P. PROKS, L. STEHLÍK, A. NEČAS
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity, Brno
Veterinářství 2009;59:720-726.
SOUHRN
Proks P., Stehlík L., Nečas A.: Možné omyly v rentgenologické diagnostice onemocnění processus coronoideus medialis.
Článek popisuje možné interpretační chyby v rtg diagnostice onemocnění processus coronoideus medialis. Přímá vizualizace fragmentu PCM na rentgenogramu je spíše výjimkou. Sezamská kost m. supinator může být chybně interpretována jako volný fragment. Na přítomnost onemocnění PCM lze usuzovat podle abnormálního tvaru a opacity processus coronoideus medialis. Onemocnění PCM je ve většině případů na rentgenogramech diagnostikováno nepřímo na základě přítomnosti osteoartrotických změn, které však mohou v některých případech zcela chybět. U některých jedinců může být atypicky utvářený proximální okraj processus anconeus chybně zaměněn za osteoartrotické změny. Inkongruita kloubních ploch v humeroulnárním kloubu může být u velkých a obřích plemen psů i normálním nálezem. Hodnocení kongruity kloubu je ovlivněno polohováním kloubu. Při současném výskytu nepřiosifikovaného processus anconeus a fragmentace mediálního processus coronoideus dochází k jeho snadnému přehlédnutí.
SUMMARY
Proks P., Stehlík L., Nečas A.: Possible mistakes in roentgenologic diagnostics of disease of medial coronoid process.
This article represents possible interpretation mistakes in the roentgenological diagnostics of the medial coronoid process (MCP) disease. Direct visibility of fragmentation of MCP (FMCP) on a roentgenogram is a very exceptional. Oss sesamoidea of m. supinator can be misinterpreted as a free fragment. Suspicion of this disease indicate an abnormal shape and opacity of MCP. This disease is in most cases diagnosed on roentgenograms indirectly, on the base of presence of osteoarthrotic changes that may be in some cases fully missing. In some individuals, atypically created proximal edge of anconeal process and osteoarthrotic changes may be wrongly confused. Incongruity of articular superficies in humero-ulnar joint can be in both giant and large dog breeds even normal findings. Evaluation of joint congruity is influenced by joint positioning. At a coexistence of ununited anconeal process and FMCP, this fragmentation can be easily omitted.
Úvod
Fragmentovaný processus coronoideus medialis (FCP – fragmented coronoid process) je u psů jednou z nejčastějších příčin kulhání na hrudní končetině. Přestože byla popsána celá řada projekcí umožňujících vizualizaci processus coronoideus medialis (PCM), zůstává senzitivita nativních rentgenogramů v detekci FCP poměrně nízká (10 − 62 %).1 FCP je na rentgenogramech loketního kloubu často diagnostikován per exclusionem, a to na základě přítomnosti osteoartrotických změn, bez současných rentgenologických příznaků výskytu nepřiosifikovaného processus anconeus (UAP – ununited anconeal process), osteochondrózy (OC – osteochondrosis) mediální části kondylu humeru, nebo traumatu.2 Díky širokému spektru patologií na PCM se v dnešní době častěji užívá termín onemocnění processus coronoideus medialis (PCMD – processus coronoideus medialis disease). Rentgenologická diagnostika PCMD se opírá o přímou vizualizaci fragmentu PCM, přítomnost kissing léze, inkongruity loketního kloubu a osteoartrotických změn. Interpretace rentgenogramů loketního kloubu je však zatížena řadou chyb a může vést k falešně pozitivním i negativním nálezům. Přes všechny nedostatky zůstávají nativní rentgenogramy, především díky nízkým nákladům, základní screeningovou metodou v diagnostice onemocnění PCMD.
Cílem tohoto review článku je poukázat na některá úskalí v rentgenologické diagnostice PCMD.
Přímá vizualizace fragmentu processus coronoideus medialis
Processus coronoideus medialis (PCM) nemá samostatné osifikační centrum.3 PCM by měl být plně osifikovaný ve věku 22 – 24 týdnů.4 Tvar i velikost PCM se mění v průběhu vývoje a růstu. Vzhledem k velikosti hlavice kosti vřetenní dochází v průběhu tělesného růstu k jeho proporcionálnímu zmenšení. Ve srovnání s malými a chondrodystrofickými plemeny psů má PCM v dospělosti proporcionálně největší velikost u velkých a obřích plemen psů.5 Na mediolaterální (ML) neutrální (v postojovém úhlu) projekci lokte se zobrazuje processus coronoideus medialis jako ostře ohraničený radioopakní kostní výběžek loketní kosti, který se sumuje s kaudální částí hlavice vřetenní kosti. Kraniální okraj PCM je za fyziologických podmínek ostře ohraničený a má konkávní tvar. Proximální okraj PCM je na ML rentgenogramu lokte z důvodu šikmého uložení kloubní plochy špatně ohraničitelný..
Přímá vizualizace fragmentu processus coronoideus medialis na rentgenogramu je pro FCP patognomická. Přímá vizualizace osteochondrálního fragmentu na rentgenogramech loketního kloubu je však spíše výjimkou, než pravidlem.6 V ML neutrální projekci je viditelný pouze v necelých 10 % případů.7
Ve srovnání s artroskopií vykazují rentgenogramy v detekci volných fragmentů senzitivitu 16 %.8 Nedostatečná vizualizace osteochondrálního fragmentu je způsobena dvojrozměrným zobrazením trojrozměrné anatomické struktury na rentgenovém snímku a s ní související superpozice kostních struktur, dále pak širokým spektrem patologií postihující PCM.2 Artroskopicky lze rozeznat sedm typů patologií PCM − fragmentaci mediálního okraje PCM, erozi chrupavky laterálního okraje PCM, nekompletní fragmentaci processus coronoideus medialis (fisura), fragment in situ, minimálně dislokovaný FCP, dislokovaný FCP, chondromalácii – eburnaci PCM.9 Z výše uvedených patologií PCM bývá rentgenologicky přímo identifikovatelný osteochondrální fragment pouze v případě dislokovaného nebo minimálně dislokovaného fragmentu. Kalcifikovaný dislokovaný kostní fragment bývá zpravidla viditelný v ML projekci i přes superpozici fragmentu s hlavicí vřetenní kosti. Kalcifikovaný dislokovaný volný fragment může být velmi snadno přehlédnut u loketních kloubů s výraznými osteoartrotickými změnami, které jsou však samy o sobě dostatečným indikátorem k případné chirurgické revizi loketního kloubu. Dislokovaný fragment z PCM však může být v ML neutrální projekci lokte chybně zaměněn za sezamskou kost m. supinator. Ta leží na laterální ploše loketního kloubu a nachází se přibližně u 37 % jedinců,10 přičemž se na ML rentgenogramu loketního kloubu zobrazuje jako mineralizovaná opacita kraniálně před PCM (obr. 4). Není výjimkou, že fragment z PCM je viditelný pouze z jedné projekce. V kraniokaudální (CrCd) ani v kraniokaudální šikmé (Cr15°L-CdMO) projekci není viditelný kraniální vrchol PCM, ale pouze jeho mediální okraj. V těchto projekcích je volný fragment nebo radiolucentní fisura viditelná zejména při fragmentaci mediálního okraje PCM. V případě eroze/fragmentace laterálního okraje PCM (často pozorovaný u bernských salašnických psů) dochází k superpozici osteochondrálního fragmentu a PCM. Rovněž chondromalácie vylučuje přímou identifikaci fragmentu, a to z důvodu shodné opacity chrupavky a okolní měkké tkáně. V naprosté většině případů PCMD pozorujeme pouze špatně ohraničený kraniální okraj PCM, konvexní nebo oploštěný tvar kraniálního okraje PCM nebo nepravidelný povrch kortikální kosti PCM, z toho neostře ohraničený kraniální vrchol bývá pozorován ve více než 50 % případů.7 Výše uvedené změny se týkají zejména velkých a obřích plemen psů, kde má PCM vzhledem k hlavici vřetenní kosti proporcionálně větší velikost a na rentgenogramu loketního kloubu by měl být zřetelně ohraničený. Neostře ohraničený kraniální vrchol bývá pravidelně pozorován i u normálních loketních kloubů před 6. měsícem věku, kdy není PCM kompletně osifikovaný,11 a nepravidelně u malých plemen psů, kde PCM zaujímá vzhledem k hlavici vřetenní kosti proporcionálně menší velikost.
Osteoartritida
Osteoartrotické změny se zobrazují u loketních kloubů s PCMD od vzniku patologické léze s určitým časovým zpožděním.12 Nativní rentgenogramy umožňují posoudit kostní struktury loketního kloubu, avšak poskytují nedostatek informací o kloubní chrupavce, kloubním pouzdru a perikloubních měkkých tkáních.13 Subchondrální sklerotizace, periartikulární osteofyty/entezofyty jsou pozdním příznakem PCMD, kterým předcházejí rentgenologicky neidentifikovatelné změny na kloubní chrupavce a synoviální membráně.
Charakteristické osteoartrotické změny začínají být rentgenologicky zřetelné mezi 7.−12. měsícem věku a progredují s věkem.14,15 Zřídka jsou rentgenologicky identifikovatelné před 7. měsícem věku.16 Jeden z prvních příznaků indikujících osteoartrózu je zvýšení kostní opacity v distální části subtrochleární oblasti. Zvýšení kostní opacity je způsobeno subchondrální sklerózou a tvorbou osteofytů a entezofytů na mediálním okraji incisura trochlearis ulnae. U psů s PCMD je subtrochleární skleróza a přítomnost periartikulárních osteofytů mnohem spolehlivějším indikátorem přítomnosti PCMD než radioulnární inkongruita.17,18 Subtrochleární skleróza se vyskytuje u 86,7 % loketních kloubů s PCMD.8 Subjektivní hodnocení subtrochleární sklerózy spočívá v prostém vizuálním zhodnocení radioopacity subtrochleární oblasti a jejího rozsahu a porovnání její opacity a rozsahu s kontralaterální končetinou. V případě oboustranného postižení loketních kloubů a absenci dalších osteoartrotických změn může vést subjektivní hodnocení sklerotizace subtrochleární oblasti k falešně negativnímu nálezu.11
Osteoartrotické změny u loketních kloubů s PCMD jsou rovněž lokalizovány na proximálním okraji processus anconeus (70,2 %), kraniálním okraji hlavice vřetenní kosti (37,3 %) a kaudálním okraji laterálního epikondylu (56,5 %)8 (obr. 7). Na rentgenogramech loketních kloubů v CrCd a v Cr15°L-CdMO projekci lze identifikovat změny v mediálním kompartmentu loketního kloubu na kaudomediálním okraji PCM a mediální ploše mediálního epikondylu humeru. V pokročilých stádiích osteoartrózy i na laterálním okraji hlavice vřetenní kosti .
Entezofyty na proximálním okraji processus anconeus se tvoří v úponu kloubního pouzdra a v místě úponu ligamentum olecrani. Entezofyty na proximálním okraji processus anconeus společně se sklerózou subchondrální kosti kladkového zářezu loketní kosti jsou všeobecně považovány za nejčasnější příznaky osteoartrózy u loketních kloubů s PCMD.6,19-21 Periostální reakce na proximálním okraji processus anconeus byla pozorována u 68 % psů s artrotomicky potvrzeným FCP, kteří nevykazovali žádné klinické příznaky onemocnění.23 Entezofyty na proximálním okraji processus anconeus jsou v časné fázi vývoje osteoartrózy jen velmi málo radioopakní a zejména na ML neutrální projekci je lze snadno přehlédnout. S postupem času dochází k jejich zvětšování, sklerotizaci a zvýšené vizualizaci. K jejich detekci je nejvhodnější ML flexní projekce loketního kloubu.
V některých případech zcela chybí na rentgenogramech loketních kloubů s PCMD přítomnost sekundárních osteoartrotických změn,8,24,25 a to zejména u mladých psů. Takové klouby pak mohou být považovány z hlediska nálezu PCMD za falešně negativní. Všeobecně platí, že stupeň osteoartrotických změn odpovídá velikosti a mobilitě intraartikulárního fragmentu a době trvání onemocnění. Výrazná osteoartróza je popisována v souvislosti s velkými volnými fragmenty z PCM.26 Naproti tomu jsou popisovány i případy s volnými dislokovanými fragmenty z PCM u psů starších tří let bez osteoartrotických změn nebo s minimálními osteoartrotickými změnami.25
Hodnocení výskytu PCMD a dysplazie loketního kloubu (DLK) podle přítomnosti osteoartrózy loketního kloubu podle Mezinárodní pracovní skupiny pro posuzování loketního kloubu (International Elbow Working Group − IEWG) je vyhrazeno pro psy starší 12 měsíců. Avšak i v tomto věku může být hodnocení pouze na základě osteoartrotických změn značně nespolehlivé. Dříve byli považováni psi starší dvou let bez osteoartrotických změn za psy prosté DLK.27 Podle novější studie nemusí být osteoartróza u dysplastických kloubů vyvinutá ani ve věku dvou let.24 Na velké skupině bernských salašnických psů bylo prokázáno, že 10–12 % populace s intraoperativně prokázaným PCMD nevykazovalo na rentgenogramech žádné osteoartrotické změny. Rozvoj osteoartrotických změn vzhledem k věku je velmi variabilní. Ve stejné studii se vyskytli psi s rentgenologicky zřetelnými osteoartrotickými změnami ve věku pěti měsíců i psi stáří pět roků bez osteoartrotických změn. V dalších studiích byly publikovány údaje 3−22 % psů s artroskopicky potvrzeným výskytem PCMD bez rentgenologicky detekovatelných osteoartrotických změn.8,25 FCP bez osteoartrotických změn byl již dříve popsán v souvislosti s traumatickou frakturou PCM.28 Výskyt osteoartrotických změn je rovněž podmíněn pohlavím. Riziko rozvoje osteoartrotických změn u psů s PCMD je mnohem vyšší u samců než u fen.29 V populaci bernských salašnických psů existuje dvojnásobně vyšší riziko rozvoje osteoartrózy u psů v porovnání s fenami.24 Jedná-li se skutečně o vliv pohlaví nebo je-li rozvoj osteoartrózy podmíněn pouze nižší hmotností a nižším pracovním zatížením fen není známo. Hodnocení výskytu PCMD pouze na základě osteoartrotických změn ve věku 12 až 24 měsíců vede k falešně negativním výsledkům, obzvláště u fen.
Naproti tomu některé fyziologické struktury mohou být chybně interpretovány jako osteoartrotické změny, a mohou vést k falešně pozitivním nálezům i u zdravých loketních kloubů. Ve velikosti a utváření kloubní plochy kladkového zářezu loketní kosti v oblasti processus anconeus existují plemenné i individuální rozdíly.30 Kloubní plocha processus anconeus má tvar lodního kýlu. Laterální a mediální část kloubní plochy se stáčí proximálně a vytváří na proximálním okraji kloubních ploch laterální a mediální hřeben. Větší laterální hřeben může u některých plemen psů prominovat přes proximální okraj processus anconeus (obr. 10). Tento laterální hřeben může na ML rentgenogramu loketního kloubu imitovat entezofyty na proximálním okraji processus anconeus,30 které jsou považovány za jedny z nejčasnějších příznaků osteoartrózy loketních kloubů s PCMD.20,21 Pravděpodobnost zobrazení laterálního hřebene na rentgenogramu závisí na jeho velikosti, utváření kranioproximální části processus anconeus a polohování končetiny při zhotovování rentgenogramu.
obr. 10
Inkongruita loketního kloubu
Někteří autoři považují inkongruitu kloubních ploch v loketním kloubu za primární příčinu PCMD.31 Pro zjednodušení lze rozdělit inkongruitu v loketním kloubu na inkongruitu radioulnární (humeroradiální) a humeroulnární, přičemž se mohou vyskytovat současně.32
U bernských salašnických psů byla radioulnární inkongruita zaznamenána ve všech případech výskytu FCP a u 80 % psů s osteoartrózou loketního kloubu.33 Loketní klouby s PCMD a výraznou radioulnární inkongruitou jsou častěji diagnostikovány u mladých psů, méně často pak u starších psů.10
Na malém počtu psů byla popsána spolehlivost rentgenologicky detekovatelné radioulnární inkongruity přibližně od 2 mm.34 Novější studie považují hodnocení radioulnární inkongruity pod 2,5 mm za nespolehlivé.16,17 Wind a Packard34 uvádí, že hodnocení radioulnární inkongruity loketního kloubu není ovlivněno polohováním loketního kloubu. Mírná supinace a pronace končetiny a centrování svazku rtg záření na střed antebrachia nevede k chybnému hodnocení jak radioulnární, tak humeroulnární inkongruity. Rovněž mírně šikmé zobrazení kondylu pažní kosti nevede k chybné interpretaci kongruity loketního kloubu. Další studie16,17 uvádí, že rentgenologické vyšetření je při hodnocení mírné radioulnární inkongruity nespolehlivé, a to zejména vlivem chybného polohování loketního kloubu, superpozici kostních struktur a vlivem posouzení trojrozměrné kostní struktury v dvojrozměrném obraze. Falešně pozitivní radioulnární inkongruita vzniká při supinaci i pronaci končetiny.16
Humeroulnární kloub se posuzuje jako inkongruentní, jestliže kloubní plocha kladky pažní kosti neodpovídá svým tvarem kloubní ploše kladkového zářezu loketní kosti, nebo je-li vizuálně zřetelná subluxace kladky pažní kosti. Humeroulnární inkongruitu lze nejlépe posoudit v ML neutrální projekci lokte. ML flexní projekce loketního kloubu není vhodná k posouzení humeroulnární inkongruity. Na kloub ve flexi působí kompresní síly, které tlačí kloubní plochy k sobě navzájem a zlepšují tak kongruitu humeroulnárního kloubu, což samo o sobě může vést k falešně negativním nálezům (obr. 11). Podle některých autorů je humeroulnární inkongruita často spojena s výskytem PCM.10 Podle většiny autorů je humeroulnární inkongruita a kraniální dislokace kondylu pažní kosti příznakem dysplazie loketního kloubu a jedním z nepřímých příznaků PCMD.10,32-35 Názory na význam humeroulnární inkongruity nejsou jednoznačné. Některé studie popisují mírně eliptický kladkový zářez loketní kosti jako fyziologický.36,37 Mírná humeroulnární inkongruita bez klinických příznaků a osteoartrotických změn je považována za normální nález.38 Nález eliptického tvaru kladkového zářezu loketní kosti s absencí kloubní chrupavky v centrální nezátěžové části pozitivně koreluje s tělesnou hmotností jedince. Takový nález je často pozorován u velkých a obřích plemen psů.39 Kraniální dislokace kladky pažní kosti a rozšíření humeroulnární kloubní štěrbiny v centrální části kladkového zářezu u velkých a obřích plemen psů tak musí být hodnocena obezřetně.
Současný výskyt PCMD a UAP
Nepřiosifikovaný processus anconeus je na ML rentgenogramech loketního kloubu snadno identifikovatelný. V některých případech se však UAP vyskytuje společně s FCP v tomtéž loketním kloubu. Ve studii zabývající se současným výskytem FCP a UAP byl společný výskyt zaznamenán v 16 % případů.40 K definitivní diagnóze UAP je často postačující ML flexní projekce lokte. V případech současného výskytu UAP a onemocnění PCM bývá i velký volný fragment až v polovině případů přehlédnut (obr. 13).40 Příčinou bývá zejména absence dalších projekcí nebo nedbalé zhodnocení rentgenogramu pro objevení první patologické léze. Na mediálním okraji PCM se vyskytují osteoartrotické změny i v případě UAP. V takovýchto případech je rentgenologická diagnostika současného výskytu FCP prakticky nemožná a musí být ověřena vyšetřením počítačovou tomografií, probatorní artroskopií nebo artrotomií.
obr. 13
Závěr
Rentgenologická diagnostika PCMD nadále zůstává nejlevnější a nejrozšířenější screeningovou metodou. Rentgenologické příznaky onemocnění PCM jsou značně variabilní a jednotlivé rtg příznaky onemocnění nelze posuzovat izolovaně. V opačném případě může docházet k falešně pozitivním nebo falešně negativním nálezům.
Literatura:
1. Wosar, M., Lewis, D., Neuwirth, L., Parker, R. Radiographic evaluation of elbow joints before and after surgery in dogs with possible fragmented medial coronoid process. J Vet Med Assoc 1999;214:52-58.
2. Cook, C. R., Cook, J. L. Diagnostic imaging of canine elbow dysplasia: A rewiev. Vet Surg 2009;38:144-153.
3. Guthrie, S., Plummer, J. M., Vaughan, L. C. Postnatal development of canine elbow joint: A light and electron microscopic study. Res Vet Sci 1992;52:67-71.
4. Breit, S., Künzel, W., Seiler, S. Variation in the ossification process of the anconeal and medial coronoid processes of the canine ulna. Res Vet Sci 2004;77:9-26.
5. Breit, S., Künzel, W., Seiler, S. On the weight-bearing function of the medial coronoid process in dogs. Anat Histol Embryol 2006;35:7-12.
6. Keller, G. G., Kreeger, J. M., Mann, F. A., Lattimer, J. C. Correlation of radiographic, necropsy and histologic findings in 8 dogs with elbow dysplasia. Vet Radiol Ultrasound 1997;38:272-276.
7. Proks. P., Nečas. A. Klinické aspekty rtg diagnostiky fragmentace mediálniho koronoideu. In: Nové poznatky v diagnostice a léčbě nemocí kloubů, Brno, VFU Brno, 2008:23-29.
8. Fitzpatrick, N., Smith, T., Evans, R. B., Yedon, R. Radiographic and arthroscopic findings in the elbow joints of 263 dogs with medial coronoid disease. Vet Surg 2009;38:213-223.
9. Griffon, D..J. Controversies in arthroscopic treatment of FCP. In: Proceedings of the WSAVA Congress, Prague, WSAVA., 2006:634-636.
10. Morgan, J..P., Wind, A..P., Davidson, A..P. Elbow dysplasia. In: Morgan, J. P., Wind, A. P., Davidson, A. P.: Hereditary bone and joint diseases in the dog. Schlutersche GmbH, Hannover, 2000:41-94.
11. Hornof, W. J., Wind, A. P., Wallack, S. T., Schulz, K. S. Canine elbow dysplasia. Vet Clin North Am Small Anim Pract 2000;30:257-266.
12. Fox, S. M., Bloomberg, M. S., Bright, R. M. Developmental anomalies of the canine elbow. J Am Anim Hosp Assoc 1983;19:605-615.
13. Snaps, F. R., Saunders, J. H., Park, R. D., Deanen, B., Balligand, M. H., Dondelinger, R. F. Comparison of spin echo, gradient echo and fat saturation magnetic resonance imaging sequences for imaging the canine elbow. Vet Radiol Ultrasound 1998;39:518-523.
14. Read, R. A., Armstrong, S. J., O´keefe, J. D., Eger, C. E. Fragmentation of the medial coronoid process of the ulna in dogs: A study of 109 cases. J Small Anim Pract 1990;31:330-334.
15. Tromblee, T. C., Jones, J. C.. Bahr, A. M., Shires, P. K., Aref, S. Effect of computed tomography display window and image plane on diagnostic certainty for characteristics of dysplastic elbow joints in dog. Am J Vet Res 2007;68:858-871.
16. Murphy, S. T., Lewis, D. D., Shiroma, J. T., Neuwirth, L. A., Parker, R. B., Kubilis, P. S. Effect of radiographic positioning on interpretation of cubital joint congruity in dogs. Am J Vet Res 1998;11:1351-1357.
17. Mason, D. R., Schulz, K. S., Samii, V. F., Fujita, Y., Hornof, W. J., Herrgesell, E. J., Long, C. D., Morgan, J. P., Kass, P. H. Sensitivity of radiographic evaluation of radioulnar incongruence in the dog in vitro. Vet Surg 2002;31:125-132.
18. Daffan, D., Carrera, I., Carmichael, S., Heller, J., Hammond, G. Radiographic analysis of trochlear notch sclerosis in the diagnosis of osteoarthritis secondary to medial coronoid disease. Vet Comp Orthop Traumatol 2009;22:7-15.
19. Grøndalen. J. Arthrosis in the elbow joint of young rapidly growing dogs VII. Occurrence in the Rottwailers dogs. Nord Vet Med 1982;34:76-82.
20. Berry, C. R. Evaluation of the canine elbow for fragmented medial coronoid process. Vet Radiol Ultrasound 1992;33:273-276.
21. Carpenter, L., Schwarz, P., Lowry, J., Park, R. D., Steyn, P. F. Comparison of radiologic imaging techniques for diagnosis of fragmented medial coronoid process of the cubital joint in dogs. J Am Vet Med Assoc 1993;203:78-83.
22. Read, R. A., Armstrong, S. J., Black, A. P., MacPherson, G. C., Yovich, J., Davey, T. Relationship between physical signs of elbow dysplasia and radiographic score in growing Rottweilers. J Am Vet Med Assoc 1996;209:1427-1430.
23. Grøndalen, J., Grøndalen, T. Arthrosis in the elbow joint of young rapidly growing dogs V. A pathoanatomical investigation. Nord Vet Med 1981;31:69-75.
24. Lang, J., Busato, A., Baumgartner, D., Flückiger, M., Weber, U. T. H. Comparison of two classification protocols in the evaluation of elbow dysplasia in the dog. J Small Anim Pract 1998;39:169-174.
25. Meyer-Lindenberg, A., Langhan, A., Fehr, M., Nolte, I. Prevalence of fragmented medial coronoid process of the ulna in lame adult dogs. Vet Rec 2002;151:230-234.
26. Van Ryssen B, Van Bree, H. Arthroscopic findings in 100 dogs with elbow lameness Vet Rec 1997;140:360-362.
27. Walde, I., Tellhelm, B. Der fragmentierte Processus coronoideus medialis ulnae (FCP) und die Osteochondritis dissecans (OCD) im Ellbogengelenk und Sprunggelenk des Hundes-Literaturübersicht, Diagnose und Therapie. Wien Tierärztl Monatschr 1991;78:414-424.
28. Yovich, J. C., Read, R. A. Traumatic fracture of the medial coronoid process in two dogs. Vet Comp Orthop Traumatol 1994;7:173-176.
29. Guthrie, S., Pidduck, H. G. Heritability of elbow osteochondritis within a closed population of dogs. J Small Anim Pract 1990;31:93-96.
30. Farrow, Ch. S. Osteochondritis In: Farrow Ch.S. Veterinary diagnostic imaging. The dog and cat. Mosby, St. Louis, 2003;138-166.
31. Danielson, K. C., Fitzpatrick, N., Muir, P., Manley, P.A. Histomorphometry of fragmented medial coronoid process in dogs: a comparison of affected and normal coronoid process. Vet Surg 2006;35:501-509.
32. Samoy, Y., Van Ryssen, B., Gielen, I., Walschot, N., Van Bree, H. Review of the literature: Elbow incongruity in the dog. Vet Comp Orthop Traumatol 2006;19:1-8.
33. Ubbink, G. J., Hazewinkel, H. A., Van de Broek, J., Rothuizen, J. Familiar clustering and risk analysis for fragmented coronoid process and elbow joint incongruity in Bernese Mountain Dogs in the Netherlands. Am J Vet Res 1999;60:1082-1087.
34. Wind, A. P., Packard, M. E. Elbow incongruity and development elbow diseases in the dog: Part II. J Am Anim Hosp Assoc 1986;22:725-730.
35. Boulay, J. P. Fragmented medial coronoid process of the ulna in the dog. Vet Clin North Am Small Anim Pract 1998;28:51-72.
36 Preston, C. A., Schulz, K. S., Kass, P. H. In vitro determination of contact areas in the normal elbow joint of dogs. Am J Vet Res 2000;61:1315-1321.
37. Maierl, J., Bottcher, P., Leibich, H. G. Is incongruency pathological? Preceedings of the 12th ESVOT Congress. ESVOT, Munich, 2004;485.
38. Wind, A. P. Elbow incongruity and developmental elbow diseases in the dog: Part I. J Am Anim Hosp Assoc 1986;22:711-724.
39. Breit, S., Künzel, W., Seiler, S. Postnatal modeling of the humeroantebrachial contact areas of radius and ulna in dogs. Anat Histol Embryol 2005;34:258-264.
40. Meyer-Lindenberg, A., Fehr, M., Nolte, I. Coexistence of ununited anconeal process and fragmented medial coronoid process of the ulna in the dog. J Small Anim Pract 2006;47:61-65.
Adresa autora:
MVDr. Pavel Proks
Oddělení zobrazovacích metod
KCHPK VFU Brno
Palackého 1/3
612 42
proksp@vfu.cz
