Co asi sleduje poslanecký návrh novelizace veterinárního zákona, která se týká nového akreditovaného studijního programu pro absolventy Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně a má spočívat ve specializovaném postgraduálním programu, zaměřeném na jednotlivé druhy zvířat. Pokud vůbec jde o dobrý úmysl, je dobré si připomenout, že cesta do pekel je právě takovými lemována. A pokud není, tím hůře.
Komora veterinárních lékařů s takovou novelou veterinárního zákona nesouhlasí a k jejímu nesouhlasu se připojila i Státní veterinární správa. Podle Radky Vaňousové, prezidentky komory, je pozměňovací návrh nekoncepčním zásahem do veterinární legislativy, bez jakékoli provázanosti s dalšími právními normami (mj. zákonem č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů ČR):
„Zaměření postgraduálního a specializačního vzdělávání veterinárních lékařů výlučně podle druhů zvířat (či skupin druhů zvířat) je zastaralý a nevyhovující koncept, který dnes neplní požadavky praxe a opomíjí oborové kontinuální a specializační vzdělávání (např. ortopedie, diagnostické zobrazovací techniky, reprodukce).
Postgraduální vzdělávání humánních lékařů nelze porovnávat s kontinuálním vzděláváním veterinárních lékařů. Kontinuální vzdělávání humánních lékařů se navíc uskutečňuje především ve zdravotnických zařízeních, zdaleka ne přímo na fakultách. Navíc oborová základna i technické a personální zázemí humánní oblasti jsou s veterinárními podmínkami neporovnatelné.
Vysoká škola uskutečňující relevantní akreditovaný program musí být jedním z poskytovatelů kontinuálního vzdělávání, avšak nemůže být poskytovatelem jediným, ani nemůže poskytovat společenské garance, které jsou zákonem svěřeny komoře.
Praktičtí veterinární lékaři dnes absolvují vzdělávací programy poskytované množstvím vzdělávacích institucí v zahraničí a širokou paletu vzdělávacích akcí, které organizuje Komora veterinárních lékařů a které vycházející vstříc reálným potřebám a poptávce.
Pokud by se na základě změny zákona vysoká škola stala programovým poskytovatelem kontinuálního vzdělávání pro praktické veterinární lékaře, lze očekávat fatální dopady na kvalitu veterinárního postgraduálního vzdělávání i kvalitu veterinární péče o společenská i hospodářská zvířata a navíc i nivelizaci veterinárního kontinuálního vzdělávání, provázenou zcela zbytečnou časovou i finanční ztrátou pro praktické veterinární lékaře.“
Právě i kvůli garantování úrovně veterinární péče, vlivu na odbornost lékařů a zajišťování dalšího vzdělávání vznikly ze zákona profesní komory, tedy i Komora veterinárních lékařů. KVL již léta zajišťuje postgraduální vzdělávání i odborné semináře, a to se znalostí věci, tj. praxe. Avšak nyní, naprosto v rozporu se zákonem o KVL, se objevil návrh implementovat tuto činnost do studijních programů VFU, a ještě formou zakotvení ve veterinárním zákoně! Nic takového přece nemá veterinární zákon řešit, jak vyplývá i ze stanoviska Státní veterinární správy.*
Josef Duben
PR KVL
