Za mezinárodní den zvířat byl zvolen den 4. října, svátek svatého Františka z Assisi, zřejmě proto, že tento za svého života pro mnohé naivní a nepraktický člověk uměl vyjít jak se zvířaty, tak s lidmi, a to s těmi nejprostšími i s hlavami pomazanými.
Jednou dokonce, jak vypráví legenda, když jeho slova o lásce a pochopení nechtěli lidé poslouchat, kázal zvířatům, která se sbíhala, a to včetně vlků, a i ptáci se slétali, aby mu naslouchali.
Na první pohled je asi málo vhodné srovnávat úřední slova zákonů, snažící se vymezit pro zvířata v lidské společnosti důstojný prostor, se slovy světcovými, nicméně i suchá slova zákonných předpisů byla napsána proto, aby se lidé ke zvířatům chovali ohleduplně aspoň z „donucení“, když už ne z náklonnosti.
Člověk bude žít společně se zvířaty i nadále, a to z několika důvodů. Jednak, aby je pojídal, jednak, aby byli jeho druhy v domácnosti.
Tyto důvody a způsoby soužití jsou sice poněkud rozdílné, ale v obou případech je nutné, aby člověk ve zvířeti viděl živého tvora, a tak se k němu choval. Nelze zajisté zvířeti přisuzovat lidské vlastnosti, to však neznamená, že lze zvíře odsoudit jen do role stroje na maso či vejce nebo do role hračky, kterou je možné po „potěšení se s ní“ vypnout.
Jak se stále omezuje zemědělství a chovaná hospodářská zvířata se stěhují do koncentrovaných chovů, které mnohdy ani laik nikdy neuvidí, mizívá přirozený kontakt se zvířaty, který dětem dříve tzv. malé zemědělství zprostředkovávalo. Nyní děti zvířata vídají především ve filmu, kde mnozí tito živočichové často projevují obdivuhodný „rozum“ a „inteligenci“. Na základě toho touží podobné zvíře chovat, ať už je to 102. dalmatin, nebo pes Beethoven či druhý komisař Rex. Jaké zklamání pak děti zažijí, když musí s Beethovenem nebo komisařem pravidelně do parku na záchod a ještě musí exkrementy uklidit!
Proto se při různých vhodných příležitostech snaží Státní veterinární správa ČR jazykem lidským upozorňovat na nutnost osvěty a vzdělávání o chování zvířat, o jejich potřebách a o nutnosti výchovy, jak zvířat, tak i dětí, budoucích chovatelů. Proto také mnohdy zní její hlas téměř totožně se slovy Ústřední komise na ochranu zvířat či nevládních organizací zabývajících se ochranou zvířat, které mají ve společnosti nezastupitelné místo. Už se i stalo, že na některé problémy upozornily státní veterinární dozor a také se účinně podílejí svými připomínkami na tvorbě zákonných norem, které se týkají zvířat. Je dobré, když se najde společný jazyk.
