Kožní alergický test a serologické stanovení IgE v diagnostice alergických onemocnění u psů

S. POČTA
Veterinární ambulance, Nové Město nad Metují
Veterinářství 2008;58:599-604.

SOUHRN
Počta S. Kožní alergický test a serologické stanovení IgE v diagnostice alergických onemocnění u psů.
Pro upřesnění diagnózy atopické dermatitidy jsou používány jako pomocné metody kožní alergický test s aplikací alergenů intradermálně nebo serologické stanovení IgE z krve pacienta. Příspěvek se zabývá porovnáním obou metod, zhodnocením jejich senzitivity a specifity a tím i jejich vypovídacími hodnotami při diagnostice a následné terapii. Použití serologického stanovení IgE k diagnostice hypersenzitivity na krmivo nemá seriózní vypovídací hodnotu.

SUMMARY
Počta S. Skin allergic test and serological establishment of IgE in diagnostics of allergic diseases in dogs.
Specification of diagnosis of atopic dermatitis provides auxiliary methods as skin allergic test with intradermal application of allergens or serologic establishment of IgE from patient blood. This article deals with comparison of both methods, evaluation their sensitivity and specifity, thereby also their evaluations at diagnostics and following therapy. The measurement of serum IgE does not appear to be a useful tool for diagnosing food hypersensitivity in a dog.

Úvod

Atopická dermatitida (AD) u psů je definována jako geneticky podmíněné zánětlivé a pruritické alergické onemocnění kůže s charakteristickým klinickým obrazem. Nejčastěji je spojováno s tvorbou IgE protilátek vůči environmentálním alergenům.1 U hypersenzitivity na krmivo se uplatňuje hypersenzitivita I. a IV. typu, avšak přesná patogeneze onemocnění nebyla dosud definována.

Úloha IgE v atopické dermatitidě u psů
Přesná role IgE protilátek v patogenezi AD není dosud přesně objasněna, přestože je této oblasti věnována velká pozornost. Perkutánně nebo inhalací absorbované alergeny se střetávají se specifickými IgE na Langerhansových buňkách, kde jsou zpracovány a prezentovány alergen-specifickým lymfocytům. IgE se vážou na mastocyty kůže. Při reakci mastocytů s navázanými protilátkami se specifickými antigeny (alergeny) dochází k degranulaci mastocytů, zvýšení nebo k produkci množství aktivních látek. Tato tendence pak vede ke vzniku klinického onemocnění.
U postižených jedinců dochází ke zvýšení produkce Th-2 lymfocytů. Psi s AD mají také zvýšené množství dermálních dendritických buněk s IgE2 a epidermálních T-lymfocytů.3 Byla prokázána zvýšená hladina IL-4 a IFN- u chronických kožních lézí,4 podobně jako IL-6, IL-13 a IL-18.5 Rovněž byla objevena existence chemokininu thymus and activation regulated chemokine (TARC), produkovaného keratinocyty, který hraje důležitou roli v přijímání Th-2 lymfocytů v postižené kůži AD pacientů.6 Podle jedné studie5 s použitím patch testů k diagnostice AD bylo zjištěno, že v časné fázi imunitní odpovědi se uplatňuje především odpověď Th-2 lymfocytů, zatímco v pozdní reakci převažuje Th-1 profil.
Th-2 lymfocyty produkují velké množství interleukinů, které způsobují zvýšenou produkci IgE plasmatickými buňkami.7

Kožní alergický test
Kožní alergický test (KAT) je považován za biologickou metodu naznačující patogenezi mechanismu atopické dermatitidy a dermatology je považován za zlatý standard k potvrzení diagnózy AD. K objektivnímu hodnocení této metody je třeba zmínit některé skutečnosti, které jeho vypovídací hodnotu mohou ovlivnit.
Alergenové extrakty jsou složitou směsí antigenních komponent.8 V humánní medicíně v rámci Světové zdravotnické organizace existuje instituce, která kontroluje standardizaci potenciálních alergenových extraktů. Typizace extraktů alergenů by měla zajistit určité požadavky, mezi které patří přítomnost všech důležitých alergenů v setu, množství specifických alergenů by mělo být v určitém konstantním poměru a extrakt by měl mít schopnost udržení stability celkové alergenní aktivity in vivo a in vitro. Ve veterinární medicíně typizace extraktů alergenů však zavedena není. Alergenní extrakty jsou typizovány pouze podle ukazatelů hmotnost/ředení extraktu (w/v) nebo jednotky proteinu/ml (PNU/ml). Obě tyto metody typizace mají však špatnou vypovídací hodnotu o obsahu alergenu, hladiny alergenů mohou kolísat v nestandardizovaných extraktech více jak stonásobně.9
Důležité je rovněž spektrum testovaných alergenů. Pro většinu oblastí by měl výběr alergenů zahrnovat alergenní extrakty z následujících skupin: pyly stromů, pyly trav, pyly plevelných rostlin, roztoče domácího prachu, plísně, hmyzí alergeny a epitelie různých živočichů.10
V jednotlivých extraktech by měly být smíchány pouze alergeny se známým vysokým stupněm imunologické zkřížené reaktivity u zvířat.11 Popsána je zkřížená reaktivita mezi skupinou alergenů 1 (Der p 1, Der f 1) a skupinou alergenů 2 (Der p 2, Der f 2) u roztočů rodu Dermatophagoides z domácího prachu.12 Obě skupiny těchto alergenů však nepatří u psů mezi hlavní alergeny domácího prachu.12-14 Za významné alergeny u psů jsou považovány třídy alergenů mající velikost proteinů v rozpětí 98 – 104 kD15 a jedná se především o apolipophorin označovaný jako Der f 14 a Der p 14, chitinázy Der f 15 a Der f 18, příp. tropomyozin Der f 10 a Der p 10. Zkřížená reaktivita byla prokázána u roztočů Acarus siro a Lepidoglyphus destructor,16 kde existují shodné alergeny pro A. siro (Aca s 13) a L. destructor ( Lep d 13), v obou případech jde o mastné kyseliny navázané na protein.17 Další autoři18,19 zjistili u druhů L. destructor a T. putrescentie společné lysozym-like proteiny (Lep d 2, resp. Tyr p 2).
Domácí prach nebo rozmělněný obilný prach je směs alergenů obsahující roztoče domácího prachu, lupy, plísně, hmyz, pyly a další nealergický materiál ve vzájemně variabilním poměru.20 Směs alergenových extraktů domácího prachu není vhodné používat, podobně jako směsi alergenů z jednotlivých nepříbuzných alergenů.
K provádění kožního alergického testu lze doporučit pouze extrakty obsahující jednotlivé alergeny.10
Řadou autorů21-24 byl navržen určitý práh koncentrace alergenních extraktů pro stanovení reaktivity kožního alergického testu u psů s atopickou dermatitidou a psů zdravých.

Alergenní extrakty ve fyziologickém roztoku ztrácí schopnost reaktivity časem a vyšším ředěním.25 Alergenní extrakty by měly být skladovány při teplotě 2 – 8° C, nesmí zmrznout a neměly by být použity po datu expirace. Před použitím je vhodné je nechat temperovat při pokojové teplotě, po aplikaci je třeba umístit opět do chladničky.

Falešně pozitivní reakce
Jako falešně pozitivní reakce lze považovat takové reakce, u kterých se objevila pozitivní kožní reakce po aplikaci alergenu, ale není doprovázena IgE zprostředkovanou reakcí.26 Mezi takové reakce lze zařadit:
- iritující testovací alergeny – zvláště takové, které obsahují glycerin jako roztok, domácí prach, peří, vlnu, plísně a všechny potravní alergeny,
- testovací alergeny kontaminované plísněmi nebo baktériemi,
- přítomnost senzibilizujících protilátek v kůži (bez klinických příznaků atopie),
- nevhodná technika aplikace alergenů – traumatizace jehlou, tupá jehla, aplikace
velkého objemu alergenu, aplikace vzduchu do kůže,
- látky, které vyvolávají neimunologické uvolňování histaminu, např. některá anestetika,
- podrážděná kůže (nadměrné reakce na všechny aplikované alergeny, vč. fyziologického roztoku),
- dermatografismus,
- mitogenní alergen.
Falešně pozitivní reakce jsou pozorovány na různé druhy roztočů u pacientů se svrabem až v 60 % případů.26 Tyto reakce podtrhují důležitost pečlivého uvážení a interpretace výsledků KAT u psů s podezřením na atopickou dermatitidu.

Falešně negativní reakce
Podle literárních údajů asi 10 až 30 % psů s atopickou dermatitidou může vykazovat falešně negativní reakce.26
Mezi nejčastější příčiny falešně negativní reakce patří:
- subkutánní aplikace alergenu,
- nízké množství alergenu způsobené malým objemem aplikovaného alergenu, vysokým ředěním alergenu, testování alergenů ve směsi, použití alergenů s prošlou exspirací,
- lékové interference – vliv glukokortikoidů, antihistaminik, sedativ, progestagenů nebo léků
ovlivňujících krevní tlak,
- anergie, tzn. testování pacienta v období vrcholu hypersenzitivní reakce,
- jiné faktory – říje, falešná březost, stres při celkovém onemocnění,
- endoparazitózy, ektoparazitózy (blokáda mastocytů antiparazitárními IgE),
- testování mimo sezónu (za 1 – 2 měsíce po odeznění klinických příznaků onemocnění),
- snížená reaktivita na histamin.
Podobně jako v případě falešně pozitivních reakcí je třeba zvážit i tyto možnosti negativních reakcí pro správné vyhodnocení výsledků kožního alergického testu ve vztahu ke stanovení správné diagnózy a nepřeceňovat jeho vypovídací hodnotu.26

In vitro testace specifických cirkulujících IgE protilátek
Pomocí těchto testů se stanovují hladiny antigenně specifických IgE protilátek v krevním séru. K měření existuje několik druhů testů, ve veterinární medicíně se využívá RAST a ELISA testů. RAST je radioalergenoabsorpční test, kde se využívá antisér značených radioaktivními markery. ELISA je enzymový imunoabsorpční test, využívající antiséra značená enzymově. Sérum pacienta je třeba zaslat do specializované laboratoře, která má k dispozici patřičné vybavení a diagnostické sety.
Na rozdíl od nálezů u lidské populace jsou u zdravých psů zaznamenány mnohem vyšší hladiny IgE, okolo 190 ug/ml, podobné hladiny jsou zjišťovány u psů s atopickou dermatitidou. Přítomnost a výše hladiny IgE je ovlivněna některými mechanismy, které je třeba vzít v úvahu při posuzování IgE protilátek. U dospělých jedinců není signifikantní rozdíl výše hladiny celkového IgE mezi zdravými jedinci a pacienty s atopickou dermatitidou.2,27 Přítomnost IgE protilátek proti roztočům domácího prachu je zčásti běžně zjišťována jak u atopických pacientů, tak i u zdravých psů.28 Parazitární onemocnění, virové infekce nebo vakcinace modifikovanými živými vakcínami mohou zvýšit produkci IgE protilátek k alergenům prostředí.27,29-31 Stanovení hladiny celkového IgE má tedy z výše uvedených důvodů omezenou vypovídací hodnotu.32
Měření alergen – specifických IgE protilátek doprovází rovněž řada nepřesností. Za největší nedostatek je třeba považovat chybějící metodiku a standardizaci měření specifických IgE. Jednotlivé laboratoře používají panely alergenů různých kombinací, různé metody stanovení (ELISA nebo RAST, příp. VARL – imunoenzymatický test v tekuté fázi) a různé techniky stanovení IgE (kolorimetricky, fluorometricky nebo radiometricky). Ke stanovení specifických IgE je používáno surových alergenních extraktů s rozdílnou koncentrací největších alergenů, takže srovnání výsledků mezi laboratořemi je mnohdy obtížné a snižuje vypovídací hodnotu výsledků. Tyto rozdíly mohou být tak markantní, že u pacienta s pozitivním intradermálním testem na určitý alergen jednoho výrobce může být hladina specifických IgE protilátek na tentýž alergen jiného výrobce negativní.33 Jedním z problémů jsou také interference s ostatními Ig protilátkami, především s IgG, který je přítomen v krvi ve větším množství než IgE a má velké množství podobných úseků v oblasti lehkých řetězců i v části těžkých sekvencí.32 Stanovení specifických IgE pomocí Fc fragmentu, na který jsou vázány biologické vlastnosti imunoglobulinu, významně snižuje množství falešně pozitivních reakcí.
Nesrovnatelnosti jsou také v interpretaci výsledků. Ve veterinární medicíně má každá laboratoř vlastní systém počítání skóre a vlastní interpretaci výsledků bez všeobecně uznávaných standardů. Tato skutečnost znemožňuje srovnání získaných výsledků stejného vzorku různými laboratořemi.
Pro větší vypovídací hodnotu serologického vyšetření specifických IgE protilátek je třeba, podobně jako v humánní medicíně, zavést standardizaci, kalibraci a kontrolu kvality diagnostických procedur.32
Vliv kortikoidů na výši IgE protilátek není dostatečně prostudován, přestože se uvádí jako jedna z hlavních výhod použití serologického vyšetření IgE bez přerušení terapie kortikoidy.32
Při interpretaci výsledků je třeba vzít v úvahu, že výše specifických IgE znamená pouze přítomnost těchto protilátek v organismu, ale neznamená to, že jsou funkční příčinou alergické reakce u pacienta.32

Mezi výhody sérologického testování IgE patří:
- minimální rizika pro pacienta (sedace a případný anafylaktický šok po aplikaci
alergenů),
- jednoduchá manipulace s pacientem při odběru krve (není nutno stříhat srst),
- malá pravděpodobnost ovlivnění výsledku testování podáváním léčiv a možnost
pokračování léčby bez přerušení po dobu testu,34,35
- možnost testování u pacientů s rozsáhlou nebo chronickou pyodermií,
- srovnatelné výsledky při hyposenzibilizaci pacienta na základě stanovení specifických IgE podobně jako při KAT,23
- stabilita IgE v odebraném vzorku i při nešetrném zacházení při přepravě,
Mezi nevýhody patří vyšší cena testu, ale především vyšší množství falešně pozitivních reakcí.

Využití KAT a serologického stanovení IgE u hypersenzitivity na krmivo

Hypersenzitivita na krmivo
Mezi hlavní potravinové alergeny patří glykoproteiny o velikosti 10 – 60 tisíc daltonů.36 Nejčastější alergeny jsou hovězí, kuřecí, kravské mléko, ryby, kukuřice, pšenice, soja a vejce, i když za potenciální potravinový alergen je třeba považovat každou složku potravy schopnou vyvolat nežádoucí kožní reakci.
V r. 2001 byla provedena Task Force Veterinary Dermatology revize dosavadních poznatků a vědeckých prací o průkaznosti IgE protilátek u hypersenzitivity na krmivo. Bylo zjištěno, že řada dříve publikovaných výsledků byla zatížena různými chybami v metodice a výsledky mohou být závislé na:
1) typu použitého reagentu k detekci IgE – polyklonální anti IgE jsou nejvíce senzitivní, podobně jako směs monoklonálních IgE protilátek, chybí srovnání senzitivity mezi jednotlivými reagenty různých výrobců
2) zkřížené reakce mezi antigeny pylů a ovoce nebo zeleniny37
3) zkřížené reakce bovinního IgG, který je hlavním mléčným alergenem u psů a může způsobit zkřížené pozitivní reakce na jehněčí bílkovinu,38 ze stejného důvodu může být diskutabilní používání zvěřiny jako nového zdroje bílkovin39
4) vakcinace atenuovanými vakcínami zvyšuje specifické IgE u psů s hypersenzitivitou na krmivo40 podobně jako přítomnost endoparazitů, zejména u koček41
5) poločas rozpadu IgE u psů je méně jak 30 dnů42 a nejsou k dispozici žádná data o skutečném poločase rozpadu, je rovněž prokázána přítomnost antiIgE u psů,43 které mohou snížit hladinu IgE protilátek a jeho měřitelnost, hladina IgE může být velmi variabilní.

Některé práce z posledních let naznačují, že jednou z diagnostických možností je využití lymfocytární blastogeneze s hodnocením reaktivity T-lymfocytů a IgE na potravinové alergeny.44 Je třeba vzít úvahu, že IgE protilátky se vyskytují i u zdravých psů.

Diskuse

Z uvedených údajů vyplývá, že stále přetrvávají některé odlišnosti v obou metodách diagnostiky AD a je obtížné tyto metody porovnávat:
- kožní reakce v KAT navázání IgE na mastocyty pomocí Fc  RI vazby (dynamický proces),
- in vitro metoda měřící cirkulující IgE, vyjadřující pouze přítomnost těchto protilátek v krvi bez ohledu na to, zda jsou skutečně funkční příčinou alergické reakce u pacienta.
Poločas rozpadu těchto protilátek je různý, např. v humánní medicíně je popsán poločas rozpadu až 14 dnů u IgE navázaného na mastocytu ve srovnání s 2,3 dny u IgE v séru.45 Ve veterinární medicíně nebyla dosud provedena studie zabývající se tímto problémem.
Rozdíly jsou také v použití antigenů k testování v obou metodách. Není stále zavedena kalibrace ani purifikace antigenů (např. bleší alergen je testován jako hrubý extrakt blechy v KAT a jako extrakt bleších slin v panelu ALLERCEPTu pro stanovení IgE).46
Falešně pozitivní výsledky při stanovení IgE mohou mít jednak příčiny technické, kdy nebylo provedeno měření specifických IgE nebo ostatních izotypů imunoglobulinů.
Některé reagenty mohou vázat nespecificky proteiny nebo karbohydráty v antigenním extraktu. Příkladem může být měření specifických IgE pomocí Fc  RI v panelu ALLERCEPT (výrobce HESKA), kdy ukazují na nízkou korelaci v porovnání s KAT u pylových alergenů. Částečně to může být ovlivněno falešnou pozitivitou zkřížených reakcí glykanových epitopů přítomných v proteinech rostlin a rovněž v peroxidáze reagentu. U psů jsou tyto glykany vnímány jako cizí, což může vést k zvýšené produkci IgG a IgE protilátek. U těchto pacientů vede zkřížená reaktivita glykanů s IgG a IgE protilátkami k nespecifické vazbě na peroxidázu ve vyšetřovací plotně.32
Biologicky falešně pozitivní reakce se mohou objevit, jsou-li zvýšeny hladiny specifických IgE u klinicky zdravých psů. V těchto případech se mohou vyskytovat u jakýchkoliv in vitro testů bez ohledu na použitá reagens a dokazují, že pouhé zvýšení specifických IgE protilátek není patognomické pro stanovení správné diagnózy.
Přítomnost specifických IgE nemusí znamenat, že jsou příčinou alergických změn a dá se rovněž předpokládat existence atopických případů bez specifických IgE protilátek. 32
U hypersenzitivity na krmivo existuje více možností falešné pozitivity IgE protilátek. Podle jedné dvojitě zaslepené, randomizované a placebem kontrolované studie prováděné u humánních pacientů bylo prokázáno, že po kontaktu s alergenem dochází ke zvýšení hladiny IgE pouze na úrovni střevní sliznice, zatímco hladina IgE v séru zůstala beze změn podobně jako aktivita mastocytů v kůži.47 Tento nález může naznačit příčiny nepřesnosti serologického stanovení IgE nebo KAT u psů a jejich nedostatečnou vypovídající hodnotu.

Závěr
Žádná z obou pomocných metod ke stanovení diagnózy AD u psů není 100% spolehlivá a nelze podle nich jednoznačně stanovit diagnózu hypersenzitivní reakce vzhledem k možnosti falešně pozitivních reakcí.
Při výběru vhodného výrobce alergických testů se lze dopracovat k seriózním výsledkům s vysokým procentem senzitivity a specifity. V případě využití KAT je třeba používat k testaci především jednotlivé alergeny a vyvarovat se chyb při provádění testu. Při hodnocení pozitivity je třeba vzít v úvahu prostředí, ve kterém pes tráví většinu času, přihlédnout k anamnestickým datům a z toho vyvodit správnou interpretaci hypersenzitivity na konkrétní alergeny. V případě uvažované hyposenzibilizace pacienta je KAT považován za spolehlivější metodu.
Serologické stanovení IgE je zatíženo řadou falešně pozitivních reakcí. Snížení falešné pozitivity v průkazu specifických IgE lze dosáhnout metody s použitím Fc fragmentu. Pro potvrzení diagnózy AD je metoda s vazbou na Fc  RI fragmentu IgE nejspolehlivější ze všech způsobů serologického stanovení IgE. Stanovení celkového IgE nemá pro diagnostiku AD žádný význam.
U hypersenzitivity na krmivo přetrvává v sérodiagnostice IgE mnoho nejasností. Serologické stanovení IgE u této hypersenzitivity se považuje v současné době za neprůkazné a spolehlivý způsob laboratorní diagnostiky tohoto onemocnění je zatím předmětem dalšího výzkumu. Komerční produkty serologického vyšetření IgE potravinových alergenů jsou tedy bez seriózní vědecké hodnoty a představují jen finanční přínos laboratoří.

Literatura:
1. Olivry, T. The ACVD task force on canine atopic dermatitis: forewords and lexicon. Vet Immunol Immunopathol 2001;81:143-146.
2. Olivry, T., Moore, P. F., Affolter, V. K., Naydan, D. K. Langerhans cell hyperplasia and IgE expression in canine atopic dermatitis. Arch Dermatol Res 1996;288:579-585.
3. Olivry, T., Naydan, D. K., Moore, P. F. Characterization of the cutaneous inflammatory infiltrate in canine atopic dermatitis. Am J Dermathol 1997;19:477-486.
4. Nuttal, T. J., Knight, P. A., McAleese, S. M., Lamb, J. R., Hill, P. B. T-helper 1, T-helper 2 and immunosuppressive cytokines in canine atopic dermatitis. Vet Immunol Immunopathol 2002;87:379-384.
5. Marsella, R., Olivry, T., Maeda, S. Cellular and cytokine kinetics after epicutaneous allergen challenge (atopy patch testing) with house dust mites in high-IgE beagles. Vet Dermatol 2006;17:111-120.
6. Maeda, S., Tsukui, T., Saze, K., Masuda, K., Ohno, K., Tsujimoto, H., Iwabuchi, S. Production of a monoclonal antibody to canine thymus and activation-regulated chemokine (TARC) and detection of TARC in lesional skin from dogs with atopic dermatitis. Vet Immunol Immunopathol 2005;103:83-92.
7. Hauser, C. et al. T helper cells grown with hapten-modified cultured Langerhans´ cells
produce interleukin 4 and stimulate IgE production by B cells. Eur J Immunol 1989;19:245.
8. Ipsen, H., Larsen, J. N., Niemeijer, N. R., Lowenstein, H., Schou, C., Spangfort, M. D.
Allergenic extracts. In: Middleton, E., Reed, C. E., Ellis, E. F., et al., (eds): Allergy Principles
and Practice. 5th Edition. St. Louis, Mosby Year Book. 19984;4-416.
9. Position Statement: AAAT. The use of standardized allergen extracts. J Allergy Clin
Immunol 1997;99:583-586.
10. Hillier, A., DeBoer, D. J. The ACVD task force on canine atopic dermatitis (XVII):
intradermal testing. Vet Immunol Immunopathol 2001;81:3-4,289-304.
11. Demoly, P., Michel, F. B., Bousquet, J. In vivo methods for study of allergy: skin tests,
techniques and interpretation. In: Middleton, E., Reed, C. E., Ellis, E. F., et al. (eds). Allergy
Principles and Practice (5th ed). St. Louis, Mosby Year Book. 1998;430-439.
12. Masuda, K., Tsujimoto, H., Fujiwara, K., Kurata, K., Hasegawa, A., Yasueda, H.,
Yamashita, K., DeBoer, D. J., de Weck, A. L., Sakaguchi, M. IgE sensitivity and cross
reactivity to crude and purified mite allergens (Der f 1, Der f 2, Der p 1, Der p 2) in atopic
dogs sensitive to Dermatophagoides mite allergens. Vet Immunol Immunopathol
1999;72:303-313.
13. Noli, C., Bernadina, W. E., Willemse, T. The significance of reactions to purified
fractions of Dermatophagoides pteronyssinus and Dermatophagoides farinae in canine atopic
dermatitis. Vet Immunol Immunopathol 1996;52:147-157.
14. McCall, C., Hunter, S., Stedman, K., Weber, E., Hillier, A., Bozic, C., Rivoire, B., Olivry,
T. Characterization and cloning of a major high molecular weight house dust mite allergen
(Der f 15) for dogs. Vet Immunol Immunopathol 2001;78:231-247.
15. Nuttall, T. J., Pemberton, A. D., Lamb, J. R., Hill, P. B. Peripheral blood mononuclear cell
responses to major and minor Dermatophagoides allergens in canine atopic dermatitis. Vet
Immunol Immunopathol 2002;84:143-150.
16. van Hage-Hamsten, M., Johansson, E. Clinical and immunologic aspects of storage mite allergy.
Allergy 1998;53:49-53.
17. Puerta, L., Kennedy, M. W., Jimenez, S., Caraballo, L. Structural and ligand binding
analysis of recombinant Blo 13 allergen from Blomia tropicalis mite, a fatty acid binding
protein. Int Arch Allergy Immunol 1999;119:181-184.
18. Childs, M., Bowman, C. E. Lysozyme activity in six species of commonly important astigmatid mites. Comp Biochem Physiol 1981;70B:615-617.
19. Olsson, S., van Hage-Hamsten, M., Whitley, P. Contribution of disulphide bonds to
antigenicity of Lep d 2, the major allergen of the dust mite Lepidoglyphus destruktor.
Molecul Immunol 1998;117:215-219.
20. Platts-Mills, T. A. E., Vervloet, D., Thomas W. R. et al, 1997. Indoor allergens and astma:
report of the Third International Workshop. J Allergy Clin Immunol 1997;100:2-24.
21. Willemse, A., Van Den Brom. W. E. Investigations of the symptomatology and the
significance of immediate skin test reactivity in canine atopic dermatitis. Res Vet Sci
1983;34: 261-265.
22. Willis, E. L., Kunkle, G. A., Esch, R. E., Grier, T. J., Kubilis, P. S. Intradermal reactivity
to various insect and arachnid allergens among dogs from the southeastern United States. J
Am Vet Med Assoc 1996;209:1431-1434.
23. Reedy, L. M., Miller, Jr. W. H., Willemse, T. Allergic Skin Diseases of Dogs and Cats,
2nd ed. Philadelphia. Saunders 1997:173-188.
24. Hensel, P., Austell, M., Vidyashankar, A., Zhao, Y., Medleau, L. Determination of
threshold concentrations of allergens in intradermal testing in dogs. Vet Dermatol
2003;14:231.
25. Nelson, H. S. Effect of preservative and conditions of storage on the potency of allergy
extracts. J Allergy Clin Immunol 1981;67:64-67.
26. Scott, D. W., Miller, J. R., Griffin, C. E. Skin immune system and allergic skin disease.
In: Muller and Kirk´s Small Animal Dermatology, 6 th ed. Philadephia, W. B. Saunders Comp.
2001: 543-666.
27. Hill, P. B., Moriello, K. A., DeBoer, D. J. Concentration of total serum IgE, IgA, and IgG
in atopic and parasitized dogs. Vet Immunol Immunopathol 1995;44:105-113.
28. Lian, T. M., Halliwel, R. E. W. Allergen-specific IgE and IgGd antibodies in atopic and
normal dogs. Vet Immunol Immunopathol 1998;66:203-223.
29. Frick, O. L., Brooks, D. L. Immunoglobulin E antibodies to pollens augmented in dogs by
virus vaccines. Am J Vet Res 1983;44:440-445.
30. Frick, O. L. Pathogenesis of chronic allergic reactions using the atopic dog as a model.
Proc Am Acad Vet Allergy, 1991.
31. HogenEsch, H., Dunham, A. D., Scott-Moncrieff, C., Glickman, L. T., DeBoer, D. J.
Increase of total and antigen-specific immunoglobulin E by rabies vaccination in dogs. Vet
Immunol Immunopathol 2001;81:271-276.
32. DeBoer, D. J., Hillier, A. The ACVD task force on canine atopic dermatitis (XVI):
laboratory evaluation of dogs with atopic dermatitis with serum-based „alergy“ tests. Vet
Immunol Immunopathol 2001;81:277-287.
33. Turner, K. J., Stewart, G. A., Sharp, A. H., Czarny, D. Standardization of allergen extracts
by inhibition of RAST, skin test, and chemical composition. Clin Allerg 1980;10:441-450.
34. Sousa, C. A., Norton, A. L. Advances in methodology for diagnosis of allergic skin
disease. Vet Clin North Am (Small Anim Pract) 1990;20:1419.
35. Miller, W. H. Jr., Scott, D. W., Wellington, J. R., Scarlett, J. M. The influence of oral
corticosteroids or declining allergen exposure on serologic allergy test results. Vet Dermatol
1992;3:327.
36. Sampson, H. A., Burks, A. W. Mechanisms of food allergy. Annu Rev Nutr 1996;16:161-
177.
37. Fujimara, M., Ohmori, K., Masuda, K. et al Oral allergy syndrome induced by tomato in a
dog with Japanese cedar (Cryptomeria japonica) pollinosis. J Vet Med Sci 2002;64:1069-
1070.
38. Martin A., Sierra, M. P., Gonzales, J. L., Arevalo, M. A. Identification of allergens
responsible for cutaneous adverse food reactions to lamb, beef and cows´ milk. Vet Dermatol
2004;15:349-356.
39. Leistra, H. G., Markwell, P. J., Willemse, T. Evalution of selected protein-source diets for
the management of dogs with adverse food reactions. J Am Vet Med Assoc 2001;219:1411-
1414.
40. Tater, K. C., Jackson, H. A., Paps, J., Hammerberg, B. Effects of routine prophylactic
vaccination or administration of aluminium adjuvant alone on allergen-specific serum IgE an
IgG responses in allergic dogs. Am J Vet Res 2004;66:1572-1577.
41. Gilbert, S., Halliwell, R. E. W. The effects of endoparasitism on the immune response to
orally administration antigen in cats. Vet Immunol Immunopathol 2005;106:113-120.
42. Vaden, S., Hammerberg, B., Davenport, D. J. et al. Food hypersensitivity reactions in soft-
coated wheathen terriers with protein-losing enteropathy or protein-losing nephropathy or
both: gastroscopic food testing, dietery provocation and fecal immunoglobulin E. J Vet Intern
Med 2000;14:60-67.
43. Hammerberg, B., Bevier, D., DeBoer, D. J., et al. Auto IgG anti-IgE and IgG x IgE
immune complex presence and effects on ELISA-based quantitation of IgE in canine atopic
dermatitis, demodectis acariasis and helminthiasis. Vet Immunol Immunopathol 1997;60:33-
46.
44. Ishida, R., Musuda, K., Kurata, K et al. Lymphocyte blastogenic responses to iniciting
food allergens in dogs with food hypersensitivity. J Vet Intern Med 2004;18:25-30.
45. Ishizaka, T., Ishizaka, K. Biology of immunoglobulin E. Molecular basis of reaginic
hypersensitivity. Prog Allergy 1975;19:60-121.
46. Foster, A. P., Littlewood, J. D., Webb, P., Wood, J. N. L., Rogers, K., Shaw, S. E.
Comparison of intradermal and serum testing for allergen-specific IgE using a Fc  RI-based assay in atopic dogs in the UK. Vet Immunol Immunopathol 2003;93:51-60.
47. Lin, X. P., Magnusson, J., Ahlstedt, S. et al. Local allergic reaction in food-
hypersensitivite adults despite a lack of systemic food-specific IgE. J Allergy Clin Immunol
2002;109:879-887.

Adresa autora:
MVDr. Stanislav Počta, Ph.D.
Veterinární ambulance
Nádražní 371
Nové Město nad Metují
stanislav.pocta@gmail.com