Přestože Státní veterinární správa ČR upozorňuje včas a s předstihem zemědělce i producenty a zpracovatele na všechny nové trendy, na chystané změny a legislativní úpravy, lze téměř při každé uskutečněné změně zaslechnout pobouřený hlas těch, kteří se zrovna probudili.
Někteří zpracovatelé se divili, že po novém roce třeba nebudou moci dál vyrábět, a co že v té žádosti o schválení má být? Nejnověji se zase někteří chovatelé diví tomu, že jsou zakázané masokostní moučky pro hospodářská zvířata. Na tuto eventualitu upozorňoval Josef Holejšovský, ústřední ředitel Státní veterinární správy, již v době, kdy EU tento zákaz, formulovaný jako dočasný, přijala, tj. od 1. 1. 2001. Konstatoval, že bude-li platit totální zákaz mouček v době vstupu naší republiky do EU, ČR jako členská země jej bude muset též uplatnit. A při různých příležitostech jsme na tento fakt upozorňovali. Proto je dnes s podivem, že někdo může zákaz mouček platící u nás nyní od 1. 11. 2003 považovat za něco překvapivého. A dokonce se dovolává toho, aby vláda vyjednala přechodné období, které vlastně tím, že ČR tento zákaz přijímá až šest měsíců před vstupem do EU, zatímco jiné kandidátské země již tak dávno učinily, trvá již téměř tři roky, přesně bez dvou měsíců. To je v současné době proto dost iluzorní požadavek. To si kritici tohoto, ano zajisté diskutabilního, ale platného zákazu, měli uvědomit dříve.
Zajisté je oprávněné tvrzení, že masokostní moučky jsou u nás vyráběny již od roku 1961 za takových parametrů, že jsou zlikvidovány nejen všechny sporulující mikroorganismy, ale je destruován i případný závadný prion. Dobře ale je známo, že obchod nezná hranic, jak jinak si vysvětlit výskyt BSE u nás, než proniknutím něčeho závadného z dovozu.
Rozhodnutí Evropské komise, které jsme nyní šest měsíců před vstupem do EU též přijali, je z evropského hlediska pochopitelné. Jedině totálním zákazem je možné vyloučit z krmivového řetězce všechny rizikové faktory, které nelze dozorem uhlídat. Zákaz v této podobě bude platit nejméně do poloviny roku 2005. Poté může být nějak modifikován. Například tak, že by časem mohlo být povoleno používání masokostních mouček pro zkrmování tzv. nekanibalistickým způsobem, a to nejprve z drůbeže prasatům. Takové moučky by se musely vyrábět jen z jatečných odpadů ze zvířat, která byla shledána jako způsobilá k výživě lidí. Takovéto úvahy lze považovat za reálné a obhajitelné a Státní veterinární správa ČR je bude v EU podporovat.
V každém případě je nutné si uvědomit, že všechny veterinární zákonné normy, které platí u nás, platí i v EU, tudíž, jsou ve všech členských zemích stejné podmínky. A to je základní zásada členských zemí – všem rovné podmínky. Státní veterinární správa ČR má též zájem umožnit našim zemědělcům i zpracovatelům a vývozcům takové podmínky, aby mohli ve společném evropském prostoru uspět.
