V. JEKL, K. HAUPTMAN, Z. KNOTEK
Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců, Fakulta veterinárního lékařství, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Veterinářství 2005;55:130-133
SOUHRN
Jekl V., Hauptman K., Knotek Z. Kastrace psouna prérijního. Veterinářství 2005;55:130-133
V posledních letech se v klinické veterinární praxi setkáváme s psounem prérijním (Cynomis ludovicianus). Vzhledem k poměrně vysoké agresivitě samců po dosažení pohlavní dospělosti často vyžadují majitelé těchto zvířat kastraci. Tato studie popisuje naše zkušenosti se dvěmi chirurgickými postupy (skrotální a intraabdominální) při kastraci psounů. U dvou skupin po osmi jedincích byly porovnávány materiálové náklady, časová náročnost vlastního chirurgického zákroku a postkastrační komplikace. Materiálové náklady jsou u obou přístupů stejné. Průměrná doba chirurgického zákroku byla u „klasického přístupu“ 22,6 min. a u intraabdominálního přístupu 19 min. U 16 chirurgických zákroků se vyskytla jedna postchirurgická komplikace (mírné krvácení z rány) spojená s automutilací rány pacientem. Vzhledem k možným postoperačním komplikacím a náročnosti tohoto zákroku u obézních zvířat se při kastraci samců psounů prérijních přikláníme k rutinnímu využívání abdominálního přístupu.
SUMMARY
Jekl V., Hauptman K., Knotek Z. Neutering of black-tailed prairie dog. Veterinářství 2005;55:130-133
In recent years, we have been meeting with black-tailed prairie dog (Cynomis ludovicianus) in clinical veterinary practice. Owing to relatively high male aggressivity after sexual maternity achievment, the owners often require their neutering. Our knowledge with two surgical procedures (scrotal and abdominal) in the course of male spaying has been described. Material expenses, operation time intensiveness and post-spaying complications were compared in two groups with eight individuals; the material expenses were identical in both groups. Average time of operation within the “conventional approach” was 22.6 min. and during “intra-abdominal approach” lasted 19 min. Out of sixteen operation, one post-surgical complication has occurred (mild wound bleeding) due to patient wound automutilation. With respect to possible post-operation complications and surgical intensiveness in the obese animals, routine abdominal access has proved the best choice of male spaying in the black-tailed prairie dogs.
Úvod
V klinické veterinární praxi se stále častěji setkáváme s chovem exotickými savců. Mezi ně se v posledních letech řadí i psoun prérijní (Cynomis ludovicianus). Vzhledem k poměrně vysoké agresivitě samců po dosažení pohlavní dospělosti doporučují někteří autoři jejich kastraci.1-3 Podobně jako u jiných drobných savců rozlišujeme pohlaví u psounů prérijních podle anogenitální vzdálenosti.4-7 U samců je tato vzdálenost větší a linie mezi anem a prepuciem je ochlupená. Samci nemají plně vyvinutý šourek. Varlata jsou u dospělých samců uložena ve skrotálních vacích lokalizovaných bilaterálně vedle penisu. U juvenilních samců jsou uložena intraabdominálně v těsném okolí močového měchýře.
Tento příspěvek popisuje naše zkušenosti se dvěma přístupy kastrace u psounů prérijních, včetně uvedení základních anatomických poměrů a možností anestezie u tohoto druhu.
Materiál a metodika
Zvířata
Do studie bylo zařazeno 16 samců psounů prérijních, kteří byli rozděleni do dvou skupin o počtu osmi jedinců. Do skupiny č. 1 byli zařazeni pacienti ve věku 6 – 36 měsíců a hmotnosti v rozmezí 650 – 1200 g. Do skupiny č. 2 byli zařazeni pacienti ve věku 4 – 30 měsíců a hmotnosti v rozmezí 350 – 1180 g. Zvířata byla chována samostatně v kleci s možností volného pohybu po bytě. Byla krmena senem, granulemi pro králíky, krmnou obilnou směsí pro hlodavce a ovocem (převážně jablka).
Klinické vyšetření
Klinické vyšetření zahrnovalo posouzení chování a postoje, kontrolu tělesného pokryvu, auskultaci kardiovaskulárního a respiračního aparátu, změření triasu, posouzení zbarvení sliznic, vyšetření velikosti submandibulárních a popliteálních mízních uzlin palpací a palpaci abdomenu. Vyšetření dutiny ústní a opakovaná palpace dutiny břišní byla provedena až v celkové anestezii.
Anestezie
Jednu hodinu před zákrokem byl aplikován enrofloxacin (Baytril 2,5% inj., Bayer AG, Německo) v dávce 15 mg/kg i. m. Všem pacientům byl aplikován 20 min. před uvedením celkové anestezie buprenorfin (Temgesic inj., Reckitt and Colman Products Ltd., Velká Británie) v dávce 0,04 mg/kg. Pacienti č. 4, 8, 12 a 15 byli premedikováni kombinací medetomidinu (Domitor inj. ad us. vet., Fermion OY, Finsko, 0,05 – 0,2 mg/kg i. m.) s nízkou dávkou ketaminu (Narkamon 5% inj. ad us. vet., Spofa, a. s., Česká Republika, 1 – 3 mg/kg i. m.) aplikovanou současně 5 min. před uvedením do celkové inhalační anestezie. Pacienti byli uvedeni do celkové anestezie pomocí indukční komory nebo masky směsí isofluranu (Isoflurane Rhodia, Torrex Pharma GmbH, Rakousko) a kyslíku v úvodní koncentraci 5 % a o rychlosti průtoku směsi 200 – 400 ml/kg. Byl použit polootevřený inhalační systém. Po zaujmutí laterální polohy byli pacienti přemístěni na tepelnou podušku o konstantní teplotě 39 °C a byly jim aplikovány infuzní roztoky (fyziologický roztok se 4% glukózou, 20 ml/kg s. c.). Koncentrace isofluranu byla v tomto okamžiku snížena na 3 %. Pacientům č. 4, 8, 12 a 15 byl po ukončení chirurgického zákroku aplikován atipamezol (Antisedan inj. ad us. vet., Fermion OY, Finsko, 0,1 – 0,4 mg/kg i. m.).
Chirurgický zákrok
Skrotální přístup byl zvolen u pacientů č.1 – 8. Operační pole bylo připraveno podle zásad asepse a antisepse. Incize kůže byla provedena paralelně ve vzdálenosti asi 1 cm od penisu nad lokalizací varlete. U pacientů č. 5 a 6 byla provedena kastrace s pokrytým semenným provazcem. Po incizi kůže a podkoží byla provedena tupá preparace tunica vaginalis, která zůstává v tomto případě intaktní. Po společné ligatuře této výchlipky peritonea, semenného provazce a plexus pampiniformis bylo excidováno varle s částí t. vaginalis. Při kastraci s nepokrytým semenným provazcem (pacienti č. 1, 2, 3, 4, 7 a 8) byla incidována kromě kůže a podkoží také t. vaginalis. Po vybavení varlete do operační rány a přerušení lig. caudale epididymidis byla provedena ligatura semenného provazce a cévní pleteně. V případě kastrace s nepokrytým semenným provazcem byla provedena následná sutura t. vaginalis vstřebatelným šicím materiálem (polyglactin 910, Vicryl, Ethicon, Johnson-Johnson Intl., Belgie) o tloušťce 1 – 2 M. Sutura kůže nebyla provedena.
Intraabdominální přístup kastrace byl zvolen u pacientů č. 9 – 16. Kůže byla incidována v mediánní linii přibližně 1,5 – 2,5 cm kraniálně před penisem. Rána dosahovala velikosti 2 – 3 cm. Poté byla protnuta stěna dutiny břišní v linea alba. Kastračním háčkem byla obě varlata vtažena do kastrační rány. Poté byla provedena ligace struktur kaudálně i kraniálně za varletem, které bylo poté excidováno. Obdobně jsme pokračovali i u druhého varlete. Stěna dutiny břišní a kůže byla uzavřena běžným způsobem vstřebatelným šicím materiálem (polyglactin 910).
Výsledky
U dvou skupin pacientů s rozdílnou metodou kastrace byly porovnávány materiálové náklady, časová náročnost vlastního chirurgického zákroku a postkastrační komplikace, které se během zákroku vyskytly. Časovou náročností je míněna vlastní doba chirurgického zákroku, tedy od incize kůže po její suturu, popř. excizi varlat. Materiálové náklady jsou u obou přístupů stejné. Průměrná doba chirurgického zákroku byla u skrotálního přístupu 22,6 min. a u intraabdominálního přístupu 19 min. U skrotálního přístupu byla u obézních zvířat značně problematická palpace varlat. Během 16 chirurgických zákroků se vyskytla pouze jedna postchirurgická komplikace (mírné krvácení z rány) spojená s automutilací rány pacientem.
Diskuse a závěr
Kastrace samců je jedním z nejčastějších chirurgických zákroků u drobných savců.4,8 Jedná se většinou o zákroky z důvodu omezení agresivity jedince, popřípadě o jeho sterilizaci z reprodukčních důvodů. Pro chirurgické zákroky u exotických zvířat je ideální volbou inhalační anestezie směsí isofluranu s kyslíkem.9,10 U agresivních jedinců lze zvážit použití inhalační masky, indukční komory nebo zvolit úvod injekčními anestetiky. Intubace pacienta není pro tento typ chirurgického zákroku nutná. Pro úvod volíme 4 – 5% koncentraci isofluranu a pro vedení anestezie se koncentrace inhalačního plynu pohybuje v rozmezí 1 – 3 % s průtokem plynu 200 – 400 ml/kg/min. Jako premedikaci je možné použít medetomidin (0,5 mg/kg i. m.), diazepam (0,4 – 0,6 mg/kg i. m.), midazolam (1 – 2 mg/kg i. m.) nebo acepromazin (0,5 – 1 mg/kg i. m.)11 Na Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců VFU Brno uvádíme pacienty do celkové anestezie buď přímým nasazením inhalační masky nebo po předchozím úvodu medetomidinem (0,05 – 0,2 mg/kg i. m.) s nízkou dávkou ketaminu (1 – 3 mg/kg i. m.). Při použití nízkých dávek ketaminu částečně dochází k minimalizaci nežádoucích účinků medetomidinu, jako je bradykardie,12 a zároveň má malá dávka ketaminu minimální vliv na metabolismus vnitřních orgánů, zejména jater. K sedaci pacienta u uvedené kombinace anestetik po aplikaci do lumbálních svalů dochází do 2 min. Kombinace anestetik pro celkovou injekční anestezii u psounů prérijních jsou uvedeny v tabulce 3. Vhodným doplněním anestezie je použití analgetik, například butorfanolu (0,1 – 0,5 mg/kg i. m., s. c. po 4 – 9 hod.) nebo buprenorfinu (0,03 – 0,06 mg/kg i. m., s. c. po 8 – 12 hod.).13,14 Z nesteroidních analgetik je možné využít karprofen (1 mg/kg p. o. po 24 hod.) nebo ketoprofen (1 – 3 mg/kg s. c., i. m. po 12 – 24 hod.).10 Použití antibiotik jednorázově před chirurgickým zákrokem je v případě skrotálního přístupu s pokrytým semenným provazcem je diskutabilní. V ostatních případech dochází k otevření dutiny břišní, a proto aplikujeme antibiotika asi 1 hodinu před vlastním zákrokem. Doposud jsme se však s postkastračními komplikacemi u psounů prérijních v podobě peritonitidy nebo postkastračního abscesu nesetkali. Infuzní terapie se řídí podobnými zásadami jako u psa a kočky. Vzhledem ke špatné dostupnosti cév je vhodná peroperační subkutánní aplikace izotonických roztoků v dávce 20 ml/kg. Tab. 3
U dvou skupin pacientů s rozdílnou metodou kastrace byly porovnávány materiálové náklady, časová náročnost vlastního chirurgického zákroku a postkastrační komplikace, které se během zákroku vyskytly. Průměrná doba chirurgického zákroku byla u skrotálního přístupu je 22,6 min. a u intraabdominálního přístupu 19 min. Skrotální přístup se doporučuje u pohlavně dospělých samců (věk nad 2 – 3 roky), u kterých je uváděna snadná dostupnost varlat ve skrotálních vacích.2 Během této metody kastrace se vyskytla pouze jedna postchirurgická komplikace (mírné krvácení z rány) spojená s automutilací rány pacientem. Pacient byl opakovaně uveden do celkové anestezie a rána byla reoperována bez dalších komplikací. Skrotální přístup je zejména u mladších jedinců prakticky neproveditelný z důvodu malé velikosti varlat (do 1 cm) a nemožnosti jejich přímé palpace ve skrotálních vacích nebo intraabdominálně.2 U skrotálního přístupu s nepokrytým semenným provazcem může docházet k postoperačním komplikacím, jako je výhřez střev přes inguinální kanál. Psouni mají podobně jako ostatní drobní savci široké inguinální kanály, a proto zde hrozí větší riziko výhřezu střev než u psa či kocoura. V případě kastrace s nepokrytým semenným provazcem proto doporučujeme následnou suturu t. vaginalis vstřebatelnými šicími materiály (polyglactin 910 nebo polydioxanon). U skrotálního přístupu je pravděpodobnější možnost znečištění kastrační rány. Při intraabdominálním přístupu dochází k téměř okamžité vizualizaci varlat a chámovodů a následná ligace přívodných cév nečiní problémy.15 Vzhledem k výraznému sklonu psounů k obezitě mohou nastat komplikace při palpaci varlat u skrotálního přístupu i u adultních jedinců, což má za následek zbytečné prodloužení chirurgického zákroku a tím i materiálových nákladů. Pro ligaci přívodných cév i pro uzávěr dutiny břišní a kůže využíváme vstřebatelné šicí materiály (polyglactin 910 nebo polydioxanon o tloušťce 1 – 2 M). Při intraabdominálním přístupu je vhodné provést suturu podkoží s dobrou apozicí kůže bez její další sutury. Dochází tak k menším rizikům automutilace rány. Vzhledem k výše zmíněným faktům se při kastraci samců psouna prérijního přikláníme k rutinnímu využívání abdominálního přístupu.
Literatura:
1. Harkness J. E. Small rodents. Veterinary Clinics of North America: Small Animal Practice: Exotic pet medicine II, 1994;24(1):89-103
2. Bennet R. A., Mullen H. S. Soft Tissue Surgery. In: Quesenberry K. E., Carpenter J. W. (eds.) Ferrets, Rabbits and Rodents. Clinical Medicine and Surgery. 2nd ed. St. Louis; W. B. Saunders, 2003:274-285.
3. Funk R. S. Medical Management of Prairie dogs. In: Quesenberry K. E., Carpenter J. W. (eds.) Ferrets, Rabbits and Rodents. Clinical Medicine and Surgery. 2nd ed. St. Louis, W.B. Saunders, 2003:266-273.
4. Harkness J. E., Wagner J. E. The biology and medicine of rabbit and rodents 4th ed. Baltimore; Williams Wilkins, 1995:372.
5. Johnson-Delaney C. A. Exotic companion medicine handbook. Lake Worth; Wingers Publishing, 1996:585.
6. Knotek Z., Míšek I. Chov a využití pokusných zvířat. 2. díl. Brno; VFU Brno, 1999:136.
7. Knotková Z., Knotek Z. Drobní savci. Brno; Noviko, 2000:67.
8. Redrobe S Surgical procedures and dental disorders. In: Flecknell P. (ed) Manual of rabbit medicine and surgery. Gloucester; BSAVA, 2000:117-134
9. Flecknell P. A. Rabbits, Rodents and Ferrets. In: Seymour C., Gleed R. (eds.) Manual of Small Animal Anaesthesia and Analgesia. BSAVA, Cheltenham, 1999:295-304.
10. Heard D. J. Anesthesia, Analgesia, and Sedation of Small Mammals. In: Quesenberry K. E., Carpenter J. W. (eds.) Ferrets, Rabbits and Rodents. Clinical Medicine and Surgery. 2nd ed. St. Louis, W.B. Saunders, 2003:356-369.
11. Morrisay J. K., Carpenter J. W. Formulary. In: Quesenberry K. E., Carpenter J. W. (eds.) Ferrets, Rabbits and Rodents. Clinical Medicine and Surgery. 2nd ed. St. Louis; W. B. Saunders, 2003:436-444.
12. Nečas A., Mezerová J., Raušer P. Obecná chirurgie. In: Svoboda M., Senior D.F., Doubek J., Klimeš J. (eds.) Nemoci psa a kočky. 1. díl. Brno; Noviko, 2000:129-238.
13. Flecknell P. A. Analgesia of small mammals. Veterinary Clinics of North America: Exoticl Animal Practice: Analgesia and Anesthesia, 2001;4(1):47-56.
14. Robertson S. A. Analgesia and analgesic Techniques. Veterinary Clinics of North America: Exoticl Animal Practice: Analgesia and Anesthesia, 2001;4(1):1-18.
15. Jekl V. Reprodukce u drobných savců. In: Sborník Propet 2004. Aktuální problémy reprodukce v chovech plazů, exotických ptáků a drobných savců. 26. 6. 2004, Brno, 2004:12-16.
Adresa autora:
MVDr. Vladimír Jekl ml.
Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců
Fakulta veterinárního lékařství
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
e-mail: jeklv@vfu.cz
