Byly zaznamenány i změny migračních tras ptáků
Záliba krmit ptáky může mít nečekaný důsledek v podobě evolučních změn. Nedávná studie (Current Biology) dokazuje, že se zimní krmení a stále teplejší zimy u některých ptačích druhů projevuje změnou tvaru křídel a zobáku. Změny sice nejsou dramatické, ale odehrávají se neuvěřitelně rychle. Pozorovány byly u pěnice černohlavé, která je v evropských zahradách stejně běžná jako drozd v zahradách amerických.
Ornitology zaujala v šedesátých letech minulého století změna migračních tras pěnic. V minulosti mířily z Německa nebo Rakouska do Středomoří, v roce 1959 a pak i později byly pozorovány pěnice zimující na britských ostrovech. Teď tam v zimě končí desetina populace pěnic, které se od tradiční migrační trasy odchylují o 1200 kilometrů. Britové s láskou v zimě ptáky krmí, nabízejí jim lůj a další energeticky hodnotnou stravu. K dobrému bydlu pěnic přispívají mírné zimy.
Pěnice přezimující v Británii se pak vrací na hnízdiště v jižním Německu s desetidenním předstihem, protože mají cestu o třetinu kratší. Dostávají se tak do reprodukční izolace, v níž vzniká populace odlišná od té, která přilétá až později ze vzdálenějšího Španělska. U migrantů do Británie se vytvořila oblejší křídla, vhodná k manévrování, ale ne k dlouhým letům. Mají také delší a tenčí zobáček než ostatní, které si musí na jihu poradit s větším ovocem, jako jsou olivy.
Laboratoř v Saskatoonu k výzkumu přispěla rozborem izotopů ptačího peří. Tím lze zjistit, v jaké nadmořské výšce se křídla vyvíjela, takže se dá určit, která z pěnic pochází ze Španělska a která z Británie.
Také v Kanadě bylo zjištěno, že se živočichové i rostliny adaptují na vyšší teploty. Husy patří k ptákům, kteří migrují na zimu na jih. Teď ale některé z nich zůstávají v Kanadě po celý rok, protože se uživí trávou. Za sluncem už neodlétají ani všechny kachny, jelikož teploty jsou natolik příznivé, že se pro ně najde i v zimě dost nezamrzlých vodních ploch.
Drozdi, které Kanaďani považují za posly jara, byli poprvé pozorováni v arktických oblastech. Tamní eskymáci je neznají a nemají pro ně ani jméno. Totéž se týká vlaštovek stromových, jež se předtím nikdy nevydávaly tak daleko do krajiny bez stromů. Směrem k severu se přesunují rovněž lososi, i ti byli zachyceni v Arktidě. Díky teplu se přemnožil lýkohub ničící lesy. Osiky zareagovaly na zvyšující se množství oxidu uhličitého urychlením růstu o 50 procent.
