Vnitřní cizopasníci parazitují uvnitř organismu nejčastěji ve střevě, ale mohou se usadit i v dalších orgánech, tkáních a buňkách. Většina cizopasníků se přisává na sliznici, zakusuje se do ní nebo se sliznicí provrtává. Tím vznikají poranění, která se stávají vstupní branou různých infekcí. Postižená zvířata pomaleji rostou, hubnou, srst ztrácí lesk a může vypadávat, při masivních invazích se mohou projevit i nervové příznaky. Dochází tak k celkovému oslabení odolnosti organismu a zvýšení náchylnosti k onemocněním.
Škrkavky
Škrkavky jsou šedaví až narůžovělí oblí červi, kteří parazitují v tenkém střevě psa. Udává se, že v ČR je škrkavkami (Toxocara canis – škrkavka psí) infikován každý třetí až pátý pes. Majitel zpravidla zjistí jejich přítomnost až ve výkalech, kde se pohybují pět až patnáct centimetrů dlouzí, tencí, na koncích zašpičatělí červi.
Psi napadení škrkavkami hubnou a mají zhoršenou kvalitu srsti. Štěňátka budí často dojem jako by měla stále plné bříško – střeva jsou zacpaná shluky parazitů. Psy je potřeba odčervovat pravidelně 4 – 6x ročně, podle nebezpečí opětovného nakažení psa. V místech, kde žije větší množství zvířat, je potřeba odčervovat častěji. Štěňata se odčervují ve stáří dvou, čtyř, šesti a osmi týdnů a poté měsíčně až do stáří půl roku.
Během několika vývojových stadií se vajíčka, larvy a dospělí jedinci škrkavek dostávají do mnoha orgánů zažívacího a trávicího ústrojí i do krevního oběhu.
V prvním stadiu provrtávají larvy stěnu střeva, oběhem se přes játra a srdce se dostávají do plicních sklípků a postupně až do horních dýchacích cest. Pronikající larvičky nejen mechanicky poškozují tkáně, kterými cestují, ale zavlékají s sebou i nejrůznější mikroorganismy a původce nákaz.
U starších psů (ale též u nespecifických hostitelů, jako jsou myši, krysy, ovce i lidé, především děti) se mohou larvy zanesené krevním proudem dostat do nejrůznějších orgánů a tkání, kde se mohou opouzdřit.
U psa při průniku larev plícemi můžeme pozorovat tyto příznaky:
- ztížené dýchání,
- pokašlávání až dráždivý kašel,
- toxické příznaky (zvýšená teplota, malátnost, ztráta orientace a rovnováhy).
V dalším stadiu jsou mikroskopické zárodky vypuzovány a spolu s hlenem putují z plic do horních cest dýchacích, odtud jsou vykašlány a opětovným spolknutím se dostávají do trávicího ústrojí hostitele. Zachycují se ve výstelce tenkého střeva, kde se živí jednak jeho obsahem, ale zřejmě i krví, a dokončují svůj vývoj, dorůstají a samička začne snášet vajíčka, čímž se koloběh uzavírá.
Cyklus vývoje škrkavky psí od nakažení po vyloučení prvních vajíček trvá asi jeden až dva měsíce, jednotlivá stadia se však u déle napadeného jedince překrývají, což platí i pro příznaky.
Jiný způsob infekce štěňat je prenatální (před narozením) invaze, při které se larvy, opouzdřené v různých tkáních a především ve svalovině feny, pravděpodobně hormonálním způsobem během březosti aktivují a pronikají do krve a přes placentu do plodů, kde se dále vyvíjejí.
Člověk se může stát příležitostným nespecifickým hostitelem škrkavky psí. Nakazit se mohou nejčastěji děti po polknutí mikroskopických vajíček škrkavek z půdy infikované trusem nakažených zvířat nebo ze syrového masa, kam se vajíčka dostanou.
Vajíčka škrkavek jsou velmi odolná. Mají obal složený ze tří vrstev, který umožní, že si uchovávají schopnost vyvolat onemocnění po dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, že jediná samička naklade za život desítky miliónů vajíček, která se vylučuji výkaly, je zamořené zvíře neustálým zdrojem nákazy. Ani mráz až -30 °C vajíčka neničí. Uvádí se, že vajíčka škrkavek mohou přežít v dobrých podmínkách při dostatečné vlhkosti až pět let. Naproti tomu na suchu je sluneční paprsky ničí za dvě hodiny a stejně tak i teplota nad 60 °C (vařící voda při dezinfekci povrchu).
Měchovci a tenkohlavci
Mimo škrkavek se zvláště ve velkých chovech psů může objevit další zástupce oblých červů, měchovec psí (Ancylostoma caninum), měchovec liščí (Uncinaria stenocephala) a tenkohlavec liščí (Trichuris vulpis).
Měchovci jsou červi dlouzí 0,5 – 2 cm, kteří parazitují v tenkém střevě psa. Vajíčka odcházejí trusem, za vhodných podmínek se z nich vyvíjejí larvičky, které se po opakovaném svlékání stávají schopné invaze, ke které může dojít jednak s potravou, jednak aktivním průnikem larviček přes kůži do krevních cév a jimi do celého těla. Dospělí měchovci se ve střevech přisávají. Za 24 hodin mohou vysát až 0,5 – 0,8 ml krve. Působí hemoragické záněty tenkého střeva a při větších invazích i chudokrevnost, protože nasátý červ se pustí, zachytí se na jiném místě sliznice, a tak vyvolává další a další poranění, často ještě krvácející po jeho odpadnutí. Napadení psi rychle hubnou, při pronikání larviček přes kůži dochází k pruritickým zánětům.
Vajíčka tenkohlavců jsou velmi odolná a v prostředí dokáží přežívat i několik let, je tedy třeba zabránit tomu, aby se vůbec v okolí psů vyskytovala. Nejlepší cestou je pravidelné vyšetřování trusu psů, zvláště ve větších psincích, a včasná léčba nemocných zvířat.
Tasemnice
Tasemnice jsou ploší červi skládající se z článků a dosahují délky několika milimetrů až metrů. Tasemnicemi jsou postiženi obvykle dospělí psi, štěňata a mladí psi onemocní vzácně. Na rozdíl od jiných červů se tasemnice nepřenášejí ze psa na psa přímo, ale prostřednictvím hostitele, v němž se vyvíjí larvální stadium tasemnice – boubel. Když pes tento boubel sežere, uvolní se z něho v jeho střevech hlavička tasemnice, která se přichytí háčky nebo přísavkami a začne růst. Na hlavičku navazuje protáhlý, úzký článek, za nímž rozmnožováním vznikají další články. Poslední, zralé články dospělé tasemnice se oddělují a odcházejí s výkaly ven. Zralé články jsou plné vajíček a mohou se tak ve vnějším prostředí z výkalů stát zdrojem invazí u příslušných mezihostitelů. Podle druhu tasemnice se mezihostitelem stane blecha, všenka nebo různá hospodářská zvířata, popř. u měchožila i člověk.
Tasemnice a jejich toxiny, které vylučují přisátou hlavičkou do střevní sliznice, mohou při větší invazi působit řadu příznaků:
- zhoršení kvality srsti,
- nadýmání – nedokonale probíhající trávení potravy,
- nervové příznaky způsobené toxiny, které mohou být zaměněny např. s nervovou formou psinky.
K vylučování článků tasemnice nedochází nepřetržitě, proto je možné je při mírné invazi přehlédnout.
Tasemnice psí (Dipylidium caninum) je častou psí tasemnicí. Její články mají tvar tykvového semene. Tasemnice dosahuje délky až 40 cm, zralé články mohou být dlouhé až 1 cm. Vajíčka této tasemnice jsou po uvolnění článků ve svazcích v psím trusu, kde se mohou stát potravou bleších larev. V nich se pak vyvíjí boubel tasemnice, který přechází do dospělé blechy. Zablešení psi si vykusuji blechy a s jejich polknutím se dostává do jejich střeva boubel, z nějž se vyvine dospělá tasemnice.
Touto tasemnicí se může výjimečně nakazit i člověk (při nedodržování běžných zásad hygieny – mytí rukou apod.). Základní prevencí proti tasemnici psí je pravidelně zbavovat psa vnějších cizopasníků (blech, všenek).
Měchožil zhoubný {Taenia echinococcus} je nejmenší psí tasemnice, ale pro člověka nejnebezpečnější. Dospělá tasemnička dosahuje délky jen 3 – 6 mm a šířky 0,5 mm a má jen 3 – 4 články. Boubele této tasemnice, tzv. echinokoky, se mohou vyvíjet v přežvýkavcích (ovce, skot, koza), v prasatech, v koních a i v člověku. Malé larvičky vylíhlé z vajíček této tasemnice se v zažívadlech uvedených mezihostitelů dostávají krevní cestou do jater, ale i do plic, srdce i dalších orgánů, kde se uchytí a vyvíjí se z nich echinokok, který může obsahovat i značný počet hlaviček.
Echinokokóza se může stát i velmi vážnou nemocí člověka. Drobné články měchožila z psího trusu se mohou v zahradách dostat na zeleninu, popř. na jahody a při jejich nedokonalém omytí vyvolat invazi i u člověka. U psa se zaschlé články mohou při olizování konečníku dostat na pysky, popř. i na kůži těla. U člověka pak může dojít k nakažení při mazlení se psem, jeho líbáním i hlazením, zejména nedodržují-li se běžné hygienické zásady – mytí rukou apod.
Vhodné je použít Lopatol i Pratel
Psi se odčervují od škrkavek a tasemnic dnes celkem spolehlivě řadou přípravků. Lopatol® (nitroscanat) stejně jako Pratel® (praziquantel, pyrantel) spolehlivě působí proti všem dospělým i vývojovým stadiím střevních parazitů jako jsou Ancylostoma caninum, Uncinaria stenocephala, Toxocara canis, Toxascaris leonina, Taenia species, Dipylidium caninum a při úpravě dávkování i Echinococcus granulosus. Vzhledem k tomu, že se psi mohou nakazit kdykoliv a zdroje nákazy mohou být různé, je absolutně nezbytné dodržovat pravidla pravidelného odčervení. Jestliže nedojde k dostatečné eliminaci parazitů ze střevního traktu, dochází často ke vzniku rezistence parazitů na účinnou látku odčervovacího prostředku. Jednoduchým způsobem, jak zabránit vývoji rezistence, je střídání přípravků s různými účinnými látkami.
Závěrem bych chtěl zmínit, že pravidelné hygienické odčervení je důležité pro všechny vaše klienty. Přestože je hygiena velmi důležité a často diskutované téma, více než 80 % psů není odčervováno pravidelně.
MVDr. Dušan Navara
Novartis s.r.o.
Animal Health
Tel.: +420 602 216 012
e-mail: dusan.navara@novartis.com
