Metoda eliminační bez vakcinace, eliminační s vakcinací (při použití markerové vakcíny) a radikální.
Téměř 60 % chovatelů v ČR chová méně než devět kusů skotu, přičemž celkový počet jimi chovaných zvířat činí z celostátního hlediska jen 2 %. Ovšem i s těmito malými chovateli se počítá v Národním ozdravovacím programu proti infekční bovinní rhinotracheitidě.
Prvním a určujícím krokem je ozdravit velké chovy, a to i z toho důvodu, aby byl k dispozici co nejdříve chovný skot prostý tohoto onemocnění. Pak budou samozřejmě moci i malí chovatelé nakupovat zdravý chovný materiál.
IBR probíhá s klinickými příznaky, tj. záněty dýchacího ústrojí a pohlavních orgánů, horečkou, výtokem ze sliznic a zmetáním březích krav nebo latentně, kdy dochází především ke snížení užitkovosti. V současné době je u nás zhruba 30 % chovů IBR prostých a zbylá stáda se ozdravují podle plánu.
Ze zemí EU je této nákazy prosté např. Rakousko, Dánsko a celá Skandinávie. Další země unie v současné době chovy ozdravují, například Německo, což představuje pro naše chovatele varování, že se bude zužovat prostor pro obchod s plemennými a chovnými zvířaty, spermatem, vaječnými buňkami a embryi. V Národním ozdravovacím programu jsou stanoveny zásady ozdravování a povinnosti chovatelů i orgánů státního veterinárního dozoru. Systém ozdravování počítá se třemi metodami, a to eliminační bez vakcinace, eliminační s vakcinací (při použití markerové vakcíny) a s metodou radikální, která však připadá v úvahu pouze ve výjimečných případech při silném zamoření stáda a za souhlasu chovatele.
Garantem Národního ozdravovacího programu v ČR je Ministerstvo zemědělství. Za ozdravení svých stád zodpovídají chovatelé a dozor mají na starosti krajské veterinární správy, popřípadě v okresech okresní pracovní skupiny, které jsou složené ze zástupců zemědělských agentur Ministerstva zemědělství, krajských veterinárních správ, Komory veterinárních lékařů a chovatelů delegovaných chovatelskými svazy.
Tento program může uspět právě nyní, kdy bylo dosaženo základního předpokladu, a tím je dokonalá a přesná evidence skotu v centrální evidenci a uplatňování současných veterinárních předpisů, které se týkají přemísťování zvířat.
Při této příležitosti lze apelovat kromě velkých chovatelů, kteří k ozdravování přistupují zodpovědně i na ty malé, kteří se ozdravování svých chovů též nevyhnou. Efekt za to stojí.
Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR
Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: www.svscr.cz.
