Bronchopneumonie patří k nejzávažnějším onemocněním v chovech prasat
U prasat je většina infekcí dýchacích cest vyvolána působením několika bakteriálních a virových agens současně, včetně vlivu různých faktorů vnějšího prostředí a aktuálního stavu postižených zvířat. Původci infekcí byli izolováni z bronchoalveolárních laváží (BAL) nebo z plic uhynulých nebo usmrcených zvířat. Pro patologicko anatomická vyšetření byla často vybírána jen velmi vážně anebo chronicky nemocná prasata či opakovaně léčená zvířata. Komplex respiračních onemocnění prasat (PRDC) je typickým zdravotním problémem u prasat ve stáří 16 až 22 týdnů. Je charakterizován zpomaleným růstem, zhoršenou konverzí krmiva využitím krmiva, anorexií, horečkou, kašlem a dyspnoe. Při vyšetření byla nejčastěji izolována Mycoplasma hyopneumoniae a virus respiračního a reprodukčního syndromu prasat. Dále byly v lavážích prokázáni tito původci respiračních infekcí: Actinobacillus pleuropneumoniae, Bordetella bronchiseptica, Pasteurella multocida, Streptococcus suis, viry influenzy a porcinní cirkovirus 2 (PCV-2).
Cílem práce bylo zjistit, jaký vliv má druh a počet izolovaných původců z BAL na charakter a rozsah klinických a patologicko-anatomických nálezů. Byla také sledována frekvence mnohočetných infekcí u vážných klinických případů a klinicko-patologických obrazů. Laváž byla provedna celkem u 339 zvířat. U 168 z těchto zvířat bylo provedeno také patologicko-anatomické vyšetření na za účelem záchytu známek pneumonie a pleuritidy. Zvířata pocházela z chovů různých typů a velikostí, pro které pneumonie představovala hlavní problém. Nálezy z vyšetření byly rozřazeny dle bodového ohodnocení na klinicky zdravá zvířata (0 bodů) až těžce nemocná (3 body). Stejně byly hodnoceny patologicko-anatomické nálezy pro patologické skóre. V lavážích bylo prokázáno 23 různých původců infekce. U 23,3 %, resp. 6,2 % vyšetřených zvířat byly detekovány dva obligátní patogeny: M. hyopneumoniae a Influenzavirus typ A a A. Pleuropneumoniae. Druhý jmenovaný, považovaný za virulentní, byl prokázán pouze ve dvou případech s pato-anatomickým nálezem pneumonie. V populaci prasat je tato bakterie značně rozšířená. To svědčí o tom, že vyšetření BAL pro průkaz A. pleuropneumoniae není vhodná. Lepší diagnostickou hodnotu má vyšetření bakteriologické nebo sérologické a biopsie plic. Fakultativně patogenní bakterie, jako např. P. multocida a B. bronchiseptica byly prokázány v lavážích u 16,2 % a 18,3 % vyšetřených prasat. K nejčastějším původcům respiračních onemocnění M hyorhinis ( 64,6 %), H. parasuis (50,1 %), PCV-2 (76,7 %), a hemolytické streptokoky (79,1 %). U šesti původců byla zjištěna pozitivní korelace s klinickým stupněm závažnosti pneumonie (skóre pneumonie). Tito původci byli také častěji prokazováni se vzrůstajícím skóre pneumonie v lavážích prasat. Mezi infekční agens patřily vedle P. multocida, B. bronchiseptica, M. hyopneumoniae, M. hyorhinis a Influenza viru typu A i hemolytické streptokoky. Byla stanovena korelace při specifikaci patologicko-anatomického obrazu (patologické skóre) u P. multocida, B. bronchiseptica, M. hyopneumoniae, PRRSV ( US-typ), PCV-2 a hemolytických streptokoků. Klinický obraz u M. hyopneumoniae a Influenzaviru je známý.
Skutečnost, že přítomnost M. hyopneumonie koreluje jak s patologickým nálezem tak i klinickým stavem, podtrhuje význam tohoto původce pro vznik pneumonie. P. multocida a B. bronchiseptica patří k typickým bakteriálním původcům pneumonie, což vysvětluje jejich pozitivní korelaci s klinickým a patologicko-anatomickým skóre. Naproti tomu Influenza viry korelují jen s klinickým obrazem, z čehož lze vyvodit, že vyvolávají sice zřetelnější klinické symptomy, většinou ale dochází k vyléčení bez komplikací, pokud nedojde k osídlení sekundární mikroflórou. Vzájemný vztah mezi hemolytickými streptokoky, M. hyorhinis a stupněm závažnosti klinických příznaků poukazuje na klinický význam těchto původců. V této práci však nebylo zjištěno, jestli jsou tito původci sekundární mikroflórou nebo fakultativními původci pneumonie. Při posouzení počtu různých původců jednotlivě v rámci klinického skóre, je zřejmé, že se mnohočetné infekce s pěti a více původci ve skupině prasat s vyšším skóre pneumonie (2 – 3 body) vyskytovaly významně častěji, než ve skupině prasat s nevýraznými klinickými projevy (0 – 1 bod). Výsledky prokazují, že infekce jedním nebo dvěma fakultativními patogeny vyvolávajícími pneumonii nedostačuje zpravidla k rozvinutí zřetelného klinického obrazu. Za vznik bronchopneumonie je tedy zodpovědná spíše spolupráce různých původců. Lze také vyvodit, že se zvyšujícím se počtem patologicko-anatomických změn se zvyšuje i počet bakteriálních původců v lavážích. Pokud jsou z laváže izolováni fakultativně patogenní původci, např. H. parasuis nebo hemolytické streptokoky, musí být zohledněna kvantita daného patogena. Dále je nutno zvážit, zda se při průkazu PRRS viru nejedná o očkovací kmen. Při diagnostice pneumonií, obzvláště při zjištění fakultativně patogenních původců nebo sekundární mikroflóry, je možné správné vyhodnocení výsledků vyšetření jen v souvislosti s klinickým obrazem. Abychom mohli stanovit přesnou diagnózu, musíme vždy vyšetřit co nejvíce neléčených zvířat a vyloučit nebo potvrdit nejdůležitější fakultativně patogenní původce onemocnění.
A. Palzer et al. Häufigkeit der Vorkommens pneumonieassozierter Erregel und deren Korrelation mit klinischen und patologisch-anatomischen Befunden bei Schweinen. Berl Munch Tierarztl Wochenschr 2007;120:483-489.
