Hnízdo J., Pomahač O. Použití metody Tibial Plateu Leveling Osteotomy jako řešení nestabilních
kolenních kloubů po stabilizaci technikou Tibial Tuberosity Advancement. Veterinářství
2020;70(11):637-646.
Článek popisuje sérii pěti pacientů operovaných kvůli ruptuře předního zkříženého vazu metodou Tibial Tuberosity Advancement (TTA 1, TTA Rapid a TTA X-Porous). Všichni pacienti vykazovali několik měsíců po zákroku vysoký stupeň kulhání a nápadnou perzistentní kraniální instabilitu. Všechna TTA kromě jednoho vykazovala podkorigovaný posun (deficit 5–8 mm). U všech pacientů bylo zjištěno intraoperačně poranění kaudálního rohu mediálního menisku. Stabilizace kloubů byla provedena metodou Tibial Plateu Leveling Osteotomy, při zachování většiny TTA implantátů. Závažnou pooperační komplikaci prodělal pouze jeden pacient, u kterého byla současně provedena hemiartroplastika (Patella Groove Replacement). Několik měsíců po zákroku došlo k luxaci PGR implantátu, který byl následně vyměněn. Tato komplikace není dána do souvislosti s provedenou stabilizací. K dalším komplikacím nedošlo, všichni pacienti vykazovali pooperačně negativní tibiální kompresní test, ve všech
případech kulhání vymizelo (sledováno 4–16 měsíců po zákroku). U všech pacientů došlo ke korekci sklonu tibiálního plató na mezi 5° a 8° a ke kompenzaci chybějícího advancementu po TTA (úhel patelárního vazu 86–90°). V diskuzi jsou prezentovány dosavadní poznatky ohledně komplikací spojených s TTA a prevalenci a relevanci perzistentní instability. Zde aplikované řešení pěti případů představuje první popsanou možnost revize TTA metodou TPLO a její střednědobé výsledky. Technika se jeví jako aplikovatelná a reprodukovatelná a dosavadní klinické výsledky jsou povzbuzující.
The article describes a series of five patients operated primary for anterior cruciate ligament rupture with Tibial Tuberosity Advancement (TTA 1, TTA Rapid and TTA X-Porous) techniques. All dogs were presented with persistent postoperative lameness and had marked persistent cranial instability a few months after primary surgery. All but one TTA’s had an under-corrected advancement (range 5–8 mm deficit). Intraoperatively, injury to the caudal horn of the medial meniscus was confirmed in all patients. Stabilization of the joints was performed by the Tibial Plateu Leveling Osteotomy technique, while maintaining most
of the TTA implants in situ. Only one patient that underwent also a hemiarthroplasty (Patella Groove Replacement) experienced a relevant complication. Seven months postoperatively, the PGR implant was luxated due to a broken peg of the groove implant and was replaced with a larger implant during revision. This complication was not considered to be related to the stabilization method performed. There were no other complications in the studied group, cranial tibial thrust was eliminated in all joints, with all patients being lame free at time of writing (follow up 4–16 months). The postoperative tibial plateu angle has been leveled to 5 to 8 in all cases and which compensated also for the TTA advancement deficit (corrected
patella tendon angle 86–90°). The discussion presents current published information about the complications associated with TTA and the prevalence and relevance of persistent instability. The solution of five cases applied in this case series represents the first published approach to revision of instable TTA cases with the TPLO technique and presents its mid-term results. The technique appears to be applicable and reproducible, and the clinical results to date are so far encouraging.*
