KONTROLA RESPIRAČNÍHO ONEMOCNĚNÍ VYVOLANÉHO U PRASAT PATOGENEM MYCOPLASMA HYOPNEUMONIAE
Nejrůznější interakce mezi patogeny a faktory managementu chovu se promítají ve stále větší komplikovanosti respiračních onemocnění prasat. Na nákazách mohou mít podíl četné bakterie a viry, z nichž jako jeden z nejfrekventovanějších reprezentantů figuruje Mycoplasma hyopneumoniae (Mh).
Rovněž management a podmínky chovu sehrávají důležitou roli nejenom ve vztahu k výskytu respiračních onemocnění, ale i pokud jde o míru jejich závažnosti. Diagram převzatý od Muirheada a Alexandera (Obr. 1) dokládá, že kumulace patogenních agens a nevyhovujících podmínek managementu situaci na úseku respiračních chorob jenom ještě dále zhoršuje.
Vzniklý stav se může v jednotlivých farmách lišit, mění se však i v čase. Daná situace a další vývoj souvisejí zejména
se simultánními infekcemi
s epidemiologií Mh
se změnami managementu stáda
s dalším vývojem nastupujících onemocnění.
Interakce patogenů
O Mh je známo, že potencuje ostatní patogeny. Působí destruktivně na mukociliární aparát a tím umožňuje mechanickou penetraci cizích tělísek hluboko do plic a zvyšuje riziko bakteriálních plicních infekcí vyvolaných patogeny Pasteurella multocida a Actinobacillus pleuropneumoniae. Rostoucí význam tzv. komplexu respiračního onemocnění prasat [PRDC=Porcine Respiratory Disease Complex], příznačného zejména pro americké vícemístné (multi-site) prasečí farmy, vedl v posledních několika letech k tomu, že se mnozí badatelé zaměřili na hledání vysvětlení tohoto zvláštního a pozdního akutního respiračního syndromu.
Mezi patogeny izolovanými z plic prasat postižených PRDC jsou nejčastěji zastoupeny PRRSV, Mh a virus chřipky prasat (SIV=Swine Influenza Virus). E. Thacker a ost. prokázali, že Mh prohlubuje léze navozené PRRSV, a rovněž že PRRSV infekce interferuje s anti-Mh vakcinací komerčními bakteriny.
Prasečí cirkovirus typ 2 (PCV2) byl rovněž jasně identifikován jako patogen odpovědný za léze respiračního ústrojí u 67,5 % prasat trpících syndromem multisystémového chřadnutí selat po odstavu [Post-Weaning Multisystemic Wasting Syndrome = PMWS], zjištěným pitvou uhynulých zvířat.
Ještě pozdějšího data je informace diagnostiků ze Státní univerzity v americkém státě Iowa, podle níž byl PCV v průběhu roku 1999 zjištěn u 8.8 % všech případů pneumonie, PRRSV v 35 % všech případů pneumonie, a že u více než 60 % případů PCV byl současně zjištěn PRRSV.
PCV však byl v několika případech izolován jako jediný patogen. Tento virus by se dnes měl považovat za jakéhosi nového aktéra ve „hře“ respiračního onemocnění, ať již v izolované podobě anebo v kombinaci s ostatními patogeny.
Navíc je PCV2 podezříván, že působí na makrofágy, monocyty a histiocyty, a že tedy navozuje změny lymfoidního systému, vedoucí k imunosupresi.
Modifikace epidemiologie
Mechanismus infekce na individuální úrovni
Mycoplasma hyopneumoniae je pro prase specifická, neinvazivní bakterie, postrádající buněčnou stěnu. Mh je náročný mikroorganismus, vykazující pomalou replikaci jak in vivo, tak in vitro.
Na individuální úrovni se přímá nákaza šíří hlavně kontaktem nebo aerosolem (kašel). Po přenosu na sele vzniká infekce buď vertikální cestou od prasnice nebo horizontálně od ostatních selat.
Infekční tělíska proniknou do dýchacího traktu inhalací a působením adhezivního proteinového systému ulpí na řasinkách. Pak jsou schopna se pomalu množit a kolonizovat během několika týdnů slizniční okraje.
V důsledku infekce dojde k ciliostáze a ke ztrátám řasinek, spolu s přibýváním zánětlivých buněk v okolních tkáních.
Zánětlivý fenomén, navozený silnou imunitní, alergii připomínající reakcí, znamená počátek charakteristických, avšak nepatognomických lézí enzootické pneumonie (EP).
Zpustošení mukociliárního aparátu je jedním z predisponujících faktorů superinfekcí. Klinické známky, reprezentované v typické podobě suchým kašlem, který se stupňuje přemístěním zvířat do ohrady, se mohou lišit v závislosti na superinfekcích. Sérokonverze se běžně pozoruje několik dnů po nákaze, někdy se však objevuje až s několikatýdenním opožděním.
Dynamika infekce na úrovni farmy
Onemocnění může vypuknout poté, co se nakazí dostatečně velký počet selat bakterií Mh a tuto bakterii vylučují.
Pomocí PCR se prokázalo, že kritický procentuální podíl infikovaných prasat, nezbytný k manifestaci klinických známek, dosahuje hodnoty 50 %.
Epidemiologie na úrovni stáda závisí na celkovém tlaku nákazy Mh a na věku prasnic.Ve skutečnosti vylučují mladé prasnice v porovnání se staršími více Mh.
Nákaza nastupuje dříve v kontinuálním režimu než u chovů s tzv. all in – all out provozem
( neboli vše dovnitř a vše ven ). Kromě toho je kontaminace a infekce ve třímístných farmách stále ještě opožděnější.
Vliv stáří prasnic
Vedle vzájemného mísení selat je rozdělení prasnic podle parity pravděpodobně jedním z klíčových faktorů, který diferencuje různé dynamické režimy na úrovni farmy.
Pomocí PCR nazálních stěrů a klasifikace podle parity autoři prokázali, že vylučování se lišilo podle věku chovných zvířat.
V konvenčních chovných systémech je pravděpodobné, že mladé prasnice budou vylučovat více Mh než starší zvířata, protože byly nedávno nakaženy v časných fázích svého života.
Na úrovni farmy se infekce může vyvíjet víceméně rychlým tempem – podle toho je proto třeba program vakcinace optimalizovat.
Protilátky pocházející od matky
Zjistilo se rovněž, že pasivní a aktivní imunita proti Mh ovlivňuje přínos vakcinace. Hladina protilátek pocházejících od matky a jejich setrvávání u selat vykazují značné rozdíly.
Morris a ost. (1994) prokázali, že střední hodnota poločasu protilátek proti Mh dosahovala u selat vržených pozitivními prasnicemi 15.8 dne.
P. Wallgren (1998) potvrdil, že v různých vrzích v téže farmě lze pozorovat obrovské rozdíly v pasivní imunitě
V tomto experimentu byly některé vrhy negativní v průměru uprostřed druhého týdne, zatímco ostatní vykazovaly pozitivitu až do šestého týdne života.
Několik studií upozorňuje na rizika interference mateřských protilátek s vakcinací proti Mh.. B. Thacker (1998) doložil, že množství protilátek v odpovědi na vakcinaci se snižuje v případech, kde prasata byla v době vakcinace pasivně imunní. Podle J. Quinalana (1998) „vyčkávání, až prasata dosáhnou stáří šesti až osmi týdnů, vytváří prostor pro přirozené odbourání mateřských protilátek, a tak větší část očkované populace může vyvinout ochrannou odpověď“.
Kromě toho „prasnice, které se právě uzdravily z infekce, mají vysoké titry protilátek v séru a přenášejí silnou a přetrvávající imunitu v mlezivu.
Schopnost mononukleárních buněk selat vytvářet protilátky se zvyšuje s věkem.
„Je třeba validovat optimální časové relace potenciálního očkování proti Mh“, konstatuje P. Wallgren (1998).
I mnozí jiní badatelé varují, že pokud mají prasnice vysoké titry protilátek v séru, které přecházejí na jejich selata, mělo by se očkování odložit.
Optimalizace očkování
Mh infekci lze na farmě monitorovat sledováním klinických projevů a/nebo sérologických parametrů. K prevenci onemocnění a souvisejících ekonomických ztrát musí infekce zůstat pod prahem nakažených prasat. Podle experimentálních výsledků se klinické projevy objevují přibližně čtyři týdny po nákaze a po pouhých dalších čtyřech dnech dochází k sérokonverzi.
Deseti 16týdenním a deseti 22týdenním prasatům se odebíraly vzorky krve a séra se pomocí kvalitativního ELISA testu testovala na přítomnost protilátek proti Mh.
Prasata se nacházejí na vrcholu své sekundární imunitní odpovědi, a několik týdnů po podání druhé očkovací dávky jsou na vrcholu ochranné hladiny.
Poté se prasatům musí podruhé, šest týdnů před klinickými známkami a/nebo sérokonverzí a poprvé, devět týdnů předtím, aplikovat injekce Hyorespu.
Takový postup se může stát základem uvažování jak veterináře, tak chovatele.
Výsledky sérologických vyšetření mohou být přínosné v případě, že není znám kritický bod, anebo jestliže jsou na farmě ve hře ještě jiné respirační patogeny.
Závěry
Se zdokonalováním managementu je u stáda třeba počítat s pozdějším výskytem Mh infekce.
Souběžné infekce mohou zvyšovat závažnost situace a rovněž interferovat s očkováním. Mateřské protilátky interferují s časnou vakcinací.
Je třeba mít na paměti, že každé stádo je případ sám pro sebe, a že je k němu třeba přistupovat individuálně.
Koncipovat ideální Mh vakcinační program pro každé stádo znamená přihlížet k dynamice nákazy na úrovni farmy, k rizikům interference s mateřskými protilátkami, probíhajícím souběžným onemocněním a k praktickým a ekonomickým okolnostem (například pracovní síly.)
Nové Mh vakcíny jako je Hyoresp, umožňující tu nejširší flexibilitu pokud jde o adaptaci na veškeré očkovací programy, představují novou zbraň v boji proti respiračním onemocněním.
F. Joisel a F. Bost, Merial, 29 Avenue Tony Garnier, 69007 Lyon, Francie,
S. Randoux a J. B. Hérin, Merial, Espace Parmentier; 12 rue Parmentier,
29223Pleyber Christ, Francie
International Pig Topics, sv. 16, č. 6, s. 15-19
