J. EBEROVÁ
Česká zemědělská univerzita v Praze
Veterinářství 2002;52:10-14.
SOUHRN
Eberová J. Pískomilové – etologie, fyziologie, domácí chov a výživa. Veterinářství 2002;52:10-14.
Práce shrnuje poznatky o fyziologii a etologii pískomilů. Zabývá se způsobem chovu a výživy pískomilů v zajetí, popř. v bytě a stručně uvádí i nejčastější onemocnění a některé fyzilogické ukazatele těchto drobných hlodavců.
SUMMARY
Eberová J. Gerbils – ethology, physiology, nutrition, and raising in captivity. Veterinářství 2002;52:10-14.
Gerbillinae – a large family including 13 genera and 70 species – become increasingly popular as pet and laboratory animals. Data on ethology, reproduction, nutrition & watering, physiological characteristics relevant to veterinary care, diseases and raising practices are summarised.
Pískomil je poměrně nenápadný drobný hlodavec. Taxonomicky je zařazen do třídy savci - Mammalia, řádu hlodavci - Rodentia, čeledi myšovití - Muridae, podčeledi pískomilové - Gerbillinae. Nejznámějším zástupcem z podčeledi pískomilů je pískomil mongolský Meriones unguiculatus.
Přirozeným biomem těchto hlodavců je zvláště oblast mongolských stepí, polopouští a pouští. Klimatické podmínky tohoto území jsou extrémní, neboť teplota vnějšího prostředí v zimě klesá až pod –40 °C a v letním období dosahují teploty až 50 °C. Pískomilové byli také pozorováni ve východní části Afriky, dále na území jižní Sibiře, severní a severovýchodní Číny. Poprvé byl pískomil jako druh identifikován a popsán 14. dubna roku 1866. První zmínky o chovu pískomilů jako domácího zvířete pocházejí z Velké Británie z roku 1961.
Vnější znaky
Samci pískomila mongolského váží kolem 117 g a samice přibližně 100 g, délka trupu činí zhruba 150 mm. Pískomilové jsou typičtí dlouhým ocasem (120 mm) zakončeným tmavými chlupy vytvářejícími jemnou štětku. V zajetí je známa řada barevných odstínů od šedobéžové po tmavší hnědou až černou, na bříšku je srst světlá. Přirozeným zbarvením je hnědobéžová, která v prostředí pouštních a polopouštních oblastí zabezpečuje ochranu před přirozenými predátory.
Etologie
Pískomilové žijí ve skupinách čítajících přibližně 20 jedinců. Množství samic je asi dvakrát až třikrát vyšší než množství samců. V komunitách se vytvářejí složité sociální vazby. Každá sociální skupina je vedena alfa samcem, jenž se od ostatních odlišuje většími tělesnými proporcemi. Pískomilové budují rozsáhlé labyrinty podzemních chodeb 0,4 - 0,6 m pod povrchem země, s vnitřním průměrem tunelu 4 cm. Podzemní stavba má jednu hnízdní komoru sloužící k přebývání zvířat, kam si nosí rozličný stavební materiál - stébla trav a drobné větévky vhodné ke stavbě hnízda. Součástí podzemních cest jsou většinou i dvě zásobní komory k uchovávání potravy. Pískomilové vykazují výrazné teritoriální chování. Rozsah teritoria jedné sociální skupiny zaujímá plochu od 320 do 1550 m2, přičemž rozloha teritoria je podle nejnovějších vědeckých výzkumů pravděpodobně závislá na tělesné konstituci alfa samce.
Dlouhý ocas napomáhá pískomilům udržovat dokonalou stabilitu těla. Rovněž v případě nebezpečí slouží, podobně jako u některých plazů, ke zmatení nepřítele tím, že se oddělí od těla a odvede tak pozornost pronásledovatele. Na rozdíl od plazů se však již nikdy znovu neobnoví.
Tito drobní hlodavci stráví v přirozeném prostředí mnoho času průzkumem okolního terénu a sháněním potravy. Jsou velmi pohybliví a čilí, dokážou vyskočit do výšky až 50 cm. Na rozdíl od ostatních savců a zejména hlodavců jsou aktivní ve dne i v noci. V nejteplejších a nejchladnějších denních dobách tráví čas spánkem ve svém hnízdě. Tento stav jim zabezpečuje uchování energie. Tělesná aktivita je rovněž omezena v nejteplejších a nejchladnějších obdobích roku. Dokonce se toto chování projevuje i v zajetí, kdy pískomilové vykazují určité známky snížené denní i roční aktivity.
Pískomilové se běžně dožívají stáří tří let, ale výjimkou není ani pět až sedm let starý jedinec.
Druhové zastoupení
Kromě oblíbeného pískomila mongolského Meriones unguiculatus jsou dalšími známými druhy např. Meriones persicus, Meriones shawi, Meriones libycus, Meriones meridianus, Gerbillus gerbillus, Gerbillus campestris, Gerbillus burtoni, atd. Podčeleď Gerbillinae je poměrně početná, čítá 70 druhů rozčleněných do 13 rodů.
Reprodukce
Volně žijící pískomilové se množí v období února a října, v zajetí i šestkrát ročně. Hlavní reprodukční období zvířete trvá asi 15 měsíců. Pohlavní cyklus samic dosahuje 4 - 6 dní, vlastní estrus pak v průměru nepřesahuje 14 - 18 hodin. Primipary po 24 až 26 a ostatní samice po 27 - 30 dnech březosti vrhnou dvě až devět slepých a holých mláďat, jejichž tělesná hmotnost činí přibližně 2,5 g. Optimální denní přírůstek mláďat v období 3,5 - 7 týdnů stáří činí 1 g. Ve věku 2,5 týdne otevírají oči, ve třech týdnech přestávají sát mateřské mléko a začínají přijímat stravu obdobnou jako jejich rodiče. Sexuální dospělosti dosahují ve věku 65 - 85 dní stáří. V chovech se mláďata odstavují ve věku 6 týdnů, kdy jsou již zcela samostatná a schopna se o sebe plně postarat. Pro úspěšný chov je vhodné zvířata chovat ve skupině, tzn. jeden samec a dvě či více samic. Během březosti samic ani po porodu by se samci neměli oddělovat, neboť pomáhají se stavbou hnízda a nosí samici potravu. Bylo prokázáno, že chov mláďat bez přítomnosti otce zvyšuje agresivitu zvířat, snižuje tělesnou hmotnost a celkově působí negativně na psychický vývoj mladých pískomilů.
Výživa
Pískomilové mají jednokomorový žaludek, jenž obdobně jako jejich slepé střevo není přizpůsoben dietě s vysokým obsahem vlákniny. Vhodným krmením v zajetí jsou různá semena (oves, pšenice, kukuřice, slunečnice), milují však i zeleninu (hlávkový salát, mrkev, celer) a ovoce (jablko, banán). Z důvodů potřeby obrušování řezáků, které jim dorůstají celý život, předkládáme tvrdé pečivo. Pro zpestření stravy a doplnění bílkovin podáváme tvaroh, tvrdý sýr, natvrdo vařené vejce. Je rovněž možné krmit pískomily peletovaným krmivem určeným pro ostatní běžně chované drobné hlodavce, jako jsou např. myš domácí Mus musculus, krysa potkan Rattus norvegicus, morče domácí Cavia aperea, křeček zlatý Cricetulus auratus. Nejlépe je předkládat krmivo jedenkrát denně v pravidelnou denní dobu. Rostoucí pískomilové zkonzumují okolo 5 - 6 g suché diety za den (8 - 10 g/100 g ž. hm.).
Energie: Potřebné množství brutto energie (veškerá energie chemicky vázaná v krmivu, jež se při oxidaci uvolní v podobě tepelné energie) saturované v potravě se průměrně pohybuje v rozmezí 150 - 170 kJ/100 g ž. hm./den. Množství metabolické energie (množství energie krmiva, vzniklé po odečtení množství energie vyloučené z organismu prostřednictvím výkalů, moči a plynů) činí 93 - 94 % při teplotách 0 - 15 °C. V případě, že se zvýší teplota okolí na hodnoty 20 - 35 °C, se množství metabolické energie a právě tak množství přijímané stravy snižuje.
Proteiny: Bylo zjištěno, že příjem 16 % bílkovin optimálně vyhovuje zdravotnímu stavu rostoucích pískomilů s průměrnou tělesnou hmotností 18 g. Zcela pokrývá jejich potřebu, umožňuje projev normálního přírůstku tělesné hmotnosti, tzn. 1 g/den. Naopak množství nižší, v rozpětí 12-14 %, je příčinou snížení přírůstku tělesné hmotnosti (0,6 - 0,8 g/den).
Mladí pískomilové o tělesné hmotnosti 38 g by měli dostávat dietu s obsahem 13 % bílkovin. Přírůstek tělesné hmotnosti v tomto období věku kolísá mezi 0,81 - 0,88 g/den.
Základním proteinovým doporučením pro rostoucí pískomily je hodnota 16 % bílkovin ve stravě při obsahu tuku 2 - 5 %.
Lipidy: Běžně dostupné purifikované diety pro drobné laboratorní hlodavce obsahují značně rozkolísané obsahy lipidické složky (2 - 20 %), tato skutečnost je pravděpodobně dána nemožností určit kvantitativní podíl tukové složky na růstu zvířete. Minimální potřeba pro tuk a esenciální mastné kyseliny dosud nebyly determinovány. Pískomilové mají schopnost přeměňovat kyselinu linolenovou na kyselinu arachidonovou.
Minerální látky:
Makroelementy: Doporučené množství vápníku a fosforu je shodné s potřebou udávanou pro laboratorního potkana a činí u vápníku 5,0 g/kg diety, u fosforu 3,0 g/kg diety. Důležitým požadavkem je zachování pokud možno ideálního poměru Ca : P, tj. 2 - 1,5 : 1.
Při poklesu příjmu hořčíku pod hodnotu 1,0 g/kg diety může u pískomilů vzniknout alopecie. Proto je doporučována koncentrace 1,5 g Mg/kg diety, což je v porovnání se standardy pro laboratorní potkany hodnota vyšší. Pískomilové tolerují relativně vyšší dávky sodíku, neboť jsou schopni produkovat koncentrovanou moč. Minimální obsah sodíku i chloru v dietě je 0,5 g/kg. Obsah draslíku 3,6 g/kg diety je obdobně zcela dostačující.
Mikroelementy: Dietní doporučení pro pískomily v oblasti mikroprvků (železo, měď, zinek, mangan) nejsou známy a opět zde uplatňujeme výživové standardy laboratorního potkana. Mikroprvky jsou distribuovány v těle ve velmi nízkých dávkách a zároveň se účastní významných biochemických reakcí v organismu. Může se tedy stát, že i jakákoli nepatrná diference od skutečné živinové potřeby zapříčiní vznik některých negativních symptomů z nedostatku konkrétního prvku. Proto i nutriční vzor v laboratorním potkanovi musíme brát s rezervou.
Pro rostoucí a dospělé jedince pískomilů dávkujeme 35 mg Fe/kg diety, pro březí a laktující samice 75 mg Fe/kg diety. Koncentrace mědi by měla tvořit 5 mg/kg diety pro zvířata rostoucí a dospělá, pro samice v reprodukci 8 mg Cu/kg diety. 25 mg Mn/kg diety je optimální obsah manganu v dietě pískomilů. Doporučení dalších mikroprvků je následující: 12 mg Zn/kg diety, 150 mg I/kg diety, 150 - 400 mg Se/kg diety, 150 mg Mo/kg diety.
Vitaminy: Studie zaměřené na vitaminové potřeby v tucích rozpustných vitaminů A, D, E, K nebyly doposud provedeny. Z vitaminů rozpustných ve vodě jsou determinovány pouze některé, např. hodnota vitaminu B1 činí 3,0 mg/kg diety. Ve většině případů se při sestavování diety pro pískomily opět vychází z norem pro laboratorní potkany. Je však možné, že požadavky laboratorních potkanů se do určité míry zcela neshodují s nutričními požadavky pískomilů a mohou pro ně být suboptimální.
Napájení
Pískomilové pocházejí z velmi suchých pouštních oblastí se soustavným nedostatkem vody a jsou na ně dobře adaptováni. Hlavním zdrojem je voda obsažená v krmivu a voda metabolická. Za normálních podmínek u zvířat, která nejsou svou fylogenií přizpůsobena nedostatku vody, kolísá množství endogenní vody mezi hodnotami 5 - 10 %. Avšak u malých pouštních hlodavců se může objem vody metabolického původu blížit až hodnotě 100 %. Mezi hlavní mechanismy ekonomického hospodaření s vodou patří nízké množství vylučované moči a produkce suchých tuhých výkalů. Moč je velmi koncentrovaná a téměř bez zápachu, což činí pískomily ideálními zvířaty pro chov zejména v malých bytech. Denně vyloučí pouze několik kapek moči. Voda by měla být pravidelně vyměňována a samozřejmě vymývána i automatická napáječka. Celkové množství denně přijaté vody tvoří 8 - 13 % tělesné hmotnosti pískomila.
Některé fyziologické parametry
Tělesná teplota pískomilů měřená v rektu činí 38,5 ± 0,5 °C. Frekvence srdeční činnosti se pohybuje mezi hodnotami 260 - 600 tepů za minutu, tj. v průměru 360 tepů za minutu. Frekvence dechu u pískomilů činí 70 - 120 dechů za minutu, v průměru 90 dechů za minutu. Celkové množství krve obíhající v krevním oběhu pískomila tvoří 60 - 85 ml/kg živé hmotnosti zvířete. Objem krve, který se může experimentálně odebrat pískomilovi, aniž by se projevily jakékoliv fyziologické poruchy, činí 0,5 - 1,0 ml. Maximální přípustné množství vzorku odebrané krve se pohybuje mezi 2 - 4 ml na jedno zvíře.
Hlavními způsoby parenterálního podání léků jsou u hlodavců intraperitoneální, inramuskulární a subkutánní aplikace. Pro odběr krve je vhodné zvolit oblast očních sinů, ocasní tepny či žíly nebo provést odběr krve v narkóze přímo ze srdce.
Zdravotní problémy pískomilů
Neinfekční onemocnění: Neinfekční onemocnění jsou jednoznačně nejčastějšími zdravotními problémy pískomilů. Ve většině případů se jedná o kožní léze, např. pokousání a odřeniny, způsobené z důvodů vysoké fyzické aktivity pískomilů, vzájemnými hrami, popř. potyčkami, ke kterým může dojít zejména při nerozvážném sestavení skupiny v dospělém věku zvířat.
Poruchy zdravotního stavu může způsobit i nevyvážená strava a napájení. Jde zejména o anorexii, obezitu, vomitus, diareu, ileus, avitaminózy, hypervitaminózy, intoxikace. Protože pískomilové rádi využívají všemožných úkrytů, poměrně často si přivodí úraz, tj. pohmožděniny, hematomy, event. fraktury, poškození kloubního aparátu a svaloviny. Stresové a bolestivé stavy mohou být pozorovatelné prostřednictvím poškození habitu ocasu, tj. ztráta osrstění ocasní partie. Taktéž příznaky stárnutí organismu a s tím související obtíže jsou nezanedbatelným problémem těchto drobných hlodavců.
Virová onemocnění: Infekce způsobené reovirem 3 se v akutní formě projevují nespecifickou symptomatologií, provázenou zvětšením břicha, ikterem a nekoordinovanými pohyby. Onemocnění se manifestuje pouze u mláďat asi do věku jednoho měsíce. Z patologicko-anatomických změn jsou nejvýznamnější nekrózy v parenchymatózních orgánech (játra, pankreas) a v srdeční svalovině a meningoencefalitida s nekrózou neuronů. Chronická forma onemocnění se projevuje zakrslostí, parciální alopecií a ikterem.
Infekce virem Sendai se manifestuje zejména u oslabených zvířat. Klinicky zaznamenáváme dyspnoe a skřípaní zubů. Ve vrhu je zvýšená neonatální mortalita a zpomalený růst mláďat. Histologicky jsou patrné známky poškození plicní tkáně.
Lymfocytární choriomeningitida je řazena mezi zoonózy. Nebezpečná je zejména pro gravidní ženy, neboť má mimo jiné i teratogenní vlastnosti. Při pitvě lze pozorovat splenomegalii, tukovou dystrofii jater a výpotek v pleurální a peritoneální dutině. V CNS je patrná lymfocytární infiltrace mozkových obalů.
Mykoplazmová onemocnění: Mycoplasma arthritis asymptomaticky kolonizuje horní cesty dýchací. Často se vyskytuje spolu s M. pulmonis.
Mycoplasma neurolyticum vyvolává u oslabených jedinců rinitidu a hemoragickou pneumonii. V případě intracerebrálního proniknutí může dojít k poškození CNS s následným rychlým úhynem.
Bakteriální onemocnění: Salmonelóza je rovněž zoonózou. Klinické příznaky jsou nenápadné a nespecifické. Časté je bacilonosičství. Akutní forma infekce probíhá pod obrazem nespecifické klinické symptomatologie a patologických změn. Subakutní forma se obvykle manifestuje hepatosplenomegalií. V případě chronického průběhu dochází k nespecifickým změnám na vnitřních orgánech - nekrózy jater a sleziny.
Escherichia coli způsobuje u pískomilů záněty střev a urogenitálního systému, popř. celkovou sepsi.
Campylobacter sp. je patogenní pro řadu obratlovců. Infekce se může klinicky projevit průjmem nebo poruchou celkového zdravotního stavu. Časté je bacilonosičství. Pitvou je možné zjistit hyperemii střev, hemoragie do stěny střevní, slizniční eroze či mesenteriální lymfadenitidu.
Pseudomonas aeruginosa způsobuje inaparentní infekce, u oslabených jedinců však může vyvolat sepsi nebo lokální purulentní záněty, event. abscesy.
Chov pískomilů
Pro chov pískomilů je vhodné plastové, popřípadě skleněné terárium, dostatečně prostorné a vysoké, poněvadž tito hlodavci mají ve zvyku se často stavět na zadní nohy. Tato vlastnost je pískomilům vrozená, neboť jim v přírodě slouží k pozorování okolního terénu. Minimální rozměry chovného terária by neměly být menší než 500 x 400 x 400 mm. Podestýlku mohou tvořit piliny většího rozměru, rozhodně ne drť (způsobuje mechanické podráždění očních spojivek). Vhodným doplňkem jsou i větší součásti jako hobliny, seno, šišky nebo klacíky. Oblíbenou činností pískomilů ve volné přírodě je hloubení podzemních cest a jejich nekonečné prolézání. A tak bychom se měli snažit je v jejich náhradním příbytku určitým způsobem podpořit k aktivní činnosti a hře. K tomu účelu je možné poskytnout ,,hračky“ - trubky, duté kmínky, kořeny dřevin, větve sloužící ke šplhání, popř. korpus toaletního papíru. Hliněný květináč či skořápka kokosového ořechu může vytvořit případný úkryt, kde jsou zvířata do určité míry izolována od okolního prostředí. Optimální pokojová teplota se pohybuje v rozmezí 20 - 25 °C a optimální světelný režim 12 - 14 hodin světla.
Důležitou součástí chovu pískomilů je každodenní fyzický kontakt. Vždy je lepší věnovat zvířeti pozornost každý den alespoň chvilku, než jen jednou za čas delší dobu. Zvířata nezdviháme za ocas, i když krátkodobá fixace u báze ocasu je přípustná.
Pískomily chováme alespoň po dvou jedincích v jednom chovném zařízení, jsou to zvířata velmi společenská. Pokud netoužíme po nových přírůstcích, je ideální chovat dohromady dvě samice či dva samce. Nejvhodnější variantou je chov pískomilů ve větším počtu. Pokud se nerozhodneme chovat jedince pocházející z jednoho vrhu, kteří jsou na sebe zvyklí od narození, měli bychom sestavit skupinu do 8 týdnů, a to jako prevenci teritoriality, vyúsťující ve vzájemné nepřátelské souboje.
Pískomil jako laboratorní zvíře
V biomedicínském výzkumu se kromě běžně používaných drobných laboratorních hlodavců, jako jsou myš domácí, laboratorní potkan, morče domácí, křeček zlatý, křečík čínský (Cricetullus griseus) a dalších, používají i některé druhy pískomilů. Výzkumy jsou zaměřeny nejvíce na etologii druhu, též na studium metabolických procesů, nádorových onemocnění a otázek spojených s neurofyzilogií.
Závěr
Pískomil je stále populárnějším domácím zvířetem, jehož obliba je dána mimo jiné jeho nenáročným chovem. Jeho čilé životní projevy a celodenní aktivita umožňují bezprostřední pozorování a zkoumání, a tím kontakt s živou přírodou.
Literatura:
1. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-07-20). Dostupný z: http://users.bart.nl/~fredveen/gerbiluk.htm
2. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-07-20). Dostupný z: http://www.geocities.com/Heartland/Ridge/7921/gerbilindex/#1
3. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-07-24). Dostupný z: http://www.gerbils.co.uk/
4. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-07-25). Dostupný z: http://animaldiversity.ummz.umich.edu/accounts/meriones/m._unguiculas$narrative.html
5. Subcommittee on Laboratory Animal Nutrition, Committee on Animal Nutrition, Board on Agriculture, National Research Council. Nutrient Requirements of the Gerbil. In: Nutrient Requirements of Laboratory Animals. Washington; National Academy Press, D.C., 1995:140-143.
6. Thiessen D., Yahr P. The Gerbil in Behavioral Investigations. In: Nutrient Requirements of Laboratory Animals. Washington; National Academy Press, D. C., 1995:140.
7. Rogers A. G. Nutrition. In: Biology and Diseases of Rats. Washington; Academy Press, 1979:128.
8. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-09-29). Dostupný z: http://books.nap.edu/books/0309049369/html/121.html#pagetop
9. Burda Z., Dousek J., Hess L. a kol. Chov a využití pokusných zvířat I. díl. Brno; Společnost pro vědu o laboratorních zvířatech, 1999:148-154.
10. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-05-02). Dostupný z: http://www.mze.cz
11. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-11-15). Dostupný z: http://www.unmc.edu/Education/Animal/guide/
12. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-11-17). Dostupný z: http://oacm.uvm.edu/OACM/VetData/Bldsite.htm
13. Vyhledávání informačních zdrojů v prostředí WWW (online) Cit. (2001-11-19). Dostupný z: http://erl.aip.cz
Adresa autora:
Ing. Jitka Eberová
Katedra výživy a krmení hospodářských zvířat
Česká zemědělská univerzita v Praze
Kamýcká 957
165 21 Praha 6 – Suchdol
E-mail: eberova@af.czu.cz
