P. SCHEER, L. VRBASOVÁ,1 J. DOUBEK2
Veterinární klinika MaScHEER; Ústav fyziologie FVL VFU Brno
1Klinika chorob malých zvířat FVL VFU Brno
2Ústav fyziologie FVL VFU Brno
Veterinářství 2003;53:104-109
SOUHRN
Scheer P., Vrbasová L., Doubek J. Naše zkušenosti s neinvazivním meřením tlaku krve u psů. Veterinářství 2003;53:104-109.
V práci jsou popsány naše zkušenosti s oscilometrickým měřením tlaku krve (TK). Pro měření jsme použili lidský poloautomatický tonometr, po jednoduché úpravě umožňující výměnu manžet. Pacienti byly rozděleni do dvou skupin. Skupinu 1 (n = 12) tvořili jedinci bez interního onemocnění v anamnéze za poslední rok života, s normálním auskultačním nálezem - plíce, srdce; s variantou fyziologického EKG a bez projevů zjevného kardiovaskulárního či ledvinného onemocnění. Samice nesměly být gravidní, s projevy proestru či estru. Skupina 2 (n = 14) sestávala z jedinců s již diagnostikovaným základním onemocněním. Před vlastním vyšetřením byla u všech skupin odebrána anamnéza, provedeno základní klinické vyšetření a registrace EKG přístrojem EKG Seiva Practic Veterinary. Za kritéria hypertenze jsme považovali hodnoty: MAP 110 a/nebo SAP 160 mm Hg a/nebo DAP 100 mm Hg. U skupiny 1 byl průměrný systolický TK 132 mm Hg, diastolický TK 77 mm Hg a střední arteriální TK 95 mm Hg. Ve skupině 2 byla hypertenze přítomná u většiny (4/5) jedinců s chronickým ledvinným selháním. Podle našich zkušeností lze doporučit měření TK pomocí ekonomicky dostupných lidských poloautomatických tonometrů i ve veterinární praxi. Prakticky může být tonometr užitečný v orientačním měření TK u kritických pacientů a v kontrole TK u pacientů se sekundární hypertenzí, zejména u selhání ledvin.
SUMMARY
Scheer P., Vrbasová L., Doubek J. Naše zkušenosti s neinvazivním meřením tlaku krve u psů. Veterinářství 2003;53:104-109.
Již ve 30. letech 18. století měřil evangelický pastor Hales arteriální tlak krve (TK) přímou metodou. Literární údaje se rozcházejí v přiznání prvenství pro druh zvířete. Podle Kienleho1 byl TK poprvé přímo měřen u koně v roce 1733. Podle Klíra a Knotka2 měřil Hales přímou metodou TK nejprve u psa (bez uvedení letopočtu) a až později bylo provedeno měření tlaku krve u koně a člověka.
Přímá (invazivní) metoda měření TK byla na dlouhou dobu jedinou dostupnou metodou pro měření TK u zvířat. Přímá registrace TK je i nadále „zlatým“ standardem v měření TK. Je často užívána v kardiologii, chirurgii a medicíně kritických stavů. Na druhé straně není pro běžnou veterinární ambulantní praxi příliš vhodná z důvodu nutnosti užití sedace u neklidných pacientů, vysoké ceny speciálních kanyl a rizika vzniku hematomů. Neinvazivní měření tlaku (NIBP) krve bylo u zvířat dlouhou dobu neproveditelné.
U přímých metod měření TK je nutno provést punkci cévy a zavést do ní katétr. Podle konstrukce jsou snímače tlaku umístěny buď na konci katétru (tip-katétry), nebo je vodním sloupcem v katétru přenášen tlak do komůrky se snímačem nebo do cejchované kapiláry. Přímé metody využívající k přenosu tlaku kapalinový sloupec musí mít pečlivě odvzdušněný systém a správně nivelizovanou registrační komůrku (ve výšce nulové = flebostatické hladiny). Bublinky vzduchu v systému snižují amplitudy až znemožňují měření. Flebostatická (nulová) hladina je v úrovni pravé síně, nebo lépe v úrovni roviny kolmé na vektor gravitační síly procházející středem pravé síně. Přímé metody měření odrážejí hodnoty tlaku intraluminálního. Jsou lehce ovlivnitelné hloubkou dechových pohybů, kašlem atd.
Nepřímé měření tlaku umožňuje stanovení statických údajů (tj. hodnoty systolického a diastolického tlaku) na rozdíl od přímé metody, u které je možnost registrace dynamických změn – tlaková křivka. U nepřímých metod měření tlaku se vychází z Rivo-Rocciho metody. Princip spočívá v nafouknutí přiměřeně veliké manžety, která stlačuje měkké tkáně a tím i arterie na hodnoty systolického nebo diastolického tlaku v tepně. Registrace průtoku v komprimované cévě je prováděna auskultací, oscilometricky, fotopletyzmograficky nebo dopplerovským snímačem. Auskultace Korotkovových zvuků se ve veterinární praxi nepoužívá vzhledem k její praktické neproveditelnosti u malých pacientů.3,4,5 U nepřímých metod je měřen transmurální tlak, který je kromě vlastního tlaku krve v luminu ovlivněn i mechanickými vlastnostmi stěny cév, zejména jejich elasticitou, a tkáněmi v okolí cévy.
V humánní medicíně jsou jasně vymezeny fyziologické normy TK pro jednotlivé skupiny populace a stanoveny metodiky měření TK. Jsou známa referenční rozmezí pro jednotlivé věkové skupiny, graviditu a „cílové“ tlaky u onemocnění primárně ovlivňujících nebo ovlivňovaných TK, např. diabetes mellitus, poruchy funkce ledvin, hypertenze. Za cílový tlak je považována taková hodnota TK, které je nutno při terapii dosáhnout, aby se výrazně snížila morbidita a mortalita. Na rozdíl od humánní praxe je u veterinárních pacientů i nadále diagnóza hypertenze či hypotenze spíše věcí dojmů, než fakty podloženým soudem.
Cílem naší práce bylo ověřit možnost použití neinvazivního měření tlaku krve oscilometrickou metodou. Prvým nesnadným úkolem bylo vybrat ze široké škály tonometrů na našem trhu ekonomicky přijatelný (speciální veterinární modely stojí minimálně 20 tis. Kč) a technicky spolehlivý přístroj pro neinvazivní měření TK u psů. V druhém kroku jsme chtěli určit chybu nepřímého oscilometrického měření TK u námi vybraného modelu tonometru u zdravého psa v porovnání s přímou registrací v a. femoralis.
Metodika
Neinvazivní měření bylo součástí preventivní nebo vstupní prohlídky a klinického vyšetření u pacientů Veterinární kliniky MaScHEER (r. 2001 - 2002) nebo Kliniky chorob malých zvířat FVL VFU Brno (r. 2001).
Pacienti byly rozděleni do dvou skupin. Skupinu 1 (n=12) tvořili jedinci bez interního onemocnění v anamnéze za poslední rok života, s normálním auskultačním nálezem - plíce, srdce; s variantou fyziologického EKG a bez projevů zjevného kardiovaskulárního či ledvinného onemocnění. Samice nesměly být gravidní, s projevy proestru či estru. Skupina 2 (n=14) sestávala z jedinců s již diagnostikovaným základním onemocněním .Před vlastním vyšetřením byla u všech skupin odebrána anamnéza, provedeno základní klinické vyšetření a registrace EKG přístrojem EKG Seiva Practic Veterinary.
Nepřímé měření TK bylo prováděno přístrojem UA-702 (AND). Přístroj je poloautomatický oscilometrický tonometr. Jednoduchou úpravou přístroje (Lear-lock koncovky) jsme umožnili výměnu manžet podle poloměru předloktí pacienta. Použili jsme podle obvodu předloktí jednohadičkové manžety Accumax Infant side 5 x 13 - 19 cm (Labtron) a Neonatal #3, SCBP-3,75D (Nellcor). Manžeta byla umístěna na levém předloktí značkou „artery“ nad a. mediana. Hadička manžety směrovala k distálnímu konci končetiny. Končetina s manžetou byla při měření fixována v úrovni sterna (flebostatická rovina). Regulačním šroubem byla nastavena rychlost vypouštění manžety v rozmezí 3 - 5 mm Hg/puls podle doporučení výrobce.
Nafouknutí manžety bylo prováděno vždy na hodnotu 180 mm Hg nebo větší podle signalizace přístroje. Po každém stanovení TK byla manžeta sejmuta a znovu nasazena z důvodu eliminace chyby měření v důsledku nesprávné pozice. Další měření bylo prováděno za 3 minuty. Měření TK bylo uskutečněno minimálně 4x. Z posledních 3 měření byly vypočteny průměry systolického a diastolického TK. Z těchto průměrů byl vypočten střední arteriální tlak.
Výpočet středního arteriálního tlaku (MAP) byl proveden podle vzorce:
MAP = 1/3 (SAP - DAP) + DAP
(SAP – systolický tlak krve; DAP – diastolický tlak krve)
Jako vnitřní kontrola námi vybraného modelu oscilometrického tonometru bylo u jednoho probanda provedeno srovnání paralelních měření oscilometrickou a přímou metodou. Pro srovnání absolutních hodnot TK oscilometrického měření a přímé registrace bylo provedeno měření TK u klinicky zdravého pětiletého erdelteriéra (samce) o hmotnosti 24 kg.
Pravá a. femoralis byla katetrizována Seldingerovou technikou pomocí katétru Leader Cath G20 L 20 cm (Vygon). Katétr byl pomocí spojovací hadičky napojen na tlakovou komůrku LMP 102 (Tesla) pro měřič TK LDP 102 (Tesla).
Nepřímá registrace byla prováděna již zmíněným přístrojem UA-702 (AND). Použili jsme jednohadičkovou manžetu Accumax Infant side 5 x 13 - 19 cm (Labtron). Délka předloktí byla 18 cm a obvod ve středu předloktí byl 12 cm. Rychlost vypouštění manžety byla 3 mm Hg/puls.
Nafouknutí manžety bylo prováděno vždy na hodnotu 180 mm Hg. V okamžiku oznámení výsledku měření přístrojem UA 702 byl zapsán údaj z přímé registrace. Po každém stanovení TK byla manžeta sejmuta a znovu nasazena. Další měření bylo prováděno za 5 minut. Měření TK bylo uskutečněno celkem 16x.
Za kritéria hypertenze jsme považovali hodnoty: MAP 110 a/nebo SAP 160 mm Hg a/nebo DAP 100 mm Hg.
Ke statistickému vyhodnocení byly použity programy MS Excel 97 (Microsoft) a Stat plus (VÚVeL). Výsledky jsou, není-li uvedeno jinak, uváděny jako průměr směrodatná odchylka.
Výsledky
Porovnání hodnot TK u oscilometrické a přímé metody: Měření TK bylo prováděno při plném vědomí pacienta v pravé boční poloze. Teplota prostředí byla 26 °C a relativní vlhkost vzduchu 55 %, začátek měření 1000 hodin. Průměr tlaků ze šestnácti měření byl u přímé metody: SAP = 159 ± 9 mm Hg, DAP = 74 ± 10 mm Hg a MAP = 102 ± 8 mm Hg. U nepřímé metody byly dosaženy tyto hodnoty: SAP = 159 ± 11 mm Hg, DAP = 78 ± 17 mm Hg a MAP = 104 ± 13 mm Hg. Na základě těchto údajů lze konstatovat, že samotné průměry tlaků (SAP, DAP, MAP) se nelišily.
Grubsův test extrémních odchylek neodhalil v žádné skupině hodnot extrémní odchylku. Párový t-test nezjistil žádný statisticky významný rozdíl mezi spárovanými hodnotami. Vysoce statisticky významná korelace byla odhalena u porovnání hodnot SAP (korelační koeficient 0,7053, p
Diskuse
Měření tlaku krve není ani v prvních letech 21. století běžnou součástí veterinární praxe. Dílem je to důsledek dřívější faktické nemožnosti měřit TK neivazivně a dílem tradovaným tvrzením o raritním výskytu idiopatické (primární) hypertenze u psů a koček. Pomineme-li spornou primární hypertenzi, je informace o TK přínosným a někdy i rozhodujícím parametrem u pacientů v kritickém stavu, se srdečním selháním, ledvinným selháním, hypo-, hypertyreózou, hypo-, hyperadrenokorticismem, feochromocytomem atd.
Arteriální tlak je možno za běžných klidových podmínek registrovat nepřímými metodami. Při hypotenzi a šoku však v důsledku periferní vazokonstrikce udává hodnoty o zhruba 10 - 30 mm Hg nižší než přímá registrace.6 Podle našich zkušeností je pro hypotenzi při nepřímém měření typické zachycení prvního pulsu pod hodnotou 100 mm Hg a neschopnost registrovat diastolický tlak krve. U zvířat se tlak krve registruje na periferních arteriích horních a dolních končetin a na ocasu – a. brachialis, a. mediana, a. cranialis tibialis a a. coccygea medialis.7,8 Svým způsobem tedy kromě a. brachialis jde o tlaky „distální“. Humánní angiologie považuje další větve a. brachialis a a. femoralis za periferní cévy a tím i tlaky získané z těchto cév za periferní – lehce ovlivnitelné polohou těla, vegetativními stimuly atd.9 Podle studie Browna a Henikové není u psů a koček signifikantní rozdíl mezi registrovanými hodnotami tlaku při umístění manžet na hrudních a pánevních končetinách.3 Sanderová a kol. prokázali signifikantně nižší hodnoty MAP při měření na ocasu oproti měření na předloktí.10 Vliv osrstění na hodnotu měřeného tlaku je zanedbatelný a jako nejvýhodnější pro oscilometrickou metodu měření se jeví a. coccygea medialis u psa a a. mediana u kočky.3 My jsme i při vědomí výše uvedeného dali přednost a. mediana u psů kvůli její dostupnosti u většiny plemen a v případě pochybností je zde možnost kontroly TK na kontralaterální artérii.
Porovnání měření na dvou různých arteriích o různých průměrech je v našem případě příčinou neshody v párových absolutních hodnotách SAP a DAP. Podle Kienleho lze prakticky očekávat na distálnější arterii vyšší SAP a stejný nebo mírně vyšší DAP.1 Každopádně je nutné zohlednit výškový rozdíl mezi místem registrace a pravou síní. Ideální je umístit manžetu s končetinou do výšky pravé síně. Nivelizace měřicí komůrky je největším zdrojem chyby měření u přímých metod.
Rozdíly v registraci TK pomocí přímých a nepřímých metod vyplývají z diametrálně odlišného principu měření. Na absolutní hodnoty TK měřené přímo mají největší vliv lokalizace konce kanyly v cévním řečišti (u tip-katétrů a metod využívajících vodního sloupce), hloubka dýchaní, kašel, zadržení dechu a nivelizace registrační komůrky u metod využívajících k přenosu tlaku vodního sloupce. Na systolicko-diastolický rozdíl (SDR) má největší vliv délka a průměr kanyly a spojovací hadičky (čím větší délka a/nebo menší průměr, tím vyšší odpor a tedy menší SDR; vnitřní průsvit kanyly výrazněji ovlivňuje odpor) a samozřejmě přítomnost bublinek vzduchu. Vlastní registrace u přímých metod je obvykle elektronické odečtení systolického tlaku jako maxima na pulsové křivce a diastolického tlaku jako minima na téže křivce. Střední arteriální tlak je přístrojem buď vypočten ze zmíněných hodnot, nebo je získán elektronickou integrací.
U nepřímých metod je mnohem více faktorů ovlivňujících úspěch měření. Obecně se autoři shodují na tom, že přesnější je dopplerovská registrace systolického pulsu.6 V našich podmínkách přicházejí v úvahu kapesní cévní dopplery pro angiology. V sestavě klasický tonometr + kapesní doppler je možno lehce stanovit systolický tlak. Podle našich zkušeností není sonda 5 MHz schopna spolehlivě zachytit krevní proud v a. mediana ani u středně velkých plemen. Sonda 7,5 MHz a 10 MHz se jeví jako ideální pro malou praxi. Měření je sice jednoduché, ale vyžaduje nesmírnou trpělivost pacienta, majitele a vyšetřujícího v okamžiku vypouštění manžety a detekce obnovení průtoku v tepně. I minimální posun sondy hlavně u malých jedinců vede k chybě měření. Výhodou je minimální ovlivnění měření u dušných trpělivých pacientů, možnost zjistit hodnotu tlaku, při které je přerušen průtok v arterii již při nafukování manžety, a nevýhodou je vyšší cena jednoúčelového přístroje (řádově desetitisíce Kč).
Oscilometrická registrace umožňuje poměrně přesné stanovení SAP (viz výsledky) a víceméně odpovídající stanovení DAP (průměry se prakticky neliší). Podle našich výsledků je vhodné dopočítávat MAP, který v sobě obsahuje DAP a přitom je schopný korelovat s přímou registrací. Proti literárním údajům Kienleho a kol. jsme dosáhli nižší korelace než ostatní autoři.1 Tento rozdíl lze vysvětlit metodikou, kde jsme použili:
neanestetizovaného pacienta,
po každém měření byla manžeta sejmuta a znova nasazena,
rozptyl hodnot TK byl u probanda poměrně úzký, a to je důvodem nižší korelace než u skupiny zvířat s větším rozptylem hodnot či modelování tlakových změn u jediného jedince (např. dopamin kontra nitráty),
doba měření u nepřímé metody při pulsu 80/min je asi 60 sekund, tzn. časová prodleva je poměrně velká při zvážení oscilace TK v důsledku dýchaní, pohybu a změn srdeční frekvence.
Na straně druhé, námi zvolená metodika potvrdila akceptovatelnou shodu výsledků měření TK v rozsahu hodnot odpovídajících podle dnešních kritérií normotenzi u psa.
U skupiny 1 byl průměrný SAP 132 ± 23 mm Hg, DAP 77 ± 16 mm Hg a MAP 95 ± 17 mm Hg. Ze zmíněné skupiny překročili hodnotu MAP 110 a/nebo SAP 160 mm Hg a/nebo DAP 100 mm Hg (tj. námi akceptované kritéria hypertenze) jenom devítiletý erdelteriér a fenka leonbergera se zjevnou nadváhou. U erdelteriéra jde o izolovanou systolickou hypertenzi jako obvyklý projev presbykardie. U leonbergera byla hypertenze patrně důsledkem obezity. Ve skupině pacientů odpovídal měřený tlak očekávaní u příslušné nemoci.
Podle současných literárních údajů lze považovat za normotenzi hodnoty SAP nižší než 165 a DAP nižší než 95 mm Hg. Hodnoty nad 180 mm Hg SAP nebo 100 mm Hg DAP jsou svorně považovány za hypertenzi (bohužel bez vymezení způsobu a místa měření TK).11 Vlastní rozmezí hodnot je u jednotlivých autorů různé. Martin a Corcoran uvádějí rozsah SAP 130 - 165 mm Hg, DAP 80 - 95 mm Hg a MAP 95 - 110 mm Hg.12 Naproti tomu Remillardová cituje práci s údaji od zdravých neanestetizovaných psů, kde byly naměřeny tyto údaje: SAP 112 - 192 mm Hg, DAP 56 - 110 mm Hg.13 Vzhledem k uvedeným skutečnostem považujeme za vhodné vždy počítat MAP a brát jej jako stěžejní parametr pro určení hypertenze (MAP 110 mm Hg).
Naše měření ve skupině 2 potvrdila zvýšený výskyt hypertenze u pacientů s onemocněními ledvin. Tito zároveň tvoří skupinu, která ze spektra veterinárních pacientů nejvíce profituje z antihypertenzní terapie. Zajímavostí je zachycení 11letého křížence samčího pohlaví, který byl předveden pro synkopu a při klinickém vyšetření bylo odhaleno krvácení do sítnice. Tento pacient nevykazoval kromě zmíněných nálezů a hypertenze jiné abnormality. Diagnóza byla uzavřena jako primární (idiopatická) hypertenze. U skupiny pacientů se srdečním selháním nebyly překvapením normální nebo nižší hodnoty TK.
Hodnoty SAP a DAP u oscilometrické metody jsou výrazně ovlivňovány těmito skutečnostmi:
Obvod končetiny v místě registrace: příliš malá manžeta vede k nepřesnostem v hodnotách zejména systolického tlaku, který může být falešně vysoký; příliš velká manžeta může vést k absolutní neschopnosti registrace, popřípadě registraci nízkého SAP a vysokého DAP. Správný rozměr manžety by měl odpovídat těmto kritériím: šířka manžety zhruba 40 % obvodu předloktí a délka asi 150 % obvodu předloktí.
Velikost osvalení a tukové vrstvy: naštěstí při měření TK u psů a koček je tento faktor minimální, protože předloktí není predilekčním místem pro ukládání tuku a svalové skupiny předloktí nepatří k těm, jež výrazně hypertrofují v zátěži.
Kvalita cévní stěny: u starších jedinců se může zvýšená tuhost cévní stěny a atypické šíření podílet na chybném stanovení zejména systolického TK. U starších jedinců je vhodnější registrovat jak hodnotu tlaku během nafukování manžety, při níž puls zmizí, tak klasické objevení se pulsu při vypouštění manžety. Rozdíl mezi těmito tlaky může být u lidí i 40 - 50 mm Hg.14 Dále je nutno myslet na změny světlosti cév v důsledku diabetu a hypotyreózy (endoteliální dysfunkce, změny struktury medie). Je možný vznik úplné obturace arterie, pokud je dostatek času na vznik anastomóz. V případě registrace nízkých hodnot SAP a DAP je nutno palpovat puls na kontralaterální arterii, popřípadě na a. femoralis. V souladu s výše uvedeným prokázal Bodey a Sanson na skupině 203 koček rozdíl v hodnotách SAP, DAP a MAP u skupiny koček starších 11 let oproti skupině koček mladších 11 let. Přitom nebyla prokázána závislost hypertenze na plazmatických hladinách kreatininu a močoviny.15 Rozdíl v hodnotách TK u skupiny starších koček popsala také Sandersová a kol.10
Umístění manžety: Manžeta musí být umístěna značkou nad arterií. V případě jejího posunutí může být měření silně zkresleno až znemožněno. Čím menší zvíře, tím je tento fakt důležitější.
Pohyb: Rušení pohybem je velkým problémem oscilometrické registrace TK. Jeden náhlý pohyb v okolí hodnot systolického tlaku může vést k jeho chybné hodnotě. Setrvalý pohyb registraci úplně znemožní. Totéž platí i o dušnosti, pokud jsou dýchací pohyby přenášeny na končetinu s manžetou. V případě rušení měření pohybem doporučujeme měřit v poloze na boku. Manžetu umístit na končetinu, která je přilehlá a tím pádem méně osciluje.
Odchylky frekvence a akce srdeční: Zejména u koček a malých plemen není tepová frekvence nad 250/min u většiny humánních přístrojů akceptována a je hodnocena jako chybné měření. Nepravidelný puls s bradykardií (pod 50/min) je přístrojem hodnocen jako neměřitelný.
Závěr
Podle našich zkušeností je možné doporučit pro screeningovou registraci TK u psů a koček humánní poloautomatické tonometry. Pro úspěšnost registrace v celém spektru pacientů je nutné, aby přístroj měl regulovatelnou rychlost vypouštění vzduchu a byl upravitelný na výměnu manžet. Spektrum manžet by mělo být co nejširší. Nejmenší dostupná použitelná manžeta na našem trhu je SCBP-2D 2 x 3 - 6 cm (Nellcor), kterou lze použít u koček a psů s hmotností pod 5 kg. Podle našich zkušeností jsou neměřitelní pouze hluboce dýchající pacienti a pacienti, které se nepodaří uklidnit nebo kvalitně mechanicky fixovat. Takových je kolem 30 %. Po sedaci je měřitelná většina pacientů kromě jedinců s organickým poškozením arterií nebo těžkou hypotenzí. Doporučujeme měřit TK minimálně 4x po sobě v pětiminutových intervalech. Obvykle je nutno první měření ignorovat (výrazně odlišné hodnoty od následujících, obvykle vyšší TK při stresu). Je vhodné spočítat průměr ze tří měření a až z tohoto průměru vypočíst MAP. V případě abnormálních hodnot a po vyloučení chybného měření – nesprávný rozměr manžety, obturace cévy, pohyb pacienta – je indikovaná přímá registrace TK. Jelikož stále nejsou k dispozici spolehlivé údaje o referenčních hodnotách, zůstává stále na praktikovi, aby si vytvořil vlastní referenční hodnoty pro svůj přístroj a techniku měření.
Literatura:
1. Kienle R. D., Kittleson M. D.: Pulmonary arterial and systemic arterial hypertension. In: Kittleson M. D., Kienle R. D. Small animal cardiovascular medicine. St. Louis, Mosby, 1998:433-447.
2. Klír P., Knotek Z. Věda o laboratorních zvířatech – historie a současnost. Veterinářství 1996;46:211-214.
3. Brown S. A., Henik Rosemary A. Diagnosis and treatment of systemic hypertension. Vet. Clin. N. Am. Small anim. Pract. 1998;28:1481-1495.
4. Marks S. L., Abbott A. Critical care cardiology. Vet. Clin. N. Am. Small anim. Pract., 1998;28:1567-1595.
5. Štejfa M. Základy hemodynamiky. In: Štejfa M. a kol. Kardiologie. Praha, Grada, 1998:48-53.
6. Bodey A. R., Young L. E., Michell A. R. A Comparison of direct and indirect (oscillometric) measurements of arterial blood pressure in anesthetised dogs, using tail and limb cuffs. Res. Vet. Sci. 1994;57:116-120.
7. Branson K. R., Wagner-Mann C. C., Mann F. A. Evaluation of an oscillometric blood pressure in anesthetized cats and the effect of cuff placement and fur on accuracy. Vet. Surg. 1997;26:315-321.
8. Přerovský I. Angiologie (Vnitřní lékařství díl IIb). Praha, Galén, 1999:85.
9. Sander C., Kolb S., Horauf A., Reusch C. Indirect blood pressure measurement in health dogs and cats. Kleintierpraxis 1996;41:5-7.
10. Senior D. F., Vlašín M., Svobodová V. Onemocnění uropoetického systému. In: Svoboda a kol. Nemoci psa a kočky. Díl II. Brno, Noviko, 2001:1159-1252.
11. Weiser M. G., Spanger W. L., Gribble D. H. Blood pressure measurement in the dog. J. Am. Vet Med. Assoc. 1977;171:364. (Abstrakt.)
12. Martin M., Corcoran B. Systemic hypertension. In: Martin M., Corcoran B. Cardiorespiratory diseases of the dog and cat. Oxford, Blackwell Science, 1997:188-190.
13. Remillard R. L., Ross J. N., Eddy J. B. Variance of indirect blood pressure measurements and prevalence of hypertension in clinically normal dogs. Am. J. Vet. Res. 1991;52:561-565.
14. Hall W. D. Pitfalls in the diagnosis and management of systolic hypertension. Southern Med. J. 2000;93:256-260.
15. Bodey A. R., Sanson J. Epidemiological study of blood pressure in domestic cats. J. Small. Anim. Pract. 1998;39:567-573.
Adresa autora:
MVDr. Peter Scheer
Veterinární klinika MaScHEER
664 65 Malešovice 67
Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2003;53:104-109.
