Infekce očního povrchu v kombinaci s onemocněním horních cest dýchacích je celosvětově dobře známá klinická entita u koček.
Jedná se o časté onemocnění koček v útulcích, chovných stanicích i koček chovaných individuálně v domácnostech. Mezi hlavní původce tohoto komplexu se počítá kočičí herpesvirus 1 (FHV1), kočičí kalicivirus (FCV) a Bordetella bronchiseptica. Dalšími původci mohou být Chlamydophila felis a Mycoplasma felis.
Kočičí herpesvirus typu 1 je považován za nejčastější příčinu infekce očního povrchu. Pokud není zjištěna jiná příčina, pak je FVH-1 příčinou korneálních ulcerací koček. Chlamydophila felis je hlavním bakteriálním patogenem a je zodpovědná za téměř 60 % případů konjunktivitidy koček. Kočičí kalicivirus je důležitým patogenem v infekcích očního povrchu. Prevalence FCV se pohybuje mezi 20 – 35 %. Mezi klinické příznaky patří horečka, rýma, orální ulcerace nebo chronická stomatitis. V některých případech se mohou objevit ulcerace na kůži nebo pneumonie. U infikovaných a následně uzdravených koček se může rozvinout perzistentní orofaryngeální infekce (stádium přenašeče) a zvíře tak může fungovat jako zdroj infekce pro další vnímavé kočky. Vylučování viru se může ukončit týdny až měsíce po infekci anebo může pokračovat celoživotně. Díky těmto přenašečům se předpokládá vysoká prevalence FCV i mezi zdravými kočkami (15 – 25 %). Navzdory běžně užívané vakcinaci je infekce virem FCV velmi častá a to zejména u koček chovaných ve skupinách. Genom viru FCV má schopnost rychlé mutace, což vede ke zvýšení diverzity kmenů. Jedna kočka tak může být současně infikována různými variantami viru FCV. Účelem této studie bylo zjistit přítomnost viru FCV při infekcích očního povrchu u koček s onemocněním horních cest dýchacích.
Do studie bylo zařazeno 99 koček mladších osmi let, různých plemen a pohlaví s příznaky onemocnění horních cest dýchacích (horečka, deprese, kašel/kýchání, výtok z nosu, dyspnoe) a infekce očního povrchu (blefarospasmus, serózní nebo mukopurulentní výtok z očí, konjunktivitis, keratitis). U všech pacientů bylo provedeno kompletní klinické vyšetření a zaznamenána míra klinických příznaků. Bylo provedeno oftalmologické vyšetření a odebrány vzorky ze spojivky pro následné vyšetřené pomocí RT PCR (FHV-1, FCV, C. felis a Mycoplasma spp.).
Z 99 konjunktiválních vzorků vyšetřovaných pomocí RT-PCR bylo 63 pozitivních na alespoň jeden z testovaných patogenů. Nejčastějším patogenem byl kočičí kalicivirus (jako samostatný patogen i v kombinaci s dalšími). U čtyřiceti koček z 63 pozitivních byla zjištěna monoinfekce, kdy nejčastěji byla izolována Chlamydophila spp. (16/63), dále pak FCV (11/63), FHV-1 (8/63) a Mycoplasma spp. (5/63). Ve zbylých 23 případech byla zjištěna kombinace patogenů: FCV a Mycoplasma spp. (10/63), FCV a Chlamydophila spp. (4/63), FCV a FHV-1 (3/63) a FHV-1 + Mycoplasma spp. (2/63).
Nejvyšší prevalence byla zjištěna u domácích krátkosrstých koček (83 %), podíl perských koček tvořil 14 % a britských krátkosrstých koček 3 %. Nejvyšší prevalence onemocnění byla zaznamenána v kategorii 0 – 2 měsíce. Celkově byly častěji postiženy kočky oproti kocourům. Infekce byla častější u koček pocházejících z útulků a u koček, které nebyly vakcinovány.
Mezi klinické příznaky koček s monoinfekcí kočičím kalicivirem patřila anorexie, horečka a celková slabost. V polovině případů bylo zjištěno časté kýchání a serózní výtok z nozder. U všech koček infikovaných FCV byly přítomny orální ulcerace (zjištěny na jazyku a tvrdém patře). Ve většině případů byl přítomný výtok z očí, u všech koček byl zjištěn různý stupeň konjunktivitidy.
Kočičí kalicivirus byl izolován u 30 ze všech 90 koček zařazených do studie. Z těchto 30 koček byla u 11 monoinfekce kalicivirem a u 19 kombinovaná infekce. Z výsledků vyplývá, že infekce kočičím kalicivirem je velmi častá u koček s příznaky onemocnění horních cest dýchacích a může být příčinou infekce očního povrchu.
Gerriets W., Joy N., Huebner-Guthardt J., Eule J. C. Feline calicivirus: a neglected cause of feline ocular surface infections? Vet Ophtalmol 2012;15:172-179.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová- Kovaříková
