byl název odborného semináře pro veterinární lékaře pořádaný dne 11. 6. 2005 Českou asociací veterinárních lékařů malých zvířat (ČAVLMZ) pod záštitou Světové asociace veterinárních lékařů malých zvířat (WSAVA) v rámci dalšího vzdělávání veterinárních lékařů ve východoevropských zemích.
Vysokou odbornou úroveň tohoto semináře garantoval hlavní přednášející prof. Luis Tello z Veterinární university v Chile a MVDr. L. Lexmaulová s MVDr. P. Raušerem z Kliniky chorob psů a koček Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.
Prof. Luis Tello se zabýval péčí o pacienta na klinice, kde musí být personál připraven na příjem urgentního pacienta, kterého kvalifikovaně stabilizuje a co nejrychleji správně odešle na specializované pracoviště, a péčí na specializované klinice s náročným přístrojovým vybavením a profesionálním týmem. Ne každý případ je urgentní a ne každý urgentní případ je akutní. První co musí veterinární lékař zkontrolovat, je zda pacient ještě žije, aby nevzbudil nežádoucí podezření u majitele zvířete. Jednoduchou technickou pomůckou k provedení celkového klinického vyšetření je tzv. ACRASH PLAN: A (airway), C(cardiovascular), R (respiratory), A (abdomen), S (spine), H (head), P (pelvis), L (limbs), A (artery) , N (nerves). Hlavním pravidlem urgentní medicíny je léčit nejprve příznaky, které ohrožují život pacienta - pravidlo ABCD: Airing (Ventilation), Breathing (Respiration), Circulation (Circulation), Disability (Neurologic). Prof. Tello uvedl také základní technické vybavení a potřebné léky veterinárního lékaře pro první pomoc. Další přednášky profesora Tella byly zaměřeny na hypovolemický šok a infúzní terapie, sepse a septický šok a kočku jako urgentního pacienta.
MVDr. L. Lexmaulová se ve své přednášce zabývala zraněním hrudníku, které vzniká většinou následkem autoúrazu, pokousáním a pádem z výšky, méně často střelným a bodným poraněním.
Přehled o aplikaci a dávkování analgetik u kritického pacienta včetně možností anestézie podal odborný asistent MVDr. P. Raušer, PhD. Aplikace anestetik představuje určité riziko u zdravého pacienta, avšak nebezpečí komplikací, eventuálně smrti je u kritického pacienta mnohem vyšší. Proto je nutné zvážit všechny mechanismy jejich působení, mezi které patří zejména myokardiální deprese, vazodilatace s následnou hypotenzí nebo vazokonstrikce s tkáňovou hypoperfúzí, hypoventilace nebo hypoxemie. Volba medikamentů závisí na kombinaci jednotlivých látek a jejich vzájemném synergizmu nebo naopak antagonizmu.
