J. RYBNÍČEK
Nezávislý veterinární dermatolog a dermatohistopatolog
Veterinářství 2009;59:436-439
SOUHRN
Rybníček J.: Kongenitální lamelární ichtyóza u jalovice – kazuistika.
Jalovice holštýnsko-frízského plemene byla zakrslého vzrůstu, trpěla kašlem, intermitentním průjmem a hyperkeratózními změnami na kůži po dobu deseti týdnů. Na základě klinicko-patologického vyšetření a normální koncentrace zinku v séru byla stanovena diagnóza, kongenitální ichtyóza. Diferenciálně diagnosticky byly vyloučeny hereditární deficit zinku a kongenitální dyserytropoéza a dyskeratóza. Majitel souhlasil vzhledem k nevyléčitelnému onemocnění, utrpení zvířete, ekonomickým důvodům a celkové kondici s eutanázií.
SUMMARY
Rybníček J.: A case of congenital lamellar ichthyosis in a heifer.
Holstein-Friesian heifer was presented for stunted growth, coughing, intermittent diarrhoea and hyperkeratotic skin disease of ten weeks duration. Based on the clinical-pathological correlation, and normal zinc serum levels, the final diagnosis of congenital ichthyosis was established. Differential diagnoses hereditary zinc deficiency as well as congenital dyserythropoesis and dyskeratosis were ruled out. The owner opted for euthanasia due to untreatable disease, suffering of the calf and economical reasons.
Úvod
Termín ichtyóza zahrnuje heterogenní skupinu keratinizačních problémů u člověka a zvířat. Jedná se o velmi vzácné, obvykle kongenitální onemocnění charakterizované extrémní hyperkeratózou kůže na celém povrchu těla. U skotu byly doposud popsány dva typy ichtyózy, a to těžká (letální forma) – ichthyosis fetalis (syn. Harlequin ichthyosis), kdy se postižení jedinci rodí mrtví nebo hynou v průběhu několika hodin až dnů po narození, a mírnější forma – ichthyosis congenita (syn. lamelární ichtyóza), u které se klinické příznaky projeví při porodu nebo během několika dnů až týdnů po narození. Ichthyosis congenita je onemocnění podobné humánní lamelární ichtyóze, a tento termín se používá simultánně též u zvířat. Typ dědičnosti jak ichthyosis fetalis, tak ichthyosis congenita je u skotu jednoduše autozomálně recesivní. Etiopatogeneze u zvířat včetně skotu není přesně známá, pravděpodobně dochází k hyperproliferaci bazálních keratinocytů s následným zrychleným epidermálním obratem (v průměru 3,5 dnů, pro srovnání normální epidermální obrat je několik týdnů). Navíc, z důvodu ztráty schopnosti vzájemné separace, se plně kornifikované keratinocyty stratum corneum neodlupují, ale pevně lpí na povrchu epidermis a vytvářejí hyperkeratózní masy, často připomínající šupiny ryb (odtud též název ichtyóza).1-6
Anamnéza pacienta
Dvanáctitýdenní jalovice holštýnsko-frízského plemene vážící 42 kg byla přivedena na referenční kliniku kvůli zakrslému vzrůstu, kašli, intermitentnímu průjmu a hyperkeratózním změnám na kůži po dobu zhruba deseti týdnů.
Tele se narodilo zdravé, ale objevila se u něj umbilikální infekce, která byla léčena majitelem povidon jodidem (Betadine, Mundipharma, Bazilej, Švýcarsko). Přibližně dva týdny po porodu majitel pozoroval na kůži telete šupiny a bílé adherentní krusty zejména na hlavě, šíji a hrudníku. Tele zaostávalo v růstu, krmivo přijímalo průměrně, trpělo intermitentním průjmem a kašlem. Na farmě byla dříve diagnostikována bovinní tuberkulóza, v současné době je však pod kontrolou. Nedávno se zde vyskytla také bovinní virová diarea (BVD). Tele bylo vakcinováno proti BVD a leptospiróze. Jalovička byla přivedena na kliniku k celkovému vyšetření, vyloučení BVD a kvůli kožním potížím. U ostatních zvířat ve stádě, včetně příbuzných jedinců nebyly žádné podobné kožní změny prokázány.
Klinické vyšetření
Při příjmu na kliniku bylo tele na svůj věk velmi malé, ale bystré a dobře reagovalo. Teplota (T), pulz (P) a respirační stupeň (R) se pohybovaly v referenčních hodnotách (T – 38, .4 oC, P – 86, R – 32), přestože tele trpělo suchým kašlem. Při dermatologickém vyšetření byly léze přítomny v krajině periokulární, perinazální, periaurikulárně, na dorzální a laterální šíji, na hrudníku, v místech častého kontaktu kůže s podložkou a na kloubech. Na kůži teletebyla pozorována markantní hyperkeratóza, projevující se jako bílé, velmi silné lamelární šupiny (0.5 – 2cm silné), které adherovaly ke kožnímu povrchu, rozštěpené zbytky chlupů a parciální difuzní alopecie. Na končetinách byla ložiska vředů a krust, zejména na mediální straně proximální části hrudních končetin a na kůži nad velkými klouby.
Diferenciální diagnostika
Diferenciálně diagnosticky přicházely do úvahy zejména bovinní hereditární deficit zinku (včetně systémových příznaků) a kongenitální ichtyóza. Přestože je výskyt kongenitální dyserytropoézy a dyskeratózy u bezrohých herefordských telat vzhledem k silné plemenné predispozici nepravděpodobný, bylo toto onemocnění rovněž zvažováno. Příčinou systémových příznaků u ichtyózy(kašel, diarea a zakrslý vzrůst) mohou být bakteriální (umbilikální infekce), virové (BVD) ale též mykobakteriální infekce (podle anamnézy stáda).
Laboratorní a jiné diagnostické testy
1. Hematologickým vyšetřením (tab. 1) byla prokázána mikrocytární anémie (snížené
hladiny hemoglobinu, haematokritu, střední objem erytrocytu – MCV a střední
objem hemoglobinu – MCH) a leukocytóza s neutrofilií (indikující zánětlivé nebo hnisavé onemocnění).
2. Biochemické vyšetření ukázalo mírnou až střední azotémii, hypoalbuminémii a hyperglobulinémii, mírnou hyperproteinémii a zvýšené hladiny jaterních enzymů (aspartát aminotransferázy - AST, alkalické fosfatázy – ALP a glutamyltransferázy – GMT), indikující časné příznaky poškození ledvin a jater.
3. Hladina zinku v séru se pohybovala v rozmezí referenčních hodnot – 21,2 μmol/l (referenční hodnoty 15 – 27).
4. Vyšetření na BVD metodou ELISA bylo negativní.
5. Histopatologickým vyšetřením kožních bioptátů byla zjištěna mohutná kompaktní lamelární ortokeratotická hyperkeratóza, mírná pravidelná epidermální hyperplazie s hypergranulózou, dilatované chlupové folikuly s markantní folikulární hyperkeratózou a smíšený perivaskulární až difuzní dermální infiltrát. Biopsie byly posouzeny autorem článku.
Diagnóza a prognóza
Na základě klinicko-patologického vyšetření a normální koncentrace zinku v séru byla stanovena diagnóza – kongenitální ichtyóza. Systémové klinické příznaky nebyly dále specificky klinicky vyšetřovány, ale s největší pravděpodobností byly způsobeny signifikantním poškozením hepatálních a renálních funkcí v důsledku zánětlivého/infekčního procesu. . Prognóza nebyla z hlediska dalšího hospodářského využití zvířete příznivá.
Terapie
Majitel požadoval eutanázii a pitvu, zejména ke konečnému vyloučení infekce BVD. Během hospitalizace a vyšetřování nebyla prováděna žádná terapie zvířete.
Výsledky
Celkově bylo tele hospitalizováno tři dny s příznaky intermitentního průjmu, kašle a s mírným odmítáním příjmu krmiva a pití mléčné náhražky. Jalovice byla 3. Den hospitalizace humánně utracena a stejný den postmortálně vyšetřena. V játrech a plicích byly zjištěny četné abscesy s adhezemi k bránici. Z abscesů byla vykultivována bakterie Escherichia coli. Tyto nálezy byly kompatibilní s předchozí umbilikální infekcí s následným postižením vnitřních orgánů. Histopatologie kůže odpovídala dříve diagnostikované kongenitální ichtyóze. Hepatální hladina zinku byla mírně zvýšená (6491 μmol/kg, referenční hodnoty se pohybují mezi 1736 – 5310). Vyšetření na BVDV/Border Disease pomocí real-time PCR ze sleziny bylo negativní.
Diskuse a závěr
Klinické příznaky při prvém vyšetření, vzhledem k systémovým příznakům a ulceracím nad klouby a na mediální ploše zadních končetin, indikovaly spíše hereditární deficit zinku. Hereditární deficit zinku je autozomálně recesivní porucha, která má za následek inadekvátní absorbci zinku z gastrointestinálního traktu.7 Přestože klinické příznaky byly v našem případě vysoce sugestivní pro toto onemocnění, normální hladina zinku v séru, zvýšená hladina ALP a histopatologické nálezy bez výskytu parakeratózy (charakteristické pro deficit zinku) vyloučily tuto diagnózu v počátečním stadiu vyšetření. Mezi další onemocnění, která by odpovídala klinickým příznakům této kazuistiky, patří kongenitální dyserytropoéza a dyskeratóza (synonym: kongenitální anémie, dyskeratóza a progresivní alopecie).8,9 Toto onemocnění však bylo vyloučeno z následných důvodů: bylo doposud popsáno pouze u bezrohých herefordských telat; dyserytropoéza způsobuje normocytární až makrocytární, normochromální anémii,8,9 na rozdíl od mikrocytární anémie v našem případě a biochemické hodnoty u kongenitální dyserytropoézy a dyskeratózy nevykazují žádné abnormality,8 ve srovnání s naším pacientem.
Je vysoce nepravděpodobné, že by byly systémové příznaky pacienta vyvolány diagnostikovanou ichtyózou, ale jednalo se spíše o symptomy chronické infekce s abscesy jater vyvolané pupeční infekcí po narození. Mikrocytární anémie by v tomto případě mohla být vyvolána deficitem železa (inadekvátní příjem krmiva, chronická diarea) nebo v důsledku mikrocytární anémie chronického onemocnění. Ichtyóza byla v tomto případě spíše separátní diagnózou, avšak přispívala k celkovému oslabení a trápení zvířete.
Ačkoliv elektronová mikroskopie nebyla za účelem dalšího detailního vyšetřování provedena, klinicko-patologické nálezy byly zcela patognomické pro diagnózu kongenitální ichthyóza.
U lidí bylo popsáno nejméně 17 různých typů ichtyózy. U domácích a divokých zvířat je známo několik typů, kongenitální ichtyóza je jedním ze dvou typů ichtyózy popsané u skotu (oba jsou vysoce pravděpodobně autozomálně recesivní).1 Těžší forma - fetální ichtyóza (podle humánní terminologie Harlekýnova ichtyóza),2-4 reprezentuje fatální formu s klinickými příznaky pozorovanými při narození telete. Postižená telata jsou již mrtvá nebo uhynou během několika hodin nebo dnů po porodu. V našem případě se klinické příznaky objevily dva týdny po porodu a jalovice žila ještě tři měsíce, s příznaky mírnější formy, popsané jako kongenitální ichtyóza.1,5,6 Vzhledem k racionálním a ekonomickým důvodům a neléčitelnému onemocnění u hospodářských zvířat, a také vzhledem k celkové kondici a utrpení zvířete bylo přistoupeno po dohodě s majitelem k eutanázii.
Literatura:
1. Baker, J. R., Ward, W. R. Ichthyosis in domestic animals: a review of the literature and a case report. British Veterinary Journal 1985;141:1-8.
2. Chittick, E. J., Olivry, T., Dalldorf, F., Wright, J., Dale, B. A., Wolfe, B. A. Harlequin ichthyosis in two Greater Kudu. Veterinary Pathology 2002;39:751-6.
3. Molteni, L., Dardano, S., Parma, P., Polli, M., DeGiovanni, A. M., Sironi, G., Longeri, M. Ichthyosis in Chianina cattle. Veterinary Record 2006;158:412-4.
4. Cho, J. K., Son, J. M., Lee, S. S., Park, S. J., Cho, S. W., Shin, S. T. Harlequin ichthyosis in HanWoo calf. Journal of Veterinary Medical Science 2007;69:553-5.
5. Raoofi, A., Mardjanmehr, S. H., Nekoei, Sh. Ichthyosis congenita in a calf in Iran. Veterinary Record 2001;149:563.
6. Hill, F. I. A triad of bovine inherited diseases. New Zealand Veterinary Journal 2003;51:46.
7. Machen, M., Montgomery, T., Holland, R., Braselton, E., Dunstan, R., Brewer, G., Yuzbasiyan-Gurkan, V. Bovine hereditary zinc deficiency: Lethal trait A46. Journal of Veterinary Diagnostic Investigation 1996;8:219-27.
8. Steffen, D. J., Leipold, H. W., Gibb, J., Smith, J. E. Congenital anaemia, dyskeratosis and progressive alopecia in polled Hereford calves. Veterinary Pathology 1991;28:234-40.
9. Burton, S. A., Ikede, B. O., Lofstedt, J., Keefe, G. P., Milleret, L. M. Congenital dyserythropoiesis and dyskeratosis in a polled Hereford calf. Canadian Veterinary Journal 1994;35:519-20.
Adresa autora:
MVDr. Jan Rybníček MRCVS
Nezávislý veterinární dermatolog a dermatohistopatolog
Padochov 175, Oslavany
664 91 Ivančice
e-mail: janrybnicek@volny.cz
