Nežádoucí reakce na krmivo označuje jakoukoliv abnormální klinickou odpověď na přijaté krmivo nebo doplněk stravy. Nežádoucí reakce na krmivo představují přibližně 1-6 % kožních problémů společenských zvířat v prvoliniových praxích a 10-49 % alergických reakcí psů a koček.
Stanovení alergen-specifických IgG v séru má omezený význam pro management psů s nežádoucí kožní reakcí na krmivo
Vyslovení diagnózy kožní nežádoucí reakce na krmivo může být komplikované, neboť klinické příznaky jsou často neodlišitelné od jiných kožních alergických problémů. Efektivní management kožní nežádoucí reakce na krmivo vyžaduje vyloučení alergenu, takže identifikace alergenu v dietě je pro terapii nezbytná. Standardním diagnostickým postupem v případě nežádoucí alergické reakce na krmivo je eliminační dieta, kdy se po zvolení vhodné stravy krmené minimálně 8 týdnů očekává odeznění klinických příznaků. Provokačním testem (krmení kompletní stravy) dojde ke znovuobjevení se klinických příznaků. Nicméně tyto postupy vyžadují dostatek času a úsilí.
Veterinárním lékařům je nabízeno sérologické vyšetření (např. ELISA), které umožňuje zjistit reaktivitu protilátek proti jednotlivým složkám krmiva. Testy měří hladinu IgG a IgE proti několika běžným složkám potravy. Nicméně existují různé pohledy na to, zda je takové testování senzitivní a specifické pro identifikaci alergenů pocházejících z potravy. U lidí a mnoha druhů zvířat je zjišťování hladiny IgE považováno za nespolehlivé. Podle některých studií může být stanovení IgG za určitých okolností přínosem, jiné studie považují toto vyšetření také za nespolehlivé. Cílem této studie tak bylo zhodnotit užitečnost stanovení IgG v diagnostice nežádoucí kožní reakce na krmivo.
Do studie bylo zařazeno celkem 40 psů soukromých majitelů. Do skupiny psů s nežádoucí kožní reakcí na krmivo bylo zařazeno 24 pacientů dermatologických oddělení dvou referenčních klinik v Holandsku. U těchto psů byla již dříve diagnostikována kožní alergie na krmivo pomocí eliminační diety. Ze stejných veterinárních klinik pocházelo i 16 zdravých psů, kteří byli vybráni jako kontrolní psi (byli starší jednoho roku a neměli v anamnéze onemocnění kůře nebo gastrointestinálního traktu). Od všech psů byl odebrán vzorek krve a pomocí ELISA byla stanovována hladina IgG proti 39 složkám krmiva. Hladina IgG ˃ 0,4 U/l byla považována za pozitivní. Majitelé měli také vyplnit dotazník týkající se podávané diety. V druhé části studie podstoupilo 11 zdravých psů a 12 psů s nežádoucí kožní reakcí na krmivo zaslepený provokační test s negativními i pozitivními složkami krmiva vybranými na základě výsledků ELISA vyšetření. Žádný ze psů neměl na začátku studie klinické příznaky onemocnění.
Věk a hmotnost se mezi psy nelišily (zdraví psi 5 ± 3,5 roku, 29,9 ± 9,8 kg; psi s nežádoucí reakcí na krmivo 4 ± 2,6 roku a 24,5 ± 13,8 kg). Reaktivita IgG proti různým složkám krmiva se mezi skupinami výrazně nelišila. Průměrný počet složek krmiva, na který psi reagovali pozitivně, byl 16 (±1,3) ve skupině alergických psů a 17 (±2,0) ve skupině kontrolních psů.
Podle dotazníků byla skupina psů s nežádoucí reakcí na krmivo vystavena menšímu počtu složek potravy. V kontrolní skupině bylo nejčastější složkou potravy kuřecí a krůtí maso a rýže (100 %), kukuřice (94 %) a hovězí maso (88 %). Ve skupině psů s nežádoucí reakcí na krmivo se nejčastěji objevovaly rýže (63 %) a brambory (58 %), dále pak cukrová řepa (42 %), jehněčí (38 %) a lněné semínko (33 %). Většina psů v obou skupinách dostávala v krmivu minimálně jednu složku, vůči které vyšla pozitivní reaktivita IgG. Navzdory tomu ale žádný z těchto psů nevykazoval klinické příznaky nežádoucí reakce na krmivo.
U žádného ze zdravých psů se během provokačního testu neobjevily nežádoucí reakce. Ve skupině psů s nežádoucí kožní reakcí na krmivo 3 psi nedokončili studii, protože se u nich objevily výrazné klinické problémy během 1. fáze testu. U šesti psů se objevily příznaky po negativní provokaci, u dvou po pozitivní provokaci, jeden pes reagoval v obou fázích. U čtyř psů se během provokačního testu neobjevila žádná reakce.
Na základě této reakce lze vyvodit, že stanovení hladiny IgG má omezený význam v rozlišení psů zdravých a psů s nežádoucí kožní reakcí na krmivo a také v identifikaci alergenů krmiva, které jsou odpovědné za klinické příznaky.
HAGEN-PLANTINGA, E. A., LEISTRA, M. H. G., SINKE, J. D. et al. Measurement of allergen-specific IgG in serum is of limited value for the measurement of dogs diagnosed with cutaneous adverse food reactions. Vet J 2017;220:111-116.
Z anglického originálu přeložila MVDr. Simona Králová, Ph.D.
