Podávání inzulinu je nejdůležitější část léčebného protokolu diabetických koček a mělo by se zahájit co nejdříve po stanovení diagnózy. V posledních dvou dekádách došlo ve vývoji humánního inzulinu k revolučním změnám, které mají důležitý dopad i ve veterinární medicíně.
Dochází k nahrazování inzulinu, odvozeného ze zvířecích zdrojů rekombinantními humánními preparáty a zřejmě z trhu původní i zmizí. I když v některých sekvencích aminokyselin se liší, jsou naštěstí humánní inzuliny (a jejich analoga) u koček účinné. Dále jsou inzulinové přípravky, obsahující 40 IU v ml pro humánní použití nahrazovány 100 IU/ml inzuliny, což je nutné majitelům zvířat vysvětlit, aby nedošlo k chybnému dávkování, přípravky pro veterinární použití jsou totiž dostupné jen v 40 IU (Caninsulin, Vetinsulin, ProZinc). Vyvíjí se též nové třídy inzulinů, známých jako inzulinová analoga, mají zajistit lepší farmakodynamiku a lepší absorpci a předvídatelnou dostupnost pro tkáně.
Inzulinové preparáty se klasifikují jako krátkodobě působící, středně a dlouhodobě působící, zvané premixy nebo bifázické inzuliny. U koček s nekomplikovaným diabetem jsou pro dlouhodobou kontrolu používány středně a dlouhodobě působící. Dlouhodobější účinek je dosažen zpomalením absorpce z podkoží, buď přídavkem inertních látek bez terapeutických vlastností (protamin, zinek), nebo modifikací molekuly inzulinu (jako v přípravku Lantus nebo Levemir). U Levemiru je další protrahovaný efekt díky vazbě na albumin. Počet premixů nebo bifazických inzulinů je u lidí dostupných nekolik, aby komfortně pokryly bazální i postprandiální inzulinové požadavky, jsou to směsi krátkodobě působících a středně nebo dlouhodobě působících složek. Použití premixovaných inzulinů nebylo dosud u koček zkoumáno, pravděpodobně u nich ale výhodné nebudou, protože kočky nemají stejný typ postprandiální hyperglykemie jako lidé.
Při dlouhodobé kontrole jsou nejdůležitější parametry klinické příznaky a glykemická křivka, ta je nezbytná pro vyladění dávkování inzulinu, detekci hypoglykemie, úpravu dávky při remisi a pro identifikaci konkrétního problému u případů se špatnou kontrolou glykemie. V rozporuplných případech, kdy klinika neodpovídá glykemii, je nutné zopakovat glykemickou křivku po několika dnech ještě před nějakými změnami v léčbě.
Většina koček vyžaduje dávku inzulinu 0,5-3 IU pro kočku BID. Pokud je dávka vyšší než 1 IU/kg BID, mělo by se pátrat po konkurenčním onemocnění. Potvrzení remise diabetu může být složité, pokud jsou všechny hodnoty glykemie na glykemické křivce mezi 4,5 - 6,7 mmol/l a fruktosamin v séru pod 350 umol/l, lze redukovat dávku inzulinu o 0,5 IU/kočku BID každý 5.-7. den, pokud je při dávce 0,5 IU/kočku jedenkrát denně glykemie stále v normě, lze terapii ukončit, je však třeba pacienta pečlivě monitorovat (např. glykemie na lačno 2x týdně).*
Reusch C. Which insulin in cats? In: Proceedings book of the 39th WSAVA congress, Cape town, South Africa 2014. 156-157.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Jolana Snížková
