Obstrukce uretry je častý problém domácích kocourů. Typicky vyžaduje pohotovostní ošetření, které zahrnuje stabilizaci kardiovaskulárních a metabolických poruch, korekci elektrolytových abnormalit a uvolnění obstrukce uretry pomocí katetrizace.
Po uvolnění obstrukce často potřebují zavedení permanentního katetru, hospitalizaci a monitoring až do vyjmutí katetru a obnovení normální mikce. Tyto procedury vyžadují nemalé finanční náklady a z těchto důvodů se majitelé mohou rozhodnout spíše pro euthanasii než pro terapii. Všeobecně se má za to, že primární roli v patogenezi obstrukce močové trubice hraje přítomnost zátky nebo urolitu v uretře, nicméně nedávná studie ukázala, že více než 50 % případů bylo idiopatických. Ukázalo se, že velkou roli hrál spasmus uretry a edém. Autoři této studie se tak zamýšleli nad možností farmakologického ovlivnění stresu, tonu uretry a diskomfortu bez nutnosti katetrizace. Pokud by tato terapie byla úspěšná, výrazně by se snížily náklady a zároveň by se omezila rizika vyplývající z katetrizace (iatrogenní infekce, trauma uretry).
Do studie bylo zařazeno 15 kocourů s diagnózou uretrální obstrukce, u nichž majitelé odmítli katetrizaci z finančních důvodů. Ze studie byli vyloučeni pacienti se změněným zdravotním stavem (tepová frekvence nižší než 120 tepů/min, teplota nižší než 35,6°C), s vážnou metabolickou acidózou (pH<7,1) nebo hyperkalémií (K+> 8 mmol/l), a nebo rentgenologickým nálezem urolitů v uretře nebo močovém měchýři. Míra azotémie nebyla kritériem pro vyloučení ze studie.
Pacientům byl podán acepromazin a buprenorfin kvůli sedaci, analgezii a zmírnění stresu. Po 10 minutách byla provedena masáž penisu (pro odstranění obstrukce v distální části uretry) a pokus o manuální kompresi a vyvolání mikce. Pokud byly tyto snahy neúspěšné, byla provedena terapeutická cystocentéza. Podle stupně dehydratace a azotémie byl subkutánně aplikován fyziologický roztok. Pacienti byli poté přemístěni do prostředí s omezením stresových vlivů (tmavá místnost se sníženým provozem, daleko od psích pacientů). Celkový stav a stav močení byl kontrolován pravidelně po 8 hodinách. Opakovaně byl aplikován acepromazin a buprenorfin. Podle potřeby byla prováděna cystocentéza (až 3x denně), 24 hodin po přijetí na hospitalizaci byl aplikován medetomidin (sedace a relaxace uretry). Maximální délka hospitalizace byla stanovena na 72 hodin. Terapie byla přerušena v případě zjištění závažných komplikací (uroabdomen, zhoršení zdravotního stavu) nebo neobnovení normální mikce po 72 hodinách terapie. Pokud se u pacientů obnovila spontánní mikce, zůstali na hospitalizaci ještě 24 hodin na sledování.
Z patnácti pacientů zařazených do studie došlo u 11 k uzdravení (obnovení spontánní mikce). Průměrná doba od začátku hospitalizace do obnovení spontánní mikce byla 34,6 ± 21,6 hodin, průměrný počet cystocentéz tři (rozmezí 1 – 10). U tří kocourů se objevil uroabdomen a u jednoho hemoabdomen. Tyto komplikace vedly u tří pacientů k euthanasii, zbylý pacient byl adoptován studentem veterinární medicíny a vyléčen standardními metodami. Pitva utracených kocourů odhalila červeně zabarvenou, resp. krvavou tekutinu v dutině břišní, zesílenou stěnu močového měchýře, ve stěně pak rozsáhlé hemoragie a nekrózy.
Výsledky této studie ukazují, že u kocourů s obstrukcí močové trubice může kombinace farmakoterapie, dekompresní cystocentézy a nízkostresového prostředí vést k vyřešení problému bez nutnosti katetrizace. Tento protokol může být použit jako alternativa k euthanasii, ke které se majitelé rozhodli z finančních důvodů. Nebyl srovnáván s konvenčním protokolem a tak by neměl být doporučován místo něj.
Cooper, E. S., Owens, T. J., Cheb, D. J., Buffington, C. A. T. A protocol for managing urethral obstruction in male cats without urethral catheterization. JAVMA 2010;237:1261-1266.
Přeložila MVDr. Simona Králová-Kovaříková
