi často jedinou živou bytost, s níž sdílí společnou domácnost za situace, kdy je zásadně omezen pohyb osob mimo bydliště. To ale v praxi opět znamená riziko nákaz pro veterinární lékaře spojené s poskytováním péče o domácí mazlíčky prostřednictvím kontaktů s jejich majiteli. Vzhledem k tomu, že naše země patří ke státům s nejvyšším počtem doma chovaných zájmových zvířat, zejména psů, stojí tak i privátní veterináři spolu se zdravotníky, policisty, hasiči a dalšími složkami záchranného systému v první linii. Ochranu veterinárních lékařů je proto podle KVL ČR také nutné zahrnout do systému ochrany těch, kteří pomáhají lidem. Také veterináři pomáhají živým tvorům, i když „jen“ zvířatům.*
Josef Duben
PR KVL
