Dokážou rodiče po prázdninách odolat touze dítěte si vzít do města venkovské koťátko či štěně? Někdy těžko, a po prvních dnech v městském bytě zjistí, že je to jiné než na zahradě, zvířeti je třeba zajistit pelíšek, záchod, se psem chodit ven, absolvovat veterinární prohlídky a různá očkování. Nemluvě o tom, že venkovní zvíře se doma nudí a může proto různým způsobem „škodit“. Co s ním potom? Do útulku, nebo je vypustit???
Podobné to je při návratu ze zahraniční dovolené. Je třeba si uvědomit, že vytrhnout zvíře z jeho prostředí a převézt je do jiného, jemu cizího, může být pro ně a i pro rodinu frustrující a hodně problematické.
Pokud se někdo chystá pořídit si domů zvíře, „aby měly děti radost, když po tom tak baží“, mělo by to tak být po zralé úvaze a ne pod dojmem okamžitých citů. Přivést si domů zvíře, to znamená přijmout dalšího člena rodiny, kterého musejí akceptovat všichni a nést za něj odpovědnost.
Je třeba také upozornit na to, že nelze dovážet ze zahraničí psy a kočky, když nesplňují podmínky dovozu (například nejsou vakcinovaní proti vzteklině, popřípadě nemají sérologické vyšetření) a nesmí se dovážet například některé želvy ani jiní plazi a zvířata uvedená na seznamu CITES.
Někdy je těžké odolat náhlému puzení pořídit si zvíře a tzv. je zachránit z jeho krušných podmínek, ovšem tyto podmínky se zdají nepříznivé pouze nám, z našeho lidského pohledu. Však ani my lidé nechceme být „zachraňováni“ proti vlastní vůli. A možná i ono zvíře svůj domov má, jen se tak trošku „toulá“. Je tedy dobré se na věc podívat i z tohoto hlediska. A přidejme i hledisko veterinární.*
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS
