SOUKUP I.
Soukromý veterinární lékař, Velvary
Veterinářství 2008;58:180-186.
SOUHRN
Soukup I.: Použití vakcíny Circovac® v užitkovém chovu prasat v ČR.
Článek se zabývá problematikou PMWS v užitkovém chovu prasat, predispozicí k infekci, klinickými příznaky, histopatologickými lézemi v lymfatických tkáních, laboratorním průkazem viru a výsledky při prvním použití vakcíny Circovac® proti onemocnění prasat vyvolaným cirkovirem typu 2 (PCV2) na území České republiky.
SUMMARY
Soukup I.: Employement of Circovac® vaccine in pig management in the Czech Republic.
This article deals with PMWS problematics in pig management, predisposition to infection, clinical signs, histo-pathologic lesions in lymphatic tissues, laboratory prove of the virus and results gained at the first use of Circovac® vaccine against pig disease caused by circovirus type 2 (PCV2) in the district of the Czech Republic.
Úvod
Prasečí cirkovirus (porcine circovirus – PCV) je relativně malý virus, který byl objeven Tischerem a kol. v roce 1982.1
Původně, dokud nebylo rozpoznáno spojení mezi infekcí PCV a onemocněním prasat, byl prasečí cirkovirus (PCV) považován za nepatogenní agens. Teprve později byl PCV, označený jako cirkovirus typ 2 (PCV2), přiřazen k různým syndromům onemocnění prasat, zejména syndromu multisystémového chřadnutí selat po odstavu (PMWS),2 syndromu dermatitidy a nefropatie (PDNS),3 syndromu proliferativní nekrotizující pneumonie (PNP)4 a problémům reprodukce.5
Máme-li definovat PMWS, potom prase nebo skupina prasat trpí multisystémovým syndromem chřadnutí selat po odstavu, když jsou splněna následující kriteria: 1) jsou patrné klinické příznaky včetně významného stupně zpomalení růstu a chřadnutí, častá dyspnoe, zvětšení inquinálních mízních uzlin a příležitostně žloutenka, 2) jsou prokázány charakteristické histopatologické léze v lymfatických tkáních a 3) je prokázána přítomnost viru PCV2 uvnitř těchto lézí. Tato definice vychází z výsledků vyšetření u jednotlivých zvířat.6
Pokud v chovu probíhá onemocnění vyvolané PCV2, vycházíme z údajů o nárůstu ztrát selat po odstavu, zhoršení vyrovnanosti a poruch růstu u jednotlivých turnusů, přítomnosti klinických příznaků, významného záchytu typických patologicko-anatomických změn, mikroskopických lézí v tkáních a průkazu přítomnosti viru PCV2.7
I jiná než cirkovirová onemocnění mohou být provázena podobnými příznaky nebo histopatologickými změnami, ale zásadní pro PMWS je přítomnost PCV2. Výstižnějším pojmenováním pro PMWS, PDNS, poruchy reprodukce a dalších nemocí, kde je prokázána přítomnost cirkoviru, je termín onemocnění spojená s cirkovirem (PCVD - PCV disease nebo PCVAD - PCV associated disease.8
PMWS je pokládáno za multifaktoriální onemocnění, kdy k typickým příznakům PCVD dochází při současném působení tzv. ko-faktorů. Z experimentálních infekcí bylo potvrzeno synergické působení prasečího parvoviru a viru PRRS, stejně tak jako schopnost neinfekční imunostimulace (stres) zvyšovat patogenitu PCV2.9
První příznaky PMWS ve Francii byly popsány v Bretani na jaře roku 199510 a bylo zřejmé, že toto onemocnění je ekonomicky velmi významné. Protože v té době nebyla dostupná účinná léčba ani vakcína, jako jediná opatření při výskytu nemoci byla doporučovaná změna organizace chovu.10 Hlavní zásady prevence PMWS jsou známy jako 20ti bodový plán prevence tlumení nákaz v chovech prasat podle Madeca.11
V současné době je na trhu s veterinárními přípravky v EU, a tedy i ČR, k dispozici vakcína proti PCVAD od společnosti Merial. Tato farmaceutická firma pracuje dlouhodobě spolu s odbornými vědeckými pracovníky, diagnostickými laboratořemi i veterinárními praktiky na problematice PMWS a ostatních PCVAD dlouhodobě. Mimo významného podílu na výzkumu, diagnostice a postupech vedoucích ke snížení ztrát vyvolaných virem PCV2, je zásadním výsledkem této spolupráce výroba vakcíny Circovac® k řešení problematiky chorob spojených s virem PCV2.
Vakcína proti cirkovirovému onemocnění prasat Circovac® je inaktivovaná vakcína určená k pasivní imunizaci selat prostřednictvím kolostra po aktivní imunizaci prasnic a prasniček, k omezení lézí v lymfatických tkáních spojených s infekcí PCV2 a jako pomoc pro snížení úhynů spojených s působením viru PCV2. Aplikuje se injekčně podle výrobcem doporučeného vakcinačního schématu prasnicím a prasničkám základního stáda. Na trhu je v balení po 25 dávkách.
Výsledky
Vakcína Circovac byla poprvé v ČR použita v běžném užitkovém chovu prasat s ustájením prasnic (1050 ks) a prasniček (250 ks) základního stáda, s kapacitou pro 5000 odstavených selat a stájemi na ustájení prasat v žíru (5100 ks). Plánovaná roční produkce jatečných prasat tohoto chovu je 16 800 ks. Provoz chovu je organizován turnusově do týdenních cyklů, zavedena je umělá inseminace, obrat stáda je uzavřený.
Z nákazového hlediska je chov serologicky pozitivní na přítomnost viru PRRS, M. hyopneumoniae, výsledky bakteriologických vyšetření prokázaly opakovaně A. pleuropneumoniae sérotyp 9 a 11 u selat po odstavu a u prasat v žíru, prokazován je i Streptococcus suis, Escherichia coli, Haemophilus parasuis a Clostridium perfringens. Detekován byl i virus PCV2.
V chovu je zavedeno několik vakcinačních schémat pro prevenci a tlumení červenky a parvovirózy prasat, enzootické pneumonie, PRRS, používána je polyvalentní autogenní vakcína proti APP, streptokokovým a koli infekcím novorozených selat a proti infekcím vyvolaným Cl. perfringens.
K řešení zdravotních problémů je zaveden rovněž medikační program – tylozin a sulfadimidin v krmných směsích pro prasnice, amoxicilin, enrofloxacin a potencované sulfonamidy podle prokázané citlivosti k antibiotikům v kategorii selat, zavedena je acidifikace pitné vody.
Po stránce zootechnické chov charakterizují údaje uvedené v tab. 1.
tab. 1
Vedoucí chovu uváděl jako hlavní zdravotní problémy vysoký počet váhově podprůměrných novorozených selat, vysoké ztráty selat po odstavu a vysoké ztráty ve výkrmu.
Areál farmy je situován mimo frekventované komunikace s dostatečnou vzdáleností od jiné zástavby. Stavebně tvoří farmu samostatné haly poroden, odchoven selat, jalováren a žíru. Stav budov je po rekonstrukci v dobrém stavu, připomínky je snad možné mít jen k nedostatečné tepelné izolaci budov, což je příčinou nevyhovující tepelné bilance stájí, zejména poroden a odchoven selat.
Prasničky a prasnice jsou ustájeny v jalovárnách ve skupinových kotcích s částečně betonovými rošty zaroštovanou podlahou, nebo v individuálních kotcích po dobu první fáze gravidity. Zvířata jsou krmena suchou krmnou směsí podle standardních receptur.
Porodny mají kapacitu 60 prasnic, jsou vybaveny plastovou technologií s fixačními zábranami pro prasnice a zastřešeným doupětem pro selata s vyhřívanou podlážkou. V období porodu jsou na porodně přítomni tři ošetřovatelé. Porody jsou indukovány injekční aplikací hormonálních přípravků. Prasnice jsou odstavovány od selat tři týdny po porodu, selata jsou převáděna do hal předvýkrmu o týden později v průměrném věku 30 dnů.
Odchovna selat je rozdělena na jednotlivé sekce vybavené plastovou technologií, krmením suchým granulovaným krmivem. Část plastové podlahy je vyhřívána teplou vodou. Kapacitně jednotlivé sekce odchovny selat zcela neodpovídají počtu selat odstavovaných z porodny a proto dochází k míchání selat ze dvou odstavů.
Zdravotní problémy v chovu selat byly pozorovány po odstavu. V době naskladnění jednotlivých sekcí, tj. ve věku selat čtyř týdnů, jsou selata tříděna do jednotlivých kotců podle pohlaví a velikosti. Selata byla v té době velikostně poměrně vyrovnaná a bez příznaků onemocnění. O týden později se začínali objevovat první pomaleji rostoucí jedinci, u několika kusů bylo vždy nutné zavést antibiotickou léčbu respiračního onemocnění. Ve věku šest až sedm týdnů se objevovala váhově podprůměrná selata ve všech kotcích (obr. 1)., více selat muselo být léčeno antibiotiky (často bez efektu) a ztráty selat úhynem začínaly stoupat.
obr. 1
Od věku selat sedm až osm týdnů byly pozorovány klinické příznaky zánětu spojivek, nystagmu, paraplegie (časté byly PA nálezy streptokokových meningitid), řada selat vykazovala typické příznaky chřadnutí. O týden později bylo v každé sekci až 50 % váhově podprůměrných selat, četné byly náhlé úhyny za příznaků cyanózy a kachexie. Značná nevyrovnanost, příznaky chřadnutí a početné úhyny zvířat přetrvávaly i v žíru.
Popsaná zdravotní situace selat po odstavu poměrně přesně napodobuje klinické příznaky chřadnutí selat po odstavu (PMWS). K dispozici byly rovněž záznamy o patologickoanatomických nálezech svědčící pro infekci virem PCV 2 (obr. 2).
obr. 2
Diagnóza byla potvrzena laboratorním vyšetřením ve VÚVeL Brno, v autorizované referenční laboratoři pro PCVAD a PRRS. Jako vyšetřovací metody byly použity serologické testy krve prasnic a selat různého věku ke stanovení serologického profilu stáda (průkaz IgG protilátek metodou ELISA v různém věku selat), virologické vyšetření pro průkaz viru PCV2 v krvi a tkáních selat a RT-PCR ke stanovení množství viru v odebraných vzorcích. Ze závěrečného hodnocení tohoto laboratorního vyšetření (graf 1) vyplynulo, že prasnice základního stáda se setkávají s virem PCV2.
graf 1
Proto je zachycen vyšší titr protilátek v krvi a následně mlezivu prasnic a selata vykazují vysoké titry protilátek v krvi ve čtvrtém týdnu věku. S věkem selat klesá množství pasivně získaných protilátek a naopak stoupá množství prokazované virové DNA až k hranici, která je v přímé korelaci s koncentrací viru, jež je schopna vyvolat klinické příznaky PMWS. Na zvýšení koncentrace virů PCV2 reagují selata prokázanou tvorbou vlastních protilátek.
Na základě popsaných klinických příznaků, patologickoanatomických nálezů a provedených laboratorních vyšetření bylo k řešení problematiky PCVAD v chovu doporučeno použít vakcínu Circovac® u prasnic a prasniček základního stáda. Aby bylo výsledků vakcinace dosaženo rychle, bylo doporučeno následující vakcinační schéma: plošná primovakcinace prasnic a prasniček s revakcinací za 28 dní a následná vakcinace březích prasnic a prasniček dva až čtyři týdny před očekávaným porodem.
První aplikace vakcíny na farmě byla provedena 28. dubna 2007 s následnou rovněž plošnou revakcinací za jeden měsíc a další aplikací vakcíny prasnicím a prasničkám vždy pět týdnů před porodem. Zkušenosti s vlastní aplikací vakcíny byly dobré – při manipulaci složky vakcíny vykazovaly dobrou rozpustnost, po injekční aplikaci nebyly pozorovány žádné nežádoucí reakce u vakcinovaných zvířat. U několika kusů byla pozorována pouze krátkodobá lokální reakce v místě vpichu (zarudnutí).
První turnusy selat od vakcinovaných matek byly odstavovány od června 2007. Kontrolní návštěva chovu byla provedena 6. 9. 2007, tj. pět měsíců po zahájení vakcinace. V té době byla nejstarší selata od 3x vakcinovaných prasnic stará tři týdny. V předvýkrmu byla selata pouze od vakcinovaných matek od července 2007 (obr. 3). Ve výkrmu byla prasata k uvedenému datu zatím pouze od 1x vakcinovaných prasnic a doba jejich pobytu ve výkrmu byla pouze jeden měsíc – hodnocení změn v žíru by bylo proto v té době předčasné.
obr 3
Podle vyjádření vedoucího provozu se od zahájení vakcinace ztráty selat na porodnách nezměnily a zootechnické údaje z poroden byly obdobné jako před zahájením vakcinace. V předvýkrmu se po naskladnění selat od vakcinovaných matek snížil počet případů vyžadujících antibiotickou léčbu a ztráty selat v předvýkrmu byly nižší. Jejich převažující příčinou se stala zejména enterální onemocnění. Od srpna 2007 ztráty selat úhynem v předvýkrmu významně poklesly (o 9,16 % v porovnání s průměrem předcházejících 12 měsíců) a průměrný denní přírůstek se ve stejném období významně zvýšil (o 33 g na kus a den viz graf 2 a 3).
graf 2 a 3
Následující kontrolní návštěva chovu proběhla v listopadu 2007 (obr. 4). Chovatel v té době hodnotil zdravotní situaci v předvýkrmu jako stabilizovanou, aktuální ztráty u prasat po odstavu se pohybovaly stabilně okolo 5 %. Nejvýznamnějším zdravotním problémem bylo nárazově se vyskytující respirační onemocnění prasat v žíru (patologicko-anatomické nálezy svědčící pro APP).
Nejčerstvější informace poskytla kontrola chovu uskutečněná 24. 1. 2008, tj. 9 měsíců po zahájení vakcinace. K tomuto dni byly již všechny prasnice základního stáda minimálně třikrát očkovány vakcínou Circovac®, všechna selata po odstavu i prasata v žíru pocházela od vakcinovaných a revakcinovaných matek. Nejstarší kategorie prasat v žíru byly prvními turnusy prasat od vakcinovaných a revakcinovaných matek.
obr 4
Ze záznamů vedoucího provozu vyplynulo, že nebyly pozorovány změny zootechnických údajů z poroden. Stabilně a významně nižší ztráty úhynem byly zaznamenány v kategorii selat po odstavu (graf 4), kde se rovněž snížil významně i výskyt průjmových, respiračních a ostatních, dříve bez úspěchu léčených onemocnění.
graf 4
Ve výkrmu dochází od září 2007 k soustavnému nárůstu průměrných denních přírůstků (graf 5), ale zejména u nejstarších výkrmových hal přetrvává dosud jako příčina ztrát (některé turnusy až 22 %) onemocnění respiračního aparátu, zejména APP. Některé turnusy mladších prasat v žíru vykazují k tomuto dni ztráty pouze okolo 1,5 – 5 %.
graf 5
Osobní návštěva provozu a dříve problematických úseků farmy byla důkazem diametrální změny zdravotního stavu prasat v chovu. Srovnáme-li obraz z dubna 2006 se situací 24. 1. 2008, je po zavedení vakcíny Circovac® do vakcinačního programu základního stáda nepřehlédnutelné zásadní zlepšení kondice, velikostní vyrovnanosti zástavů a zdravotního stavu v kategorii předvýkrmu i žíru. Průměrné denní přírůstky v předvýkrmu nebylo možné kvůli změně metodiky přesně porovnat, ale vyšší vyskladňovací váha selat z předvýkrmu svědčí o nárůstu tohoto ukazatele. Na první pohled byl patrný rozdíl v kondici prasat, kdy v dubnu 2007 bylo v některých kotcích až 50 % chřadnoucích selat a v době poslední návštěvy jen cvičené oko vedoucího farmy v některých kotcích objevilo ojedinělý slabší kus, u kterého navíc bylo zaostávání v důsledku PMWS nanejvýš pochybné. Výrazné zlepšení jsme pozorovali i v žíru, kde vymizely příznaky průjmu, zlepšila se vyrovnanost zástavu a v některých halách byly aktuální zaznamenávané ztráty již na únosných nebo běžných hodnotách (2 %). Pro významný nárůst průměrných denních přírůstků svědčí zkrácení doby nutné k dosažení porážkové váhy prasat v žíru.
Situace na farmě se vzhledem k PCVAD radikálně zlepšila. Nelze přitom přehlédnout správnou snahu současného vedení tlumit onemocnění prasat na farmě vždy realizací celého komplexu opatření, to je ale při PCVAD a zřejmém souběhu nákaz, postup jedině správný.
Po poslední návštěvě chovu jsem přesvědčen, že vakcína Circovac® přispěla k utlumení příznaků PCVAD v chovu zásadním způsobem a je oprávněnou součástí vakcinačního programu základního stáda. V následujícím období lze očekávat i postupné snižování ztrát úhynem v žíru, neboť současný zástav je nejspíš poznamenán vysokým infekčním tlakem PCV2 v prostředí, ve kterém byly turnusy s největšími ztrátami odchovávány. Věřím, že i nadále budou k dispozici údaje z popisovaného chovu a aktivita i výsledky práce všech zúčastněných při tlumení cirkovirového onemocnění na této farmě bude moci být poučením veterinární a chovatelské veřejnosti.
Závěr
Onemocnění prasat spojená s cirkovirem patří celosvětově k onemocněním významně ovlivňujícím ekonomiku chovů prasat. Popsaná krátká zkušenost z chovu v ČR koresponduje zcela se zkušenostmi veterinárních lékařů a chovatelů v Kanadě, Francii, Německu a Dánsku, s nimiž měl autor možnost problematiku PCVAD a použití vakcíny Circovac® konzultovat. Vakcína Circovac® je k dispozici v těchto zemích již delší dobu a pomáhá významně řešit problematiku PMWS a PDNS u selat, snížil se výskyt následných infekcí a po jejím zavedení do chovů bylo zaznamenáno i zvýšení počtu narozených selat u jednotlivých prasnic a zlepšila se vyrovnanost vrhů. Na takto komplexní zhodnocení uvedené vakcíny je v podmínkách chovů v ČR zatím brzo.
Vakcinace prasnic základního stáda vakcínou Circovac® je velmi účinným nástrojem, který může zásadním způsobem tlumit cirkovirová onemocnění prasat. Vzhledem k téměř ubikvitárnímu výskytu PCV2 se použití vakcíny Circovac® může stát základní součástí elementárních vakcinačních schémat v chovech prasat, podobně jako vakcinace proti parvoviróze a července prasat.
Zároveň ale nelze opomíjet silně polyfaktoriální charakter PCVD a zejména chovatelé by měli být informováni o tom, že 20 bodů Madecova programu tlumení nákaz v chovech prasat je tím, co funguje extrémně spolehlivě při tlumení všech původců nákaz a jejich podceňování a notorické nedodržování s sebou nese pouze ubohé chovatelské výsledky a neúměrné náklady.
Literatura:
1. Straw, B. E., S´Dallaire, W. I., Mengeling, D. J., Taylor ed. Diseases of Swine. In: Czech/Slovak edition 2003. Lukert P. D. 2003;8:87.
2. Ellis, J. A., Allan, G. M. The Natural History of Porcine Circoviruses. PMWS Symposium, Melbourne, 18th September 2000.
3. Segales, J., Domingo, M. Porcine dermatitis and nephropathy syndrome: porcine circovirus type II infection disease? PMWS Merial Symposium IPVS. 2000:21-30.
4. Allan, G. M. Porcine Circovirus: virology, field disease and experimental infection – Proceedings of the AASP Meeting – Indianopolis USA, Workshop on Emerging Diseases in Nursery. 2000;13.
5. O´Connor, B., Gauvreau, H., West, K. H., Bogdan, J., Ayround, M., Clark, E. G., Konoby, C., Allan, G. M., Ellis, J. A. Multiple porcine circivirus 2-associated abortions and reproductive failure in a multisite swine production unit. Can Vet J 2001;42(7):551-553.
6. Segales, J. Update of PMWS and porcine dermatitis and nephropathy diagnostics. J Swine Health Prod 2002;10:277-281.
7. Sorden, S. D. Update on porcine circovirus and PMWS. J Swine Health Prod 2000;8(3):133-136.
8. Segales, J., Morvan, H. How to define the Herd Case. 18th IPVS Symposium, Hamburg, June 2004.
9. Allan, G. M. PMWS problems worldwide, Pig Progress – Respiratory diseases IV. Special issue. 2000;6:30-32.
10. Guilmoto, H., Wessel-Robert, S. Control of PMWS in Brittany. A mainly zootechnical approach. PMWS Symposium; Melbourne, 18th September 2000.
11. Madec, F. Control PCV2 or Control Others Factors? Several approaches to a complex problem, 17th IPVS. Ames (USA) 2002:6.
Adresa autora:
MVDr. Ivan Soukup
Soukromý veterinární lékař
273 24 Velvary
