J. MEZEROVÁ
Fakulta veterinárního lékařství Veterinární a farmaceutické univerzity Brno
Veterinářství 2003;53:349-351.
SOUHRN
Mezerová J. Obstipace žaludkovitého rozšíření velkého kolonu u koně. Veterinářství 2003;53:349-351.
Obstipace žaludkovitého rozšíření velkého kolonu je příčinou jak akutního kolikového onemocnění, tak opakovaných epizod abdominální bolesti, chronického strádání a zhoršeného výživného stavu. Intenzita bolestí i stupeň alterace celkového zdravotního stavu kolísají v širokém rozmezí. Diagnóza je stanovena na základě rektálního vyšetření nebo chirurgické revize dutiny břišní. Výtěžnost rektální palpace omezují obtížná dostupnost pravého dorzálního kolonu, silné kolikové bolesti i další fyziologické nebo patologické změny v abdomenu. Obstipace žaludkovitého rozšíření může být doprovázena dalším současně se vyskytujícím patologickým stavem. Změněné polohy velkého kolonu jsou považovány za její komplikaci. Konzervativní léčba je úspěšná u pacientů s krátkým trváním onemocnění a obstipací pravého dorzálního kolonu, která reprezentuje jediný patologický nález. Indikaci pro operaci představují chronický průběh nemoci, vážně alterovaný celkový zdravotní stav, silné kolikové bolesti neutišitelné analgetiky, rektální nález nevylučující přítomnost strangulovaného střeva či jiné konzervativně neřešitelné léze a neúspěšná medikamentózní léčba. Chronická recidivující obstipace nereaguje na konzervativní léčbu a je pouze dočasně řešitelná chirurgicky. Její prognóza je posuzována jako nepříznivá.
SUMMARY
Mezerová J. The right dorsal colon impaction in the horse. Veterinářství 2003;53:349-351.
The right dorsal colon impaction in the horse is found out to be a cause of acute as well as chronic and recurring colic. The intensity of abdominal pain and the degree of general health alteration vary quite considerably. Slight and intermittent abdominal discomfort with good general health condition is observed in some patients, while severe colic pain that did not resolve after analgesics is observed in the others. In some of the patients the health condition is markedly disturbed. The diagnosis is established on the basis of the rectal examination or surgical exploration of the abdominal cavity. The yield of the rectal palpation is limited by the availability of the right dorsal colon, severe pain and further physiologic or pathologic changes in the abdomen. The right dorsal colon impaction can be complicated by some other pathologic conditions, such as large colon dislocation. The conservative treatment is successful in the patients with the short duration of the disease and the right dorsal colon impaction as a sole pathological finding. The indication for the operation are: the chronic course of the disease, severe alteration of the general health condition, heavy colic not responding to the analgesics, the rectal finding of possible colon strangulation or some other lesion that is not curable conservatively, and unsuccessful conservative treatment. The prognosis is evaluated as good in the patients with acute and simple impaction and uncertain in the patients with further complicating pathologic condition. The prognosis of chronic recurrent impaction is considered as poor.
Obstipace velkého kolonu se řadí k nejčastějším a dobře známým příčinám kolikových onemocnění u koní a jejich léčba se tak stává pro terénního veterinárního lékaře s hipiatrickou praxí běžnou pracovní náplní. Přestože ve většině případů je jednorázová veterinární intervence účinná a často dostačující, některá zvířata mohou vyžadovat velmi intenzivní několikadenní péči, která přesahuje rámec i možnosti běžné odborné praxe.1-4 Klinické příznaky, diagnostika a zejména terapie i prognóza onemocnění jsou do značné míry závislé na lokalizaci obstipace ve vzestupném tračníku. Zatímco pacienti s obstipací ventrálního kolonu a pánevní flexury se ošetřují většinou konzervativně a onemocnění je u nich spojeno s příznivou prognózou, u koní s obstipovaným dorzálním kolonem a především žaludkovitým rozšířením může i velmi intenzivní konzervativní léčba selhat a chirurgická intervence se stává nezbytnou. Při protrahovaném průběhu a příliš pozdní indikaci laparotomie bývá onemocnění doprovázeno řadou komplikací a vyhlídky na úspěšné zvládnutí koliky se zhoršují.5,6 Řada autorů upozorňuje na skutečnost, že se obstipace žaludkovitého rozšíření může stát také faktorem, který spouští mechanismus vzniku dislokací nebo torzí velkého kolonu.6-9 Tato onemocnění mohou bezprostředně ohrožovat život postiženého zvířete a bez urgentního operačního zákroku končit v krátké době smrtelně.
V posledních letech byla na naši kliniku předvedena relativně velká skupina pacientů, které obstipace žaludkovitého rozšíření velkého kolonu spojovala. Anamnestické údaje a klinický obraz onemocnění se však u jednotlivých zvířat markantně odlišoval. Zatímco někteří koně vykazovali známky „typické obstipační koliky“ a odpovídali na klasickou medikamentózní léčbu, u jiných i intenzivní konzervativní terapie nevedla k úspěchu nebo bouřlivé abdominální bolesti vyžadovaly okamžitou chirurgickou intervenci. Přestože se u větší části pacientů podařilo impakci rektálně palpovat a určit jako příčinu koliky, u některých se stala překvapujícím odhalením při laparotomii. Ojedinělé nebyly ani případy, kdy obstipaci v žaludkovitém rozšíření doprovázely další patologické situace v dutině břišní – změněné polohy či impakce v jiných úsecích tlustých střev.
Etiopatogeneze
Přestože obstipace různých částí velkého kolonu patří k nejdéle známým a velmi častým kolikovým onemocněním, jejich příčina není vždy známa. Objevují se u všech plemen koní, obou pohlaví i zvířat všech věkových kategorií. Jedinou skupinu, ve které se impakce vzestupného tračníku vyskytují výjimečně, tvoří sající hříbata.6
Odpověď na otázku, proč dochází k obstipaci jak v žaludkovitém rozšíření, tak v ostatních částech velkého kolonu, lze hledat v identifikaci poruch a faktorů, které narušují funkci tlustého střeva v trávení i transportu zažitiny a usnadňují nahromadění střevního obsahu vedoucí k mechanické obstrukci střevního lumen.8 Velký objem těžko stravitelných nebo špatně strukturovaných (vláknitých, dřevnatých, suchých, příliš krátce řezaných) komponent objemného krmiva, nedostatek vody a pohybu se jako příčiny obstipací velkého kolonu objevují jak v práci Breuera, která byla uveřejněna už před více než sto lety, tak v publikacích současných autorů.2,6,8,10
Špatný stav chrupu způsobující nedostatečné rozmělnění přijímaného krmiva, poruchy žvýkání i přítomnost cizorodého materiálu v píci zaujímají podle literárních pramenů další čelní místa v seznamu predisponujících faktorů.6,8,11
Snížený příjem tekutin, který je obvykle pozorován v zimních měsících, kdy zvířata méně pijí kvůli chladnému počasí nebo zmrzlým zdrojům vody, způsobuje zahuštění střevního obsahu. U koní pohybujících se v tomto období na pastvinách k němu přispívá i spásání hrubé suché píce. V horkých letních dnech mohou obstipace vyvolat také vysoké ztráty tekutin pocením. Nedostatečný příjem či nadměrný výdej tekutin se podílí na vzniku obstipací nejenom zahuštěním zažitiny, ale deficit vody také redukuje aktivitu střevní mikroflóry. Posledně jmenovaný účinek mají i některá perorálně podávaná antibiotika.6,8,9
Významnou příčinou obstipací je narušená motilita kolonu, kterou negativně ovlivňují různé exo- i endogenní faktory. Jako příklady z této skupiny lze jmenovat nedostatečný pohyb, povětrnostní vlivy, parazitární infekce a stres. Nedostatek zátěže se uplatňuje především u koní, kteří jsou zvyklí na volný pohyb ve výbězích nebo pravidelný trénink.3,6,8,10
Někteří autoři zaznamenali ve svých souborech pacientů s impakcí velkého kolonu poměrně velké zastoupení koní, kteří měli nařízený klid v boxu kvůli muskuloskeletálním problémům či prodělané artroskopické operaci.3 V této souvislosti lze polemizovat nejenom o vlivu změněného denního režimu, ale také o působení celkové anestezie, peri- a postoperační medikace i vlivu vlastního chirurgického zákroku.
Poruchy motility na úrovni enterálního nervového systému (plexus myentericus) jsou považovány za příčinu chronických obstipací. Němečtí autoři, kteří se dlouhodobě zabývali chronickou recidivující obstipací céka, zjistili, že u části chirurgicky ošetřených koní se po určité době vyvinula recidivující obstipace žaludkovitého rozšíření velkého kolonu s hypertrofií střevní muskulatury. Histopatologickým vyšetřením stěny převislé části hlavy céka, která bývala primárně postižena, prokázali signifikantní zesílení cirkulární svalové vrstvy a úbytek neuronů.6,12,13Na klinické závěry těchto autorů, že hypertrofie střevní stěny je spojena s déletrvajícími obstipacemi, upozornila také česká literatura už v roce 1941.11Chronická obstipace žaludkovitého rozšíření vyvolaná redukcí buněk myenterických ganglií byla popsána už u šestiměsíčního hříběte.5
Zvláštní kategorii obstipačních kolik spojených s žaludkovitým rozšířením tvoří tzv. pískové koliky. Objevují se u dospělých koní, kteří jsou drženi na pastvině nebo ve výběhu s nedostatečným travním porostem a písčitým podkladem, kde mohou přijímat společně s pící i písek. Zvýšená incidence je spojována také se solí obsaženou v písku, která ho zchutňuje, a spekuluje se i o nedostatku hrubé vlákniny v krmné dávce. Obstipát se obvykle formuje v pravém dorzálním a transverzálním kolonu a je tvořen jemným či hrubým pískem nebo dokonce štěrkem.8,14,15Akumulace písku nebývá podle některých autorů běžně pozorována u hříbat, přestože zvířata této věkové kategorie písek přijímají a v gastrointestinálním traktu zdravých i nemocných jedinců je nalézán.16,17
Obstipace žaludkovitého rozšíření velkého kolonu jsou považovány také za jednu z vyvolávajících příčin dislokace a torze kolonu.6,7 Při obstipaci žaludkovitého rozšíření dochází k meteorismu v prestenotické části kolonu. Těžká dorzální sloha kolonu klesá, zatímco plynem naplněná lehčí ventrální sloha kolonu stoupá ke stropu dutiny břišní. Pokud nedojde k otočení většímu než 180°, střevní lumen se neuzavírá a při vyřešení obstipace se kolon opět vrací do své normální polohy.6,7
U několika pacientů naší kliniky byla při operaci diagnostikována současně masivní obstipace žaludkovitého rozšíření a zátková obstipace malého kolonu. Souvislost mezi nimi je nejasná a nelze tvrdit, že jeden patologický stav je komplikací druhého nebo že se oba problémy vyskytují současně jen náhodou. Jak obstipace žaludkovitého rozšíření, tak impakce malého kolonu mohou mít stejnou etiologii a oba patologické stavy potom vznikají ve stejnou dobu nezávisle na sobě. Na druhé straně v souboru pacientů naší kliniky nebyla nalezena obstipace pravé dorzální slohy u koně mladšího jednoho roku, pokud toto zvíře netrpělo současně impakcí malého kolonu. Impakce malého kolonu je ve srovnání s obstipací velkého kolonu v této věkové kategorii mnohem častější příčinou koliky. Nabízí se tak myšlenka, že primárně dochází k obstrukci malého kolonu a až sekundárně poruchou střevní motility nastává akumulace obsahu v pravé dorzální sloze.18
Klinické symptomy
Klinický obraz obstipace žaludkovitého rozšíření velkého kolonu charakterizuje široká variabilita ve vyjádření jednotlivých symptomů. Zatímco u některých pacientů převládají mírné a intermitentní kolikové bolesti doprovázené nenarušeným celkovým zdravotním stavem, jiní vykazují známky vážného kolikového onemocnění, které se projevuje silnou alterací celkového zdravotního stavu i analgetiky neutišitelnými abdominálními bolestmi.6,9,18
Projevy bolesti se zesilují, dojde-li ke kompletní obstrukci střevního lumen nebo tlakové nekróze v místě impakce. Je logické, že také v případech, kdy se obstipace žaludkovitého rozšíření stává vyvolávající příčinou dislokace nebo dokonce torze ascendentního kolonu, je onemocnění spojeno s těžkými abdominálními bolestmi a výraznou alterací celkového zdravotního stavu.6-8,18Obstipace pravého dorzálního kolonu v jinak „prázdné“ dutině břišní, zjištěná až při probatorní laparotomii, však byla téměř šokujícím odhalením u jednoho pacienta naší kliniky, který přes negativní rektální nález projevoval velmi silné kolikové bolesti nereagující na opakované podání analgetik a sedativ.18
Střevní peristaltika u pacientů s obstipací žaludkovitého rozšíření je obvykle zřetelně snížená, u některých zvířat ji však lze hodnotit jako normální nebo dokonce zvýšenou.3,6,8,18 Hodnoty tepové frekvence, barva sliznic a spojivek, čas kapilárního plnění, stupeň dehydratace odrážejí dobu trvání onemocnění, intenzitu bolestí, míru narušení celkového stavu a případné komplikace. U krátkodobých prostých obstipací tyto parametry nebývají změněny, vážnější alterace jsou spojeny se současnou dilatací a dislokací kolonu nebo se objevují u některých případů s protrahovaným průběhem. Celkové příznaky toxemie signalizují ireverzibilní poškození či rupturu postiženého střeva.3,6,8 Laboratorní ukazatele se obvykle pohybují ve fyziologickém rozmezí, hemokoncentrace je nejčastější odchylkou při dlouhodobém průběhu koliky.6
Chronická obstipace žaludkovitého rozšíření velkého kolonu bývá doprovázena intermitentními a recidivujícími kolikovými bolestmi, abdominální distenzí a přechodnými febrilními epizodami5 nebo progresivním zhoršováním výživného stavu.18
Obstipace pravého dorzálního kolonu spojená s příjmem písku je u řady pacientů chronickým onemocněním, které se projevuje postupným chřadnutím, průjmy a opakovanými kolikovými epizodami.16U jiných zvířat však nastupuje jako akutní kolikové onemocnění doprovázené vážnou alterací a nespecifickým rektálním nálezem.8,14,15,18 V odborné literatuře často nebývá zodpovězena otázka, jak dlouho se písek akumuluje v trávicím ústrojí před tím, než dojde ke klinické manifestaci onemocnění. To, že tato doba bývá rozdílná, dokládají dva chirurgicky řešené případy z naší kliniky. První kůň byl svým novým majitelem zakoupen 3 měsíce před příjmem a během nich prodělal několik kolikových epizod, které byly vždy zvládnuty analgetiky. Zatímco v původním působišti byl držen ve štěrkopískovém výběhu, u nového majitele do kontaktu s tímto materiálem nepřišel. Z anamnézy tedy vyplývá, že hrubý písek a štěrk byl v trávicím traktu (žaludku a pravém dorzálním kolonu) nahromaděn minimálně 3 měsíce před tím, než vyvolal konzervativně neřešitelné kolikové onemocnění. V případě druhého pacienta se jednalo o chovnou klisnu, která byla spolu s ostatními vysokobřezími klisnami v hřebčíně na několik hodin denně pouštěna do pískového výběhu. Dva dny před vznikem konzervativně nezvládnutelné koliky byl do tohoto výběhu navezen nový slévárenský písek. Po chirurgickém odhalení příčiny onemocnění začali ošetřovatelé stádo více pozorovat a zjistili, že také ostatní klisny písek s chutí olizují. Na rozdíl od dřívějšího povrchu výběhu byl písek ze sléváren slaný, a pravděpodobně proto byl pro koně chutný. U žádné další klisny se podle sdělení terénního veterinárního lékaře v následujících dnech či týdnech koliková epizoda neobjevila.18Tato skutečnost potvrzuje výsledky zahraniční studie, že normální intestinální motilita může písek z trávicího traktu odstranit, ale že tato schopnost je u jednotlivých zvířat rozdílná.19
Diagnóza a diferenciální diagnóza
Četné literární prameny se shodují na konstatování, že stanovení diagnózy při obstipaci v oblasti levého ventrálního kolonu a pánevní flexury je poměrně jednoduché, protože rektální vyšetření poskytuje zcela jednoznačný nález.6,20Jiná je situace při obstipaci žaludkovitého rozšíření velkého kolonu. Palpace impakce lokalizované v této oblasti může být především u velkých koní problematická, protože pravá dorzální sloha kolonu je už obtížně dosažitelná.6,9,20 I značně zvětšenou postiženou část střeva lze dosáhnout konci prstů jen při maximálně hluboké exploraci. Konvexní strana tvrdého zduření je palpovatelná v oblasti mediánní linie a vpravo od ní. Protože na tomto místě je obstipát nejtvrdší, nelze do něho vtlačit prsty a svojí konzistencí může připomínat enterolit. Vyšetření ztěžuje fakt, že mezenteriální kořen odstupuje kaudálně od žaludkovitého rozšíření velkého kolonu, takže ho při palpaci vždy překrývá. V některých případech sahá obstipace až do transverzálního kolonu a je potom lokalizovatelná pod renolienálním vazem jako horizontálně probíhající útvar.20Někteří klinici dokonce považují koně, kteří vykazují symptomy obstipační koliky a mají negativní rektální nález, za zvířata trpící impakcí pravého dorzálního kolonu.9
Diagnóza pískových impakcí je stanovena na základě rektálního vyšetření, palpace přes střevní stěnu během probatorní laparotomie a nálezu písku ve střevním obsahu po kolotomii. Rektální nález často odpovídá dislokaci nebo torzi velkého kolonu. Je uváděno i stanovení diagnózy pískové obstipace abdominocentézou, při které došlo k nechtěné penetraci tlustého střeva.14,17 U malých plemen koní a hříbat lze využít také rentgenologického vyšetření.16,19,21
Diferenciálně diagnosticky připadají při obstipaci žaludkovitého rozšíření v úvahu abscesy v oblasti předního mezenteriálního kořene, tumory mízních uzlin (lymfosarkom) a enterolity. Povrch abscesů a novotvarů však nebývá tak hladký, jako je střevní stěna;6 při podezření na enterolitiázu lze zvážit rentgenologické vyšetření.19,21
Terapie
Cílem medikamentózního ošetření koní s obstipací pravého dorzálního kolonu je stejně jako u pacientů s impakcí ventrálních sloh nebo pánevní flexury utišení bolesti, redukce intestinálního spazmu v místě impakce a hydratace střevního obsahu, která umožní jeho pasáž a obnovení normální intestinální motility.8
Klasická léčba, která však svou platnost neztrácí ani dnes, spočívá v podávání salinických projímadel a olejovitých prostředků. Nosojícnovou sondou aplikovaná salinická projímadla (síran sodný a hořečnatý) jsou účinná pro své resorpční schopnosti a pevnou vazbou tekutiny. Olejovité prostředky ve formě indiferentních olejů (parafínový olej) nebo rostlinných slizů (odvar lněného semínka) chrání střevní sliznici před dráždícím obsahem ve střevě, zabraňují jeho kvašení i resorpci toxinů a mají určitý laxativní účinek. Současné standardní terapeutické schéma pro ošetření pacientů s obstipací velkého kolonu tvoří navíc kombinace intravenózně aplikovaných tekutin, sedativ, analgetik nebo protizánětlivých látek.3
Agresivní intravenózní aplikace tekutin je dnes preferována pro léčbu všech impakcí velkého kolonu, které nereagují na iniciální podání laxativ.3,6,22 Parenterální přísun tekutin není pouze nejlepším hydratačním ošetřením, nýbrž má významné laxativní působení. Nedochází k další resorpci vody ze střevního obsahu a dokonce nastává jeho změkčování zvýšenou sekrecí.6,8 Objem infuzních roztoků, který by měl být denně aplikován, je 3 až 5krát větší, než je tzv. udržovací dávka (množství, které kompenzuje ztráty vody a elektrolytů močí, trusem a plícemi). U dospělého koně udržovací objem kolísá v rozmezí 15 až 25 l tekutin denně. Podle některých literárních zdrojů je koním s impakcemi velkého kolonu infundováno průměrně 118,9 l/den, ale v těchto údajích jsou zahrnuti pacienti s impakcemi různých částí kolonu.3 Zkušenosti získané na našem souboru pacientů naznačují, že pokud je obstipace žaludkovitého rozšíření řešitelná konzervativně, pacienti potřebují obvykle mnohem méně intenzivní infuzní terapii.18 Řešení úporné obstipace ventrálního kolonu vyžaduje naopak o hodně náročnější infuzní léčbu a dodaný objem se potom blíží zahraničním údajům.18
Utišení viscerální bolesti pomáhá zvrátit efekty adrenergní inhibice intestinální motility.1,3 Používanými preparáty jsou sedativa a analgetika. Lékem první volby je u pacientů naší kliniky hyoscin butylbromid (Buscopan inj.), protože je rutinně používán pro provedení iniciálního a velmi často i opakovaného rektálního vyšetření. Navozená spazmoanalgezie je většinou plně dostačující i pro utišení mírných kolikových bolestí, které doprovázejí obstipační koliky.18 Xylazin, agonista alfa–adrenoreceptorů, způsobuje sedaci, analgezii i bradykardii a na krátkou dobu redukuje motilitu kolonu. Posledně jmenovaná vlastnost může být prospěšná pro uvolnění intestinálního spazmu okolo obstrukce, umožnění absorpce tekutin do obstipátu a odchodu plynů. Sedativní účinek je navíc výhodný pro rektální vyšetření u obtížně zvladatelných koní a u zvířat, která se brání manipulaci spojené s infuzní terapií.3,18 K utišení kolikových bolestí během doby, která je vyžadována pro hydrataci a změkčení obstipátu, je často nezbytné i opakované ošetření xylazinem. Flunixin meglumin, nesteroidní antiflogistikum, redukuje prostaglandinem zprostředkovanou viscerální bolest během intestinální obstrukce a distenze, snižuje účinky uvolnění endotoxinu, ale zjevně neinhibuje motilitu kolonu. Protože svým působením může maskovat klinické příznaky endotoxemie, intestinální distenze i strangulace, je nezbytné pečlivé zvážení dávky a nepřetržité monitorování pacienta.3,8 Nedostatečný nebo krátkodobý účinek tohoto analgetika u pacienta s obstipační kolikou lze považovat za významný indikátor nutnosti chirurgické intervence.18
Psyllium je některými autory, kteří vyzdvihují jeho schopnost penetrovat, hydratovat a rozrušit impakci, považováno za nejlepší prostředek pro ošetření pískových kolik.16,17 Odborná literatura zmiňuje také aplikaci intestinálních stimulancií – neostigminu, karbacholu a pantenolu – v případech, kdy se obstipace začíná uvolňovat. Současně však upozorňují na nebezpečí zesílení abdominálních bolestí či ruptury střevní stěny, která může být při déletrvajícím onemocnění zeslabená nebo dokonce nekrotická.17
Indikace pro operaci
Obstipace žaludkovitého rozšíření ascendentního kolonu je onemocněním s relativní indikací pro operaci. Při rozhodování o způsobu ošetření se zvažují anamnestické údaje, výsledky klinického vyšetření a odezva na medikamentózní léčbu. Rozhodujícími anamnestickými informacemi jsou doba trvání koliky a průběh onemocnění, které jsou vztahovány k aktuálnímu zdravotnímu stavu.3,4,6,18
Pokud pacient nevykazuje kolikové bolesti vůbec nebo je lze tlumit mírnými dávkami analgetik, jeho celkový zdravotní stav není výrazně alterován, onemocnění nemá chronický charakter a impakce v žaludkovitém rozšíření je jediným patologickým nálezem, má konzervativní terapie vysokou naději na úspěch. Distenze velkého kolonu nebo céka není v medikamentózní léčbě překážkou.18
Operace je indikována u pacientů, kteří nereagují na konzervativní léčbu (neúspěšná infuzní terapie po dobu 1 – 2 dnů) nebo ji kvůli silným kolikovým bolestem netolerují, u zvířat s vážněji alterovaným celkovým zdravotním stavem a v případech, kdy nelze vyloučit strangulaci velkého kolonu. Konzervativní ošetření bývá často neúspěšné u masivních, rektálně snadno dosažitelných obstipací žaludkovitého rozšíření velkého kolonu a u silných pískových impakcí.4,6,14Chirurgické ošetření se preferuje u koní, u nichž není proveditelné rektální vyšetření, nebo u zvířat vykazujících přes negativní rektální nález příznaky abdominálního diskomfortu.3,4,6,18 Laparotomie je nezbytná u pacientů s chronickými a recidivujícími kolikovými epizodami.
Prognóza
Obstipace velkého kolonu jsou obecně považovány za koliková onemocnění, která jsou při méně či více intenzivní léčbě spojena s vysokou nadějí na vyléčení. Prognosticky nejspornější se jeví obstipace žaludkovitého rozšíření, protože poměrně často vyžadují chirurgickou intervenci, a postižení koně jsou tak vystaveni komplikacím, které abdominální chirurgie přináší. Protože rektální vyšetření neumožní vždy rychlé stanovení diagnózy, přicházejí pacienti často v pokročilém stadiu onemocnění. Na základě dlouhotrvající iritace sliznice není vzácný postoperativní výskyt salmonelózy a tyflokolitidy.6
Chronická forma obstipace žaludkovitého rozšíření s hypertrofií střevní stěny se stává přes počáteční terapeutické úspěchy neléčitelným onemocněním.6,134 Jeden kůň ze souboru pacientů naší kliniky byl kvůli impakci žaludkovitého rozšíření, která vyžadovala chirurgické ošetření, během jednoho roku hospitalizován třikrát. Jak před druhou, tak před třetí laparotomií kůň neúspěšně prodělal velmi náročnou medikamentózní a infuzní léčbu. Na základě této zkušenosti můžeme souhlasit s tvrzením německých autorů,6 že chronická recidivující obstipace se konzervativně zvládnout nedá a opakovaná operace spočívající v evakuaci obsahu kolonu přináší pouze dočasné odstranění problému. Navíc můžeme připojit vlastní poznatek, že recidivě nelze ani zabránit. Mezi druhým a třetím operačním zákrokem byl náš pacient pod trvalou veterinární kontrolou, která spočívala v opakovaném rektálním vyšetření v týdenních intervalech. Jakmile rektální palpace prokázala i nepatrně zvýšenou náplň kolonu, byl kůň ošetřen perorálním nálevem hořké soli a parafínového oleje. Majitel upravil krmnou dávku tak, že kůň dostával kvalitní luční seno, zelenou píci, v zimním období denně mrkev nebo krmnou řepu, mačkaný oves a měl neomezený přístup k vodě. Kromě toho mu byly trvale podávány malé dávky hořké soli a místo slámou byl podestýlán hoblinami. Hřebec denně absolvoval lehkou práci pod sedlem nebo na lonži. Pracovní zatížení bylo voleno tak, aby koně neunavilo a nepůsobilo jako stresový faktor. Dvoudenní nepřítomnost majitelů spojená se změnou denního režimu a opožděním pravidelného vyšetření způsobila recidivu konzervativně neléčitelné impakce.18
Literatura:
1. Sellers A. F., Lowe J. E. Review of large intestinal motility and mechanism of impaction in the horse. Equine Vet J 1986;18:261–263.
2. White N. A. Epidemiology and etiology of colic. In: White N. A. (ed). The Equine Acute Abdomen. Philadelphia; WB Saunders, 1990:50–64.
3. Dabareiner R. M., White N. A. Large colon impaction in horses: 147 cases (1985 – 1991). JAVMA 1995;206(5):679–685.
4. Brodowski G., Fischer J., Hell H. Überlebensrate und Komplikationen chirurgisch behandelter Pferde mit Kolik. Praktischer Tierarzt 2000;81,(6):486–493.
5. Murray M. J., Parker G. A., White N. A. Megacolon with myenteric hypogangliosis in a foal. JAVMA 1988;1,192,(7):917–919.
6. Huskamp B., Kopf N., Scheidemann W. Magen – Darm – Trakt. In: Dietz O., Huskamp B. Handbuch Pferde Praxis. Stuttgart; Ferdinand Enke Verlag, 1999:411–502.
7. Bonfig H. Zur Torsio coli ascendentis des Pferdes – eine retrospektive Analyse von 292 Fällen. Inaugural – Dissertation, Tierärztliche Hochschule Hannover 1987:155.
8. Sullins K. E. Diseases of the large colon. In: White N. A. The equine acute abdomen. Philadelphia; Lea Febiger, 1990:375–391.
9. White N. A., Dabareiner R. M. Treatment of impaction colics. Vet Clin North Am Equine Pract 1997;13(2):243–259.
10. Breuer K. H. Nemoce koňské. Omaha – Nebraska; Národní tiskárna, 1900:485.
11. Král F. Kolika koní. Knihtiskárna Oldřich a František Balatka v Holešově; Družstvo zvěrolékařů Brno, 1941:169.
12. Schusser G. F., Scheidemann W. Strukturelle Untersuchungen des Blinddarmes bei Pferden mit chronisch rezidivierender Blinddarmobstipation. XII. Tagung über Pferdekrankheiten, Essen 1997.
13. Scheidemann W. Langzeitergebnisse der Erweiterungsplastik vom Ostium caecocolicum bei der chronisch rezidivierenden Blinddarmobstipation. XII. Tagung über Pferdekrankheiten, Essen 1997.
14. Specht T. E., Colahan P. T. Surgical treatment of sand colic in equids: 48 cases (1978 – 1985). JAVMA 1988;193(12):1560–1564.
15. Gilroy B. J., Bellamy J. Gravel impaction in a 2-year-old Morgan gelding. Can Vet J 1998;39(11):706–707.
16. Ramey D. W., Reinertson E. L. Sand-induced diarrhea in a foal. JAVMA 1984;185:537–538.
17. Colahan P. T. Sand colic In: Robinson N. E., ed. Current therapy in equine medicine. Philadelphia; WB Saunders, 1987:55–58.
18. Mezerová J., Kabeš R., Žert Z., Jahn P., Hanák J. Impaction of right dorsal colon in the horse: report of 32 cases. Vet med – Czech 2001;46(11-12):293-300.
19. Hammock P. D., Freeman D. E., Baker G. J. Failure of psyllium mucilloid to hasten evacuation of sand from the equine large intestine. Vet Surg 1998;27:547–554.
20. Huskamp B., Kopf N. Die rektale Untersuchung beim Kolikpferd. München; Wak Verlag - und Kunstberatung, 1995:97.
21. Yarbrough T. B., Langer D. L., Snyder J. R., Gardner I. A., O’Brien T. R. Abdominal radiography for diagnosis of enterolithiasis in horses: 141 cases (1990 – 1992). JAVMA 1994;205(4):592–595.
22. Spurlock S. L., Ward M. F. Fluid therapy for acute abdominal disease. In: White N. A. (ed). The equine acute abdomen. Philadelphia; Lea Febiger, 1990:160–172.
Adresa autora:
MVDr. Jana Mezerová, PhD.
Klinika chorob koní FVL VFU Brno
Palackého 1 – 3
612 42 Brno
Kompletní text včetně obrazového materiálu naleznete ve Veterinářství 2003;53:349-351.
