K. CHROUST, E. CHROUSTOVÁ
Ústav parazitologie Fakulty veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2004;54:296-304
SOUHRN
Chroust K., Chroustová E. Motolice obrovská (Fascioloides magna) u spárkaté zvěře v jihočeských lokalitách. Veterinářství 2004;54:296-304.
Od srpna roku 2002 do února 2004 jsme prováděli podrobná vyšetření s cílem zhodnotit současný výskyt motolice obrovské (Fascioloides magna) u spárkaté zvěře v lokalitách jejího dřívějšího rozšíření v jižních Čechách, tj. v Novohradských horách a na Českobudějovicku a Třeboňsku. Ovoskopickým vyšetřením vzorků čerstvého trusu v dančích a srnčích revírech v roce 2002 a začátkem roku 2003 v Novohradských horách jsme prokázali poměrně vysokou prevalenci (56,2 %) a průměrné EPG 26,5. Pitvou jater ulovených kusů v lovecké sezóně 2002 byla zjištěna 15,8% prevalence u dančí zvěře a 9,1% prevalence u srnčí zvěře. Po léčbě Rafendazolem premix v zimě roku 2003 poklesla prevalence u ovoskopických na 24,7 % a EPG na 8,7. V lovecké sezóně 2003 nebyla v těchto revírech zjištěna žádná pozitivní játra. Všechny vzorky trusu odebrané v revírech s jelení zvěří byly ovoskopicky negativní a rovněž tak u ulovených kusů nebyly nalezeny motolice ani změny v játrech, resp. v plicích. Při průzkumu biotopů bylo sebráno a vyšetřeno 258 mezihostitelských plžů druhu Lymnaea (Galba) truncatula. Pozitivní nálezy (plně vyvinuté redie a cerkárie F. magna) byly prokázány ve dvou lokalitách v dančích a srnčích revírech v Novohradských horách a v jedné lokalitě v oboře s jelení zvěří na Českobudějovicku.
SUMMARY
Chroust K., Chroustová E. Giant liver fluke (Fascioloides magna) in cervids in South Czech regions. Veterinářství 2004;54:296-304.
Detailed survey of the geografic distribution of giant liver fluke (Fascioloides magna) in South Czech regions was realised from the summer period of 2002 to February of 2004. in the areas of Novohradské mountains, České Budějovice and Třeboň. The fresh fecal samples were collected and examined from the red-, roe and fallow deer. The prevalence in fallow deer in Novohradské mountains was in 2002 56,2 % (EPG average 26,5) and after the treatment with rafoxanid in 2003 the prevalence decreased to 24,7 % and EPG average 8,7. Helminthological dissections of livers and lungs was carried out in hunted animals in 2002. In three fallow deer 8 to 18 flukes and in one roe deer 2 flukes were found in the liver. Prevalence was 15,8 % in fallow deer and 9,1 % in roe deer, all positive liver were only in Novohradské mountains. In red deer were no positive fecal examinations and no positive liver found. Infection of intermediate hosts (Lymnaea truncatula) was detected in two roe- and fallow deer localities in the area of Novohradské mountains and in one red deer preserve near České Budějovice.
Motolice obrovská (Fascioloides magna) je nejpatogennějším druhem motolic parazitujících u zvířat v mírném pásmu. Přirozeným hostitelem jsou jelenovití (Cervidae), výskyt je dále zjišťován u skotu, různých turů a ovcí, nalezena byla i u koní a divokých prasat. Experimentálně se dají infikovat rovněž některé druhy laboratorních zvířat. Dospělé motolice dorůstají v závislosti na druhu hostitele asi 2,5 až 8 cm délky a rovněž tak patogenita může být u jednotlivých hostitelů rozdílná. Obecně závisí na síle infekce, tj. na počtu motolic v játrech, je však známo, že u některých druhů jelenů může cizopasit i více než 100 dospělých motolic. V důsledku intenzivní migrace nedospělých stadií, která trvá většinou 3 až 6 měsíců, může se však prodloužit až na rok, dochází ke značné destrukci jaterního parenchymu. S postupným růstem motolic se zmnožuje fibrózní tkáň a začíná tvorba pseudocyst různé velikosti a tvaru, v nichž motolice buď jednotlivě, většinou ale ve dvou i více exemplářích přežívají po dobu nejméně jednoho roku (až pět let). U jelenů a daňků má stěna pseudocyst vaskulární charakter a je prostoupena přívodními a odvodními žlučovody, a proto mohou tímto systémem vajíčka motolic odcházet do trávicího traktu a vnějšího prostředí. Naproti tomu jsou cysty u skotu tenkostěnné, žlučovody obturované a vajíčka vesměs nemohou odcházet a kontaminovat vnější prostředí. U srnčí zvěře a podobně i u ovcí dochází již po infekci malého počtu motolic k těžkému poškození jater a tvorbě rozsáhlých hematomů, jen zřídla k jejich dospívání a tvorbě typických pseudocyst. V pseudocystách se u všech hostitelů F. magna kromě motolic hromadí typická tmavohnědá, příp. tmavozelená vizkózní tekutina, sestávající z degradované žluče (bilirubinu), rozpadlých motolic a většinou z obrovského množství vajíček. F. magna je podobně jako jiné druhy motolic hematofág, pro infekci tímto druhem je však typická tvorba tmavohnědého pigmentu (hematinu), jehož přítomnost vytváří v játrech, příp. v plicích a mízních uzlinách typické, téměř černé a různě rozsáhlé zbarvení jak parenchymu, tak i povrchu těchto orgánů. Tyto změny představují hlavní diagnostický znak pro infekci motolicí obrovskou a nevyskytují se u jiných druhů u nás cizopasících motolic.
Fascioloides magna je původně parazitem Severní Ameriky a Kanady, především oblasti kolem Velkých jezer, kde se trvale vyskytuje jak u volně žijících, tak i u domácích přežvýkavců. První výskyt na evropském kontinentu byl zaznamenán v 60. letech 19. století v severní Itálii (bývalý královský park u Turína), kam byla importována právě z USA s jeleny wapiti. Odtud pochází také její první popis (Bassi, 1875). První údaj o nálezu na našem území je u daňka,1 neověřené údaje však předpokládají její import na naše území na přelomu 19. a 20. století, a sice s viržinskými jeleny do oblasti jihočeských jeleních obor.
Výskyt této motolice je popsán v řadě evropských zemí. Starší údaje jsou z Německa,2 Španělska3 a Polska.4 V Rakousku byl popsán první nález u daňka na farmě u Lince, nedaleko českých hranic.5 Vysoká incidence je stále u jelení zvěře v Itálii.6
Problematika rozšíření a vývojového cyklu F. magna byla na našem území podrobně studována od začátku 60. let Erhardovou-Kotrlou, která v řadě publikací a ve své monografii z roku 1971 velmi podrobně popsala vývoj v mezihostiteli, kterým je v našich podmínkách sladkovodní plž Lymnaea (Galba) truncatula.7 Později vytýčila čtyři stacionární oblasti výskytu této motolice, a sice: 1. Českobudějovicko a Třeboňsko, 2. Písecko a Milevsko, 3. Příbramsko a Rožmitálsko (oblast Brd a Hřebenů) a 4. oblast Novohradských hor a okolí (obr. 1). Autorka uvádí značnou prevalenci (až 70 %) u zvěře v těchto lokalitách. Jako hlavní hostitel byla prokázána zvěř jelení; dále byla motolice zjištěna u zvěře dančí a srnčí, ojediněle i u jelenů viržinských a jelene sika. Chroustová prokázala úplný vývojový cyklus u Lymnaea (Stagnicola) palustris po experimentální infekci těchto plžů miracidiemi z vajíček F. magna.8 Uvolněné metacerkárie byly infekční pro laboratorní zvířata (morčata a králíky) a pro ovce a kozu. V játrech skotu popsali první nález vajíček a fascioloidních změn Záhoř aj.9 Chroustová aj. prokázali rozsáhlou infekci u býků ve výkrmně na Českobudějovicku, jejíž zdrojem bylo zkrmování sena z jelení obory, kde se běžně vyskytovala.10
Výzkum terapie fascioloidózy u zvěře a skotu a možnosti její prevence zejména v oborách byl u nás prováděn od počátku 70. let. První úspěšně použité antifasciolikum byl bithionolsulfoxid (BHS) s vysokou až 100% účinností v dávce 50 mg/kg ž. hm.10-12 Jeho používání však muselo být záhy ukončeno pro nedokonalou čistotu a rezidua u nás vyráběného preparátu. Výrazného pokroku v tlumení bylo dosaženo použitím rafoxanidu v dávce 15 mg/kg ž. hm., který byl od roku 1985 ověřován u zhruba 200 kusů jelení zvěře v Poněšické oboře u Hluboké n. Vlt., kde prevalence na základě koprologických a pitevních vyšetření dosahovala více než 50 %. Výsledky dosažené v průběhu dvouleté zimní a letní aplikace prokázaly jak výrazný pokles zejména vylučovaných vajíček (až o 80 %), tak i pozitivních nálezů v játrech u ulovených kusů. Tyto výsledky nás opravňovaly k závěru doporučit aplikaci rafoxanidu pro léčbu spárkaté zvěře nejen v oborách, ale i ve volnosti.13 Od této doby až do současnosti je u nás rafoxanid široce používán ve formě preparátu Rafendazol premix (obsahuje ještě mebendazol, který je účinný proti nematodům trávicího traktu a plic) expedovaného Biopharmem (VÚBVL Jílové u Prahy). Od roku 1996 je používán s dobrými výsledky i na Slovensku a rovněž byl použit i v Maďarsku.14,15
V důsledku dlouhodobé a systematické terapie a zlepšujících se preventivních opatření, zejména v oborách, došlo ke značné redukci původních ohnisek výskytu F. magna, k výraznému snížení prevalence i intenzity infekce v převážné většině lokalit bývalého výskytu u spárkaté zvěře. Rovněž tak nebyl v posledních více než 20 letech zaznamenán výskyt fascioloidózy u skotu.16,17 Naproti tomu absence tlumení fascioloidózy vyvolala totální promoření (83% prevalence) u 40 kusů dančí zvěře v malé obůrce v oblasti původního stacionáru v bývalých vojenských lesích v Brdech.18
K jak rychlému a doslova masovému promoření může docházet, dokládají údaje o nejnovějším výskytu ve druhé polovině devadesátých let a na přelomu století u jelení a srnčí zvěře v oblasti dunajských lužních lesů na území Slovenska, Maďarska, Rakouska a Chorvatska. První nález u laně na Slovensku je datován z r. 1993 v oblasti vodního díla Gabčíkovo,19 postupně pak docházelo doslova k dramatickému šíření a v současné době zahrnuje areál výskytu lužní lesy v okresech Dunajská Streda a Komárno. S výskytem této motolice pravděpodobně souvisel i velmi výrazný pokles stavů srnčí zvěře v této oblasti.20 Na maďarské straně Dunaje byl první nález ohlášen v roce 199421 a v letech 1997 – 2003 dosáhla prevalence ve dvou hlavních oblastech rozšíření (Szigetköz a Gemec) 41 – 47 % u jelení a 9,5 % u srnčí zvěře.22
Na území Rakouska byl první pozitivní jelen zjištěn na podzim roku 2000 v oblasti Dunajské nivy jižně od Fischmendu.23 Po rozsáhlém průzkumu v dalších letech byla prokázána 66 – 70% prevalence s vysokou intenzitou nálezů (až 115 motolic v játrech a průměrném EPG 339) v oblasti jižně od Dunaje, včetně území Národního dunajského parku.24,25 V letech 2002 až 2003, pravděpodobně na základě postupného šíření v Maďarsku, byla F. magna prokázána ve vysoké prevalenci (až 60 %) u jelenů v Chorvatsku v oblasti soutoku Drávy a Dunaje.26 I když bylo např. v Rakousku dosaženo dobrých výsledků při léčbě pomocí vysoce účinného antifasciolika triklabendazolu, závažným problémem v této oblasti je, že na území národního parku nesmí být zvěř léčena ani prováděny jakékoliv jiné preventivní zákroky. Tyto lokality se pak stávají trvalým zdrojem infekce při migraci jelení zvěře.
Cíl práce
Cílem našeho výzkumu bylo zhodnotit současný stav výskytu Fascioloides magna u spárkaté zvěře v oblasti původních lokalit jejího výskytu v jižních Čechách se zaměřením na možnosti šíření na území Rakouska. Za tím účelem byl navržen a realizován projekt nazvaný „Erforschung des Vorkommens amerikanischen Riesenleberegels (Fascioloides magna) beim Schalenwild in südböhmischen Lokalitäten und ihre Bekämpfung“, který se uskutečnil ve druhé polovině roku 2002 a v roce 2003 a byl financován Rakouským ústavem pro východní a jihovýchodní Evropu (OSI) ve Vídni.
Materiál a metodika
Oblast vyšetřování zahrnovala obě jihočeské lokality, a sice Novohradské hory a okolí bezprostředně navazující na hranice s Rakouskem a dále oblast Českobudějovicka a Třeboňska. Byla prováděna následující vyšetřování spárkaté zvěře:
a) Ovoskopické vyšetřování vzorků trusu: V oblasti Novohradských hor byla vyšetřována zvěř ze 16 lokalit dančích a srnčích revírů a dvou jeleních revírů. Z oblasti Českobudějovicka to byla Poněšická jelení obora (u Hluboké n. Vlt.) a jelení oblasti na Třeboňsku. Vzorky trusu byly většinou sbírány v zimním období, nicméně i v průběhu letního období bylo možno pravidelně sbírat čerstvé vzorky i v lokalitách pastevního areálu dančí zvěře, a to převážně v oblastech největší koncentrace této zvěře. Celkem bylo získáno a vyšetřeno 145 vzorků zvěře dančí a srnčí a 97 vzorků zvěře jelení.
Vlastní vyšetřování bylo prováděno sedimentační metodou (v kombinaci dle Chyly) a stanoven průměrný počet vajíček F. magna v 1 g trusu (EPG). V případech negativního výsledku vyšetřování touto metodou bylo provedeno opakované vyšetření kombinovanou sedimentačně-flotační metodou.27
b) Vyšetřování orgánů: Z uvedených oblastí nám byla zasílána játra a plíce (příp. i konečná část střeva) z ulovených kusů, pokud byly na těchto orgánech zjištěny makroskopické změny. Po pečlivé helmintologické pitvě byly nalezené motolice izolovány a determinovány, rovněž tak byla izolována vajíčka z jaterních cyst, příp. i z obsahu střeva. Celkem bylo uloveno v roce 2002 19 kusů zvěře dančí a 11 kusů zvěře srnčí, z toho bylo zasláno k vyšetření osm vývrhů dančích a tři srnčí. V orgánech z ulovených kusů zvěře jelení nebyly podle provozovatelů honiteb nalezeny makroskopické změny v žádné ze sledovaných oblastí, a proto nebyly orgány k vyšetření zasílány.
c) Vyšetřování mezihostitelů: V průběhu letního období 2002 a jarního a letního období 2003 jsme prováděli opakovaný sběr a vyšetření mezihostitelů v uvedených lokalitách. Zaměřili jsme se především na výskyt plžů druhu Lymnaea (Galba) truncatula jako obligátního mezihostitele F. magna (vyšetřeno celkem 258 plžů), dále Lymnaea (Stagnicola) palustris jako možného mezihostitele (vyšetřeno 45 plžů) a konečně jsme sbírali a vyšetřovali i plže Lymnaea (Radix) peregra, protože tento druh se obligátně vyskytuje ve společných biotopech s předcházejícími.
d) Molekulárně biologická vyšetření: K identifikaci, taxonomickému určení a srovnání nálezů jsme předávali vzorky kryofixovaného materiálu dospělých motolic, plžů druhů L. truncatula a L. palustris a mezihostitelských stadií (redií a cerkárií) k molekulárně biologickému vyšetření na Ústav parazitologie a zoologie Vídeňské veterinární univerzity (Univ. prof. Dr. H. Prosl). Tato vyšetření nejsou dosud ukončena a vyhodnocena a budou předmětem samostatného pojednání.
Výsledky
a) Výsledky ovoskopických vyšetření: Z celkového počtu vzorků trusu nasbíraných v dančích a srnčích revírech v oblasti Novohradských hor bylo v roce 2002 a začátkem roku 2003 vyšetřeno 48 vzorků. Pozitivní nález vajíček F. magna byl prokázán v 27 vzorcích (56,2 %) při intenzitě nálezů od 8 do 47 v 1 g trusu (průměrné EPG 26,5). Nejvyšší prevalence a intenzita nálezů vajíček byla zjišťována v revírech s největší koncentrací dančí zvěře. Na základě výsledků těchto vyšetření byla navržena a realizována léčba v dančích a srnčích revírech. Léčba byla provedena v zimě roku 2003 preparátem Rafendazol premix v medikovaném krmivu v poměru 1 : 9 v doporučených dávkách pro dančí zvěř 650 g na 1 kus o prům. ž. hm. 50 kg a pro srnčí zvěř 320 g na 1 kus o prům. ž. hm. 20 kg po 2 dny. Vlastní léčbě předcházelo zajištění dostatečného počtu krmných míst, podle možností přesné stanovení stavů zvěře přicházející k jednotlivým krmelcům a několikadenní návyková kůra krmivem bez léčiva. Tato léčba se projevila poměrně dost výrazným poklesem počtu vylučovaných vajíček ve vzorcích trusu nasbíraných v průběhu roku 2003 a začátkem roku 2004. Z 97 vzorků bylo 24 pozitivních (24,7 %), výrazně poklesla intenzita nálezů vajíček (od 3 do 14 a prům. EPG 8,5).
Ve vzorcích trusu jelení zvěře nasbíraných jak v roce 2002, tak i 2003 nebyla v žádné z uvedených lokalit nalezena vajíčka F. magna.
b) Výsledky vyšetření orgánů: Motolice Fascioloides magna a typické změny v játrech vyvolané touto motolicí byly zjištěny pouze z odstřelů zaslaných koncem roku 2002, a sice u tří kusů zvěře dančí samičího pohlaví. Intenzita nálezů byla 8, 11 a 18 kusů dospělých motolic. Z typického obsahu pseudocyst vytvořených v těchto játrech bylo získáno obrovské množství vajíček. Vyšetření trusu z konečníku bylo provedeno u dvou z ulovených daněl a EPG činilo 28 a 37. Typické fascioloidózní změny(hematomy v parenchymu a pod pouzdrem jaterním) s malým množstvím detritu ze dvou téměř zcela rozpadlých motolic, avšak bez tvorby typických pseudocyst, byly nalezeny u jedné z ulovených srn. Rovněž tak vajíčka nebyla v těchto játrech nalezena.V plicích jak u zvěře dančí, tak srnčí nebyly motolice ani změny po jejich přítomnosti nalezeny. V poměru k počtu ulovené zvěře činila prevalence nálezů v játrech v roce 2002 u zvěře dančí 15,8 % a srnčí 9,1 %. Podobně jako u ovoskopických nálezů byly rovněž motolice v játrech nalezeny v revírech s maximální koncentrací této zvěře. V lovecké sezóně roku 2003 jsme z oblasti dančích a srnčích revírů nedostali žádná pozitivní játra. Rovněž ani z jelení obory jsme v roce 2002 a 2003 nedostali žádné pozitivní ani suspektní orgány.
c) Výsledky vyšetření mezihostitelů: Z celkového množství 258 nasbíraných a vyšetřených plžů druhu Lymnaea (Galba) truncatula jsme prokázali pozitivní nálezy (plně vyvinuté a pohyblivé redie a cerkárie) celkem u pěti kusů. Ze sběrů v oblasti dančích a srnčích revírů v Novohradských horách to byly dvě pozitivní bahnatky v roce 2002 (srpen) a jedna v roce 2003 (červen). Oba nálezy byly z typických lokalit v revírech s nejvyššími ovoskopickými nálezy i nálezy v orgánech a rovněž s nejvyšší koncentrací zvěře. Pozitivní nálezy byly dále zjištěny ze srpnového sběru v roce 2002 u dvou plžů v Poněšické jelení oboře, tj. v lokalitě, kde nebyly po celou dobu sledování prokázány pozitivní nálezy vajíček ve vzorcích trusu jelení zvěře a rovněž tak nebyly zaslány ani pozitivní, ani podezřelé orgány.
Vyšetření plžů L. palustris a L. peregra bylo ze všech lokalit negativní.
Diskuse
Při porovnání výsledků našich vyšetřování prováděných v rámci uvedeného projektu v roce 2002, 2003 a na začátku 2004 je možno konstatovat, že došlo k poměrně velmi podstatné redukci lokalit s výskytem motolice obrovské – Fascioloides magna, oproti původnímu stavu, jak je dokladován v pracích řady autorů.7-9,11-13,16 Jediným ohniskem stálého výskytu byla prokázána oblast daňčích a srnčích revírů v podhůří Novohradských hor s poměrně vysokou prevalencí ovoskopických nálezů (56,2 %) a pozitivními nálezy motolic v játrech u 15,8 % dančí a 9,1 % srnčí zvěře, a sice v místech s největší koncentrací této zvěře.
Oproti situaci v těchto revírech jsme neprokázali pozitivní nálezy jak při vyšetřování vzorků trusu, tak i orgánů v oblastech Novohradských hor s vyšší nadmořskou výškou a s typickým výskytem a migrací jelení zvěře. Podle vyjádření lesního personálu nejsou v této oblasti zjišťovány nálezy už více než pět let. Totéž platí i o oblastech volného pohybu jelení zvěře na Českobudějovicku a Třeboňsku s dřívějším výskytem fascioloidózy. Tuto skutečnost může dále potvrzovat i fakt, že v oblasti jižních Čech nebyla F. magna u skotu prokázána déle než 20 let, přestože se zde v posledních letech pastva skotu značně rozšířila.
Opakované sběry a vyšetřování plžů prokázaly pozitivní nálezy pouze u druhu Lymnaea (Galba) truncatula, tedy u dosud obligátně zjišťovaného mezihostitele v přirozených podmínkách u nás. Průkaz úplného vývojového cyklu v těchto bahnatkách (tj. nález plně vyvinutých redií a cerkárií) v daňčích a srnčích revírech v Novohradských horách dokumentuje přítomnost a koloběh infekce. Nízký počet pozitivních plžů nalezených v obou letech je nutno přičíst skutečnosti, že sběr v roce 2002 bylo možno provést až v srpnu, tj. asi měsíc po rozsáhlých povodních v celé této oblasti. V důsledku totálního zaplavení terénu došlo v řadě lokalit k narušení, příp. i k vymizení typických biotopů bahnatek. V roce 2003 pak byla tato vyšetření rovněž negativně ovlivněna vysokou teplotou vegetačního období a výraznou absencí dešťových srážek i v této tradičně vlhké oblasti. Velmi důkladně byla prováděna vyšetření na mezihostitele i v Poněšické jelení oboře u Hluboké n. Vlt. na Českobudějovicku, která je pravděpodobně nejstarší a v minulosti nejsilněji promořenou jelení oblastí u nás (maximální nález zde zjistila Erhardová-Kotrlá /1971/, a sice 114 motolic, a později i Chroust /1987/ celkem 87 motolic u jednoho jelena).7,13 Z 18 typických lokalit byl zjištěn pozitivní nález vývojových stadií F. magna v jedné lokalitě. I když jsme v této oboře nezjistili v průběhu let 2002 a 2003 pozitivní nález vajíček ve vzorcích trusu a nebyly nám zaslány pozitivní ani podezřelé orgány z ulovených kusů, je nutno zdůraznit, že zdroje infekce v takovýchto typických lokalitách mohou přetrvávat pravděpodobně po desítky let. Při tom je v této oboře prakticky od poloviny osmdesátých let prováděna každoročně léčba veškeré zvěře Rafendazolem premix a při porovnání s našimi dřívějšími návštěvami byla v oboře realizována řada velmi úspěšných preventivních opatření vedoucích především k zábraně vývoje a množení mezihostitelů a tedy i možností infekce. Nicméně podle osobního sdělení oborníka se u ulovené zvěře ojediněle vyskytnou změny v játrech, avšak úspěšné, dlouholeté tlumení se výrazně projevilo zejména ve zlepšení kvality, zdravotního stavu a především trofejovitosti jelení zvěře (v září r. 2001 byl v této oboře uloven národní rekord jelena evropského s bodovou hodnotou trofeje 250,89 CIC).28
Samostatnou kapitolu tvoří léčba fascioloidózy u dančí zvěře. Provedená dvoudenní aplikace Rafendazolu premix v doporučených dávkách v oblasti nejsilnějšího výskytu a největší koncentrace dančí a srnčí zvěře v oblasti Novohradských hor byla velmi dobře zorganizována. Především byl zajištěn dostatečný počet krmelců, velmi důsledně zjišťován počet kusů zvěře u krmelců a aplikována dostatečně dlouhá návyková kůra nemedikovaným krmivem. Zvěr brala medikované krmivo dobře a nebyly zjištěny žádné vedlejší účinky této léčby. Velmi dobrý výsledek této odčervovací akce byl potvrzen kompletním vyšetřením v roce 2003 a začátkem roku 2004, a to jednak snížením prevalence a intenzity ovoskopických nálezů na více než polovinu původního stavu (24,7% prevalence a 8,7 EPG), a rovněž absencí nálezů motolic v játrech u ulovených kusů dančí a srnčí zvěře v lovné sezóně roku 2003. V této souvislosti bychom chtěli velmi důrazně upozornit jak veterinární lékaře-specialisty pro lovnou zvěř, tak i chovatele spárkaté zvěře na důslednou opatrnost při organizaci a vlastním provádění odčervovacích akcí. Přirozenou vlastností dančí zvěře, především silných samčích jedinců je jejich doslova nekontrolovaný příjem jadrného krmiva u krmelců, včetně odhánění slabších kusů. Tuto skutečnost názorně demonstruje i údaj Hirtové aj.,18 kteří prováděli vyšetření v již citované malé dančí obůrce v Brdech. Zde při poměrně vysoké koncentraci dančí zvěře došlo po 4denní opakované aplikaci Rafendazolu premix v léčebné dávce v jadrném krmivu k úhynu 16 z celkového stavu 40 kusů této zvěře v obůrce. I když se s největší pravděpodobností nejednalo o toxicitu způsobenou příjmem poměrně velkého množství léčiva, ale o nadměrný a opakovaný příjem jadrného krmiva, došlo u těchto kusů k těžké acidóze a následné rychlé a celkové intoxikaci organismu a úhynu.
Řešený projekt měl jako jeden z hlavních cílů zjistit možnosti přenosu Fascioloides magna z České republiky na území Rakouska. Tento přenos nelze vyloučit v případech migrace pozitivních kusů dančí zvěře z podhůří Novohradských hor, kde revíry spárkaté zvěře navazují přímo na rakouské hranice.
U jelení zvěře migrující v oblasti vyšších poloh těchto hor vzhledem k absenci promoření není přenos pravděpodobný, a to ani v případech navazujícího vodního systému řeky Lužnice protékající v určité části rakouským územím. Nepravděpodobný je i přenos ze vzdálenějších oblastí jelení zvěře na Českobudějovicku a Třeboňsku.
Závěr
Zhodnocením současného výskytu motolice obrovské – Fascioloides magna, u spárkaté zvěře v jižních Čechách jsme prokázali, že došlo k podstatné redukci ohnisek původního výskytu u jelení zvěře, tj. v Novohradských horách, na Českobudějovicku a Třeboňsku. Jediným zjištěným ohniskem je oblast dančích a srnčích revírů v podhůří Novohradských hor, kde nebylo v minulosti prováděno účinné tlumení. Důsledná aplikace Rafendazolu premix v těchto revírech s největší koncentrací této zvěře prokázala již při následujících vyšetřeních výrazný pokles prevalence i intenzity nálezů. Skutečnost, že zdroj infekce může v typických lokalitách přetrvávat po řadu let prokázal nález vývojových stadií v mezihostitelích (Lymnaea truncatula) v jelení oboře, kde se dlouhodobě provádí pravidelná léčba Rafendazolem premix a trvale se zlepšuje kvalita zvěře a provádí preventivní opatření v prostředí. Vzhledem ke zdravotní závažnosti fascioloidózy pro volně žijící i domácí přežvýkavce a členitosti prostředí v oblastech jejího dřívějšího i současného výskytu je nutno trvale provádět důslednou kontrolu při odlovech veškeré spárkaté zvěře v těchto lokalitách.
Literatura:
1. Ulrich K. Über das Vorkommen von seltenen oder wenig bekannten Parasiten der Säugetiere und Vögel in Böhmen und Mähren. Prager Arch. Tiermed. 1930;10,A(1/2):19-43.
2. Salomon S. Fascioloides magna bei deutschen Totwild. Berl. Tierärztl. Wschr. 1932;48:627-628.
3. Almarza N. Die Leberegel des Schafes. Beschreibung neuer Arten. Z. Infekt Kr. Haustiere 1935;47:195-202.
4. Slusarski W. Studia nad europejskimi przedstawicielami przywry Fasciola magna (Bassi, 1875) Silles, 1894. I. Acta Parasitol. Polon. 1955;3:1-59.
5. Pfeiffer H. Fascioloides magna - erster fund in Österreich. Wien. Tierärztl. Mschr. 1983;70:168-170.
6. Balbo T., Lanfranchi P., Rossi L., Meneguez P. G. Health management of a red deer population infected by Fascioloides magna (Bassi, 1875) Ward, 1917. Ann Fac. Med. Vet. Torino 1987;32:23-33.
7. Erhardová-Kotrlá B. The occurence of Fascioloides magna (Bassi, 1785) in Czechoslovakia. Prague; Academia, 1971:155.
8. Chroustová E. Experimental infection of Lymnaea palustris snails with Fascioloides magna. Vet. Parasitol. 1979;5:57-64.
9. Záhoř Z., Prokš C., Vítovec L. Nález vajíček motolice Fascioloides magna (Bassi, 1875) a fascioloidózních změn v játrech skotu. Vet. med. (Praha) 1966;6:397-404.
10. Chroustová E., Hůlka J., Jaroš J. Prevence a terapie fascioloidózy skotu bithionolsulfoxidem. Vet. med. (Praha) 1980;25:557-563.
11. Willomitzer J., Chroustová E., Kolář Z. Tlumení fascioloidózy u jelení zvěře. Veterinářství 1976;26:417-419.
12. Chroust K. Sledování anthelmintické účinnosti bithionolsulfoxidu proti Fascioloides magna u jelení zvěře. Sborník vědeckých prací, ÚSVÚ Praha 1982;12:75-79.
13. Chroust K. Současný stav a možnosti tlumení motolice obrovské (Fascioloides magna) u zvěře. Veterinářství 1987;37:514-415.
14. Rajský D., Čorba J., Varády M., Špakulová M., Cabadaj R. Control of fascioloidosis (Fascioloides magna Bassi, 1875) in red deer and roe deer. Helminthologia 2002;39(2):67-70.
15. Egri B., Sztojkov V., Törzsök Gy. Ergebnisse der Untersuchungen über die Bekämpfungsmethoden des Amerikanischen Riesenleberegels (Fascioloides magna Bassi, 1875) in Ungarn (1997 – 2002). In: Symposium Erforschung und Bekämpfung des Amerikanischen Riesenleberegels (Fascioloides magna). Veterinärmedizinische Universität Wien, 2002:5-7.
16. Chroust K. Současný stav tlumení Fascioloides magna u jelení zvěře v České republice. Referát: 6. Helmintologické dny, Dolní Věstonice, 14.-17. 4. 1997.
17. Chroust K., Chroustová E. Fascioloides magna in South Czech Regions. Proceedings of the Twelfth Helminthological Days held at Dolní Věstonice (Czech Republic), May 5-8, 2003. In: Helminthologia 2003;40(3):181.
18. Hirtová L., Modrý D., Faltýnková A. Epizootology of fascioloidosis in a fenced heard of fallow deer (Dama dama). Proceedings of the Twelfth Helminthological Days held at Dolní Věstonice (Czech Republic) May 5-8, 2003. In: Helminthologia 2003;40(3): 180.
19. Rajský D., Patus A., Bukovjan A. Prvý nález Fascioloides magna Bassi, 1875 na Slovensku. Slov. vet. čas. 1994;19(1):29-30.
20. Hell P., Jurčík R., Rajský D. Starostlivost o zdravie polovnej zveri. Pólovníctvo na Slovensku 1920-1995. PaRPRESS, Bratislava, 1995:33-39.
21. Majoros G., Sztojkov V. Appearance of the large American liver fluke Fascioloides magna (Bassi 1875) (Trematoda: Fasciolata) in Hungary. Parasit. Hung. 1994;27:28-38.
22. Egri B., Giczi E., Törzsök Gy. „Sentinel Punkte“ als regelmässige Kontrollmöglichkeiten zur Erschliessung der Fascioloides magna - Infiziertheit im ungarischen Wildbestand (Gegenwart und Zukunft). In: Symposium Interreg-Projekt-Abschlussveranstaltung. Erforschung und Bekämpfung des Amerikanischen Riesenleberegels (Fascioloides magna). Veterinärmedizinische Universität Wien, 2003:8-11.
23. Winkelmayer R., Prosl H. Riesenleberegel – jetz auch bei uns? Osterreichisches Wiedwerk 2001;3:42-44.
24. Ursprung J., Jucker-von Voss M., Prosl H. Fascioloides magna in Austrian red deer. Joint Annual Meeting Parasitol. 2002:Abstrakt C 18.
25. Ursprung J., Der Amerikanische Riesenleberegel (Fascioloides magna) in Österreich-Ergebnisse der Laufenden Untersuchungen. In: Symposium Erforschgung und Bekämpfung des Amerikanischen Riesenleberegels (Fascioloides magna). Veterinärmedizinische Universität Wien, 2002:9-13.
26. Sostaric B., Vuckovic I., Fuchs R. Fascioloidosis in Croatia- preliminmary results of anthelmintic therapy. In: Symposium Interreg-Projekt-Abschlussveranstaltung Erforschung und Bekämpfung des Amerikanischen Riesenleberegels (Fascioloides magna). Veterinärmedizinische Universität Wien, 2003:13-17.
27. Rommel M., Eckert J., Kutzer E., Körting W., Schneider T. Veterinärmedizinische Parasitologie. 5. vyd. Parey Buchverlag; Berlin, 2000:75.
28. Řehoř J. Osobní sdělení. 2003.
Adresa autora:
Prof. MVDr. Karel Chroust, DrSc.
Ústav parazitologie FVL VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno