Katkiewicz M., Wierzchon M. Occurence of Neospora caninum in domestic animals and its role in the etiology of reproduction disturbances. Medycyna Weterynaryjna 2002;58(5):332-336.
Neosporóza je parazitární onemocnění velkého množství druhů zvířat, z domácích pak hlavně psů a skotu. V jeho průběhu dochází k poruchám reprodukce dospělých zvířat a neurologickým příznakům u mláďat. Původcem onemocnění je Neospora caninum. Počet séropozitivních psů v západní Evropě se pohybuje podle různých zdrojů v rozmezí 0,5 - 17 %. Žádná studie však neudává počty klinicky nemocných zvířat. Pro ilustraci séropozitivních psů v Japonsku je 31 %, v Belgii 11 % a na Novém Zélandu 22 %. Byl popsán přenos infekce na koně, ovce, kozy i lišky. Je známo, že kočky jsou citlivé na experimentální infekci tachyzoity, která také vede k produkci oocyst.
Vývojový cyklus byl popsán teprve v roce 1998, ale dodnes není spolehlivě vysvětlen. Předpokládá se, že ve vývojovém cyklu se vyskytují dva hostitelé. Definitivním hostitelem je s největší pravděpodobností pes, v jehož těle dochází k pohlavnímu množení parazita (pravděpodobně ve střevním epitelu). Infikovaný pes vylučuje do prostředí oocysty, které do 24 hodin sporulují. Oocysty jsou podobné oocystám Toxoplasma gondii a Hammondia sp.
Infekce mezihostitele, kterým může být skot, ale také jiný druh zvířete (býložravec, dokonce možná i pes) se děje alimentární cestou. Sporozoity uvolněné z oocyst penetrují do predilekčních míst, jako jsou srdce, játra, mozek, bránice, interkostální svaly, plod a placenta. Zde dochází k nepohlavnímu množení a v důsledku toho se tvoří cysty naplněné zoity. Cysty Neospora caninum jsou silnostěnné a tím se liší od cyst Toxoplasma gondii, avšak jejich rozlišení ve světelném mikroskopu je prakticky nemožné. Zoity z požitých cyst jsou invazivní formou pro definitivního hostitele. Pravděpodobný je transplacentární a laktogenní přenos.
Neosporóza psů: Neosporóza psů bývá diagnostikována teprve několik let. Je většinou problémem mladých psů (od dvou týdnů do pěti měsíců), výjimečně psů dospělých a starých. Nebyla zjištěna věková ani plemenná predispozice. Infekce se šíří alimentární a transplacentární cestou. U psů rozlišujeme tři formy onemocnění, a to asymptomatickou (projevy až u gravidních fen), akutní (u štěňat, většinou končí úhynem) a chronickou (u štěňat ve věku dvou měsíců a starších). Příznaky jsou zpočátku nevýrazné: malátnost, nechuť ke hře, postupná neschopnost udržet pánevní končetiny u sebe, později až spastická paréza pánevních končetin. Paréza se postupně rozšiřuje na močový měchýř (retence moči a následný zánět močového měchýře), břišní svaly, hrudní končetiny, krční a mimické svaly. Následují příznaky encefalitidy, pneumonie a oběhového selhání. U fen dochází k poruchám reprodukce.
Neosporóza skotu: Neosporóza skotu je především onemocnění velkých stád. Zvířata se nejčastěji nakazí alimentární cestou, tj. krmivem kontaminovaným oocystami, psími výkaly a také požitím infikované placenty a abortovaných plodů. Zvířata nakažená alimentární cestou obvykle nevykazují příznaky onemocnění. Ty se objevují až u březích krav (resorpce plodů, aborty, porody mrtvých telat s častými deformacemi hlavových částí). Narozená telata mohou být ataktická, mít křeče nebo jiné nervové příznaky. Většina telat hyne. Léčba neosporózy u skotu není efektivní. Nákazu je potřeba řešit eleminací séropozitivních kusů, což je velmi obtížné z důvodu až 80% promořenosti stád. Z preventivních opatření je vhodné včas odstraňovat po porodu placenty a mrtvé plody.
Neosporóza ostatních druhů zvířat: U koní se neosporóza vyskytuje zřídka. Způsobuje reprodukční poruchy klisen a nervové příznaky u hříbat. U ovcí a koz probíhá neosporóza podobně jako u skotu.
Neosporóza lidí: Nikdy nebyly pozorovány nervové příznaky neosporózy u lidí. Na základě tohoto faktu není neosporóza považována za zoonózu. Jelikož se nákaza vyskytuje v prostředí člověka, týká se více druhů zvířat a je velmi podobná Toxoplasma gondii, není možné absolutně vyloučit patogenitu pro člověka.
Diagnostika neosporózy: Nejčastěji je využíváno sérologické vyšetření (ELISA, IF) a PCR. Sérologické testy pouze vyhledají zvířata, která přišla do styku s patogenem, ale neurčí zvířata s aktivním onemocněním. V tomto směru se nabízí přímý průkaz parazita imunohistochemickým vyšetřením cerebrospinálního moku, plicního aspirátu a dalších tkání.
Léčba neosporózy: Občas se popisuje léčba neosporózy s využitím clindamycinu, pyrimethaminu, potencovaných sulfonamidů. Efektivita léčby je hodnocena různě a pohybuje se od 0 do 50 %. Její úspěšnost závisí na stadiu onemocnění a také na tom, jak zvíře snáší léky, jelikož léčba trvá až 10 týdnů. Opětovný výskyt příznaků i samovolné vyléčení je možné.
MVDr. Stanislav Cienciala
