Státní veterinární dozor u nás zajišťují logicky pracovníci s vysokoškolským, popřípadě středoškolským veterinárním vzděláním. Tato v podstatě téměř stoprocentní profesní výlučnost je zárukou odpovídající vysoké odbornosti, kterou při různých příležitostech kromě veřejnosti oceňují i inspekce z EU. V budoucnu však tomu tak nemusí být, neboť zájem o práci ve státní správě uvadá.
Absolventi veterinárních fakult Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně totiž dávají raději přednost zaměstnání v soukromém sektoru, neboť si zde více vydělají.
V současné době pracuje na Státní veterinární správě, v Krajských veterinárních správách a v jejich inspektorátech necelá tisícovka veterinárních lékařů, z nichž mnozí jsou na hranici důchodového věku. V budoucnu bude vzrůstat úloha státního veterinárního dozoru zejména v oblasti kontroly zdravotní nezávadnosti surovin a potravin živočišného původu a pro tyto úkoly připravuje odpovídající pracovníky fakulta veterinární hygieny na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Lze říci, že absolventi budou mít o práci postaráno, protože tato oblast je velmi perspektivní. Uplatnění budou však moci najít i absolventi jiných fakult a odborů.
Státní veterinární dozor se pochopitelně netýká jen kontroly zdravotní nezávadnosti zemědělské produkce, kontroluje též zdraví zvířat, péči o welfare, neboli pohodu zvířat apod. Lze očekávat že se vstupem naší republiky do EU role veterinárního dozoru ještě vzroste.
Komplexní zajištění státního veterinárního dozoru je obecnou prioritou a jejímu odpovídajícímu zajištění se Státní veterinární správa ČR věnuje v současné době se zvýšeným úsilím. Nyní, po nabytí účinnosti novely veterinárního zákona č. 131/2003 dne 1. července 2003, pracuje Státní veterinární správa na zdokonalení komunikace mezi krajskými veterinárními správami a jejich inspektoráty a na vyjasnění kompetencí těchto subjektů, které zajišťují státní veterinární dozor.
Je například jasné, že ne vždy jsou pro dozorované subjekty – zemědělce, zpracovatele či vývozce a dovozce - pochopitelné kompetence Krajských veterinárních správ a jejich inspektorátů. Proto bylo také nutné, aby novela veterinárního zákona nabyla účinnosti dostatečnou dobu před přijetím ČR do EU, aby se vše v předstihu dostalo na standardní úroveň, jako v členských zemích EU.
S tím souvisí například i vystavování veterinárních osvědčení pro přesun zvířat na jatka, ta musejí být vždy i v rámci okresů, veterinárních osvědčení pro přesun pak mezi kraji. Tato praxe se musí dostat do povědomí zejména chovatelů. Patří sem také důraz na evidenci a registraci chovaných zvířat a na povinnost chovatelů každou změnu hlásit neprodleně do centrální evidence zvířat.
Státní veterinární správa ČR věří, že její úsilí přinese kýžené ovoce a zpráva, kterou budou orgány EU v listopadu o naší připravenosti na vstup do Unie zpracovávat, bude příznivá.
