O pomoc s mapováním výskytu pijáka lužního v ČR žádají veřejnost výzkumníci z Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Data o rozšiřování lokalit, kde se toto klíště vyskytuje, sbírají pomocí webu Najdipijaka.
Piják přenáší psí babeziózu, která může být bez včasné léčby pro zvířata smrtelná, jak sdělil vedoucí projektu David Modrý. Lidé, kteří na pijáka narazí, ho mají vyfotit a poslat informace včetně přibližných souřadnic výzkumníkům. Nalezeného pijáka mohou poslat i ve zkumavce poštou.
„Potěšil nás nejen zájem veřejnosti, ale i pozitivní nálezy pijáků. Lidé pijáka bez problémů rozlišují a posílají správné fotky,” uvedl Modrý. Projekt iniciovaný studenty spustila univerzita zhruba před dvěma týdny. Na člověka se nemoc nepřenáší, piják jej navíc saje jen vzácně. Malý tým vědců nemá šanci zmapovat celé území Česka, zapojení veřejnosti do výzkumu prostřednictvím takzvané občanské vědy neboli citizen science je proto jediná možnost. „Piják je pro citizen science ideální model, neboť je to snadno odlišitelné klíště. Při mapování klíšťat se využívá i jinde v západní Evropě,” doplnil Modrý.
Důležité pro veterináře i majitele psů
Pijáci jsou nebezpeční kvůli přenosu infekčních nemocí, zejména psí babeziózy. Nakažené klíště při sání přenáší do zvířete mikroskopického parazita, který napadá jeho červené krvinky. Nemoc se u psa projevuje slabostí, zvracením, horečkou a dalšími příznaky. „Znalost o výskytu pijáka je významná pro veterinární lékaře i majitele psů. Je třeba vědět, ve kterých regionech psí babezióza hrozí,” vysvětlil Modrý. Na člověka se nemoc nepřenáší, piják jej navíc saje jen vzácně.
Zatímco v Německu, Polsku a ve většině států jižní a východní Evropy jsou pijáci rozšíření, v Česku se dosud vyskytovali jen na jihovýchodě Moravy v trojúhelníku mezi Dyjí a Moravou. „V poslední dekádě se jeho areál v sousedních zemích, především Polsku a Německu, rychle zvětšuje, což nás inspirovalo k tomu, mapovat aktuální šíření i v Česku,” řekl odborný veterinární lékař.
Za šíření pijáků zřejmě může aktivní pohyb psů
Pijákům se daří na prosluněných trávnících, lučních porostech podél řek a na okrajích lesů. V lese nebo ve vysoké vegetaci obvykle nežijí. Za jejich šíření může podle Modrého aktivní pohyb psů, kteří cestují s majiteli. Vrcholy jejich sezóny jsou v březnu, dubnu, září a říjnu. Záleží i na počasí. Od klíštěte obecného se piják liší pestrým štítkem, který má obvykle hnědočervenou barvu s bílou kresbou. U samců kryje štítek celé tělo, u samic jen přední část. Piják je větší než běžné klíště, nasátá samička může mít až centimetr.*
