Meticilinová rezistence je typická pro stafylokoky
Ve dnech 22. až 25. září 2009 uspořádala Americká mikrobiologická společnost v Londýně mezinárodní konferenci zabývající se problematikou meticilinové rezistence u stafylokoků (ASM Conference on Methicillin-resistant Staphylococci in Animals). Konference se zúčastnilo celkem 166 účastníků z 23 zemí. Jak je již známo, meticilinová rezistence je typická pro stafylokoky a patří do tzv. nebezpečného typu rezistence. Je často doprovázená multirezistentním fenotypem, tj. rezistencí k celé řadě dalších antimikrobiálních látek. I když jsou stafylokoky (s výjimkou Staphylococcus aureus) obecně považovány především za komenzální bakterie, jejich klinický význam v souvislosti s různými infekcemi u lidí nebo mastitid u skotu neustále stoupá. Nejenom z tohoto důvodu, ale i díky skutečnosti, že meticilin rezistentní (multirezistentní) kmeny stafylokoků (MRS) mohou být zdrojem různých genetických determinant rezistence, představují tyto stafylokoky závažný problém. Přenos genetických determinant rezistence mezi bakteriemi totiž znamená riziko šíření rezistence nezávisle na tlaku antimikrobiálních látek. Předpokládá se, že stafylokoková chromozomální kazeta (SCCmec), která obsahuje mecA gen (gen kódující rezistenci k meticilinu), má původ u klinicky méně významných koaguláza negativních stafylokoků. Dnes je však relativně často začleněna i do genomu klinicky významných kmenů S. aureus.
Hlavním tématem konference byly meticilin rezistentní stafylokoky, jejich vliv na zdraví zvířat a potenciální rizika pro zdraví lidí. Ve středu pozornosti byl meticilin rezistentní S. aureus (MRSA), který v minulých letech představoval významného patogena především u hospitalizovaných pacientů. V současné době se z něj ovšem stává patogen rozšířený i v běžné populaci lidí a chovech zvířat. Na konferenci nebyly opomenuty ani koaguláza-negativní stafylokoky, jako jsou např. S. epidermidis, S. intermedius, S. schleiferi coagulans a S. pseudintermedius. Konference měla dvě hlavní tématická zaměření: 1) kolonizace a infekce zvířecí populace MRS a její dopad na zdraví zvířat; 2.) jaké následky může mít kolonizace a infekce zvířat MRS pro zdraví lidí. Zvláštní sekce byly věnovány metodám (včetně molekulárně biologických), které se používají v diagnostice, typizaci a určování antimikrobiální rezistence u MRS izolátů. Mezi nejzajímavější patřily přednášky, které se týkaly především SCCmec typizace, přenosem SCCmec kazet mezi jednotlivými druhy stafylokoků, geny kódujícími rezistenci k antibiotikům, aplikací mikroarrays, sledováním exprese genů, vývojem nových kultivačních médií pro specifickou detekci MRSA a identifikací S. intermedius a S. pseudointermedius.
Náš kolektiv se zúčastnil konference s příspěvkem s názvem Epidemiology and characterization of Staphylococcus epidermidis isolates from humans, raw bovine milk and a dairy plant in the Czech Republic, kde byly prezentovány výsledky studie zaměřené na výskyt meticilinové rezistence u izolátů S. epidermidis pocházejících ze syrového kravského mléka, od farmářů pracujících na mléčných farmách, od hospitalizovaných a ambulantně léčených pacientů a z mlékáren (mléčné výrobky). V této studii bylo zjištěno, že prevalence meticilin rezistentního S. epidermidis (MRSE) byla velice vysoká u pacientů (76,7 %) bez ohledu na skutečnost, jestli se konkrétní izoláty podílely na infekci nebo nikoliv. Alarmující je také zjištění, že vysoký (72,7 %) záchyt MRSE byl i u mléčného skotu (v syrovém mléce), u kterého nebyly zjištěny žádné klinické příznaky svědčící pro mastitidy. U farmářů byl záchyt MRSE o něco nižší (42,9 %), ale na základě epidemiologické studie byla prokázána možnost přenosu MRSE mezi farmáři a skotem. Zatím uspokojivé může být jen to, že žádný z kmenů původem z mléčných potravin nebyl identifikován jako MRSE.
Na závěr je nutno podotknout, že v současné době antimikrobiální rezistence představuje veliký problém a meticilinová rezistence tvoří pouze zlomek tohoto problému. Z tohoto důvodu je časný monitoring výskytu antimikrobiální rezistence velice důležitý a konference tohoto druhu jsou nezbytné pro diskusi, vzájemnou výměnu informací a vyhledávání optimálních řešení. Jedno z takových možných řešení může být vývoj nových antibiotik nebo alternativní terapie. Všichni si musíme uvědomit, že v principu vývoj jakékoliv nové látky je pro nás daleko složitější a pomalejší, než je pro bakterie vývoj nového typu rezistence. Proto tímto článkem chci upozornit na závažnost problému a zdůraznit, že jednou z účinných zbraní stále zůstává snaha o omezení použití antibiotik pouze na jasně indikované případy.
Mgr. Elleni Michu
Výzkumný ústav veterinárního lékařství, v.v.i.
