Většina zoonotických agens může infikovat kohokoliv bez ohledu na imunitní stav, průběh onemocnění je ale závažnější při infekci imunokompromitovaných osob. Například průběh onemocnění Cryptosporidium parvum u imunokompetentního jedince je obvykle samolimitující, u imunokompromitovaných jedinců může přímo ohrožovat jejich život.
Imunitní systém postihuje celá řada nemocí; mezi nejčastěji diskutované patří AIDS. Existuje však široká skupina lidí, jejichž imunitní stav je kompromitován. Do ní patří děti, starší lidé, lidé s nádorovým onemocněním, léčení chemoterapií, s imunitně podmíněným onemocněním nebo po transplantaci orgánu. V minulosti byli tito lidé nuceni vzdát se domácích zvířat kvůli jejich zoonotickému potenciálu, ale k tomu již nemusí docházet. Je prokázáno, že vztah mezi člověkem a zvířetem má pozitivní vliv na psychiku lidí s chronickým onemocněním. Riziko přenosu zoonózy přímým kontaktem člověka s vlastním zdravým domácím psem nebo kočkou je velmi malé. Proto není vždy nutné, aby se imunokompromitovaná osoba vzdala svého zvířete, za předpokladu, že dodržuje kroky, které budou popsány níže.
Průzkum, který proběhl mezi veterináři a humánními praktiky v USA, potvrdil, že znalosti o problematice zoonóz jsou u veterinárních lékařů na velmi vysoké úrovni, kdežto humánními praktiky je tento problém silně podceňován. Proto by veterinární lékaři a střední veterinární personál měli pomáhat imunokompromitovaným lidem s managementem domácích zvířat zaměřeným na omezení rizika přenosu zoonóz na tyto majitele.
Obecné pokyny pro veterinární lékaře a střední veterinární personál
• Veterináři a veterinární personál by měl být dokonale seznámen s problematikou zoonóz a aktivně vést diskusi s majitelem zvířete o zdravotních rizicích a prospěchu vztahu mezi zvířetem a majitelem.
• Majitel zvířete by měl být seznámen s veterinárními i humánními aspekty zoonóz, ale veterinární lékař by se měl zdržet diagnózy jakéhokoliv onemocnění u člověka a diskuse o specifické terapii u lidí.
• Klinicky nemocný majitel by měl být vždy referován k humánnímu lékaři pro poskytnutí informací o onemocnění i pro léčbu onemocnění.
• Disproporce ve znalostech o zoonózách mezi veterináři a humánními lékaři by měla vést veterináře dobrovolně k diskusi tohoto problému s humánním lékařem ošetřujícím majitele zvířete.
• Při diagnóze důležité či nebezpečné zoonózy vždy upozornit kompetentní státní orgán.
• Diagnostický test pro potvrzení zoonózy by měl být majiteli nabídnut vždy, pokud je zvíře klinicky nemocné.
• Všichni psi i kočky musí být vakcinováni proti vzteklině.
• Psi a kočky musí být pravidelně odčervováni širokospektrálními preparáty.
• Kontrola blech a klíšťat musí být prováděna pravidelně po celý život zvířete.
Obecné pokyny pro majitele zvířete
• Nově získané zvíře by mělo být dospělé, zdravé, bez ektoparazitů a od známého zdroje.
• Po nabytí zvířete je nutné jej udržet v karanténě až do klinického vyšetření veterinářem a zhodnocení jeho zoonotického potenciálu.
• Při jakémkoliv klinickém onemocnění zvířete vždy vyhledat veterinárního lékaře.
• Klinické vyšetření a koprologické vyšetření provádět minimálně 2x ročně.
• Výkaly zvířete odklízet denně, nejlépe jinou než imunokompromitovanou osobou.
• Používání podestýlky v záchodech pro kočky a jejich pravidelné čištění vodou a detergentem.
• Zabránění pití psa či kočky z toalet.
• Majitel zvířete by měl nosit rukavice při práci v zahradě a po práci si ruce mýt detergentem.
• Po hře se zvířetem by si majitel měl umýt ruce detergentem.
• Majitel by si neměl hrát s klinicky nemocným zvířetem.
• Domácí zvířata by měla být držena v domácím prostředí, aby se minimalizovala jejich expozice s jinými zvířaty a jejich exkrementy.
• Zvířata by měla být krmena výhradně komerčními krmivy.
• Majitelé by se neměli dělit se zvířetem o jídlo.
• Majitelé by se měli vyhnout olizování zvířetem.
• Drápky koček by měly být pravidelně kráceny (snížení rizika poškrábání).
• Zvířata by neměla být fixována řetězem (snížení rizika pokousání a poškrábání).
• Po každém pokousání či poškrábání vyhledat okamžitě zdravotní pomoc.
Veterinární lékař může ovlivnit zoonotický potenciál domácích zvířat ve dvou rovinách. Tou první je korektní informování majitelů zvířat a veřejnosti o této problematice, druhou rovinou je preventivní použití různých profylaktik. Vakcinace je asi nejrozšířenější preventivní úkon. Preventivní použití ekto- a endoparazitik ve srovnání s vakcinací je výrazně nižší. To je zapříčiněno neinformovaností veřejnosti, nutností častějšího použití (ektoparazitika každý měsíc, endoparazitika 3 – 4x ročně) a v případě endoparazitik aplikační formou. Většina širokospektrálních endoparazitik jsou tablety, sirupy či pasty. Tyto aplikační formy je jednoduché aplikovat psům, problém ale často nastává při aplikaci u koček. Násilná aplikace je pro některé kočky a jejich majitele velmi stresující, což mívá za následek omezení preventivního použití endoparazitik na minimum nebo úplné zastavení jejich používání. Leader na poli veterinárních antiparazitik, společnost Bayer, vyvinula širokospektrální spot-on preparát proti vnitřním parazitům koček, PROFENDER® spot-on, který umožní účinnější kontrolu endoparazitů a zoonóz bez zbytečného stresování koček a jejich majitelů. Dodržováním výše popsaných kroků je možné omezit přenos zoonotických onemocnění ze zvířete na majitele na minimum a zachránit pouto mezi majitelem a zvířetem, které je důležité pro udržení dobrého psychického stavu majitele.
MVDr. Macek Richard
Bayer, s. r. o
