Ruptura konečníku bývá pro koně většinou fatální a veterinární lékař, který rupturu způsobil, se dostává nezřídka s majitelem do konfliktu, který končí až u soudu.
Prognóza perforací rekta a výběr vhodné metody ošetření závisí na řadě faktorů. Především to je vzdálenost trhliny od anu, poloha místa ruptury, počet postižených vrstev a doba, která uplynula od vzniku ruptury k jejímu ošetření. Ruptury mukózy, submukózy (stupeň I) a muskularis (stupeň II) se většinou daří vyléčit konzervativně s použitím antibiotik, antiflogistik a laxancií a mají zpravidla dobrou prognózu. Avšak u ruptur, kde jsou zasaženy všechny vrstvy konečníku včetně serózy (stupeň III a) a mezokolonu (stupeň III b) nebo došlo k totální perforaci (stupeň IV), se zpravidla přikročí k pokusu o chirurgické řešení. Prognóza quo ad vitam je pro takovéto koně bez výjimky infaustní.
Většinou jsou ruptury rekta vzhledem ke své lokalizaci jen těžko přístupné pro chirurgický zákrok a navíc jsou silně kontaminované. Navzdory špatné prognóze perforací rekta stupně III b nebo dokonce IV byly vyvinuty různé chirurgické metody k záchraně života postiženého zvířete. Patří k nim sutura ruptury přes laparotomický řez v linea alba, sutura přímo z rekta nebo přes uměle vytvořený částečný výhřez rekta, ale i dočasná kolostomie nebo dočasně zavedené speciální hadicovité ochrany místa ruptury, tzv. rectal liners. Volba metody závisí na druhu a lokalizaci trhliny a na zkušenostech a osobních preferencích chirurga. Společným cílem všech terapeutických opatření je zabránit zvětšení ruptury a vyhnout se peritonitidě.
K možným komplikacím chirurgické terapie patří hernie, dehiscence, vytvoření abscesů, striktury. Často jsou tyto komplikace příčinou selhání terapie a šance na přežití jsou i navzdory vývoji nových metod ošetření stále malé.
V popisované studii byly ruptury rekta stupně III b ošetřovány pravidelným manuálním vyprazdňováním obsahu rekta. K perforacím došlo u tří klisen v průběhu rutinního gynekologického vyšetření a u jednoho valacha způsobil rupturu melanom, který téměř zcela zaplňoval lumen rekta. Tři z těchto čtyř koní vykazovali při příjmu na kliniku známky endotoxemie a aseptické peritonitidy. Byli ošetřeni antibiotiky a nesteroidními antiflogistiky. U žádného z koní nebyla trhlina delší než 10 cm. K ulehčení evakuace obsahu rekta, která byla prováděna bez použití rukavice a s velkým množstvím lubrikačního přípravku, byla koním v průběhu prvních 72 hodin aplikována epidurální anestezie xylazinem. Evakuace pak byla provedena velmi pomalu a opatrně s pomocí klysmatu s lubrikantem a lidokainem. Během prvních 48 hodin nebyli koně krmeni vůbec, pouze nosojícnovou sondou jim byla podána voda a olej, pak dostávali mírně projímavé krmivo s nízkým obsahem vlákniny. Trus byl během prvních 72 hodin odstraňován v jedno- až dvouhodinových intervalech, aby se předešlo rozšiřování trhlin. Čtvrtý den bylo rektum vyprazdňováno jen každé čtyři hodiny, pátý den každých šest hodin. Léčba trvala sedm až deset dní, u valacha po operativním odstranění melanomu celkem 21 dní, přičemž zhruba po sedmi dnech už bylo třeba vyprazdňovat rektum jen jednou denně. Rok po ošetření byli všichni koně bez potíží.
Tato metoda léčby je technicky jednoduchá, i když náročná na personální nasazení. U žádného ze čtyř ošetřovaných koní se fisura v průběhu léčby nezvětšila. Dva koně vykazovali po 48 hodinách edém sliznice v oblasti anu, který zmizel, když se snižujícím se objemem trusu mohl být redukován počet rektálních ošetření.
Nízký počet koní v této studii neumožňuje dělat jednoznačné závěry o šancích na úspěšnost tohoto způsobu léčby, ale dosažené výsledky poukazují na to, že manuální evakuace obsahu rekta může představovat pro některé pacienty alternativu k chirurgickému ošetření nekompletní ruptury konečníku.
Katz L. M., Ragle C. A. Repeated manual evacuation for treatment of rectal tears in four horses (Léčba ruptury konečníku čtyř koní opakovaným manuálním vyprázdněním). J Am Vet Med Ass 1999;215:1473-1477.
MVDr. Hana Žertová
