G. ZELINKOVÁ
Virbaconsult, GS Partners, s.r.o., Praha
Veterinářství 2008;58:234-243.
SOUHRN
Zelinková G. Mastitidy a problematika počtu somatických buněk – jejich řešení na úrovni stáda.
Přístup k mastitidám je řešen na úrovni produkce stáda, z pohledu produkční medicíny na základě aktuálních světových poznatků a osobních zkušeností autora. Zdraví mléčné žlázy souvisí s celkovým zdravotním stavem organismu dojnice. Je uvedena technologie ustájení, odchov jalovic, výživa, zaprahnutí a jiné rizikové faktory, které se na zdravotním stavu stáda podílí.
SUMMARY
Zelinková G. Mastitis and problematics of somatic cells number – their solution at the level of a herd.
The approach to mastitis is solved on a level of the herd, from the point of production medicine on the base of current world knowledge and personal experience of the author. Health of mammary gland relates to general health status of a dairy cow. There are described technology of housing, heifers rearing, nutrition, drying off and other risk factors that participate in health status of a herd.
Úvod
Mastitidy jsou nejčastějším a ekonomicky nejzávažnějším problémem mléčné produkce v celosvětovém měřítku. Ztráty v důsledku mastitid tvoří průměrně 4 % tržní hodnoty mléka.1
Pro ilustraci, infekce Streptococcus dysgalactiae způsobí ztráty až 334 kg mléka v produkci jedné prvotelky na laktaci. Proto je hledání řešení v problematice mastitid v popředí zájmu producentů. Ke slovu se v posledních letech dostává řešení této problematiky na úrovni stáda, z pohledu produkční medicíny. Je to moderní pohled, který v sobě spojuje všechny oblasti mléčné produkce, od technologie ustájení, odchovu jalovic a výživy až po management zaprahnutí. Je to pohled, který definuje rizikové faktory a hledá nejekonomičtější řešení v daném chovu, tj. umožňuje vytvoření nebo korekci ozdravného programu na úrovni stáda. Článek je shrnutím aktuálních světových poznatků a zkušeností autora s řešením problematiky mastitid a počtu somatických buněk v českých chovech v letech 2000 – 2007.
Abychom pochopili změny v přístupu k řešení problematiky mastitid a počtu somatických buněk, musíme si uvědomit, že vysokoprodukční dojnice dneška je vysoce reaktivní organismus a mléčná žláza se stává reaktivním orgánem. To znamená, že problematika zdraví mléčné žlázy není zdaleka problémem vázaným na patologii mléčné žlázy, tudíž k řešení této problematiky je nezbytná syntéza znalostí z oblasti technologií, výživy, reprodukce, epizootologie, welfare zvířat atd.2
Základem řešení mastitid na úrovni stáda je:
I. dokonalá znalost zdravotního stavu stáda: individuální počty somatických buněk, výskyt klinických mastitid, metabolický status dojnic, nákazová situace, reprodukční ukazatele, kondice končetin atd.
II. bakteriologický screening: znalost spektra patogenů ve stádě a jejich citlivosti k antibiotikům
III. identifikace rizikových faktorů pro vznik mastitid ve stádě: v oblasti technologie dojení, technologie ustájení, organizace stáda, kvality objemných krmiv atd.
I. Zdravotní rozbor stáda z hlediska zdraví mléčné žlázy
Zájmem každého producenta mléka je vysoká tržnost, s minimálními ztrátami na mléce, ať
již v důsledku vyřazování mléka, nebo v důsledku vysokých nákladů na léčbu. Toho lze
dosáhnout:
1. účinnou terapií vhodných adeptek a vyřazením chronicky nemocných dojnic
2. minimalizací rizika nové infekce snížením nebo odstraněním rizikových faktorů.
Je prokázáno, že nejvyšší pravděpodobnost vyléčení mastitidy je u krav s individuálním počtem somatických buněk (dále jen IPSB) do 700 000 /ml!1 Toto jsou vhodné adeptky pro léčbu. Léčba krav s vyšším IPSB – tzv. milionářek je pak ekonomicky nerentabilní a z hlediska návratu k plnohodnotné produkci je prognóza takovéto léčby nepříznivá. Proto se ve špičkových chovech léčba infikovaných dojnic přesouvá z kategorie milionářek do kategorie dojnic podezřelých z infekce. Jedná se o dojnice, které vykazují při pravidelném měsíčním stanovení IPSB 50% navýšení od posledního odběru a jejichž IPSB převyšuje 200 000/ml. IPSB 200 000/ml je v zahraničních vyspělých chovech považován za hraniční.1-3
V naší praxi za hodnotu, která již řadí dojnici do kategorie podezřelých z infekce, považujeme 400 000/ml. Indikátorem infekce je kromě zvýšení počtu somatických buněk pokles nádoje a pokles obsahu laktózy v mléce. U takovéto dojnice se provede NK test nebo stanovení čtvrťových počtů somatických buněk a infikovaná čtvrť/čtvrtě se přeléčí ještě dříve, než dojde k výraznému poškození tkáně, které by se projevilo v krátké době klinickou mastitidou. Kromě pravidelného měsíčního stanovení IPSB se vyšetření provádí u otelených dojnic 4. den po otelení, díky čemu se vychytají dojnice – otelené s infekcí a také u dojnic před zaprahnutím. Tento systém se úspěšně uplatňuje v programech eradikace, zejména infekcí Staphylococcus aureus, kdy je tímto způsobem možno snížit výskyt mastitid až o 25 % za rok.4 Díky tomuto systému je také možné specifikovat kritická místa v managementu. Např. pokud se telí vysoké procento dojnic s infekcí, je pravděpodobnou příčinou špatný management okoloporodního období, případně špatný management zaprahnutí např. rezistence patogenů k antibiotiku použitému k léčbě v zaprahlosti.
Snaha chovatelů by měla směřovat k dosažení cílových parametrů, jak jsou shrnuty v tabulce 1.3
Za novou infekci v době laktace považujeme infekci u dojnice, která 4. den po otelení vykazovala normální hodnotu IPSB a v průběhu laktace došlo k zánětu.
Nová infekce v suchostojném období vzniká u dojnice, která v době zaprahování vykazovala normální IPSB a 4. den po otelení vykazuje známky infekce.
Dojnice uzdravené v suchostojném období jsou ty dojnice, které jako chronicky infikované byly přeléčeny při zaprahnutí a po otelení již nevykazují známky infekce.
Chronicky infikované dojnice jsou ty, jejichž léčba v období laktace byla neúspěšná a vykazují u dvou ze tří posledních měření IPSB počet somatických buněk větší než 200 000/ml, nebo změny v mléce.
Z hlediska rizika vyřazení, opakovaných mastitid a ztrát na mléce jsou nejrizikovější mastitidy vzniklé v prvních 30 dnech laktace. Uvádí se, že až třetina dojnic, u kterých došlo k infekci první měsíc laktace bývá vyřazena v důsledku neúspěšnosti léčby. Proto je třeba věnovat největší pozornost dojnicím v prvním měsíci laktace, zejména prvotelkám.
Jak bylo zmíněno výše, spolu s hodnotou IPSB je indikátorem infekce čtvrtě také snížení nádoje a pokles hodnot laktózy. Pro ilustraci, pokles nádoje týden po infekci Staphylococcus aureus činí průměrně o 2,6 kg mléka na dojnici a den, po infekci E. coli o 3,1 kg mléka na dojnici a den a po infekci Streptococcus dysgalactiae dokonce o 5,4 kg mléka na dojnici a den!4 Proto náhlý pokles produkce mléka u dojnice, zejména rozdíl v produkci čtvrtí může být dalším signálem pro včasné odhalení infekce.
II . Znalost výskytu patogenů v daném chovu a jejich citlovosti k antibiotikům jsou nezbytné pro stanovení prognózy, terapeutického a preventivního programu
Není možné vést úspěšně boj proti nepříteli, kterého neznáme. Bakteriologický screening je vhodné provádět každých tří až šesti6 měsíců, aby bylo možné včas zachytit změnu ve spektru nebo citlivosti patogenních kmenů v chovu.
Pro stanovení základního bakteriologického profilu stáda odebíráme k bakteriologickému vyšetření minimálně 10 % dojnic v chovu, přičemž se k vyšetření vybírají zejména dojnice
a) podezřelé z infekce podle IPSB
b) s aktuálním neléčeným zánětem
c) s opakovanými záněty, i když jsou v současnosti bez potíží
Směsné nebo čtvrťové vzorky? To je velice častá otázka z praxe. Pokud nám jde o zjištění bakteriologického profilu stáda, tj. jací původci se ve stádu vyskytují a jaké jsou citlivosti na antibiotika, pak je možné, zejména u subklinických mastitid, odebírat vzorky směsné. U odběru směsných vzorků je pak vyšší riziko kontaminace. Pokud nám půjde o vyšetření konkrétní dojnice a přesnou diagnózu postižené čtvrtě kvůli výběru vhodné terapie, pak odebíráme čtvrťové vzorky z postižených čtvrtí. Způsob odběru vzorků zásadně ovlivňuje výsledek vyšetření. U vzorků odebraných nesterilně nemůžeme očekávat jiný výsledek, než: „přerostlé stájovou mikroflórou“ a efekt takového vyšetření není žádný. Proto je při odběrech nezbytné dodržet správné zásady odběru a striktní asepsi. Spektrum patogenů diagnostikovaných v případě mastitid se v posledních letech rozšiřuje. Kromě hlavních patogenů, jako je Staphylococcus aureus, Streptococcus uberis, Streptococcus agalactiae, Streptococcus dysgalactiae a Escherichia coli se dnes stále více uplatňují patogeny jako např. enterokoky, korynebakteria, Staphylococcus spp. aj.5 Nebezpečí promoření chovu enterokoky tkví v tom, že se často jedná o rezistentní kmeny a pravděpodobnost vyléčení je nízká.6 Jsou signálem zhoršení stájového prostředí a kontaminace objemných krmiv. Korynebakteria, jenž bývají přenášena hmyzem jsou podle některých studií po Staphylococcus aureus druhým nejčastějším patogenem v případě subklinických mastitid – u dojnic milionářek.
Jak interpretovat bakteriologicky negativní nález? Negativní výsledek vyšetření může mít více příčin. V každém případě musí být signálem pro hledání jiných příčin mastitid než je infekce bakteriální, např. příčin virových. Z patogenů této skupiny vzpomeňme například virus IBR a virus BVD. Jedná se o imunosupresní slizniční viry, jenž postihují všechny sliznice v organizmu. Významně zvyšují vnímavost organizmu k bakteriální infekci.
Infekce BVD může probíhat ve stádě subklinicky a na její průběh v chovu musíme myslet v těchto případech:
1. zvýšený výskyt mastitid a počtu SB v mléce
2. zhoršená odpovídavost na antibiotickou terapii
3. vysoké procento bakteriologicky negativních zánětů, případně vysoký podíl sekundárních patogenů zjištený při bakteriologické depistáži
4. výskyt zdravotních problémů u telat ( respiratorní syndrom, průjmová onemocnění)
5. zhoršené reprodukční ukazatele (zvýšený výskyt zadržených lůžek, endometritid, rané embryonální odúmrtě a potraty)
6. výskyt sekundárních onemocnění, signalizujících oslabenou slizniční imunitu zvířat – např. plísňová onemocnění, infekční keratokonjunktivitida skotu apod.
V této souvislosti je nutné opatrně přistupovat k nákupům zvířat a nenakupovat zvířata z neprověřených chovů. V případech virové etiologie nelze očekávat dobrou antibiotickou odezvu ani při použití antibiotik s prokázanou účinností na kmeny, izolované z chovu. Přechodně dobrých výsledků lze dosáhnout použitím injekčních nesteroidních antiflogistik, podobně, jako je tomu např. u chřipkových stavů u lidí. Nicméně v případě podezření na přítomnost viru BVD v chovu je nutné komplexní řešení epizootologické situace ve spolupráci se specializovanými pracovišti. Falešně negativní bakteriologický nález může být v případě infekce patogenem, jehož záchyt při bakteriologickém vyšetření je obtížný. Např. u Staphylococcus aureus je záchytnost dle použité metody 60 – 75 %.5 V případě vysokého počtu bakteriologicky negativních nálezů lze doporučit také speciální vyšetření na mykoplazmata, která nejsou při klasickém vyšetření zachytitelná. Způsobují chronické, špatně léčitelné záněty, projevující se vodnatým mlékem. Bakteriologický screening nám odhaluje mimo jiné podíl infekčních a environmentálních patogenů ve stádě, jejichž kontrola vyžaduje rozdílná opatření. Infekční patogeni jsou závislí na organizmu dojnice a přenášejí se zejména při dojení, a to utěrkami, dojícím zařízením a rukama personálu. Environmentální patogeni se nacházejí v prostředí stáje nebo ve vodě a mohou se do organizmu dojnice přenášet i mimo dojení, z prostředí (tab. 2).
III. Minimalizace rizikových faktorů v chovu snižuje možnost vzniku nové infekce
Zkusme se podívat na nejrizikovější faktory z hlediska zdraví mléčné žlázy a možnosti jejich korekce.
Významným rizikovým faktorem podílejícím se na stavu zdraví mléčné žlázy dojnic bývají chyby v technologii dojení, zejména nevhodná toaleta mléčné žlázy před dojením, s použitím společných utěrek, podporující šíření zárodků ve stádě. Diskutovanou bývá otázka, jakou toaletu v daném stádě zvolit, zda suchou nebo mokrou. Suchá toaleta se omezuje pouze na kůži struků, přičemž očista povrchu kůže mléčné žlázy se neprovádí. Tendence k použití mokré toalety před dojením je v chovech, kde z důvodu technologie ustájení je zvýšené procento dojnic se silně znečištěnou kůží mléčné žlázy. Při mokré toaletě se smáčí celý povrch kůže mléčné žlázy s cílem úplně odstranit nečistoty z jejího povrchu. Mokrá toaleta je ale z hlediska provádění velice riziková a časově náročná, má-li být provedena správně. Často používané ostříkání mléčné žlázy studenou vodou z vysokotlaké pistole je naprosto nepřijatelné, a to z důvodu vzniku infekčního aerosolu na dojírně i welfare dojnic. Dále při mokré toaletě dochází k rozpuštění nečistot na kůži a pokud není součástí toalety dokonalé omytí celého smáčeného povrchu a osušení kůže, dochází ke stékání této špíny k otevřenému strukovému svěrači. Zjednodušeně řečeno, menším zlem je suchá špína, přischlá na kůži mléčné žlázy a očista pouze kůže struků, nežli infekční bahno stékající ke hrotu struku. Proto jednoznačně nejvhodnější se v praxi jeví suchá toaleta a dezinfekce před dojením s použitím striktně individuálních utěrek.
Možností je několik a záleží pouze na ekonomických a provozních možnostech, kterou zvolit. Základem je ale vždy použití striktně individuálních utěrek. Doporučit lze jednu z těchto alternativ:
1. Otření struku vlhkou jednorázovou utěrkou napuštěnou dezinfekčním roztokem (v bubnu) je vhodná pro bezproblémové chovy s relativně čistými vemeny.
2. Namáčení struků s použitím aplikátorů s aktivní pěnou nebo s dezinfekčním roztokem s použitím ponořovače a následné setření suchým papírovým ubrouskem nebo vlhkým dezinfekčním ubrouskem. Dezinfekční rozktok je nutno v průběhu dojení obměňovat podle stupně znečištění vemen. Není vhodné pro chovy s výskytem patogenů vysoce rezistentních k desinfekčním prostředkům, jako jsou Pseudomonas, Serratia apod., které se mohou ve stádě šířit právě prostřednictvím namáčecího roztoku.
3. Systém dvou kýblů – jedná se o levnou alternativu v chovech se silně znečištěnými
vemeny. Použijeme dva kýble s dezinfekčním roztokem. V prvním jsou alespoň deset minut před dojením předem namočené textilní utěrky. Z tohoto kýblu se utěrky odebírají a po použitím se vhazují do druhého kýble s čerstvou dezinfekcí. Po spotřebování utěrek z prvního kýble se používají utěrky z druhého kýble (sice již použité, ale v mezičase již opět vydezinfikované) a po použití se odhazují opět do prvního kýble s obměněnou dezinfekcí. Tento způsob je vhodný i pro provozy, kde se vyskytují dojnice se silně znečištěnými struky. Jednou utěrkou, mokrou, nevyždímanou lze struk dobře umýt, druhou, vyždímanou pak otřít dosucha. Silně znečištěné utěrky se již do oběhu nevracejí. Počet utěrek může být omezený. Nevýhodou je nutnost přepírání a sušení textilních utěrek.
4. Odstříkávání struků dezinfekčním roztokem s následným setřením jednorázovým papírovým ubrouskem. Tato metoda je méně častá a je opět vhodnější pro chovy s relativně čistými vemeny. Je náročnější na správné provedení. Často se setkáváme s nekorektní aplikací, kdy nedojde k aplikaci na všechny struky.
V problémových chovech v rámci řešení problematiky mastitid se často uvedené metody kombinují. V chovech s výskytem kontagiózních patogenů je pro vyloučení přenosu infekce rukami personálu dojírny nezbytné důsledné používání jednorázových gumových rukavic.
Důležité je správné odstříknutí prvních střiků mléka, a to do nádobky s černým dnem a posouzení případných změn mléka. Ke každé dojnici je potřeba přistupovat jako k potenciálně infekční, takže odstříknutí prvních střiků na podlahu dojírny je neakceptovatelné. Má za následek rozptýlení patogenů v prostředí a rozšiřování infekce na dojírně. Odstříkávání prvních střiků mléka je nutné provádět tak, aby nedocházelo k potřísnění rukou, oblečení perzonálu, končetin dojnice, ani okolí!
Při dojení je potřeba respektovat fyziologické pochody spouštění mléka. Proto od prvního manuálního kontaktu s mléčnou žlázou při očistě struků do nasazení dojícího zařízení by měly uplynout optimálně 0,5 – 1,5 minuty, maximálně však 3 min. Proto je chybou příprava dojnic dlouho před nasazením dojícího zařízení. Dále je nutné, aby úkony od přípravy dojnice na dojení, k nasazení dojícího zařízení probíhali pro každou dojnici standardním způsobem, a to tak, aby u dojnic docházelo k upevňování reflexů spouštění mléka. Pokud například má personál ve zvyku provést nejdříve očistu struků u celé řady dojnic (na rybinové, nebo tandemové dojírně) s následným nasazováním dojaček od poslední dojnice k první, dochází k tomu, že při jednom dojení je interval od prvního manuálního kontaktu s mléčnou žlázou do nasazení dojačky 30 vteřin a podruhé i více než 10 minut. Výsledkem jsou poruchy spouštění mléka, projevující se například padáním dojaček krátce po nasazení, případně dojnice nespustí vůbec. Pokud nedojde do tří minut od prvního manuálního kontaktu s mléčnou žlázou k nasazení dojícího zařízení, dochází k postupnému uzavírání strukového svěrače a následné nasazení může vést i k poškozování strukového svěrače.
Také nesprávné seřízení dojícího přístroje může mít v dlouhodobém měřítku významný negativní vliv na zdraví mléčné žlázy. Například vysoký podtlak může vést k chronické traumatizaci struku a vyvolat hyperkeratózu strukového svěrače s následným výhřezem strukového kanálku.1 Rizikovým faktorem v chovech je proto i velká variabilita ve tvaru a délce struků ve stádě. V průběhu dojení sledujeme negativní signály, jako je přisávání, zkopávání dojaček dojnicemi a celkově zhoršenou pohodu dojnic, která bývá prvním signálem špatně seřízeného dojícího zařízení.
Dezinfekce po dojení je krokem, který může významně omezit zejména infekce, které jsou způsobeny environmentálními původci. Ze zkušenosti z chovů ale víme, že není standardním krokem v technologii dojení, případně je v mnoha chovech prováděna nesprávně. Význam dezinfekce po dojení spočívá ve vydezinfikování okolí strukového svěrače bezprostředně po dojení a v případě bariérových preparátů také v neprodyšně uzavřeném strukovém svěrači, který se fyziologicky uzavírá až po zhruba 15 – 45 minutách po ukončení dojení a zabránit tak vniknutí zárodků z prostředí. Pro zachování této funkce je nutné ošetřit celý struk ponořením do aplikační nádobky a to bezprostředně po dojení!
Aplikace preparátu ostříkáním struků je podle našich zkušeností velice riziková z hlediska nesprávné aplikace personálem. Často dochází k ostříkání pouze blíže natočených struků a to pouze z přivrácené strany, hrot struku zůstává často neošetřen. Tímto způsobem navíc nelze aplikovat bariérové preparáty, vzhledem k jejich viskozitě.
Vysoce rizikovým faktorem v chovech je přítomnost infikovaných dojnic ve stádě. Pokud infikované dojnice, zejména chronické milionářky, jsou dojeny na dojírně společně se zdravými dojnicemi, je téměř nemožné zabránit přenosu infekce. Možností jak snížit infekční tlak ve stádě je v takovém případě mezidezinfekce strukových násadců. Ta je buď součástí technologického vybavení dojírny, nebo ji lze částečně nahradit ručním vystříkáváním strukových násadců, nebo jejich ponořením do kýble s dezinfekcí po každé dojnici.
Nicméně nejefektivnější metodou snižování infekčního tlaku ve stádě je segregace. Segregace je metoda používaná v ozdravování chovů od kontagiózních patogenů, zejména Staphylococcus aureus. Program je založen na precizní diagnostice infikovaných dojnic a jejich striktní segregaci – vyčlenění do samostatné skupiny, která je dojená na konci dojení.4
Frekvence dojení je v poslední době často diskutovaným rizikovým faktorem. Snaha chovatelů o vyšší užitkovost, která je cílem zvýšené frekvence dojení (4 až 6x denně), bohužel často nerespektuje kondici dojnic a welfare zvířat. Zvýšená frekvence dojení, která se provádí zejména ve skupině rozdoje ve snaze o vyšší užitkovost v laktaci často vede k tomu, že tato skupina dojnic přichází po prvním dojení na dojírnu ještě jednou, a to na konci dojení po skupině chronicky infikovaných dojnic, co je z hlediska přenosu infekce vysoce rizikové. V rozporu bývá také frekvence dojení s intramamární aplikací antibiotik (viz dále). Pro ilustraci uvádíme výsledky IPSB ve stádu dojnic, u kterých bylo v sekci rozdoje zahájeno dojení 6x denně. Jak ukazuje graf 1, po zahájení dojení 6x denně došlo v této sekci k výraznému vzestupu počtu milionářek.
Zhoršená kvalita stájového prostředí je faktorem, který napomáhá zvyšování podílu environmentálních patogenů na vzniku mastitid. Jedná se o zejména o environmentální streptokoky a Echerichia coli, ale také enterokoky, které mohou být původci těžkých parenchymatózních , ale také špatně léčitelných chronických mastitid.8-10 Proto čistota podestýlky, zejména v sekci předporodní a okoloporodní by měla být samozřejmostí. Nevhodnou podestýlkou v těchto sekcích je jemná řezanka nebo jiný jemný materiál, naopak nejvhodnější je dlouhá obilná sláma. Bohužel častým neduhem v našich chovech jsou právě předimenzované okoloporodní sekce, kdy není možné zajistit odpovídající zoohygienu ani pohodu dojnic. Důležitým faktorem je také správná organizace ustájení sekcí tak, aby nedocházelo k vyhrnování hnoje od infikovaných dojnic přes ostatní sekce, zejména okoloporodní sekci. Je paradoxem, že v moderních technologiích ustájení produkčních krav se stlanými individuálními ležišti, případně gumovými matracemi bývá ustájení okoloporodní sekce často předimenzované, na hluboké podestýlce s přistýláním, se špatnou hygienou podestýlky. V těchto případech je řešením pozdější převádění dojnic do sekce s cílem snížit denzitu ustájení a jednoduché technické úpravy tak, aby byla část ležiště oddělená od krmiště, které je pravidelně vyhrnováno (obr. 2 a 3).
Vysoce rizikovým faktorem je zhoršená kvalita objemných krmiv a zhoršený metabolický status dojnice. Na snížení imunitní kondice dojnic se významnou měrou podílejí mykotoxiny, přítomné v krmení, případně podestýlkové slámě. Mykotoxin je produkt metabolismu plísní, který je v krmení velice stabilní. Nouzovým řešením v případě zjištění přítomnosti plísní, příp. mykotoxinů v krmení je aplikace antitoxinů a absorbentů. Samozřejmostí je eliminace (skrajování) změněných částí objemného krmení (siláž, senáž) a vyloučení zaplísněné podestýlkové slámy. V rámci metabolismu plísní dochází totiž k částečnému natrávení ligninu a jeho rozkladu na chuťově atraktivní jednodušší složky, a právě takto změněná podestýlková sláma je centrem zájmu mlsných dojnic (obr. 4 a, b, c).
Chyby ve výživě, které vedou ke vzniku chronických subklinických acidóz a ketóz, případně subklinická hypokalcémie mají za následek narušení funkce sliznic a následné zvýšení vnímavosti k bakteriální infekci.
V poslední době dochází k přehodnocování principů výživy předporodní sekce, zejména jalovic před porodem. Dříve propagovaná dotace krmné dávky vyšším obsahem energie ustupuje do pozadí, vzhledem ke zdravotním komplikacím, které sebou přináší. Překrmování energií vede totiž k narušení fyziologických funkcí a vysokému tlaku na mléčnou žlázu, který má za následek výskyt metabolických poruch a těžkých zánětů mléčné žlázy krátce po otelení. Řešením je omezení obsahu energie a zvýšení podílu vlákniny v krmné dávce v sekci přípravy na porod.
S narůstající produkcí dojnic ve vysokoprodukčních chovech se mléčná žláza stává reaktivním orgánem, důsledkem čehož v posledních letech zaznamenáváme zvýšení podílu tzv. reaktivních mastitid. Jedná se o zvýšený výskyt milionářek s bakteriologicky negativním subklinickým zánětem. Ke zvýšení počtu SB v mléce v těchto případech nedochází z infekčních příčin, nýbrž v důsledku stresových faktorů, jako je např. teplotní stres, nesprávné seřízení dojícího zařízení, zhoršená kvalita krmení (např. zvýšený obsah kyseliny máselné), časté přesuny zvířat (v chovech, ve kterých probíhají rekonstrukce za
provozu), míchání skupin zvířat, chronické bolestivé procesy na končetinách apod. Dá se říci, že vysokoprodukční dojnice jsou velice citlivé na zhoršenou produkční pohodu a reagují právě spouštěním somatických buněk do mléka . Antibiotická léčba bývá v těchto případech neúspěšná, resp. ke zlepšení stavu dochází nezávisle na ATB terapii. Rychlou pomocí v těchto případech mohou být nesteroidní antiflogistika, nicméně jedinou cestou eliminace reaktivních mastitid je zajištění produkční pohody dojnic.
Dalším rizikovým faktorem je sezónní výskyt hmyzu, zejména na dojírně. Přítomnost mouchy Hydrotaea irritans, lidově zvané muchnička nebo bodalka musí být signálem k použití insekticidů v pour-on formě, případně dalších opatření k eliminaci tohoto hmyzu. Tato moucha může být přenašečem patogenů mléčné žlázy, jako jsou např. korynebakteria a další, a může významnou měrou přispět k rozšiřování infekce ve stádě.
Kondice končetin může také významnou měrou ovlivnit jak IPSB, tak i infekční tlak prostředí. Zejména chronické infikované procesy na končetinách, např. interdigitální dermatitidy mohou být zdrojem infekce i pro mléčnou žlázu. Bolestivé procesy pak vedou k nespecifickým zvýšením počtu somatických buněk u dojnice.
Antioxidativní kapacita dojnice udává schopnost dojnice vyrovnávat se se stresovými faktory a je v poslední době v centru zájmu mnoha vědeckých pracovišť. Úroveň tohoto stavu lze úspěšně zvyšovat doplňky výživy, jako jsou vitamin A, vitamin E, vitamin C a mikroprvky selen, měď a zinek – a to nejlépe v organických vazbách. Je prokázáno, že podávání vitaminu E v krmné dávce v množství 2000 IU na dojnici a den, případně injekční ošetření dojnic vitaminem E v dávce 500 mg na dojnici a selenu v dávce 5 mg tři týdny před porodem a podávání 2g vitaminu C denně po dobu pěti dnů významně zvyšuje aktivitu obranných mechanizmů dojnice vůči infekci mléčné žlázy i odolnost k jiným stresovým faktorům.
Management zaprahování je jedním z nejdůležitějších kroků mléčné produkce. Význam správného zaprahování dokazuje řada studií. Pro ilustraci podle těchto studií v suchostojném období má původ až 46 % klinických mastitid následné laktace (dojnice se telí s infekcí), naopak při správné léčbě v zaprahlosti se může vyléčit až 71,5 % chronicky nemocných dojnic se subklinickou mastitidou.7 Častou chybou je právě dlouhodobá aplikace antibiotické terapie při zaprahnutí bez kontroly citlivosti k dané účinné látce. Součástí správného managementu zaprahnutí v rizikových chovech s únavou stájového prostředí je použití speciálních bariérových roztoků k namáčení struků. Používají se při zaprahnutí a týden před otelením. Ponořením struků dojde k vytvoření silné bariéry na struku, která zabrání proniknutí infekce z prostředí v nejkritičtějších obdobích dojnice. Ponoření struků do těchto roztoků je vhodný také pro jalovice. V posledních letech v zájmu zvyšování užitkovosti dojnic je snaha chovatelů zkracovat suchostojné období až k hranici 42 dnů. Je to trend, který nerespektuje welfare zvířat. Argument, že dojnice dva měsíce před otelením má nádoj, který neumožňuje zaprahnutí, neobstojí. Ve vyspělých chovech řeší tento problém úpravou krmné dávky a intermitentním zaprahováním, kdy se snižuje frekvence dojení na dojení obden a v průběhu dvou týdnů je tak možno dojnici zasušit.
Součástí prevence na úrovni stáda je také vakcinace. Dnes je ve světě úspěšně prováděna vakcinace proti Staphylococcus aureus. Výsledky vakcinace proti Staphylococcus aureus, které shrnuje tabulka 3,11 jak byly zveřejněny na WBC Nice 2006, jsou velice nadějné a mohou být řešením i pro chovy u nás.
Závěr
Odhalení důvodů zvýšeného výskytu mastitid a detekce rizikových faktorů v chovech není jednoduchá a řešení je často limitováno konkrétními podmínkami chovu. Nicméně za hlavní problém našich chovů lze označit nerespektování welfare zvířat. To je také důvodem horší ekonomiky našich chovů ve srovnání s chovatelsky vyspělými zeměmi. Je to dáno krátkou životností dojnic v našich chovech ve srovnání s chovatelsky vyspělými zeměmi. Zatímco celoživotní produkce dojnic v chovatelsky vyspělých zemích dosahuje minimálně 33 000 litrů mléka, v našich podmínkách je to pouze 18 500 litrů. Proto pouze respektování welfare zvířat, systematický rozbor situace, poctivý přístup personálu při uplatňování preventivních opatření v chovu v úzké spolupráci s veterinárním lékařem může přinést kýžený výsledek v podobě vysoké tržnosti mléka ve vysoké kvalitě při minimalizaci nákladů na léčbu.
Literatura:
1. Osteras, O. Mastitis epidemiology, Practical approaches and aplications, WBC 2006;203-215.
2. Martin, R., Dieckmann, S., Mansfeld, R. The veterinary herd controlling system uder health
and milk duality. WBC 2006;1-63.
3. Bradley, A., Green, M. An aproach to the analysis and monitoring of clinical and subclinical mastitis. WBC 2006;3-89.
4. Zecconi, A. Can we eradicate Staphylococcus aureus Mastitis?, WBC 2006;225-
236.
5. Bouchard, E., Roy, J. P., Du Tremblay, D. Mastitis and Milk Culture, WBC 2006;216-224.
6. Pyorala, S. Treatment of clinical mastitis: Local and/or systemic? Short or long?, WBC
2006;250-259.
7. Bradley, A. J., Green, M. J. The use of antibiotics in the treatment of intramammary infection at drying off. WBC 2006;237-249.
8. Smith, K. L., Hogan, J. S. Enviromental mastitis caused by species of Streptococcus and
Enterococcus: Risk of factors and Control, The Ohio State University. http://ag.arizona.edu/extension/dairy/conference/proceedings/2003/environmental_mastitis.pdf
9. Kirk, J., Mellenberger, R. Mastitis Kontrol Program for Pseudomonas Mastitis in Dairy Cows. University of California Davis and Michigan State University, 1990.
10. Kirk, J., Mellenberger, R. Mastitis Control Program for Environmental Streptococcal
Infected Dairy Cows, University of Kalifornia Davis and Michigan State University, 1990;1-18.
11. Jemeljanovs, A., Bluzmanis, J. Immunization – the effective measure against cows acute
mastitis caused by Staphylococcus aureus. WBC 2006;4-81.
Adresa autora:
Gabriela ZELINKOVÁ
Virbaconsult
GS Partners, s.r.o.
Počernická 96
250 73 Praha
