Organizace spotřebitelů chtějí zachovat vyhlášku, ale výrobcům ztěžuje boj se zahraniční konkurencí.
Od roku 2004 vázne novelizace vyhlášky č. 264/2003 Sb. týkající se masa, ryb a jiných vodních živočichů, vajec a výrobků z těchto surovin. Její revize je nutná, protože obsahuje některé pasáže, které řeší pro všechny členské státy závazné předpisy Evropské unie. Zmíněné duplicity se musí z naší legislativy odstranit. Otázkou je, zda se do nové vyhlášky dostanou fyzikální, chemické a smyslové požadavky a také vymezení surovin pro některé obecně známé a pro nás tradiční masné výrobky, například špekáčky či šunkový salám. Vyhláška u nich většinou zakázala používání strojně odděleného masa z kostí, drůbežího masa i separátu, u některých také jiné živočišné a rostlinné bílkoviny.
Po zrušení závaznosti českých technických norem bylo možné vyrábět jakékoliv masné výrobky bez stanovení alespoň základních pravidel a producenti zavedení standardů formou vyhlášky podporovali. Chtěli přispět k tomu, aby spotřebitelé alespoň u tradičních českých masných výrobků věděli, co si kupují. Na počátku tedy byla podle ní oboustranná snaha výrobců i státní správy stanovit základní pravidla, závazná alespoň pro určité masné výrobky. V roce 2003 nebyla Česká republika členským státem unie a nikdo ze zástupců stran, které se k danému předpisu vyjadřovaly, neměl dostatečné zkušenosti, jež by mohly zcela objasnit životaschopnost stanovených kritérií na otevřeném evropském trhu. Dnes již výrobci tuto zkušenost mají a draze ji zaplatili - na výrobce mimo ČR se totiž vyhláška nevztahuje. Zmíněné výrobky lze podle té samé vyhlášky vyrábět z drůbežího strojně odděleného masa, tedy za podmínek, které požadovanou úroveň kvality nezaručují. To znamená, že standardy nezajišťují vyrovnanou kvalitu vybraných uzenin a zároveň současná vyhláška intenzivně poškozuje tuzemské výrobce. Kompetentní orgány této situaci již delší dobu rozpačitě přihlížejí.
Zájmy konzumentů hájí spotřebitelské organizace a také odbor ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Vypuštěním zmíněných požadavků by byl opuštěn původní záměr garantovat alespoň částečně spotřebitelům standardní kvalitu výrobků, která odpovídá jejich očekáváním. Spotřebitel by měl vždy identifikovat původ výrobku, zároveň by věděl, že jen produkce od českého výrobce zajišťuje kvalitu, na niž je zvyklý a kterou za své peníze očekává. Vyhláška, resp. podmínky v ní stanovené, by se měly vztahovat i na výrobky dovážené z ostatních členských států.
