Léčení a účinnost inaktivovaných celobuněčných a subjednotkových vakcín při profylaxi aktinobacilové pleuropneumonie prasat

V. DUBANSKÝ, J. DRÁBEK
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2001;51:66-74
Motto: Pokrok vědy nespočívá vždy v objevu nového faktu, ale často i v novém pohledu na stará fakta. Matt Ridley

SOUHRN
Dubanský V, Drábek J. Léčení a účinnost inaktivovaných celobuněčných a subjednotkových vakcín při profylaxi aktinobacilové pleuropneumonie prasat. Veterinářství 2001;51:66-74.
Práce se zabývá optimálním načasováním, způsoby aplikace, výběrem nejvhodnějších antibiotik a limitujícími momenty léčby aktinobacilové pleuropneumonie prasat. Zároveň si všímá typu a rozsahu imunity i vlivu mateřských protilátek na výsledky provedené vakcinace. Kriticky hodnotí výhody a nevýhody komerčně dostupných vakcín, připravených jak z umrtvených nebo inaktivovaných celých buněk (bakteriny), tak i vakcín subjednotkových.

SUMMARY
Dubanský V, Drábek J. Therapy and prophylactic efficacy of whole-cell and siubunit vaccines against porcine actinobacillar pleuropneumonia. Veterinářství 2001;51:66-74.
Optimal timing, route of administration, selection of antibiotics and factors limiting the efficacy of therapy of porcine actinobacillar pleuropneumonia are discussed. Attention is paid to type and strength of immunity induced by vaccination and to effects of maternal antibodies on its results. Benefits and drawbacks of commercial vaccines prepared of killed or inactivated whole cells (bacterins) and subunit vaccines are discussed.

Míra úspěšnosti léčení aktinobacilové pleuropneumonie prasat (App) závisí na tom, jakým způsobem si praktický veterinární lékař dokáže odpovědět na následující otázky: Kdy léčit? Co lze od léčení očekávat? Jak dlouho a jakým způsobem léčbu provádět? Která antibiotika zaručí v daném chovu nejlepší výsledky?
Kdy léčit? Léčba App antibiotiky je účinná jen za předpokladu, že je zahájena včas. To znamená při zjištění prvních klinických příznaků aktinobacilové pleuropneumonie v chovu.
Její úspěšnost se bude pochopitelně lišit v závislosti na sérotypu, který onemocnění vyvolal a současně i podle toho, zda k propuknutí App došlo v séronegativním (případně SPF) stádě nebo v enzooticky zamořeném chovu s latentní infekcí či s chronickým průběhem. Dalším kriteriem je skutečnost, zda se v daném případě jedná jen o „čistou“ nebo smíšenou infekci respiračního traktu (tzv. „Porcine Respiratory Disease Complex“ – PRDC).
Co lze od léčení očekávat? Prioritou léčby je snížení ekonomických ztrát způsobených především úhynem. Procento mortality výrazně klesá. Snižuje se intenzita klinických příznaků. Zároveň dochází ke zvýšení průměrných denních přírůstků a ke zlepšení konverze krmiva. Tyto účinky (téměř shodné jako po aplikaci umrtvených nebo inaktivovaných App vakcín) se však projevují jen po dobu trvání léčby a nejpozději za tři týdny po jejím ukončení opět vymizí. V důsledku léčby se zhorší možnost izolace etiologického agens z postižených tkání.
Léčba App antibiotiky však neovlivní: Procento morbidity, rozvoj patologických procesů v plicní tkáni ani rychlost jejich restituce. Nesníží počet bacilonosičů ani neovlivní výšku titru specifických protilátek. V žádném případě nelze pomocí antibiotik eradikovat App ani využít antibiotikovou clonu k prevenci onemocnění, protože uvedená léčba nedokáže zabránit infekci.^1,2
Z uvedených důvodů je třeba brát s určitou rezervou údaje z literatury popisující výhody medikovaného odstavu selat, často rozšířeného i o „preventivní“ aplikaci antibiotik prasnicím^3,4nebo doporučující na první pohled velice „promyšlené“ metody částečné depopulace založené na intenzivním podávání antibiotik.⁵Zmíněné metody jsou drahé a jejich účinek většinou neodpovídá vynaloženým prostředkům.
Jak dlouho a jakým způsobem léčbu provádět? Požadavek upřednostňující přesun klinicky nemocných prasat do mechanicky vyčištěné a vydezinfikované stáje, ve které by se mělo provádět vlastní léčení se v terénních podmínkách většinou nepodaří zajistit. Na druhé straně je však třeba počítat s tím, že část prasat s těžkým klinickým průběhem se ani po intenzivní léčbě neuzdraví a musí být poražena.
Účinnost léčby je sérotypově specifická. Například u App vyvolané sérotypem 4 a 7 obvykle stačí k eliminaci klinických příznaků jedna až dvě intramuskulární (i.m.) aplikace Leocillinu („penethamate hydroiodide“) v dávce 20.000 IU/kg ž.hm. nebo tiamulinu (20 mg/kg ž.hm.). Nicméně vzhledem k tomu, že po takto provedené léčbě se mohou klinické příznaky znovu objevit, doporučuje se i u těchto málo virulentních sérotypů aplikovat uvedená antibiotika vícekrát.⁶
U sérotypu 2 se stejné účinnosti dosahuje i mecillinamem (β – laktamové antibiotikum) aplikovaným i.m. v dávce 20 mg/kg ž.hm. po dobu 3 dnů.⁷Naproti tomu u sérotypů 1 a 5b docházelo opakovaně až ke 43 % úhynů, přestože byla k léčbě použita účinná antibiotika.⁸Účinnost jednotlivých antibiotik tedy nesporně závisí na virulenci jednotlivých sérotypů (i když určitou výjimku představuje sérotyp 7).
I vznik rezistence jednotlivých kmenů App vůči antibiotikům je sérotypově specifický. Rezistence mikroorganismů vůči antibiotikům vzniká v důsledku mutací a v daném chovu je výrazně ovlivněna jejich častou a opakovanou aplikací. Na „čisté“ App infekce byl původně (a v některých stádech prasat dodnes) velmi účinným preparátem penicilin.
Ve vnější membráně aktinobacilů bylo identifikováno sedm proteinů, které na sebe váží penicilin /„penicillin-binding proteins“ – PBPS 1a (92 kD), 1b (80 kD), 2 (76 kD), 3 (72 kD), 4 (50 kD), 5 (44 kD) a 6 (30 kD)/. Nicméně již v období let 1988-1992, vlivem smíšených infekcí respiračního traktu prasat (PRDC) a často opakovanou léčbou stejným antibiotikem však došlo až k sedminásobnému poklesu účinnosti penicilinu vůči App.¹⁰
Naštěstí na proteiny vážící penicilin (PBPS) působí i další zejména β – laktamová antibiotika, např. meropenen nebo aspoxillin, který vykazuje silnou afinitu k PBP 3 a navíc inaktivuje i PBP 1a, což vede k rychlé lyzi App.¹¹
V dánských chovech prasat (kde převažuje sérotyp 2) byla zjištěna rezistence na spectinomycin a tylozin, stejně jako na acetyl isovaleryl – tylozin (AIV – TS), amyrosamycin a mirosamycin. Rezistence App byla navíc zjištěna u amoxicilinu, oxytetracyklinu, doxycilinu a metronidazolu.¹²
Sérotypy 1 a 7 jsou rezistentní k chloramfenikolu a thiamfenikolu, naproti tomu sérotypy 2, 5 a 8 jsou k uvedeným antibiotikům citlivé.¹³ I jiní autoři potvrdili, že rezistence k oxytetracyklinu, chloramfenikolu, ampicilinu a sulfonamidům je častější u sérotypů 1, 3, 5 a 7,¹⁴ ale zřídka bývá zjišťována u jiných sérotypů a vzácně u sérotypu 2.¹⁵Rezistence App vůči antibiotikům a sulfonamidům je zprostředkována pomocí plasmidů.¹⁶
Z uvedených údajů jasně vyplývá, že pro účinnou léčbu je vhodné znát sérotyp, který vyvolal aktinobacilovou pleuropneumonii v daném chovu.
Jakým způsobem a jak dlouho je třeba aplikovat antibiotika při App?
Citlivost izolovaných kmenů vůči antibiotikům se určuje stanovením tzv. minimální inhibiční koncentrace (MIC). Ale takto zjištěné údaje jsou pouze orientační. Například MIC pro oxytetracyklin odpovídá 4 μg/ml. Ale při léčení jde o to, aby se antibiotikum v této účinné koncentraci dostalo až do míst množení App v respiračním traktu. Kromě MIC tedy záleží i na farmakodynamických vlastnostech požitého antibiotika, které ovlivňují nejen jeho koncentraci v krvi, ale především v místě poškození. Nicméně dosáhnout této účinné koncentrace antibiotika v plicní tkáni pomocí medikace krmiva nebo vody je buď zcela neproveditelné nebo vysoce neekonomické. Například po aplikaci zmíněného oxytetracyklinu v dávce 1600 g/tunu krmiva, zjištěná koncentrace v plicích odpovídala pouze 0,71 až 1,0 μg/g tkáně, tedy množství, které dosahovalo sotva čtvrtinu účinné koncentrace (která se rovná 4 μg/ml).¹⁷Navíc je třeba zhodnotit i další mnohem důležitější skutečnost. Aplikace antibiotik se provádí v tzv. rizikovém období, tzn. jen tak dlouho, dokud se v chovu vyskytují úhyny a intenzivní klinický průběh aktinobacilové pleuropneumonie. Ale právě v tomto období dochází k anorexii, která se vždy projevuje výrazně sníženým příjmem krmiva a vody. Aplikovat tedy antibiotika do krmiva a vody v tomto období může být zcela kontraproduktivní.¹⁸Z podobných důvodů je třeba uvážit i všechny údaje z literatury o tzv. strategické medikaci antibiotik do krmiva a vody.
Často je tento způsob medikace doporučován jako preventivní ochrana před infekcí. Medikace je prováděná buď u selat 7 dní po odstavu nebo u plemenných prasnic těsně před porodem a několik dnů po porodu. Někdy je doplňována i.m. aplikací antibiotik selatům starším než 3 dny. Nicméně je třeba si uvědomit, že tzv. strategická medikace nezabrání šíření App v chovu¹⁹ ani neumožní eradikaci²⁰ ani neovlivní množení etiologického agens ve tkáních infikovaného prasete. Nelze doporučit prakticky žádnou profylaktickou medikaci krmiva a vody v době akutního vzplanutí App v chovu, která má údajně chránit dosud neinfikovaná prasata. Platí to i o nových semisyntetických makrolidových antibioticích jako je např. Tilmicosin,který je účinný nejen na App, ale působí i na mykoplazmata a pasteurely. I když byla prokázána jeho kumulace v epiteliálních buňkách průdušnice i bronchů a dokonce i v plicních alveolárních makrofázích, jeho aplikace do pitné vody například v dávce 200 mg/l po dobu 5 dnů, situaci v chovu neřeší. V podstatě dochází jen ke krátkodobému zlepšení klinických příznaků, které po ukončení léčení trvá necelých 7 dnů.²¹
Obecně platí, že u App infikovaných prasat je nejúčinnější parenterální aplikace antibiotik zejména pokud se provádí v počáteční fázi klinického onemocnění. Optimální je aplikace každých 12 hodin, a to po celou dobu trvání klinických příznaků. Pokud je procento mortality vysoké, doporučuje se léčit všechna prasata ustájená v hale. Tento způsob léčby je sice pracný, ale mnohem účinnější než nákladná a nejistá aplikace vysokých dávek antibiotik do krmiva nebo do pitné vody.
Která antibiotika zaručí v App infikovaném chovu nejlepší výsledky? Pokud se k léčení aktinobacilové pleuropneumonie použije i. m. aplikace, pak citlivost jednotlivých kmenů, zjišťovaná pomocí MIC (tzn. minimální koncentrace antibiotik, která potlačí růst mikroorganizmů, případně doplněná o MIC 90, tzn. potlačí se růst u 90 % testovaných kmenů nebo i o MIC 50, tzn. potlačí se růst u 50 % izolovaných kmenů) poskytuje velmi dobrou informaci pro výběr jednotlivých antibiotik. Vyplývá to z tabulky číslo II, shrnující výsledky MIC u 47 kmenů sérotypu 1 a 61 kmenů sérotypu 2 izolovaných v Itálii.²²Původní tabulka je upravena tak, aby na první pohled bylo zřejmé, která z použitých antibiotik jsou nejméně účinná (jsou umístěna v horní části tabulky), a která jsou nejúčinnější (jsou umístěna ve spodní části tabulky).
Údaje z tabulky II, posuzující účinnost směsí antibiotik (např. lincomycin – spectinomycin apod.) nemusí být úplně přesné. Protože u směsí antibiotik je vhodnější určovat tzv. Index frakční inhibiční koncentrace (tzv. FIC).
Podle FIC indexu se zjišťuje zda antibiotika použitá ve směsi působí synergicky, tzn., že dojde k: a) inhibici po sobě následujících fází metabolických procesů App, b) inhibici jednotlivých sekvencí při tvorbě buněčné stěny App, c) usnadnění pronikání jednoho antibiotika buněčnou stěnou App za pomocí druhého antibiotika.
Při synergickém účinku je FIC index menší nebo rovný 0,5.
Aditivní účinek spočívá v tom, že působení antibiotik se pouze sčítá, FIC index v tomto případě je větší než 0,5 a menší nebo rovný 1,0.
Při indiferentním účinku směsi antibiotik je FIC index větší než 1,0 a menší nebo rovný 2,0.
Antagonistický účinek obou antibiotik se dostaví když:
1. dojde k vzájemné inhibici antibiotických účinků obou léčiv,
2. při obsazování receptorů App dojde k vzájemné kompetici,
3. když dojde k inhibici pronikání buněčnou stěnou App.
Při antagonistickém účinku je FIC index menší nebo rovný 2,0.
U smíšených respiračních infekcí (PRDC) vyvolaných Pasteurella multocida, Actinobacillus pleuropneumoniae a Bordetella bronchiseptica (tj. nejméně u 20 % všech postižení dýchacího aparátu prasat) mohou být zmíněné mikroorganismy resistentní k betalaktamovým antibiotikům, k tetracyklinu, thiamfenikolu i novým druhům fluoroquinolonů. I když je valnemulin (Econor – derivát tiamulinu) vůči Mycoplasma hyopneumonie 30-100krát účinnější než oxytetracyklin, lincomycin nebo tylozin,²³na všechny tři výše uvedené mikroorganismy působí hůře než chlortetracyklin. MIC valnemulinu vůči App, P. multocida nebo B. bronchiseptica se pohybuje na hranici neúčinnosti (tzn. od 6,25 do 50 μg/ml). Ale při kombinaci valnemulinu s chlortetracyklinem se zjišťuje synergický nebo alespoň aditivní účinek²⁴ (viz. tabulka III).
I při kombinaci antibiotik je účinnost sérotypově specifická. Bylo například zjištěno,²⁵že kombinace antibiotik kitasamycin + enrofloxacin vykazuje u App infekcí antagonistický účinek. Naproti tomu antagonistický účinek kombinace kitasamycin + oxilinická kyselina se projevuje jen u sérotypů 1, 3, 5. Nicméně stejnou kombinaci (tzn. kitasamycin + oxilinic acid) lze doporučit u sérotypu 7, protože obě antibiotika působí v tomto případě synergicky (FIC index menší nebo rovný 0,5). Rovněž kombinace kitasamycin + oxytetracyklin působí synergicky u App vyvolané sérotypy 3, 5 a 7.
Ostatní údaje z tabulky II, které se týkají účinnosti působení samostatně aplikovaných antibiotik jsou velmi cenné a většina z nich byla ověřena v terénní praxi. Například z MIC uvedených v tab. II vyplývá, že při léčení App je obecně nejméně vhodný: oxytetracyklin (rezistence již od roku 1984), dále tylozin a tiamulin. Tiamulin je účinný jen za předpokladu, že se použije i.m. ve vysokých dávkách (22-32 mg/kg ž.hm.) a to opakovaně po dobu 4 dnů.²⁶
Většina kmenů App izolovaných v Japonsku je citlivých na thiamfenicol, tilmikozin a chloramfenikol.²⁷ Florfenikol (v tab. II na 13. místě), nové syntetické antibiotikum (analog thiamfenicolu a chloramfenicolu) je účinný při použití za 10 a 34 hodin po infekci v dávce 10 mg i.m./kg ž.hm. Nicméně ani při této velmi včasné aplikaci neovlivní morbiditu. Při aplikaci do krmiva je neúčinný.²⁸ Z tabulky II vyplývá, že u kmenů App izolovaných v Itálii byly nejúčinnějšími preparáty enrofloxacin (Baytril), danofloxacin a ceftiofur. Obdobné výsledky byly získány porovnáním MIC u kmenů izolovaných v USA, Kanadě a Dánsku.²⁹ Navíc bylo prokázáno, že tato antibiotika lze úspěšně použít i při léčení App v terénní praxi.^30,31
Danofloxacin je účinnější než enrofloxacin, protože po i.m. aplikaci dosahuje dlouhodobějších a vyšších koncentrací v krvi. Nejspolehlivějšími antibiotiky jsou modifikace cephalosporinů, ať už se jedná o ceftiofurovou kyselinu zbavenou krystalů („Ceftiofur crystalline free acid“ – CCFA), ceftiofur hydrochlorid („Ceftiofur HCl“) nebo o ceftiofur sodium (NACEL/EXCENEL). Po jejich aplikaci vzniká v organismu prasete účinný metabolit (tzv. „desfuroylceftiofur“), který působí nejen proti App, ale i proti Pasteurella multocida, Streptococcus suis i Salmonella cholerae suis.^32-36
Nejlepší výsledky v App infikovaném chovu tedy zaručuje i.m. aplikace následujících antibiotik: enrofloxacin v dávce 2,5-5,0 mg/kg ž.hm./den, danofloxacin v dávce 1,25 mg/kg ž.hm./den, ceftiofur kyselina zbavená krystalů 7 mg/kg ž.hm./den. Nejpraktičtější je použití ceftiofur sodium nebo ceftiofur hydrochlorid, protože dávku 3 mg/kg ž.hm. stačí aplikovat 3krát v intervalu 24 hodin.

Účinnost jednotlivých typů vakcín u App
Vyrobit úspěšnou očkovací látku se podaří jen za předpokladu, že bude respektován 1. typ imunity a 2. rozsah imunity vznikající po infekci App.
Typ imunity
Buňkami zprostředkovaná imunita není patrně u aktinobacilové pleuropneumonie prasat rozhodující. Nedochází totiž k systémové reakci vedoucí k proliferaci určitých subtypů lymfocytů v periferní krvi, kterou by bylo možno prokázat pomocí jejich zvýšené blastogeneze. Nicméně o podílu TH1 lymfocytů v obranných reakcích při App infekcích není sporu. Imunní prasata totiž vykazují zvýšenou intenzitu reakce přecitlivosti oddáleného typu (DTH), zejména na intradermálně aplikovaný hemolyzin.³⁷
O něco výraznější je podíl buněčné imunity v lokálních obranných reakcích v respiračním traktu. Bylo zjištěno, že po aerosolové nebo perorální aplikaci živých nebo inaktivovaných App lze v bronchoalveolárních lavážích prokázat zvýšení počtu všech druhů lymfocytů. Zejména se zvyšuje poměr lymfocytů s CD 4+:CD 8+.³⁸ Nápadný je vzestup počtu plazmatických buněk a lymfoidních blastů. Tato lokální buněčná, ale i lokální humorální reakce (potvrzená i zvýšeným titrem IgA ve slinách, v hlenu dutiny nosní i v tekutině bronchoalveolárních laváží) je časově limitována. Po následné („booster“) infekci totiž ke zvyšování množství uvedených buněk již nedochází. Stoupá pouze počet neutrofilních granulocytů jako běžný důsledek probíhající bakteriální infekce.³⁹
Naproti tomu lokální humorální reakce se v průběhu infekce nebo imunizace postupně mění na systémovou reakci. Titry lokálních protilátek (IgA a IgG) na sliznicích a ve slinách postupně klesají, ale zato se výrazně zvyšují v krevním séru.⁴⁰ Celková imunita pak téměř úplně závisí na protilátkách obsažených v krvi. Pasivní přenos IgG z rekonvalescentního séra (např. pomocí i.v. nebo i.m. aplikace) chrání příjemce proti čelenži homologním sérotypem.⁴¹
Skutečnost, že imunita při App může být předána krevním sérem⁴² nebo kolostrem⁴³ svědčí o tom, že při chráněnosti prasat vůči App rozhoduje humorální složka.
Rozsah imunity
Tvrzení, že prasata, která přežila přirozenou infekci aktinobacilové pleuropneumonie jsou chráněna vůči následné infekci homologními i heterologními App sérotypy je mylné.
Pokud by bylo pravdivé, v evropských chovech prasat (s prevalencí enzooticky zamořených chovů kolísající od 53 % do 91 %) by problémy s App již dávno neexistovaly. Zmatek vznikl nepřesným hodnocením prvních dánských studií z konce sedmdesátých let.^44,45
U rekonvalescentních prasat se skutečně „vytváří silná imunita vůči všem ostatním sérotypům“, ale ta chrání prasata pouze před úhynem a rozvojem intenzivních klinických příznaků onemocnění. Tato okolnost byla patrně hlavní příčinou změněné epizootologické situace App v posledním desetiletí. Z uvedených důvodů v enzooticky zamořených chovech probíhá App infekce většinou jen s mírnými klinickými příznaky a s nízkým procentem morbidity.
U rekonvalescentních prasat je však chráněnost vůči heterologním sérotypům jen částečná. Nezabrání:
a) Infekci, což se projeví tzv. reakcí akutní fáze. Již za 12 hodin PI dochází k intenzivnímu vzestupu celkového počtu bílých krvinek s výraznou převahou neutrofilních granulocytů. Za 20 hodin PI dochází k poklesu železa a zinku v krevní plazmě.⁴⁶
b) Množení App v respiračním traktu prasat, které je možno reizolovat z plic, pleury a tonzil.^45-48
c) Vzniku patoanatomických změn v plicní tkáni, kde se již za 48 hodin PI rozvíjí fibrinózní pleuropneumonie, jejíž intenzita u jednotlivých prasat značně kolísá.^45-48
d) Vzniku bacilonosičů, u nichž App nejčastěji perzistuje v nekrotických ložiscích v plicích nebo v mandlích. Jindy přežívá v dutině nosní aniž by vyvolal sérokonverzi.⁴⁹
e) Cirkulaci App. Výjimkou není ani šíření daného sérotypu do dalších chovů s následným vzplanutím akutní klinické pleuropneumonie.⁴⁹
Výsledek superinfekce je ovlivněn virulencí příslušného sérotypu. Bylo zjištěno (a to již v roce 1982), že 40 % dánských plemenných chovů (s uzavřeným obratem stáda) je latentně infikováno sérotypem 6. Další část chovů je subklinicky infikována sérotypem 2. Latentní infekce sérotypem 5 kolísají od 0,7 % až do 17 %. Z dánských zkušeností vyplývá, že imunitu v SPF chovech po přirozené infekci sérotypem 6 relativně snadno proráží superinfekce sérotypem 5.⁴⁹
Chráněnost prasat navozená sérotypem 2 může být někdy prolomená dokonce i po čelenži homologním sérotypem.⁵⁰

Vliv mateřských protilátek na vakcinaci
Vzhledem k tomu, že mechanismy nespecifické a specifické buněčné i humorální imunity se po narození postupně vyvíjejí, obecně platí, že parenterální vakcinace by se měla provádět až u selat minimálně 6 týdnů starých.⁵¹Pokud jsou v krvi selat obsaženy specifické kolostrální protilátky očkování je nutné odložit.⁵²
Vliv mateřských protilátek na úspěšnost vakcinace byl důkladně studován zejména na modelu aktinobacilové pleuropneumonie prasat. Opakovaně bylo prokázáno, že specifické protilátky získané od vakcinovaných matek (nebo od prasnic v enzooticky zamořených chovech) negativně ovlivňují vakcinaci selat.
Na základě studia odborných prací věnovaných této problematice lze odvodit zcela nový poznatek, který zatím zůstával bez povšimnutí: mateřské protilátky proti jednotlivým faktorům virulence se předávají kolostrem a mlékem s různou intenzitou. V závislosti na tom se mění i doba trvání negativního ovlivnění rozvoje aktivní imunity u selat.
Prasnice imunizované v období před porodem EDTA extraktem složek vnější membrány App předávají kolostrem specifické protilátky vůči lipopolysacharidům (LPS) vnější membrány. Tyto anti – LPS protilátky vyvolávají u selat supresi klonu aktivovaných B – lymfocytů a T – helper lymfocytů. V krvi selat se udržují až do věku 8 týdnů. Ještě u 6 týdenních selat výrazně potlačují aktivní tvorbu specifických IgM a IgG protilátek. Vakcinace prováděná v 5. a 8. týdnu života selete selhává. Úspěšné očkování lze v tomto případě provádět až v 9. týdnu věku selete.⁵³
Prasničky imunizované ve věku 3 měsíců vakcínou z umrtvených celých buněk, které v den porodu vykazují komplement – fixační protilátky (CF) v titru 1:64.
U selat pocházejících od takto očkovaných matek klesají uvedené anti – kapsulární CF protilátky k nulovým hodnotám až mezi 54. až 74. dnem věku.⁵⁴
U prasnic imunizovaných 5. a 2. týden před porodem vakcínou z umrtvených celých buněk se kolostrem předávají jak anti - kapsulární CF protilátky, tak protilátky proti složkám vnější membrány prokazatelné western blot analýzou. Selata pocházející od takto imunizovaných matek byla očkována ve věku 5. a 8. týdnů, 8. a 11. týdnů i 14. a 17. týdnů. Mateřské protilátky blokovaly aktivní tvorbu protilátek u selat více než 10 týdnů (viz tab. IV).⁵⁴
K výsledkům uvedeným v tab. IV je třeba dodat, že značná část selat s negativními titry antikapsulárních CF protilátek vykazovala pozitivní titry protilátek vůči specifickým složkám vnější membrány, které blokovaly aktivní tvorbu protilátek až téměř do 11 týdne věku selete.
U prasnic z chovů, kde došlo k přirozené aktinobacilové infekci dochází ke zcela odlišné situaci. Při akutním vzplanutí onemocnění s intenzivním klinickým průběhem dosahují antikapsulární CF protilátky vysokých hodnot (1:64 až 1:512). U akutně infikovaných prasnic se uvedený typ protilátek zcela jistě přenáší kolostrem na selata.
Naproti tomu v enzooticky App zamořených chovech, kde se zavlečení nového sérotypu do stáda většinou projeví jen mírným klinickým průběhem a nízkou morbiditou, jsou hladiny antikapsulárních protilátek velmi nízké (1:8 až 1:16). Navíc se nedaří prokázat u všech prasat.
Imunita v enzooticky zamořených chovech je totiž ovlivněna především neutralizačními protilátkami.⁴¹ Jsou obsaženy v kolostru. U naprosté většiny (u 91,6 %) 7 dní starých selat je proto možné detekovat relativně vysoké titry hemolyzin - (HLN) a cytotoxin - neutralizačních (CTN) protilátek. Antikapsulární protilátky vykazuje jen 21 % selat.
Hladiny neutralizačních protilátek u selat postupně klesají. Minimálních hodnot dosahují mezi 9-12 týdnem věku. V tomto období jsou selata nejvnímavější k App infekci.
K novému vzestupu neutralizačních protilátek dochází v období od 13. do 20. dne věku (viz. grafy 1 a 2). Zvýšení hladin protilátek je dokladem latentní App infekce (vyjímečně i důsledkem křížových reakcí s Actinobacillus suis).^55-57
Vzhledem k uvedeným skutečnostem, optimální věk selete pro úspěšnou vakcinaci se může v jednotlivých chovech lišit. Měl by být načasován na základě orientačního vyšetření HLN a CTN v krevním séru selat, případně vyšetřením kolostra prasnic.

Účinnost jednotlivých komerčně dostupných App vakcín
Vakcíny z umrtvených nebo inaktivovaných celých buněk (bakteriny)
Obecně platí: očkovací látka je považována za plně účinnou jen tehdy, když jsou očkovaní jedinci chráněni proti vyvolávající infekci („čelenži“) plně virulentním kmenem. Část výzkumných pracovníků (někdy dokonce i výrobců) kontroluje účinnost vakcín na myších. Myší model se k čelenžním App infekcím příliš nehodí. Pokud očkovací látka nechrání, myš uhyne příliš brzo (někdy již za 12 hodin PI). Navíc změny vznikající v plicním parenchymu myší nejsou zdaleka tak typické jako u prasat. Projevují se převážně hemoragiemi. Rovněž údaje o účinnosti vakcíny projevující se přežitím jsou pouze orientační. Nezřídka se stává, že myš čelenž přežije, ale sele ne. Nejcennějším přínosem myších modelů je možnost ověřování tvorby protilátek proti jednotlivým faktorům virulence.⁵⁸ K ověřování účinnosti vakcín obsahujících Apx – toxiny je myš méně vhodná, a to zejména tehdy, kdy se k čelenži použijí značně virulentní sérotypy, např. sérotyp 5. Jen málo myší totiž přežije vyvolávající infekci.
Imunita prasat vůči App je převážně humorální povahy. Krevní sérum získané od rekonvalescentního prasete chrání příjemce před čelenží. Nicméně hyperimunní sérum, připravené na králících pomocí opakovaných aplikací celých App buněk, myš před vyvolávající infekcí nechrání. Bakteriny vyrobené z umrtvených App buněk rovněž nechrání myš vůči čelenži.⁵⁹
I kontrola účinnosti očkovacích látek na selatech má svoje úskalí. Provádí se totiž za „experimentálních podmínek“. Za těchto okolností vakcíny vyrobené z umrtvených nebo inaktivovaných celých App buněk (bakteriny) výrazně snižují procento mortality a klinických příznaků onemocnění. Mohou zvýšit průměrné denní přírůstky, zlepšit konverzi krmiva, snížit výskyt chronických pleuritid u porážených prasat a o několik dnů zkrátit dobu výkrmu. Proto se používají zejména při akutním vzplanutí aktinobacilové pleuropneumonie v chovu.
Nicméně ani za těchto „experimentálních podmínek“, při kterých nejsou prasata ovlivněna nevhodnými zoohygienickými parametry a dalšími stresory běžnými v terénních podmínkách většiny chovů, bakteriny nezabrání: a) App infekci, projevující se chronickým průběhem onemocnění nebo latentní infekcí a zvýšenou vnímavostí prasat k sekundární infekci, b) rozvoji typických patologických změn v plicích, c) množení App v organismu prasat s jeho následným vylučováním, d) vzniku bacilonosičů.^49,60,61
Z dalších nevýhod je třeba uvést:
1. Bakteriny působí přísně specificky, tzn. chrání pouze proti homologním sérotypům. Je nutno předem určit o jaký sérotyp se v infikovaném chovu jedná. Účinnost ovlivňují i „relativně malé“ antigenní odlišnosti jednotlivých variant.Bakterin proti sérotypu 5A nechrání před infekcí sérotypem 5B,⁶² vakcinace sérotypem 1A nechrání před infekcí sérotypem 1B.⁶³ Po čelenži blíže neurčeným sérotypem 5 může uhynout až 50 % vakcinovaných selat.⁶⁴
2. U bakterinů vystupuje do popředí vliv použitého adjuvans. Nevhodné adjuvans (např. minerální oleje) silně dráždí tkáně a v místě vpichu vznikají abscesy. Aluminium hydroxid dráždí méně, ale indukuje nižší titry antikapsulárních protilátek. Osvědčily se zejména rostlinné oleje na bázi lecitinu (např. z podzemnice olejné). K rozsáhlé tvorbě abscesů (nejenom v místě aplikace) dochází nejčastěji po nedostatečné inaktivaci App kmene použitého ve vakcíně. Mimořádně toxické jsou rovněž bakteriny vyrobené z velmi mladých kultur.⁶⁵
3. Bakteriny neindukují tvorbu Apx – protilátek, které rozhodují o chráněnosti prasat vůči App. Tvoří se pouze protilátky proti polysacharidům pouzdra a v menší míře i protilátky proti lipopolysacharidům vnější membrány.⁶⁶
4. U App infekcí, u nichž se v chovu současně vyskytuje několik sérotypů, polyvalentní bakteriny (např. s použitím sérotypů 1, 2, 5) většinou selhávají. Infekci (nebo čelenž) nepřežije až 20 % vakcinovaných prasat.⁶⁷
5. V enzooticky zamořených chovech bývá přínos vakcinace pomocí bakterinů zpochybňován. U prasat ve výkrmu obvykle nedochází ke zlepšení indexu konverze. Zvýšení denních přírůstků bývá nesignifikantní. Doba výkrmu se zkracuje maximálně o 5,64 dne.
6. U experimentálních kontrol účinnosti, bakteriny výrazně snižují úhyn i rozvoj klinických příznaků. Naproti tomu ve složitých podmínkách terénní praxe bývají výsledky vakcinace mnohem skromnější a někdy očkování selhává. Američtí farmáři odmítají používat bakteriny již od roku 1982, protože finanční náklady na vakcinaci bývají vyšší než jejich přínos.^69,70
Z uvedených důvodů se již od počátku osmdesátých let ověřuje možnost přípravy účinnějších očkovacích látek proti aktinobacilové pleuropneumonii prasat.

Subjednotkové vakcíny obsahující Apx toxiny
Jsou mnohem účinnější než bakteriny. Jejich největší výhodou je skutečnost, že indukují tvorbu anti Apx protilátek, jejichž hladina rozhoduje o chráněnosti vůči aktinobacilové pleuropneumonii prasat. Nicméně původní předpoklad, že vakcína, která bude obsahovat všechny základní Apx – toxiny (eventuelně v kombinaci s některými lipoproteiny vnější membrány) zaručí kompletní imunitu proti infekci jak homologními, tak heterologními App sérotypy, se však nesplnil.
V současné době je tento typ očkovacích látek komerčně dostupný z Nizozemska, z Francie i ze Švýcarska. Účinnost těchto výrobků je navzájem srovnatelná. V terénních podmínkách jednotlivých chovů se tyto vakcíny uplatňují mnohem efektivněji než bakteriny. Výrazně snižují mortalitu, intenzitu klinických příznaků i rozsah rozvoje patologických změn v plicní tkáni. Po jejich aplikaci lze prokázat zřetelnou tendenci ke zvýšení denních přírůstků a ke zlepšené konverzi. U jatečných prasat pocházejících ze silně zamořených chovů se snižuje výskyt pleuritid (např. z 18,88 % na 14,57 %) i plicních abscesů (např. ze 7,81% na 2,44 %), přičemž uvedené snížení bývá signifikantní (p 71-73
Navíc se ukazuje, že optimální účinek subjednotkových vakcín, obsahující Apx – toxiny (např. Apx – I, získaný ze sérotypu 1 nebo 5a, Apx – III, získaný ze sérotypu 9 a OMP – 42 kD, získaným ze sérotypu 1), se dosahuje krátce po vakcinaci (čelenž provedena do 3 týdnů po očkování). S postupujícím časem (čelenž provedena za 7 týdnů po očkování) se účinek vakcinace snižuje (viz. tab. V).
Z tabulky V vyplývá, že za 3 týdny po vakcinaci byla prasata chráněna před úhynem, klinickými příznaky (kromě horečky) a částečně i proti poškození plic. Nebyla však chráněna před infekcí, což se projevilo výskytem pleuritid (u 25 % prasat) a snížením přírůstků (o 23,6 %) po čelenži. Mnohem horší výsledky byly prokázány při čelenži provedené za 7 týdnů po vakcinaci. Chráněnost před úhynem už nebyla stoprocentní (12,5 % prasat uhynulo). Klinické příznaky i pleuritida byly zjištěny u 37,5 % vakcinovaných prasat a denní přírůstky se po čelenži snížily o 72,7 %. Navíc po dobu 2-3 týdnů po čelenži bylo možno reizolovat čelenžní kmen. Imunita byla pouze částečná a vakcinovaná prasata nebyla chráněna před infekcí.
K obdobným výsledkům dospěli i další autoři⁷ (viz tabulka číslo VI), kteří provedli srovnání subjednotkových vakcín Porcilis^TM (obsahující Apx I, II a III a 42 kD OMP) a Hemopig (obsahující kapsulární antigeny a Apx – toxiny sérotypů 2, 7 a 9 i Apx – toxin sérotypu 1). Z tabulky VI vyplývá, že chráněnost očkovaných prasat byla pouze částečná a nezabránila infekci sérotypem 9 použitého k čelenži. Projevilo se to zejména 100% morbiditou, vznikem hemoragické pleuropneumonie (u 70 % prasat vakcinovaných Hemopigem a 50 % vakcinovaných Porcilis), rozsahem poškození plicní tkáně (Hemopig – 16,1 % a Porcilis 16,9 %) a možností reizolace čelenžního sérotypu z kaudálního plicního laloku (Hemopig 1,7 x 10³ a Porcilis 4,8 x 10³ CFU/g plicní tkáně).

Závěr
Léčení: Ačkoli terapie pomocí antibiotik výrazně snižuje intenzitu klinických příznaků i procento mortality a zároveň zlepšuje denní přírůstky, její účinek se projevuje jen v době léčení a krátce po něm. Navíc neovlivňuje bacilonosičství. Léčená prasata mohou i nadále zůstávat důležitými zdroji infekce, které ohrožují vnímavé jedince. Kromě toho trvale narůstá počet rezistentních kmenů App (zejména mezi sérotypy 1, 5 a 7). Když k uvedeným skutečnostem připočteme i vysoké náklady, pak léčba není perspektivním řešením problémů App.
Vakcinace: Značné náklady a omezená účinnost komerčně dostupných vakcín nutí chovatele i veterinární lékaře dobře uvážit vhodnost jejich použití v konkrétním chovu. Hlavní nevýhodou bakterinů je skutečnost, že nedokáží indukovat protilátky vůči Apx – toxinům, které rozhodují o chráněnosti prasat. Uplatňují se především u akutně infikovaných chovů s fatálním průběhem App. Ani subjednotkové vakcíny, které v terénních podmínkách jednotlivých chovů jsou mnohem účinnější než bakteriny, nesplnily původní očekávání. Indukovaná imunita je pouze částečná a neovlivňuje ani morbiditu, ani množení etiologického agens v respiračním traktu prasat.

Literatura:
1. Desrosiers R. Therapeutic control and economic aspect of porcine pleuropneumonia in finishing units. Vet Rec 1986;119:89-90.
2. Fenwick B, Henry S. Porcine pleuropneumonia. J Am Vet Med Assoc 1994;204:1334-1340.
3. Hunneman WA, Vesseur PC, Kuiper CJ. Study of the possibility of breeding serologically negative animals from a breeding farm infected with serotype 2 Actinobacillus pleuropneumoniae. Tijdschr Diergeneeskd 1989;114:1039-1045.
4. Hunneman WA, Owing L. Studies on the possibility of rearing seronegative animals within a Breeding and Rearing Herd infected with Actinobacillus pleuropneumoniae – serotype 2. Lausane;Proc IPVS Congress, 1990:19.
5. Larsen H, Jorgensen PH, Szancer J. Eradication of Actinobacillus pleuropneumoniae from a Breeding Herd. Lausane;Proc IPVS Congress, 1990:18.
6. Barfold K, Sørensen V, Nielsen JP, Szancer J. Comparison of efficacy of Penathamate (Leocillin) and Tiamulin (Tiamutin) in experimentally induced Actinobacillus pleuropneumoniae (App) infection in Pigs. Bologna;Proc IPVS Congress, 1996:199.
7. Sørensen V, Barfold K, Szancer J. Efficacy of Mecillinam in experimentaly induced Actinobacillus pleuropneumoniae infection in pigs. Bologna;Proc IPVS Congress, 1996:200.
8. Sørensen V, Nielsen JP, Barfold K, Schirmer AL. Inoculation of Pigs with Actinobacillus pleuropneumoniae serotypes 1, 5B, 6, 7, 8, 10 and 12: Clinical, Serological, Microbiological and Pathological Observations. Birmingham;Proc IPVS Congress, 1988;2:164.
9. Zhou C, Chae C. The serological characterisation and antibiotic susceptibility patterns of Korean isolates of Actinobacillus pleuropneumoniae. Birmingham;Proc IPVS Congress, 1998;2:163.
10. Fedorko – Cray PJ, Cray NC, Gray JT et al. Actinobacillus (Haemophilus) pleuropneumoniae. Part I. History, Epidemiology, Serotyping and Treatment. Compendium Food Animals 1993;15:1447-1495.
11. Inui T, Endo T, Mattsushita T. Morphological changes and lysis induces by beta – lactams associated with the characteristic profiles of affinities of penicillin – binding proteins in Actinobacillus pleuropneumoniae. Antimicrob Agents Chemother 2000;44:1518-1523.
12. Aerestrup FM, Jensen NE. Susceptibility testing of Actinobacillus pleuropneumoniae in Denmark. Evaluation of three different media of MIC – determination and tablet diffusion tests. Vet Microbiol 1999;64:299-305.
13. Asawa T, Kobayashi H, Mitani K, Ito A, Morozumi T. Serotypes and antimicrobial susceptibility of Actinobacillus pleuropneumoniae isolated from piglets with pleuropneumonia. J Vet Med Sc 1995;57:757-759.
14. Gilbride KA, Rosendal S. Antimicrobial susceptibility of 51 strains of Haemophilus pleuropneumoniae. Can J Comp Med 1984;48:47-50.
15. Inoue A, Yamamoto K, Hirano A, Murakami T. Drug susceptibility of Haemophilus pleuropneumoniae strains isolated from pigs. Jpn J Vet Sci 1984;46:175-180.
16. Wilson PJ, Dencer HG, Potter A, Albriton W. Characterization of a streptomycin – sulfonamide resistance plasmid from Actinobacillus pleuropneumoniae. Antimicrob Agents Chemotherm 1989;33:235-238.
17. Pijpers A, Verheijden JHM. Evaluation of antimicrobial treatment efficacy. Hague;Proc IPVS Congress, 1992:35.
18. Pijpers A, Vernoey JACM, van Leengoed LAMG, Verheijden JHM. Feed and water consumption in pigs following an Actinobacillus pleuropneumoniae challenge. Lausane;Proc IPVS Congress, 1990:89.
19. Baekbo P, Szancer J. Strategie antibiotic (Tiamulin) Medication of Weaners for Actinobacillus pleuropneumoniae. Lausane;Proc IPVS Congress, 1990:40.
20. Baekbo P, Szancer J, Hansen B. Attemps to Eradicate Actinobacillus pleuropneumoniae from Infected Herds by Strategie Medication. Hague;Proc IPVS Congress, 1992:228.
21. Lein A, Verdonck M, Jonker FJ, de Rider E. The Efficacity of Tilmicosin administrated via drinking water against outbreaks of Respiratory disease in pigs. Birmingham;Proc IPVS Congress, 1998;2:198.
22. Barugazzi G, Candotti P, Foni E, Martinelli L, Raffo A. In vitro susceptibility of 108 isolated Actinobacillus strains to 17 antimicrobial agents from pig lungs in Italy in 1994-95. Bologna;Proc IPVS Congress, 1996:207.
23. Aitken IA, Morgan JH, Dalziel R, Burch DGS, Ripley PH. Comparative in vitro activity of valnemulin against porcine bacterial pathogens. Vet Rec 1999;44:5-7.
24. Kitadai A, Matsumoto S, Nakata K, Katae H. In vitro combined effect of valnemulin with chlortetracycline against Pasteurella multocida, Actinobacillus pleuropneumoniae and Bordetella bronchiseptica. Birmingham;Proc IPVS Congress, 1998;3:180.
25. Flores CE, Mendoza ES, Hernandéz – Baumgarten E, Ciprian CA. FIC Determination in Kitasamycin and some Quinolone combination used in treatment of Contagious pleuropneumoniae of swine. Birmingham;Proc IPVS Congress, 1998;2:188.
26. Anderson MD, Williams JA. Effects of Tiamulin base administred intramuscularly to pigs for treatment of Pneumonia associated with Actinobacillus (Haemophilus) pleuropneumoniae. Lausane;Proc IPVS Congress, 1990:15.
27. Inamoto T, Kikuchi K, Iijima H et al. Antibacterial activity of tilmicosin against Pasteurella multocida and Actinobacillus pleuropneumoniae isolated from pneumonia lesions in swine. J Vet Med Sci 1994;56:917-921.
28. Stephano A, Palacios J, Barron C, Jimenez E, Rosas M. Effect of florfenicol administrated intramuscularly and orally to pigs experimentally inoculated with Actinobacillus pleuropneumoniae serotyp 1. Birmingham;Proc IPVS Congress, 1998;3:184.
29. Salmon SA, Watts JL, Case CA et al. Comparison of MICs of ceftiofur and other antimicrobial agents against bacterial pathogens of swine from the United States, Canada and Denmark. J Clin Microbiol 1995;33:2435-2444.
30. Yeh JG, Park KY. Serotyping, Detection by Coagglutination Test and Susceptibility to Enrofloxacin of Actinobacillus pleuropneumoniae in Korea. Bologna;Proc IPVS Congress, 1996:201.
31. Icoma H. Comparative Field Trial with Enrofloxacin and Danofloxacin in Treatment of Swine Pleuropneumonia. Bangkok;Proc IPVS Congress, 1994:178.
32. Kuba K, Nakanishi T, Ibayashi T et al. A Study of the Effects of Ceftiofur Injection on Respiratory Diseases in Swine. Bangkok;Proc IPVS Congress, 1994:179.
33. Blackhall PJ, Panhoff JL, Stephens CP, Darvill FM. In vitro activity of of ceftiofur against Australian isolates of the family Pasteurellacae associated with respiratory disease in cattle and pigs. Aust Vet 1996;74:71-74.
34. Evans IRA, Rzepkowski RA, Hanson RK et al. Comparison on the clinical efficacy of Ceftiofur sodium and Ceftiofur hydrochlorid for the treatment of pigs challenged with Actinobacillus pleuropneumoniae. Bologna;Proc IPVS Congress, 1996:215.
35. Halberg WJ, Rzepkowski RA, Frank RK et al. Efficacy of Ceftiofur crystalline free acid sterile suspension for the treatment of Actinobacillus pleuropneumoniae in a swine model disease study (Dose determination). Birmingham;Proc IPVS Congress, 1998;3:168.
36. Wallgren P, Segall T, Pedersen Morner A, Gunnarson A. Experimental infections with Actinobacillus pleuropneumoniae in pigs I. Comparison of five different parenteral antibiotic treatements. Zentralbl Veterinarmed (B) 1999;46:249-260.
37. Furesz SE, Mallard BA, Bossé JT et al. Antibody – and Cell – Mediated Immune Response of Actinobacillus pleuropneumonia – Infected and Bacterin – Vaccinated Pigs. Infect Immun 1997;65:358-365.
38. Katinger A, Lubitz W, Szostak MP et al. Pigs aerogenously immunized with genetically inactivated (ghosts) or irradiated Actinobacillus pleuropneumoniae are protected against a homologous aerosol challenge despite differing in pulmonary cellular and antibody responses. J Biotechnol 1999;73:251-260.
39. Pabst R, Delventhal S, Gebert A, Hensel A, Petzoldt K. Lymphocyte subsets in bronchoalveolar lavage after exposure to Actinobacillus pleuropneumoniae in pigs previously immunized orally or by aerosol. Lung 1995;173:233-241.
40. Loftager MK, Eriksen L, Nielsen R. Antibodies against Actinobacillus pleuropneumoniae serotype 2 in mucosal secretions and sera of infected pigs as demonstrated by an enzyme – linked immunosorbent assay. Res Vet Sci 1993;54:57-62.
41. Utrera V, Piojan C, Molitori T. Evaluation of the immunity in pigs after infection with a low virulence strain of A. pleuropneumoniae serotype 1. Hague;Proc IPVS Congress, 1992:213.
42. Bossé JT, Johnson RP, Nemec M, Rosendal S. Protective local and systemic antibody responses of swine exposed to an aerosol of Actinobacillus pleuropneumoniae serotype 1. Infect Immun 1992;60:479-484.
43. Nielsen R. Detection of antibodies against Actinobacillus pleuropneumoniae serotype 2 in porcine colostrum using a blocking enzyme – linked immunosorbent assay specific for serotype 2. Vet Microbiol 1995;43:277-281.
44. Nielsen R, Mandrup M. Pleuropneumonia in Swine Caused by Haemophilus parahaemolyticus. A Study of the Epidemiology of the Infection. Nord Vet Med 1977;29:465-473.
45. Nielsen R. Haemophilus parahaemolyticus Serotypes Pathogenicity and Cross Immunity. Nord Vet Med 1979;31:407-413.
46. Cruijsen T, van Leengoed LAMG, Kamp EM et al. Sero – epidemiological Survey of a Herd Endemically infected with Actinobacillus pleuropneumoniae. Hague;Proc IPVS Congress, 1992:227.
47. Cruijsen T, van Leengoed LAMG, Verheiden JHM. Are Actinobacillus pleuropneumoniae convalescent pigs fully protected against challenge with homolous and heterologous serotype? Bangkok;Proc IPVS Congress, 1994:129.
48. Cruijsen T, van Leengoed LAMG, Ham – Hoffies M, Verheijden JH. Convalescent pigs are protected completely against infection with a homologous Actinobacillus pleuropneumonia strain but incompletely against a heterologous – serotype strain. Infect Immun 1995;63:2341-2343.
49. Nielsen R. Seroepidemiology of Actinobacillus pleuropneumoniae. Can Vet J 1988;29:580-582.
50. Haesebrouk F, Van de Kerkhof A, Dom P, Chiers K, Ducatelle R. Cross – protection between Actinobacillus pleuropneumoniae biotypes – serotypes in pigs. Vet Microbiol 1996;52:277-284.
51. Dubanský V. Důsledky postupného rozvoje imunitních reakcí selat pro veterinární praxi. Veterinářství 1998;48:472-477.
52. Dubanský V. Mohou se kolostrální protilátky podílet na vzniku imunotolerance? Veterinářství 1999;49:118-123.
53. Mackay DKJ, Bortwick NJ, Smith IM, Mackenzie NM. The Interaction of maternal immunity and vaccination in protection against Actinobacillus (Haemophilus) pleuropneumoniae. Rio de Janeiro;Proc IPVS Congress, 1988:84.
54. Thacker B, Mulks M. The Effect of Passively Acquired Antibodies on Serological Responses to Vaccination. Rio de Janeiro;Proc IPVS Congress, 1988:83.
55. Cruijsen T, van Leengoed LAMG, Kamp EM et al. Pigs with Hemolysin – and Cytotoxin Neutralizing Antibodies are Protected against Actinobacillus pleuropneumoniae. Bangkok;Proc IPVS Congress, 1994:128.
56. Cruijsen T, van Leengoed LAMG, Kamp EM et al. Prevalence and development of antibodies neutralizing the hemolysin and cytotoxin of Actinobacillus pleuropneumoniae in three infected pig herds. Vet Q 1995;17:96-100.
57. Cruijsen T, van Leengoed LAMG, Kamp EM et al. Susceptibility to Actinobacillus pleuropneumoniae infection in pigs from an endemically infected herd is related to the presence of toxin – neutralizing antibodies. Vet Microbiol 1995;47:219-228.
58. Bhatia B, Mittal KR, Frey J. Factors involved in immunity against Actinobacillus pleuropneumoniae in mice. Vet Microbiol 1991;29:147-158.
59. Oishi E, Kitajima T, Ohgitani T, Katajama S, Okabe T. Protective efficacy of cell – free – antigen of Actinobacillus pleuropneumoniae in mice. J Vet Med Sci 1995;57:727-731.
60. Hesse R, Stoll M, Coon J, Simonson R. Haemophilus pleuropneumonia vaccination/challenge studies. Místo vydání;Proc IPVS Congress, 1984:111.
61. Nakai T, Sanata A. Efficacy of Haemophilus pleuropneumoniae vaccine in pigs. Jpn J Vet Sci 1985;47:201-206.
62. Nielsen R. Actinobacillus (Haemophilus) pleuropneumoniae serotype 5, subtypes A and B, Cross protection experiments. Rio de Janeiro;Proc IPVS Congress, 1988:86.
63. Jolie RAV, Mulks MH, Thacker BJ. Cross – protection experiments in pig vaccinated with Actinobacillus pleuropneumoniae subtypes 1A and 1B. Vet Microbiol 1995;45:383-391.
64. Thacker BJ, Mulks MN, Jolie RAV. Development of improved Actinobacillus pleuropneumonia vaccine. Hague;Proc IPVS Congress, 1992:193.
65. Fenwick BW, Osburn BI. Immune Response to the Lipopolysaccharides and Capsular Polysaccharides of Haemophilus pleuropneumoniae in Convalescent and Immunized Pigs. Inf Immun 1986;54:575-582.
66. Rosendal S, Devenish J, Mac Innes JI et al. Evaluation of heat – sensitive, neutrophil – toxic and hemolytic activity of Heamophilus (Actinobacillus) pleuropneumoniae. Am J Vet Res 1988;49:1053-1058.
67. Kume K, Kazunori I. Development of trivalent type of Apn vaccine for prevention of porcine Actinobacillus pleuropneumonia. Bangkok;Proc IPVS Congress, 1994:269.
68. Rohrback BW, Hall RF, Hitchcock JP. Effect of subclinical infection with Actinobacillus pleuropneumonia in commingled feeder swine. J Am Vet Assoc 1993;202:1095-1098.
69. Hunneman WA. Incidence, economic effects and control of Haemophilus pleuropneumoniae infections in pigs. Zdroj citace?
70. Thacker B, Mulks M. Evaluation of Commercial Haemophilus pleuropneumoniae vaccines. Rio de Janeiro;Proc IPVS Congress, 1988:87.
71. Pommier P, Ridremont B, Wessel – Robert S, Keita A. Field Study info Efficacy of a new Actinobacillus pleuropneumoniae subunit vaccine. Bologna;Proc IPVS Congress, 1996:206.
72. Valks MMH, Nell T, van den Bosch JF. A Clinical Fieldtrial in Finishing Pigs to Evaluate the Efficacy of a new subunit vaccine. Bologna;Proc IPVS Congress, 1996:208.
73. Martelli P, Guadagnini PF. Foccoli E, Ballarini G. Efficacy of an Actinobacillus pleuropneumoniae subunit vaccine in the Control of Pleuropneumonia: a Field Trial. Bologna;Proc IPVS Congress, 1996:214.
74. Kobisch M, van den Bosch JF. Efficacy of an Actinobacillus pleuropneumoniae subunit vaccine. Proc Hague;IPVS Congress, 1992:216.
75. Van Overbeke I, Chiers K, de Laender et al. Effect of Endobronchial Challenge with Actinobacillus pleuropneumoniae serotypes 9 of pigs vaccinated with inactivated vaccine containing the Apx toxins. Birmingham;Proc IPVS Congress, 1998:162.

Adresa autora:
Doc. MVDr. Vladimír Dubanský, CSc.
Klinika chorob prasat FVL
VFU Brno
Palackého 1-3
612 42 Brno

Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2001;51:66-74.