Seminář KVL ČR a společnosti Werfft
27. 2., VFU Brno
KVL ČR a společnost Werfft připravily na pozdní páteční odpoledne, 27. 2. 2009, odborný seminář zaměřený na otitidy a pyodermie u psů a koček. Seminář proběhl v pavilonu klinik pro malá zvířata na VFU v Brně.
Přítomní posluchači vyslechli dvě přednášky italské dermatoložky Chiary Noli, DVM, která je prezidentem a zakládajícím členem Italian Society of Veterinary Dermatology.
První odborná přednáška proběhla na téma Otitis externa a její řešení. Zánětlivý proces postihující boltec a vnější zvukovod, zmenšuje průměr zvukovodu, a je překážkou pro fyziologickou epiteliální migraci. Apokrinní žlázy se mohou v důsledku edému okolních tkání ucpat nebo prasknout. Lipidová složka a bakteriostatická aktivita cerumenu klesá a dochází k dalšímu zvýšení vlhkosti ve zvukovodu. Pro určení příčin(y) ušních infekcí byl zaveden etiologický systém klasifikace, navržený Augustinem (1988) a modifikovaný Griffinem (1993). Tento systém zahrnuje predispoziční faktory (svislé ušní boltce, nasopharyngeální polyp u koček, neoplazie ceruminózních žláz), primární (parazité, alergie, defekty keratinizace, cizí tělesa, viry aj.) a sekundární (bakterie) příčiny a udržovací faktory (brání hojení). Klinické příznaky – svědění ucha na jaře je typické pro atopickou dermatitidu, naklánění hlavy pro otitis media, obranná reakce indikuje přítomnost cizího tělesa nebo těžkou ulcerativní kolitidu. Cenné informace poskytuje také charakter výtoku. K vyšetření vnějšího zvukovodu, rozpoznání přítomnosti cizího tělesa a hodnocení integrity bubínku použijeme otoskop.
Diagnostika otitis externa je založena na charakteristických příznacích, u chronických forem je důležité vyloučit otitis media. Pokud probíhá zánět zvukovodu i středního ucha současně, odebereme vzorky sekretu k bakteriologickému vyšetření a na kultivaci z obou částí ucha.
Terapie otitis externa spočívá v opatrném vyplachování zvukovodu a lokální léčbě; v závažných případech, při progresivních patologických alteracích a otitis media je nutná léčba systémová. Glukokortikoidy tlumí erytém a edém a navozují atrofii sebaceózních žláz. V případě infekce aplikujeme antibiotika. Pokud jsou přítomny velké patologické změny nebo dojde ke kalcifikaci zvukovodu, chirurgický zákrok je nezbytný.
Ve druhé polovině semináře zaujala přítomné Ch. Noli další dermatologickou přednáškou nazvanou Pyodermie a její terapie. Některá onemocnění mohou pyodermii imitovat (demodikóza, dermatofytóza, pemphigus foliaceus, mastocytom aj.), proto je při selhání antibiotické léčby nutné přezkoumat diagnózu – bakteriologická a mykologická kultivace, seškrab, biopsie. Klinické příznaky jsou rozdílné v závislosti na typu bakteriální infekce. V závislosti na charakteru pozorované léze rozlišujeme pyodermii kožního povrchu (pyodermie kožních záhybů, pyotraumatická pyodermie, bakteriální folikulitida, mukokutánní pyodermie), povrchovou (impetigo, bakteriální folikulitida, superficiální šířící se pyodermie) a hlubokou (furunkulóza, abscesy a hluboké granulomy). Diagnostika se opírá o cytologické vyšetření, bakteriologickou kultivaci a citlivost, při superficiální pyodermii se doporučuje trichoskopické vyšetření chlupů k diagnostice demodikózy a dermatofytózy. Pokud léze neodpovídají na terapii antibiotiky, provádíme kultivaci plísní a biopsii (seškrab, kultivace na plísně, trichofagie, cytologie a bakteriální kultivace jsou negativní, podezření na neobvyklé onemocnění). Terapie pyodermie kožního povrchu je topická, terapie povrchové a hluboké pyodermie je systémová, případně kombinovaná s topickou léčbou. Na závěr dermatologického semináře proběhla živá diskuse. Zajímavý seminář byl ukončen cimbálovou muzikou a bohatým rautem.
