Především rostoucí ceny tuleních kůží, po nichž stoupla poptávka hlavně v Rusku a Polsku, obnovily komerční lov mláďat tuleňů grónských, který se před 20 lety podařilo ekologickým aktivistům prakticky zastavit. Kanadská federální vláda povolila zabití až 350.000 mláďat, tedy každého třetího narozeného tuleně.
K obnovení lovu dále přispělo i tvrzení, že zvyšující se populace tuleňů způsobuje snižování stavu tresek. Svědomí Kanaďanů pak uklidnilo zpřísnění pravidel lovu, která mimo jiné zakazují stahování kůže z tuleňů zaživa.
V zálivu svatého Vavřince začal brutální lov znovu rozbíhá naplno. Muži, kteří hledají mladé tuleně, ranami do hlavy tuleňům rozbijí lebku. Pak dotáhnou bezvládné tělo do lodi, nebo z něj stáhnou kůži na místě. Většině zabitých tuleňů není ani měsíc, v tomto věku jsou tuleni ještě závislí na mateřském mléce a neumějí plavat, takže nemohou lovcům uniknout.
Spojené státy v roce 1972 zakázaly dovoz všech výrobků z tuleňů a západoevropské státy v roce 1983 zastavily import bílých kožešin čerstvě narozených tuleních mláďat. V roce 1985 počet ulovených tuleňů grónských klesl na 15.000.
V současnosti kanadská vláda zakazuje zabíjení tuleních mláďat mladších 12 dnů. Povolen je ovšem lov těch, která již shodila první bílou kožešinu a vyměnila ji za stříbrnou s černými skvrnami, k čemuž dochází asi ve věku tří týdnů.
