Součástí terapeutického plánu u pohotovostních nebo hospitalizovaných pacientů je infuzní terapie, nejdůležitější je rozpoznat rozdíl mezi hypoperfuzí a dehydratací, což rozhoduje o typu podávaného roztoku, jeho dávkování a monitoringu.
Při hypovolemickém šoku (pacienti s krvácením, zvracením, průjmem, ztrátou tekutin do třetího prostoru) trpí pacienti ztrátou tekutin především z intravaskulárního prostoru, pokud není hypoperfuze zavčasu rozpoznána, vede ke tkáňové hypoxii, mnohočetnému orgánovému selhání a úhynu. Hlavním cílem léčby hypoperfuze, vzniklé při hypovolemickém a distribučním šoku je navrátit intravaskulární objem, a tím zlepšit srdeční výdej a distribuci kyslíku. Nezbytné je zajistit přístup k žíle, podkožní podání tekutin není pro kočky v šoku dostatečné. Resuscitační tekutinová terapie se podává do stabilizace perfuzních parametrů za stálého monitoringu kardiovaskulárního stavu. U těchto pacientů lze volit isotonické krystaloidy, hypertonický roztok NaCl, koloidní roztoky včetně roztoků hemoglobinu, nesoucího kyslík a krevní deriváty.
Iontové složení isotonických krystaloidů je velmi podobné extracelulární tekutině, rychle pronikají do extravaskulárního prostoru, takže 30 minut po jejich podání zůstává pouze 25 % roztoku v intravaskulárním prostoru, proto v tomto momentě vyžadují někteří pacienti další léčbu. Krystaloidy jsou obvykle při hypovolemii podány jako první, jsou v každé praxi dostupné, levné a i jejich redistribuce do intersticia je u hypovolemických a zároveň dehydratovaných pacientů žádoucí (například u profuzního zvracení a průjmu, polyurii). Šoková dávka krystaloidů, uváděná v mnoha starších zdrojích, byla 40-60 ml/kg/h, v současnosti se spíše uvádí při tekutinové resuscitaci hypovolemické kočky termín bolusového podání než údaj o průběžné hodinové dávce. Tekutiny jsou podávány v krátké časové periodě (15-20 min), nejsou přitom uvedeny přesné dávky, obvykle se podává 5-10 ml/kg během 20 minut, poté je třeba zhodnotit zlepšení kardiovaskulárních parametrů a nutnost dalšího bolusu. Kočky netolerují při resuscitaci tak dobře jako psi vysoké dávky infuzí, je třeba je důkladně monitorovat, při nadměrné hydrataci se vyskytuje akutní a progresivní zvýšení dechové frekvence, může se vyskytnout pulmonální edém nebo efuze. Hypotermie u koček výrazně snižuje kardiovaskulární odpověď na terapii šoku, je důležité hypovolemické pacienty při infuzi pomalu zahřívat, příliš velké zvýšení tělesné teploty před aplikací infuze ale způsobuje periferní vasodilataci a zhoršuje perfuzi. Pacienti nereagující na podání krystaloidů vyžadují další terapii, diagnostiku a monitorování. Použít lze dále koloidy, syntetické koloidy (hydroxyethylstarche) jsou isotonické krystaloidy, do kterých jsou přidány velké molekuly pro dosažení koloidní koncentrace 6-10%. Koloidy se redistribuují do intersticia pomaleji a jsou schopny vtahovat do intarvaskulárního prostoru vodu pomocí zvýšeného osmotického tlaku. Jsou schopny zajistit větší objemovou expanzi, než je jejich podaný objem, což je výhodné při zvýšené kapilární permeabilitě. V humánní medicíně se jako nežádoucí efekt popisuje negativní vliv na koagulaci a možnost vyvolat akutní poškození ledvin, ve veterinární literatuře nejsou tyto účinky příliš často uváděny, u koček je dávkování 5-10 ml/kg jako bolus během 20 minut.*
Valtolina Ch. Feline fluid therapy: how much and how fast...this is the question. In: Proceedings of the European Veterinary Conference Voorjaarsdagen 2015, Amsterdam, Netherlands.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková
