Veterinární lékaři se ve své praxi čas od času setkávají s příznaky týrání zvířat. A nemusí jít vždy o úmyslné týrání. Pak musí řešit, jak se zachovat. Je několik možností: psychologicky působit na majitele, projevit účast zvířeti, v krajním případě, jak ostatně i ukládá zákon na ochranu zvířat proti týrání, dát podnět k řešení odpovídajícím orgánům, tj. policii, anebo
i obci.
To všechno se snadno řekne, ale obtížně se koná i rozpoznává. Napomoci mohou i občané, i když v tomto případě bývá z podání dotyčným orgánům vynechán veterinární lékař. Jaké jsou „pouhým okem“ patrné příznaky týrání chovaného zvířete?
Stále se opakující zranění, zlomeniny končetin, zlomeniny žeber, poraněné oči či tělní otvory. Takovéto případy se častěji vyskytují ve větších aglomeracích, kde jsou sousedé anonymní, nebo na odlehlých místech. Odborná literatura popisuje, že tyto jevy naznačují i zhoršující se vztahy mezi lidmi, zejména mezi dětmi a dospívajícími. Signifikantní je ztráta citlivosti a empatie.
Neuvědomělým týráním domácích zvířat však může být také podlehnutí módním trendům v chovu určitých plemen. V poslední době jde o zvýšenou oblibu brachycefalických plemen psů, ale i koček, tj. těch se zkrácenou nosní partií. Tato zvířata mívají problémy s dýcháním, zejména v podmínkách domácího chovu, snáze podléhají respiratorním chorobám a při zanedbání velmi trpí. Budoucí i stávající chovatelé by si měli uvědomit, jaké životní podmínky svým miláčkům nabízejí!
Při této příležitosti ještě připomínka: za dva roky již bude povinná registrace všech psů. Dnes existuje několik registrů, které jsou sice do velké míry kompatibilní, ale zatím není známo, jak bude vypadat prováděcí předpis k zákonnému ustanovení. Je třeba se na to připravit. Klady jsou jasné, při zaběhnutí se pes snáze najde, a v případě týrání či opuštění psa, což je také porušení zákona, nebo pokud pes někoho napadne, se lépe dohledá majitel.
Všechno souvisí se vším: těžko postižitelné týrání zvířat souvisí s ochládáním citů mezi lidmi,
a lepší evidence může být nástrojem preventivním a nakonec i nástrojem pro případný postih.*
Josef Duben, PR KVL
